---

EKOPSYCHOLOGIE/Sattva mlhy (lesní přednáška k filmu)

---

Sattva mlhy
(lesní přednáška k filmu)

Mír s vámi, přátelé!

Tak, jak se vám líbí tahle krása?

Dokázali jste ji procítit, sladit se, splynout s ní, stát se její součástí?

… Kdysi jsme se u lesního jezera setkali s jedním profesionálním fotografem — a dlouho jsme se spolu s ním kochali právě takovou mlhou, ladně a něžně tančící ve splynutí s paprsky právě vycházejícího sluníčka…

On tehdy prohlásil: «Uviděl jsem to — a teď můžu i umřít!»

Jeho emoci (bohužel ateisty) jsme chápali! Ale bylo by správné opustit tělo po tom, co jsme poznali tuhle superkrásu Stvoření, ale ještě ne jejího Tvůrce?

… Víte co, popřemýšlíme teď spolu: v čem je smysl života člověka, včetně života každého z nás?

Tohle vůbec není «pseudootázka», to znamená, otázka, která zjevně nemá odpověď, — jak to kdysi zformulovali někteří materialističtí filozofové!

Naopak: na tuto otázku existuje vyčerpávající odpověď — z pozice biologické vědy: vědy o ŽIVOTĚ. Budu s vámi o tom mluvit jako vědec-biolog, který tomuto výzkumu, spolu se svými kolegy, zasvětil život.

Pro začátek můžeme v krátkosti zformulovat odpověď takto: smysl života je v pozitivním rozvíjení sama sebe jako duše, vědomí.

Ale teď si o tom pohovoříme daleko podrobněji. Konkrétně je třeba odpovědět i na takovéhle otázky: a k čemu je to vůbec potřebné?, proč se pozitivně rozvíjet?, proč se stávat lepším?

Především musí každý v sobě zlomit lživé náboženské představy o tom, že jsme od Boha odděleni nepřekonatelnou propastí, že Bůh je strašný Soudce, trestající nás, hříšníky. A že nejvyšším a téměř neuskutečnitelným snem člověka může být vidina dostat se do ráje… A že prý, aby se to splnilo, musíme svůj život zasvětit tomu, abychom si velice horlivě vyprošovali «smilování» u Boha (to se nazývá «modlit se»), a také se zúčastňovat jakýchsi obřadů. A existuje i názor, že je kvůli tomu ještě třeba horlivě pronásledovat a zabíjet «jinověrce» a «heretiky»…

Ale ve skutečnosti všechno tohle tak není.

My vůbec nejsme odděleni od Boha. Ale aby se to pro nás stalo pochopitelnějším, je třeba objasnit význam slova Bůh: Vždyť mezi lidmi neexistuje jednotné porozumění dokonce ani v tomto; a uvedenému slovu lidé často rozumějí různě.

Toto slovo může být používáno ve smyslu Absolutno — to znamená, Absolutně Všechno: Tvůrce, který je jedné podstaty s Jeho mnohorozměrným Stvořením. A každý z nás je Jeho součástí — tak jako například buňka krve, která má určitou samostatnost uvnitř těla, ve kterém žije a kterému slouží; ale přitom je zároveň jeho částicí.

Druhý význam slova Bůh je Tvůrce, Prvotní Vědomí, nazývané také Bohem Otcem a dalšími jmény. On přebývá v úplné hloubce mnohorozměrného Absolutna. Je nekonečný, zaplňuje neohraničené vesmírné prostory. Je i uvnitř těla každého z nás. Jenomže je právě v jiné vrstvě mnohorozměrnosti — vzhledem k těm vrstvám, které obývá většina z nás.

On je nepoznatelný pro ty lidi, kteří Ho nehledají tam, ale někde jinde: na nebi, na jiných planetách atd.

Ale On je poznatelný pro ty, kteří následují Jeho pokyny, jak máme žít na Zemi, pro ty, kteří upřímně milují svého Tvůrce, jsou do Něho zamilováni, snaží se Mu připodobnit, pěstují sama sebe jako lásku…

Vždyť «Bůh je Láska!» — tak učil Ježíš!

A to konkrétně znamená, že pro to, abychom se k Němu přiblížili stavem duše, musíme také sami sebe pěstovat jako lásku.

A ti, kteří sama sebe pěstují jako hrubost, nenávist, povýšenost, přezíravost, pohrdání ve vztahu k jiným Projevům Života Absolutna, — ti se připravují do pekla. Peklo je nejhrubší prostorová dimenze, místo přebývání duší, rozvíjejících v sobě vlastnosti protikladné vlastnostem Prvotního Stvoření.

Naproti tomu ráj je jedna z jemných prostorových dimenzí, místo přebývání duší, rozvíjejících se cestou zjemňování, něžnosti, starostlivosti, laskavosti: to znamená, cestou lásky.

Ale jak rozvíjet sama sebe cestou zjemňování?

Jde o to, že naše emocionální stavy jsou stavy nás jako vědomí, duší. A můžeme si konkrétně přivykat na život v těch či jiných emocionálních stavech: hrubějších — nebo jemnějších. Tímto způsobem předurčujeme svoje místo v mnohorozměrném Absolutnu: peklo, ráj, Příbytek Tvůrce…

Právě tomu učil Ježíš Kristus Svoje Učedníky. A tuto část Jeho Učení popsal ve Svém Evangeliu osobní Ježíšův učedník — Apoštol Filip.

A tedy, jak píše Apoštol Filip, ti lidé kteří rozvinuli sama sebe v potřebné míře správným směrem, jsou přijímáni Tvůrcem v Jeho Příbytku, vlévají se do Něho rozvinutými Vědomími, stávají se Jeho neoddělitelnými Částmi.*

A potom ti Dosáhnuvší mohou vycházet Částí Sebe ke vtěleným lidem — aby jim pomáhali — z Příbytku Tvůrce, projevovat Se jako Svatý Duch. (Tato Projevení Tvůrce se souhrnně nazývají Svatým Duchem).

A někdy se Oni — se stejným záměrem — dokonce znovu vtělují do lidských těl…

Taková vtělení Boha v lidském těle se nazývají — v různých lidských jazycích — Mesiášem, Kristem, Avatárem.

* * *

Co tedy musíme konkrétně dělat, abychom postupovali tímto směrem?

To je také popsáno v Učení Ježíše Krista a v Učeních dalších Božských Učitelů. *

Za prvé — musíme přijmout zásadu maximálně možného neubližování: nečinění škody druhým vtěleným bytostem.

Vždyť my takovou škodu činíme, nejen když zabíjíme nebo působíme bolest. Ale my působíme škodu — i když klevetíme, různými způsoby podvádíme, krademe, chováme se k druhým bez náležité úcty, pomlouváme, žárlíme, neodůvodněně odmítáme pomoc, a dokonce i tehdy, když jednoduše přebýváme v hrubých emocionálních stavech! Vždyť svými emocemi každý z nás vytváří energetické pole — příznivé nebo nepříznivé pro druhé bytosti! Proto náš «vnitřní» stav vůbec není jenom naše «osobní věc»!

Druhým krokem musí být ovládnutí dovednosti neomezeného řízení vlastních emocí. To se nazývá technika psychické autoregulace. A není to vůbec složité, pokud víme, jak?

Důkladného řízení vlastní emocionální sféry není možné dosáhnout jinak, nežli prostřednictvím ovládnutí funkcí vlastních čaker — jako bioenergetických orgánů, protože právě čakry — jako bioenergetické orgány — určují naše psychické stavy: ty či ony emoce, i úroveň energičnosti, fyzické a duševní pracovní schopnosti atd.

Na energetické čistotě a stupni rozvoje čaker je také ve velké míře závislý náš zdravotní stav.

Všechny čakry, a také základní meridiány musejí být čisté a spolehlivě fungovat. Ale nejdůležitější čakrou je čakra anáhata. Protože v ní může zrát duchovní srdce — na duchovní Cestě nejdůležitější část mnohorozměrného organizmu. Protože právě a jedině rozvinutí duchovního srdce člověku umožňuje přeměnit sama sebe v Lásku, vypěstovat sama sebe do toho stavu, který mu dává právo přiblížit se k Tvůrci a vejít do Jeho Příbytku.

O tom všem jsme podrobně vyprávěli v mnoha knihách a filmech, vytvořených naší výzkumnou skupinou.

A v žádném případě se nesmíme pokoušet používat narkotika s «mystickými» záměry — například, abychom se ocitli na «onom světě»! Ocitnete se — v objetích bytostí pekla, zničíte si těla, i duše! A nemáme se přece snažit dostat se na «onen svět», ale do Příbytku Prvotního! A k tomu máme metody — úplně jiné! Jsou podrobně prozkoumány a popsány a dokonce i předvedeny v našich filmech.

* * *

Existuje velmi důležitý a pravdivý princip islámu: «Není Boha, kromě (jediného) Boha!». Tato krátká formulace zobrazuje princip monoteizmu. V souvislosti s tím, by bylo vhodné prozkoumat, neprotiřečí-li to, co jsem řekl já — tomuto principu?

Prozkoumejme toto téma v souvislosti se dvěma významy slova Bůh, které jsem připomínal:

V prvním významu (Bůh jako Absolutno) je nám všechno pochopitelné, takže: Absolutno je jednotný vesmírný Živý Organizmus, a neexistuje a nemůže existovat jiný — přinejmenším už podle definice tohoto pojmu.

Co se týká druhého významu (Bůh jako Tvůrce, Bůh Otec, Prvotní Vědomí), pak musíme opět odmítnout primitivní a lživé představy o Bohu Otci, které jsou nám vnucovány — jako o stařečkovi, sedícím na obláčku! Vždyť se ale tato lež o Bohu předkládá spoustě lidí jako jakési… křesťanství! Ale vždyť tohle je právě jeden ze symptomů nejprimitivnějšího pohanství, to znamená, hloupých a lživých «lidových» pověr, protichůdných seriózním opravdovým znalostem!

Ve skutečnosti je Tvůrce právě tak nekonečný, jako Absolutno. On je doopravdy, akbar, to znamená, veliký, ohromný, nekonečný!

A tahle formulace islámu: «Alláh akbar!» — přímo motivuje rozumné adepty ke studování a zkoumání NEKONEČNÉHO MAJESTÁTU TVŮRCE, a — prostřednictvím toho — k přímému kvantitativnímu růstu duší, a k tomu, aby svojí synovskou nebo dceřinnou láskou tento Jeho Majestát uctívali a usilovali «utonout» vědomím v Nekonečném Oceánu Božského Vědomí!

Tvůrce je nejhlubší (ve smyslu mnohorozměrnosti prostoru) a základní Částí Absolutna. On Sám Sebe nazývá — Srdcem Absolutna (slovem Srdce tu pochopitelně není myšlen pulzující anatomický orgán, ale Duchovní Srdce, Nejdůležitější Část).

Kritériem příslušnosti k tomuto Srdci Absolutna je trvalé přebývání v Něm. Přičemž Všichni, kdo tam přebývají, žijí ve vzájemně slitém, vzájemně rozplynutém stavu. To znamená, že Srdce Absolutna je opravdu jednotná Struktura — v mezích všeho Absolutna.

Obnovení Osobností nastává pouze při Jejich výstupu Částí Sebe z tohoto Jednotného Srdce Absolutna.

(A tohle všechno nejsou něčí nebo moje vlastní fantazie: to všechno je možné pozorovat nekonečně mnohokrát — pokud se staneme důstojnými.

My to pozorujeme!)

Jinými slovy řečeno, Tvůrce je Jediný, ale skládá se z Množství. Přičemž se to Množství trvale doplňuje prostřednictvím do Něho Vcházejících a obohacujících Ho Sebou.

V tom je život Vesmírného Organizmu, nazvaného lidmi Absolutnem, v tom je Jeho Evoluce.

A pokud milujeme Boha — musíme se snažit účastnit se tohoto procesu, rozvíjet sama sebe a pomáhat v tom druhým.

Vždyť přece láska k Bohu je podobná lásce mezi lidmi: ona zahrnuje usilování poznávat milovaného, usilování o splynutí s ním, a také — usilování darovat mu sama sebe.

Protikladem toho je pseudoláska, kterou zvrácení lidé přesto nazývají «láskou». Spočívá ve chtění od objektu uspokojení svého chtíče (to znamená, v primitivní egoistické vášni), v přání ovládat tento objekt…

* * *

Takže, tohle je to, v čem spočívá vyšší smysl života každého z nás. A teď už nám jenom zbývá upřesnit některé metodologické detaily.

Láska k Bohu je nezbytně přímo spojena s Jeho studiem a následováním Ho. Vždyť bez toho, abychom znali objekt svojí lásky, není možné ho plnohodnotně milovat!

Počáteční znalosti o Bohu můžeme načerpat z knih, přednášek nebo diskuzí s druhými lidmi. A je správné, že se začátečníci v náboženství snaží hledat stejně smýšlející, stýkat se s nimi — také v době bohoslužeb, náboženských shromáždění, často doprovázených obřady.

Účast na obřadech, kdy mysl, za jiných podmínek přebíhající od jedné neužitečné myšlenky k druhé, se v této situaci vytrhuje z takového přeskakování a uklidňuje se, — umožňuje získat první pocity mystických dotyků, kterými se nevtělené bytosti pokoušejí obrátit na sebe naši pozornost. A odpovědi na otázky, které v nás v takových chvílích vznikají, k nám najednou přicházejí jakoby «odnikud».

(Nicméně, vůbec to nutně nemusejí být odpovědi a dotyky Božských Učitelů — Svatých Duchů; ale mohou to také být «známky pozornosti» ze strany málo rozvinutých duší nebo představitelů pekla: závisí to na etickém statusu objektu takových vlivů).

Ale potom — po uplynutí nějakého času — bude dobré, když pozitivně se rozvíjející hledač začne s dalším, třetím stádiem zkoumání a poznávání Boha — za hranicemi materiálních chrámů, na prostranstvích Stvoření: v lesích, na lukách, ve stepích, nebo na vodních prostranstvích — tam, kde je možné «otevřít se dokořán» a rozlít se duchovním srdcem do šířky, do výšky a do hloubky — v okolním prostředí, které je pro to příznivé! Pokud takové možnosti využije, může velice rychle vypěstovat sebe — jako duchovní srdce — do kilometrových rozměrů, potom — do stovek a tisíců kilometrů…

Právě tady se nejen učíme milovat živou přírodu se všemi jejími nejlepšími konkrétními projevy, ale i — prostřednictvím toho — i jejího Tvůrce. Vždyť není možné si zamilovat Tvůrce, pokud si předtím nezamilujeme Jeho Stvoření!

Vždyť není možné si zamilovat Tvůrce, pokud si předtím nezamilujeme Jeho Stvoření!!

Tady také při překonávání těžkostí získáváme potřebnou sílu vědomí i těl.

Zde také dostáváme nejlepší možnost správného rozvoje emocionální sféry — prostřednictvím slaďování s krásou v živé přírodě.

A navíc, zkoumáme-li energetiku okolního prostoru, nacházíme pozitivní a negativní místa síly a trénujeme se prostřednictvím toho v praktickém výzkumu principiálních kvalitativních odlišností uvnitř mnohorozměrného prostoru, — získáváme postupně představu o struktuře Absolutna.

A na mnohých pozitivních místech síly nalézáme možnost přímého kontaktu — konverzačního, i viditelného — se Svatými Duchy, Kteří se stávají našimi Božskými Učiteli — a vedou nás dále — do Svého Příbytku: do Příbytku Tvůrce.

Tento výzkumný směr je jedním z oborů ekologie — vědy o vzájemném vztahu organizmu s okolním prostředím. Ta má svůj název: ekologická psychologie (nebo zkráceně, ekopsychologie).

* * *

Zopakuji to ještě jednou:

Prostřednictvím čtení knih, navštěvování přednášek a náboženských shromáždění — nalézáme jen možnost získat nějaké předběžné informace (pravdivé nebo lživé) o Bohu.

Mimochodem, co mám na mysli jako lživou informaci o Bohu? To, že On není Nekonečný Oceán Vědomí, ale létající človíček, přičemž v některých sektářských vírách — velice krvežíznivý. A to, že On je jakýsi náš sluha, jehož povinností je uspokojování všech našich pozemských rozmarů… A kvůli tomu na Něho musíme pořád dotírat svým donekonečna opakovaným kvílením: «Dej, Pane Bože! Dej, Pane Bože!…»

Ale vždyť tohle je odporná lež! Opravdová láska ke komukoliv, včetně Boha, — není chtění od něho! Láska — to je především opravdové usilování o darování, o sloužení ve prospěch Milovaného!

A Bůh vůbec není připraven přibližovat k Sobě ty, kteří dosáhli «dokonalosti» v rozvíjení parazitických vlastností v sobě! Ale ty, kteří opustili vlastní osobní zájmy a obětavě Mu slouží!

* * *

Ale podívejme se na možnosti duchovního rozvoje člověka dále.

Osvojení techniky psychické autoregulace prostřednictvím cvičení, provozovaného v tělocvičnách nebo v domácích podmínkách nám umožňuje změnit se k lepšímu a připravit se tímto způsobem už ke skutečně seriózní duchovní práci — to znamená, k tomu stavu, kdy se člověk stává držitelem ne víry, ale znalosti o Bohu!

Ale přímé poznání Boha a živé trvalé stýkání s Ním-Učitelem — to se stává reálným a plnohodnotně možným — jenom v rámcích ekopsychologické práce.

Právě na přírodních, velmi různorodých místech síly, se objevují nevyčerpatelné možnosti, jak pro závěrečné zdokonalování čaker a meridiánů, tak i pro vyléčení všech tělesných neduhů, i pro úplné rozprostření duchovního srdce za hranicemi těla, i pro další učení u zcela konkrétních, dobře viditelných a slyšitelných Představitelů Tvůrce, se Kterými se živý kontakt stává tak snadným, jako stýkání se vtělenými lidmi!

Je dokonale nemožné tohoto dosáhnout mezi zdmi budov!

Není také možné — jinde, než na odpovídajících místech síly — ještě za života svého materiálního těla plnohodnotně poznat ráj (jako místo bydlení) a osvojit si život v něm! A tím více není možné osvojit si mnohé varianty vcházení do Příbytku Tvůrce, naučit se nejen v něm žít, ale i vycházet z něho!

* * *

A poslední rada, abychom se v tom nezmýlili: nebudeme zapomínat na slova z Nového Zákona: «Bůh je Světlo, a není v něm žádná tma» (1 J 1:5). Ano, Představitelé Tvůrce se nám zjevují ve formě obrazů z nejjemnějšího a průzračného bílého Světla — vždyť Vědomí Tvůrce a Svatých Duchů je nejjemnější ze všech stavů ve vesmíru.

A pozorovat Ho, stýkat se přímo s Ním jsou schopny jen ty duše, které došly cestou zjemnění blízko k Němu. Konkrétně — prostřednictvím slaďování právě s takovou mlhou, prozářenou světlem něžného ranního sluníčka!

(Připomínám, že o tom všem je možné si podrobně přečíst, uslyšet a uvidět v našich knihách a filmech).

Přeji hodně zdaru na této Cestě!

Náš Tvůrce je přece pořád s námi — venku, i uvnitř našich těl, a je třeba jenom vynaložit správná úsilí, abychom se o tom přesvědčili, poznali Ho… a splynuli s Ním!

Ježíš, konkrétně, poukazoval na to (píše se o tom v Knize Ježíše od Bena Cullena), že vzdálenost každého z nás k Tvůrci není větší, nežli tloušťka tenkého listu papíru. A je to doopravdy tak: stává se to také úplně zřejmým na odpovídajících místech síly — v rámcích práce podle programu ekopsychologie!

Ježíš o tom ještě mluvil takto: "Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou." (Mt 5:8).

A Krišna prostřednictvím Bhágavadgíty (11:54) poukazoval na to samé: «Jenom lásce je dáno nazírat Mne v Mojí skryté Podstatě a splynout se Mnou».

A — «To nejdůležitější je milující srdce. První meditace je meditace lásky, v ní musíte nastavit svoje srdce na usilování o blaho všech bytostí» — to jsou slova z kázání Gautamy Buddhy.

O tom samém mluvili Božští Učitelé prostřednictvím Živé etiky Agnijógy:

«Je nutné si od počátku přivykat na zjemňování svých emocí — abychom nasytili ducha náklonností ke světu krásy. Tak bude dohodnuté pochopení standardu (krásy) zaměněno opravdovým pochopením krásy…

Zjemňování emocí musí být zavedeno do života.

V lese hledejte Má poučení.

V horách poslouchejte Mé volání.

V zurčení potůčku vnímejte Mé šeptání.

Milujte Mně — vaše síla roste láskou!

Celý svět je Tělo Hospodina. A Moje Srdce je váš Domov.».

A to samé učí náš Současník Avatár Satja Sai:

«Na světě není nic, co by nebylo Projevením Boha. Nepochybujte o tom, že celý vesmír je proniknut Bohem a všechno (co se děje) spočívá v Něm. Neexistuje ani jeden atom ve vesmíru, který by nebyl proniknut Božským!

Já mluvím o Lásce, vedu tě po Stezce Lásky.

Ze všeho, co existuje, je srdce to nejdůležitější!

… Osudem člověka je jít od lidského k Božskosti.

Cílem života je růst v lásce, rozmnožovat tu lásku a splynout s Bohem, Který je sama Láska, a nejlepší ze všeho je dělat to prostřednictvím sloužení. Pro vymýcení egoizmu není nic lepšího, než sloužení.

Musíme… milovat — dokud se sami nestaneme Láskou a neslijeme se s Bohem, Který je také Láska. Vše je jednoduché.

Bůh je Láska, a nejrychlejší a přímá Cesta k Němu vede přes Lásku v konání, v nezištném sloužení lidem.

Hledejte Ho — srdcem, a ne očima, zaměřenýma na vnější.» *