Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

EKOPSYCHOLOGIE/Jama a nijama

Jama a nijama

Tyto termíny se překládají jako «úsilí a uvolnění» nebo «napětí a klid». Uvedený stupeň zahrnuje osvojení hlavních etických a psychohygienických pravidel života duchovního hledače.

První pravidlo se nazývá ahimsá — nepůsobení škody. Mluvíme o snaze, pokud možno, nepůsobit jakoukoliv škodu všem živým bytostem — ve skutcích, slovech, myšlenkách i emocích.

To zahrnuje konkrétně i výše probíraná pravidla eticky správného stravování, a, což je neméně důležité, vyloučení hrubých emocí, spojených se špatnými myšlenkami a často doprovázených hrubými slovy a činy.

Naše etické chyby, včetně zločinu, mohou být způsobeny nevědomostí, nevychovaností, nepochopením uspořádání Světa a svého místa a role v Něm, nebo také připouštěním takových emocí jako je zloba, odsuzování, žárlivost, urážlivost, úzkost, zoufalství atd., které jsou projevy nemorálně «vyšinutého» individuálního «já».

Na duchovní cestě je jedním z nejdůležitějších úkolů zničení individuálního nižšího «já» prostřednictvím splynutí s univerzálním Vyšším «Já» Tvůrce. Práce v tomto směru začíná bojem se všemi nemorálními projevy svého «já», především — v emocionálních reakcích.

Důležitou metodou v této práci je pokání: upřímné litování vykonaných etických chyb — s mentální analýzou příslušných situací a nacházením jejich správných rozřešení.

Mnozí nechápou, co to je princip neodsuzování. Odsouzení je konkrétně emoce, jedna z forem hněvu. Vůbec to není intelektuální analýza, není to objevování a posuzování něčích chyb. Analýza je nezbytná: umožňuje naučit se neopakovat cizí chyby. Ale musí se vykonávat bez emocí hněvu v jakékoli jeho variantě.

Emoce jsou stavy vědomí. Jsou vyzařovány za hranice těla a vytvářejí při tom energetické prostředí pro okolní lidi a další bytosti.

Lidé žijící v hrubých emocionálních stavech vytvářejí ničivé, choroboplodné životní prostředí pro své okolí, stýkání s nimi může vyvolávat těžké energetické poruchy a nemoci, zvláště u dětí.

Ale ti, kteří žijí ve stavech jemné lásky — uzdravují, naplňují a zušlechťují všechny kolem svých těl, léčí už jenom pouhou svou přítomností. A čím silnější je jejich láska a mohutnější vědomí — tím větší prostor kolem naplňují — až do planetárních rozměrů.

Úplné osvojení kontroly svojí emocionální sféry duchovní hledač dosahuje až prací se svými čakrami a dalšími energostrukturami a poté prostřednictvím sjednocení sebe (jako vědomí) s Vědomím Božským. Ale vynakládat úsilí je dobré už od samého začátku Cesty.

Druhým pravidlem jamy je satja — upřímnost, čistota, pravdivost.

Avšak existují případy, kdy nemůžeme říci pravdu, abychom někomu neuškodili. Tehdy je nejlepší mlčet nebo se vyhnout odpovědi…

Pokud přece zalžeme, stáváme se hříšníky před Bohem a rukojmími své lži před lidmi, protože se potom musíme obávat odhalení, žijeme v úzkosti, a ne ve stavu stabilního a čistého klidu.

Třetí pravidlo — astéja — zřeknutí se snahy o vlastnění cizích věcí. My musíme beze zbytku směřovat k poznání Boha. Ale usilování o vlastnění materiálních věcí, ještě k tomu cizích, — to je úplné zvrácení pravdivého zaměření vědomí, ještě k tomu spojené s působením škody druhým lidem.

Čtvrté pravidlo — aparigraha — osvobození od zbytných (ne nezbytných) věcí, které jenom odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího: od směřování ke Splynutí s Tvůrcem.

Páté pravidlo — Brahmačarja, což znamená «následování Cestou Bráhmana (Svatého Ducha)». Tím se rozumí odřeknutí se vlastních «pozemských» přání (kromě základního zabezpečení potřeb těla) a přesměrování své pozornosti na Boha, na Jeho hledání rozumem, a poté i rozvinutým vědomím.

Toto pravidlo má na mysli opravdové zřeknutí se hledání pozemské slávy a hromadění věcí neužitečných ve světě Bráhmanu, a zřeknutí se zkrášlování svého těla.

Někteří lidé si vykládají pravidlo Brahmačarji pouze jako celibát (pohlavní zdrženlivost). Ale to je příliš úzké pojetí, a ani to vůbec není nutné při konkrétně duchovním vztahu k sexu. Naopak, celibát může vést i k prostatizmu (adenomu prostaty) u mužů, a k energetickému «uvadání» žen, a k «okorání» vědomí u obou pohlaví. A jednoduše vůbec nezpůsobuje pokrok na duchovní Cestě. Ve skutečnosti není důležité zdržení se sexu, ale odřeknutí se nadměrné záliby v něm a sexuálních styků s neadekvátními partnery.

Šesté pravidlo — šauča — dodržování čistoty těla. Zde je nejdůležitější pokud možno každodenní mytí celého těla mýdlem v teplé nebo horké vodě. To očišťuje pokožku od nánosů potních solí, které narušují normální funkci celého organizmu. Připomeňme si ty pocity, které vznikají po dobrém umytí těla, pokud jsme se předtím dlouho nemyli! A takový komfortní pocit je možné a nutné si pro sebe vytvářet každý den, když se budeme mýt po ránu.

K šauče také patří čištění zubů atp.

Existují i speciální léčebné techniky šauči: takové, jako promývání nosu a nosohltanu nasáváním slané vody nosem. Dělat to trvale nemá smysl. Ale tento výborný prostředek pomáhá tomu, kdo to potřebuje — zbavit se chronické rýmy.

Sedmé pravidlo — mitahara — čisté stravování. O tom už se podrobně mluvilo výše. Zde podotýkám jenom to, že jídlo se má požívat v příznivých emocionálních podmínkách, ne na pozadí konfliktních rozhovorů, zuřivých hádek, ne v přítomnosti zlých, rozzlobených lidí.

Pro harmonizaci nálady je možné před trapézou provádět meditaci.

Například, výborná k tomuto účelu je pravoslavná modlitba-meditace «Králi Nebeský».

Osmé pravidlo — santóša — trvalé udržování pozitivního emocionálního rozpoložení. Pokud pociťujeme přítomnost Pána a svůj život naprosto zasvěcujeme Jemu, pokud nejsme ziskuchtiví v našich skutcích, pokud víme, že na nás nepřetržitě dohlíží On, vede nás, učí, Sám nám vytváří učební těžkosti a Sám také pomáhá nacházet řešení problémů, — proč bychom neměli žít v neustálé radosti?

«Ty — děláš svoji práci, Já — řídím události», — tak učil On kdysi autora této knihy [9].

Deváté pravidlo — svadhjána — filozofické úvahy, besedy, čtení, napomáhající úplnému pochopení smyslu svého života a Cesty k Dokonalosti.

«Zaměř svůj rozum na Mně…» — tak vymezil Krišna první kroky člověka na Cestě k Bohu [10,18].

Desáté pravidlo — tapas — jakékoliv sebeomezování a donucování se kvůli boji se svými neřestmi. Tapas učí, konkrétně, duchovní disciplíně, následování principu «je třeba!» — místo «chci!».

Jedenácté pravidlo — Íšvarapránidhána — pociťování prostoupenosti všeho jsoucího Božským Vědomím (Íšvarou), pociťování Jeho neustálé přítomnosti vně i uvnitř mého i jiných těl, a také předmětů, pociťování Jeho jako Učitele a Svědka všeho, konajícího mnou a zacházejícího se mnou.

A ještě čtyři velmi důležitá pravidla:

— kšama — trpělivost k těm, kdo smýšlejí jinak, nežli já,

— daja — milosrdenství, dobrota,

— ardžava — prostota, nepřítomnost povýšenosti,

— hri — pokorná moudrost, nepřítomnost a) samolibosti, hrdosti na svoje reálné úspěchy a b) domýšlivosti — samochvály za svoje domnělé přednosti.