Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

EKOPSYCHOLOGIE/Bůh je Láska

Bůh je Láska

Tuto nejvyšší formuli, klíč k poznání Boha, nám daroval Ježíš Kristus.

Ale v čem je příčina toho, že tak málo lidí, považujících se za křesťany, dokázalo využít tuto pravdu pro svůj duchovní vzestup? A proč ta formule nepodnítila ke studování Učení Ježíše i masy materialistů?

Příčinu je třeba vidět především v tom, že Učení začalo být lidmi komoleno už od okamžiku zformování Nového Zákona, to znamená po uplynutí pouhých několika století po završení Vtělení jeho Autora na Zemi [6].

A tak z Učení Ježíše byla odstraněna ta část, kde On vyprávěl o člověku jako o evolučně se vyvíjející jednotce vědomí, jehož cílem rozvoje je připodobnění Bohu a Splynutí s Bohem Otcem. Z Jeho kázání zmizel i popis Boha Otce. Zato byly včleněny rozzlobené Pavlovy příkazy, jak se patří a nepatří oblékat a jaké nosit účesy. Objevila se Apokalypsa, zbavená lásky a zdravého rozumu, překypující vyhrožováním moři krve a poháry hnisu. (to není jen osobní názor autora této knihy; ale takový je i postoj Ježíše [35].

Tato zkreslení Učení Ježíše Krista vedla k tomu, že masové hnutí, nazývané «křesťanstvem», téměř hned od samého počátku přestalo být náboženstvím lásky — lásky, kvůli jejímuž šíření a upevňování k nám Bůh poslal Ježíše Krista. Připomeňme si inkvizici, války mezi pravoslavnými a katolíky, «křížová tažení», a na Rusi — také masové likvidace «staroobřadníků», «židovské pogromy»…

Vynikající myslitelé Ruska — Alexandr Puškin, Lev Tolstoj, Fjodor Dostojevskij, Vladimir Vysockij a spousta dalších — i když existenci Boha přiznávali, přece křesťanství v takové podobě nepřijímali.

A u lidí «prosebníků» také vyvstávaly otázky, na které jim církve nedokázaly dát srozumitelné odpovědi: ale jak je možné říkat, že Bůh je Láska, pokud On nasliboval takové věci v Apokalypse, pokud i v současnosti vidíme kolem sebe — války, násilí, krutost, nemoci, utrpení? Ne, pokud je On všemohoucí, ale dějí se takovéhle věci, pokud je kolem jenom zlo, pokud já nevidím nikde žádnou lásku, jakkoli si ji od Něho vyprošuji, — pak v téhle víře není něco v pořádku, a takového Boha já nepotřebuji!

Je důležité, abychom pochopili, že ta bezedná propast, která vznikla mezi masami «křesťanů» — a Bohem, která lidi od Něho oddělila a postavila je do protikladu s Ním, a která donutila věřící loudit u Něho pro sebe milosti — místo toho, aby měnili sami sebe v souladu s Jeho Vůlí a splývali s Ním v Lásce, — ta propast nebyla vytvořena Jím, ale lidmi, kteří překroutili Jeho Učení.

… Ale ve skutečnosti se Bůh nenachází v nepochopitelné dálce na nebi, ale jak říká Ježíš, vzdálenost od každého z nás do Příbytku Tvůrce — není větší nežli tloušťka listu tenkého papíru [35]…

Ale abychom prošli tuto nepatrnou vzdálenost do Jeho Objetí Lásky, musíme se stát, tak jako On, čistou Láskou. A ne hněvem nebo strachem, ne zištným chtěním.

Emoce jsou stavy vědomí. Pochopit to — je principiálně důležité.

My jsme vědomí, energie vědomí. A ne těla, ne rozumy.

A Bůh je také Vědomí, jenom nekonečně větší, nežli naše vědomí.

A my, abychom splnili to nejdůležitější, co On po nás chce, musíme se pouze naučit být vždy ve stavu jemné a čisté lásky a nikdy z tohoto stavu nevystupovat.

Bůh je Láska. On s námi soucítí. Snaží se nám pomoci, po celý čas nás zavádí na Cestu k Sobě, do Svého Příbytku, k našemu konečnému štěstí…

Ale my stejně — k Němu nejdeme! Místo toho se «rveme» o blahobyt «tohoto světa», vysilujeme se nenávistí k druhým lidem kvůli tomu, že se neoblékají, nestříhají a tak dále — tak, jako já, kvůli tomu, že nedělají takové «modlitební» pohyby těla, jako já, kvůli tomu, že mají jinou barvu kůže nebo jinou národnost…

… Ale Bůh od nás chce, abychom se upevnili ve stavu emoce lásky. A potom — můžeš vstoupit!