Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

EKOPSYCHOLOGIE/2. Co je třeba chápat pod slovem Bůh

2. Co je třeba chápat pod slovem Bůh

2:1. Především, je třeba přijmout to, že vesmírný prostor je mnohorozměrný skutečně (a nejen matematicky).

Jeho dimenze (eony, loky) jsou poznatelné rozvinutým vědomím člověka. Takový rozvoj vědomí se dosahuje správně sestavenou duchovní prací; jednou z jejích složek je mnohostupňová meditační praktika.

2:2. Existují dimenze pekla, i ráje, i «skladišť stavebního materiálu» pro formování hmoty a budoucích duší, existuje Příbytek Tvůrce.

2:3. Historicky to dospělo k tomu, že dokonce i samo slovo Bůh začalo mít ne jeden, ale více významů; a lidé si je pletou.

2:4 Hlavní význam tohoto slova je Tvůrce, Prvotní Vesmírné Vědomí, jsoucí v prvotní prostorové dimenzi. Toto Vědomí je nejjemnější ze všech vesmírných energetických stavů — pokud jeho polohu nazíráme ve škále jemnosti — hrubosti.

(Na opačném konci této škály se nacházejí bytosti pekla: stavy, ve kterých přebývají, jsou nejhrubší — z pozice jejich stabilního emocionálního stavu).

2:5 Druhý význam slova Bůh zahrnuje Tvůrce spolu se vším Jeho mnohorozměrným Stvořením, zrozeným z Něho, spočívajícím na Něm jako na fundamentu, neschopným existovat bez Něho nebo v odtržení od Něho. V tomto smyslu Bůh je Absolutně Všechno (Absolutno) — Všechno, jenom kromě pekla s jeho obyvateli. (Podle výkladu Ježíše Krista je peklo «tmou vnější» — vnější ve vztahu k Bohu-Absolutnu).

2:6. Do pojmu Bůh se zahrnují také Projevy Tvůrce ve Stvoření, nazývané Svatým Duchem (Bráhmanem).

Svatý Duch se vtěleným lidem projevuje nejčastěji v podobě Božských Učitelů, vycházejících z Příbytku Tvůrce.

Oni mohou také zhutňovat vlastní energii Vědomí až do pociťovaného stavu, jindy — dokonce do stavu úplně viditelného naším normálním zrakem.

2:7. Projevení Božského Učitele na Zemi prostřednictvím jeho vtělení v lidském těle se nazývá Mesiáš, Kristus, Avatár.

On je, tak jako i Svatý Duch Neoddělitelnou Částí Tvůrce (Prvotního Vědomí).

2:8. Tvrzení, že Bůh je jediný, je pravdivé. Všichni, Kdo žijí v Příbytku Tvůrce, jsou vzájemně slitými Součástmi Jediného Prvotního Vědomí.

Kritérium jejich rozpoznávání spočívá v tom, že jejich Příbytkem je právě prvotní prostorová dimenze; každý z Nich z ní vychází do světa Stvoření jenom částí Sebe, zůstává přitom jedné podstaty s Tvůrcem.

2:9 Všechny konkrétní individuální projevy v hranicích světa Stvoření (předměty, těla, včetně našich, a také všechny vtělené a nevtělené duše, kromě pekelných) — všechny musejí být vnímány jako buňky nekonečného mnohorozměrného Vesmírného Organizmu Boha v aspektu Absolutna.

2:10. Podstatou všech ve vesmíru probíhajících procesů je Evoluce Vesmírného Božského Vědomí, Evoluce Absolutna.

2:11. Do pojmu Bůh nemohou být zařazovány mytologické, vymyšlené postavy lidového folklóru (přívrženci takových naivních a v podstatě lživých představ se nazývají «pohany», to znamená stoupenci «lidových» primitivních pověr).

Naivní a lživé jsou také pokusy představovat si Boha jako neviditelnou létající bytost, která má vzhled a rozměry lidského těla.

Bůh také nemůže být popisován jako «informace», «informační pole», «souhrnný lidský rozum» a dalšími tomu podobnými povrchními a nekompetentními definicemi.

Jeho poznání nemá nic společného s «kontakty s mimozemšťany», «astrálními lety», spiritizmem, magickými obřady a astrologickými fantaziemi.

Představa Boha jako zlostné příšery, trestající lidi za hříchy, je tou největší zvráceností, odvracející lidi od lásky k Bohu a od vzestupu na duchovní Cestě.

Podobně je v náboženství nejhrubší zvráceností stavění do centra pozornosti obrazů ďáblů a dalších děsivých faktorů.

Kultivování mystického strachu — místo tvořivé Lásky — je hlavní příčinou duchovní degradace a rozvoje masové psychopatologie mezi adepty takových forem pseudonáboženství.

2:12. Takže, pojem Bůh zahrnuje:

— Tvůrce, nazývaného také Bohem Otcem, Prvotním Vědomím, Alláhem, Íšvarou, Tao a dalšími synonymy z dalších jazyků a náboženských směrů,

— Absolutno,

— nevtělené (je Jich velice mnoho) a vtělené Božské Učitele, vycházející z Příbytku Tvůrce.

Taková je podstata pravého — monoteistického — chápání podstaty Boha.

2:13. Tvůrce — ze Svého Příbytku — tvoří «ostrůvky» hmoty v různých částech nekonečného vesmírného prostoru — v případě nutnosti některý z nich nebo celou jejich skupinu nechává zmizet — On je dematerializuje.

Smysl toho všeho spočívá v tom, vytvářet podmínky pro vtělování stále nových duší na materiální substráty, kde dostávají možnost rozvoje.

Duše, které se vyvinou do Božskosti, se vlévají do Tvůrce, obohacují Ho Sebou.

2:14 Vtělení ve světě hmoty jsou nezbytná pro rozvíjení duší, poněvadž právě ve fyzických tělech probíhá vytváření energie, používané na růst «shluků» individuálních vědomí. Výchozím materiálem pro získání takové energie je především materiální potrava — stejná, jakou jíme.

Přitom neplatí, že každá materiální energie zabezpečuje dodávku nejpříznivějších energií pro správný růst duše do organizmu: příznivé vlastnosti má konkrétně «nezabíjená» dieta, to znamená, bez produktů, vyrobených z těl zabitých zvířat.

Ale «zabíjená» strava neodpovídající vysokým etickým normám vede konkrétně k přivtělování duší mrtvých zvířat do těl těch lidí, kteří je zabili nebo snědli jejich těla. Taková přivtělení (nazývají se «posednutími») vyvolávají různorodé psychické a somatické poruchy, včetně rakoviny.*

Přirozeným jídlem pro lidi jsou rozmanité jedlé rostliny, mléko domácích zvířat a výrobky z něho, a také ptačí vejce.

2:15 Evoluce každé individuální duše začíná formováním jejího zárodku na minerálním základu, potom následují mnohočetná vtělování do těl zpočátku maličkých, potom stále větších rostlin, potom — do těl zvířat stále vzrůstající velikosti a druhové složitosti, potom — do těl lidí.

Každý z nás, lidí, kdysi byl různými rostlinami a zvířaty.

A teď se musíme snažit v tělech rostlin a zvířat pocítit druhé rostoucí duše. Musíme se naučit vážit si jejich života a všemožně se vyhýbat působení jim zbytečné škody.

Způsob života «bez zabíjení» ve vztahu lidí a zvířat, a také odmítnutí zbytečného (ne nezbytného) činění škody rostlinám se musí stát normou života každého člověka.*

2:16. Bůh v aspektu Tvůrce — a to je skutečně Pravda, reálně vnímaná rozvinutým lidským vědomím — může být popsán jako Oceán Blaženého a Nejněžnějšího Nejjemnějšího Světla-Vědomí.

Člověk musí usilovat o Jeho poznání, musí se učit Ho milovat, Musí se stát do Něho zamilovaným — a to se stane předpokladem k tomu, aby dosáhl Jeho Podstaty a splynul s Ním. Individuální duše — v závěru svojí vlastní evoluce — se musí vlít do Vesmírné Duše Tvůrce, jsoucí Základní Částí Absolutna.