EKOPSYCHOLOGIE/Základní principy výuky psychické autoregulace dětem a dospívajícím (přednáška)
Základní principy výuky psychické autoregulace dětem a dospívajícím
(přednáška)
Nashromážděné zkušenosti různých forem výuky psychické autoregulace dětem a dospívajícím nám umožnili zformulovat následující doporučení:
1. Zaměření etické práce, nezbytně prováděné lektorem na podkladě výcviku psychické autoregulace, musí v žácích budovat základy mravnosti.
2. Je možné sestavit varianty skupin buď jenom z dětí, nebo z dospívajících, tak i zároveň s jejich rodiči. V posledním případě se program připravuje se zaměřením na mladší, ale rodiče se takových cvičení ochotně zúčastňují. Jedním z pozitiv druhé varianty je objevení společných zájmů v rodině a překonání její rozdělenosti.
3. Bez zvláštních lékařských indikací není radno s dětmi a dospívajícími provádět cvičení s čakrami a meridiány (vyjma nejjednodušších cvičení s anáhatou). Příčina je v tom, že tato cvičení nejsou slučitelná s požíváním alkoholu i v době po ukončení kurzu cvičení. Přičemž není možné zaručit, že děti a dospívající, kteří se tomu teď věnují, budou toto pravidlo dodržovat i v následujících letech.
4. Důraz v práci nesmíme dávat na získávání velkých výsledků, ale na rozšiřování životního obzoru, na širokou informovanost žáků — abychom jim pomohli ve výběru životní cesty, až dospějí. Obohacujte cvičení estetikou a sportem. Můžete je doplnit choreografií, hudbou, fotografováním, malováním, turistikou, otužováním, ekologií, literární vědou, filozofií — v závislosti na kompetenci lektora.
Nebo je možné — na druhé straně — obohatit prvky psychické autoregulace vyučovací hodiny různých specializovaných kroužků.
5. Není radno učit šávásaně děti do věku dvanácti let.
Výjimku z tohoto pravidla je možné připustit jedině na základě lékařské indikace; takové sezení musí provádět odborný lékař.
Příčina je v tom, že u některých dětí se objevuje obtížný výstup z hlubokých relaxací.
6. Můžeme používat cvičení s čakrami a meridiány — speciálně připravená lékaři — pro léčení některých dětských neurologických a psychických onemocnění.
Je to zvláště efektivní při korekci socializačních poruch.
7. Nejsnadněji si děti a dospívající osvojují cvičení s obrazovými představami. Obtížněji se jim obvykle daří ovládnutí koncentrace pozornosti. Přitom je právě to posledně jmenované zvláště důležité pro zvýšení úspěšnosti ve škole.
Významnou pomoc v tomto směru prokáže vyloučení ze stravy «zabíjeného» (připraveného z těl zabitých zvířat) jídla za současného zvýšení množství bílkovin mléčného a vaječného původu.
Toto doporučení je prospěšné ve všech směrech a všem lidem bez výjimky.
8. Zajímavý pozitivní efekt přináší přítomnost (ale ne rovnoprávná účast) dětí při skupinových cvičeních rodičů v přírodě.
Při nevtíravém vztahu k dětem se uvádí do chodu důležitý mechanizmus výuky — napodobování. Děti se učí šetrnému vztahu k přírodě, k veškerým projevům života, osvojují si dovednosti života ve stanech, rozdělávání ohně a přípravy jídla na něm, zvykají si na disciplínu (časné ranní vstávání, rozcvička, ranní koupání atd.), učí se vidět krásu přírody a slaďovat se s ní, snadno si osvojují otužovací procedury. Například, ony samy prosazují účast na «mrožování» spolu s dospělými.
Co se týká «mrožování» pro děti — uvádím následující. Tato otužovací procedura umožňuje rozšířit rozpětí teplotního komfortu rostoucího organizmu na celý život, otužit ho. Ale její používání se musí nezbytně provádět za dodržování následujících podmínek:
1. Úplná dobrovolnost ze strany dítěte, která vylučuje i přemlouvání: dítě samo nejlépe ze všech ví, kdy je jeho organizmus k tomu připraven.
2. Příznivé emocionální naladění ze strany všech přítomných dospělých.
3. Nepřípustnost pokusů léčení prostřednictvím «mrožování» (jakož i dalších chladových procedur) u dětí oslabených dlouhotrvajícími nemocemi.
«Mrožování» je efektivní při léčení některých lokálních chorobných procesů u těch dětí, které momentálně celkově «září zdravím». Léčebným mechanizmem při tom je bioenergetický stres — jako odpověď na «úder chladu». Ale ukazuje se, že organizmus, oslabený dlouhou nemocí, nemá takový energetický potenciál, který by zajistil spuštění uvedeného energetického procesu.
V takových případech bývají naopak efektivní horké koupele, parní lázeň, sauna [31].