Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

---

EKOPSYCHOLOGIE/Medicína, zdraví a osud

---

Medicína, zdraví a osud

Ve vztahu lidí k medicíně je někdy možné pozorovat dva krajně protichůdné přístupy.

Jedni se na ni úplně spoléhají, žijí «na tabletkách», při každé nevolnosti volají lékaře a potřebují «nemocenskou». Oni sami nechtějí vynaložit ani nejmenší úsilí a začít vést zdravější způsob života, aby se vyléčili. Ačkoliv většina nemocí snadno odejde — stačí jenom změnit způsob stravování, přestat kouřit a opíjet se, začít s regulací svojí emocionální sféry.

Druhá krajnost, vlastní obvykle neofytům (nováčkům ve víře), je pokus o úplné zřeknutí se služeb medicíny, a obvykle spoléhání na různé «všeléky» typu hladovění, chození bosky, zaujetí tou či onou monodietou. Takové «všeléky» nejsou pro začátek špatné, ačkoliv, pochopitelně, nejsou dostatečné pro dosahování jakýchkoliv duchovních výsledků.

Ale jiná «neofytská» nadšení se mohou projevit katastroficky. Například — vydatné pití moči vede k otravě mozku, rozumové degradaci a psychickým onemocněním [9].

Nebo je to nadšení pro každodenní vydatné klystýry, které narušují normální trofiku (funkci nervových vláken zajišťujících výživu a látkovou výměnu tkání, pozn. překl.) organizmu: vždyť právě v tlustém střevě dochází ke vstřebávání některých vitamínů a dalších potřebných složek potravy.

Do té samé skupiny «dětských nemocí levice» je možné zařadit objevení «nepřítele člověka číslo jedna» tu soli, tu cukru, tu chleba, tu dokonce kyslíku…

… Naše nemoci je možné rozdělit na tři skupiny.

Ty první vznikají přirozeně v důsledku fyzického opotřebování těla (například — postupné zvyšování kazivosti zubů v závislosti na věku), také z normální nezkušenosti při dosahování něčeho nového, z přepracování atd.

Druhá skupina nemocí je vyvolávána našimi neřestmi, například vášní k jedům (alkohol, tabák a další), obžerným «zabíjeným» stravováním, životem v rozzlobeném odsuzování, rozčilování, nenávisti — místo lásky a klidu.

Třetí skupinou jsou nemoci jako následek základní hygienické a náboženské nevědomosti. Například — neexistence správného náboženského směřování, kdy se do centra pozornosti «věřících» dostávají démoni, čarodějové a «vampýři» — ale vůbec ne Bůh. Lidé o nich přemýšlejí — a tímhle způsobem si je k sobě přitahují, slaďují se s nimi — a ne s Bohem. A to vede k masovým onemocněním schizofrenií mezi členy takových sekt.

Nemocemi druhé a třetí skupiny nám Bůh ukazuje, že nejsme v právu, snaží se nás přimět ke hledání správných řešení.

A tak jednou z našich tragických chyb může také být to, že nepamatujeme na přibližující se smrt našeho současného těla. Vždyť smrt může přijít velice brzy, nikdo neví přesně — kdy. A ona přináší konec všem iluzím o tom, že možná, někdy potom…, až půjdu do důchodu…

Vždyť po opuštění těla už není možné dosáhnout zásadních změn sama sebe a svého postavení v mnohorozměrném prostoru, musíme čekat na příští vtělení s osudem, který jsme si přichystali v tomto životě. Bůh takovým lidem — těm, kteří by měli vynakládat duchovní úsilí, ale nedělají to, — dává například rakovinu, aby člověku připomněla jeho smrt.

Konkrétními mechanizmy, které vyvolávají nemoci, mohou být i genetické faktory, poškození plodu, otravy, «zabíjená» a nevyvážená výživa, činnost mikrobů, virů, informační přetížení a přepracování, nesprávná životní zaměření, energetická znečištění čaker a meridiánů, ale také posednutí (přivtělení, usídlení v těle) duchů různé úrovně rozvoje — jak těžce nemorálních lidí, tak i zvířat a dokonce i rostlin. Tohle všechno vede k velmi rozmanitým nemocem: psychickým, onkologickým, nebo jednoduše k zánětům a bolestem «nejasného původu».

Všechny tyto nemoci vznikají v našich tělech nebo duších jako výsledek kombinace dvou vůlí: vůle samotného člověka a vůle Boha. Ony všechny jsou realizacemi našich osudů.

Osud každého z nás se skládá jakoby ze dvou proplétajících se linií: «vrozené» a získané v tomto životě.

Například, pokud se dítě narodí s těmi či oněmi defekty těla nebo je obdrží v raném věku, — je to jeho «vrozený» osud, to znamená, ztížení života v důsledku velmi vážných chyb v předchozím vtělení.

Jak dítě dorůstá, objevuje se u něho schopnost přijímat eticky důležitá řešení. Na jejich základě se formuje nová linie osudu už v tomto pozemském životě. A ta začíná postupně převládat, a potom i dominovat nad «vrozenou» linií.

To znamená, že nepříznivý osud může být úplně změněn, pokud se dostaneme na pravou cestu svého rozvoje.

A naopak, výborný osud může být «zašlapán do bláta» našimi vlastními etickými chybami.

Vždyť osud není nějaký mechanický zákon, stanovený například «hvězdami» a «planetami», jak ujišťují astrologové. Osud — to je bezprostřední vedení každého z nás po životní cestě Bohem — Nejvyšším Vědomím, disponujícím Všudypřítomností, Všemohoucností, absolutní Láskou, Moudrostí a Sílou. On vede každého z nás k Sobě, do Sebe. Pokud jdeme správně, povzbuzuje nás blažeností, ale pokud scházíme s Přímé Cesty k Němu — On nám na to poukazuje tím, že nám nějakým způsobem dělá bolest. Všechno je velmi jednoduché.

A není nutné si stěžovat na «špatné životní podmínky». Vždyť Cesta k Němu vůbec není procházka ani výlet dopravním prostředkem. Ale přeměňování sebe jako vědomí. Je to zejména vnitřní práce na sobě samém.

Cestu k Sobě Bůh popsal prostřednictvím Avatára Bábadžího vyjádřením: "«Pravda — Prostota — Láska — Zničení nižšího «já» kvůli splynutí s Vyšším «Já»."

Zde je v krátkosti vyloženo veškeré Boží Učení. Všechny ostatní znalosti a ponaučení jsou jenom objasňováním této formulace.

Bůh od nás chce právě Moudrost: bez ní je těžké jít touto Cestou. Jedním z našich úkolů je prostudování stavby a fungování vlastního těla a péče o něj. Až se to naučíme, můžeme se potom starat o druhé lidi a přitom je obohacovat svou zkušeností.

… Zaslechl jsem mínění, že například syfilis je možné léčit jakýmisi komplexy ásan hathajógy, nebo že vůbec jakoukoliv nemoc je třeba léčit jenom modlitbou, a že vůbec není dobré se léčit, samo to přejde, ať organizmus upevňuje svoji odolnost, a od jakýchkoli léků, prý, pochází jenom škoda.

Ale pokud nemocný syfilidou dělá ásany, nemoc sice přechází, ale do dalšího stádia svého rozvoje. Třísku také nikoho nenapadne vytahovat modlitbou: vytahuje ji nehty, jehlou, pinzetou. A život v těle jsme vůbec nedostali proto, abychom byli nemocní a utráceli na to energii a drahocenný čas. Byl nám dán proto, abychom v sobě aktivně rozvíjeli Božské vlastnosti — Lásku, Moudrost a Sílu.

Můj názor je takový, že jakoukoliv nemoc je nutné léčit okamžitě a komplexně, všemi dostupnými prostředky a nenechat ji rozvinout.

Dokonce, i jestli se do ruky zadřela tříska, bude vhodné zamyslet se: byla ta práce, kterou jsem dělal, skutečně potřebná, nebo neopustil jsem v tom momentě stav lásky a klidu? Ale příliš dlouho o tom přemýšlet s třískou v ruce nemá smysl. Třísku je nutné rychle vytáhnout a ještě můžeme ranku potřít jódovou tinkturou.

To samé — i při chřipce, angíně, rýmě. Ony mohou být poukazováním na nějaké chyby. Například právě na ztrátu klidu nebo na stýkání s nevhodnými lidmi. Ale jakmile uděláme příslušné závěry, je nejvhodnější zasaženou sliznici natřít roztokem hypermanganu, heřmánkovou mastí nebo výluhem, antivirovou Oxolinovou mastí, udělat ozáření «křemíkovou» lampou, pít čaje ze šípků, kopřiv, chvojí. Pomůže i pročištění příslušných čaker a meridiánů a očištění «kokonu».

Právě tak postupujeme i v případě složitějších onemocnění, při kterých je nutný zásah lékařů specialistů. Ani při rakovině nemá smysl odmítat operaci navrhovanou lékaři. Jenom je nezbytné důrazně usilovat o vyjasnění její příčiny a nápravu svých chyb.

Mimochodem, současný Mesiáš Satja Sai, disponující neomezenou schopností konat zázraky, který vyléčil spoustu nemocných — osobně přítomných i na dálku — z hlediska pohledu materialistů těmi nejneuvěřitelnějšími způsoby, — se ještě k tomu stará o stavbu obyčejných nemocnic, dokonce i na území vlastního ášramu.

Vždyť zdravotničtí pracovníci i pacienti se musejí rozvíjet a zdokonalovat na Cestě k Bohu vzájemným kontaktem jednoho s druhým. A zázračné uzdravení je třeba si zasloužit, jinak není k užitku.

… Každý dobrý pán nebo paní domu (domácnosti) by měli mít doma — nejen pro sebe, ale i pro hosty — komplet nejzákladnějších léků: obvazy, vatu, jódovou tinkturu, heřmánek, propolis, Ftalazol, Analgin, Oxolinovou mast, Menovazin, Indovazin, šalvěj a další.

A něco z toho je dobré brát s sebou i na výlety do přírody, zvláště skupinové.

Například Ftalazol pomůže při zánětu střev, šalvěj při zánětu jícnu nebo žaludku. Menovazinem můžeme nejen natírat bolavé svaly, ale pokud ho padesátinásobně rozředíme vodou, — můžeme ho kapat do nosu při rýmě nebo do očí při zánětu spojivek, po desetinásobném zředění nám výborně poslouží jako kloktadlo při angíně. Potření Indovazinem a pevné stažení oteklých kloubů nohou obvazem, dovoluje jít dál po jejich namožení nebo podvrtnutí. Výborné hojivé účinky má propolis.

Stát se specialistou v «domácí» medicíně je dobré pro každého: ulehčí si tím život, a může pomáhat v těžkostech i druhým. Tohle jsou také lekce Moudrosti.

… Výživa «zabíjenou» stravou, což je v současné době dost dobře ověřeno statisticky, tak jako kouření a alkoholizmus, prudce zvyšuje riziko onemocnění rakovinou. Ti, kteří se stravují «nezabíjeně», rakovinou neonemocní.

Naopak, dokonce už jen samotné zřeknutí se «zabíjeného» stravování stačí, aby se rychle zlepšilo zdraví: mizí žaludeční a střevní onemocnění, zvýšený krevní tlak, různé projevy podagry atd.

V Rusku se do roku 1917 shromažďovaly zkušenosti úspěšného léčení různých nemocí a závislostí na alkoholu a tabáku «nezabíjenou» stravou. Šířilo se také etické hnutí za mravnost ve stravování [5,20,28,39-40,52,55,57,59], jedním z jeho iniciátorů byl ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, prokletý vládnoucí církví za «volnomyšlenkářství»…

* * *

Lidé, kteří se vydají na opravdovou religiózní Cestu, se rychle zbavují spousty nemocí, dokonce i rakoviny. U mne se v různých letech učily desítky nemocných rakovinou, byli mezi nimi dokonce už «neoperabilní», to znamená ti, které medicína odvrhla jako beznadějné. Všichni se vyléčili, když přijali správnou duchovní orientaci a začali reálně usilovat o zdokonalování sama sebe.

Dodávám, že přirozeně, ne každá religiozita zachraňuje před nemocemi. To ilustruje vůbec se nemenšící počet nemocných mezi členy masových náboženských sekt.

A ty sekty, kde kultivují mystický strach místo lásky, — se stávají ohnisky a semeništi psychických onemocnění.

Existují také sekty, které používají psychedelika a alkohol, a to je neslučitelné jak s duchovní Cestou, tak i jednoduše se zdravím.

Ještě jedna ze současných «módních» vášní je pít moč — pije-li se mnoho a dlouho — vede to k otravě mozku a … k ještě většímu úpadku rozumových schopností.

Je velmi dobré pochopit, že všechny naše nemoci jsou výsledkem našich etických chyb nebo hlouposti. Za veškerou naší bolestí je třeba vidět vychovávající Ruku Lásky Boha, Který nám jejím prostřednictvím poukazuje na něco, co musíme na sobě změnit.

Nemoci mohou přicházet například jako následky kouření, alkoholizmu, výživy těly zvířat, ale neupozorňoval nás na to Bůh? A pokud tomu žehnají vůdcové vaší sekty — nepřišel už čas odvrátit se od nich a obrátit se k Božímu vedení?

Nemoci vznikají i z lidské lenosti: třeba z lehavého a sedavého způsobu života. Také z ignorování nezbytnosti otužování organizmu. Nebo proto, že jsme zapomněli na to, že se k nám s každým dnem přibližuje smrt těla a v souvislosti s tím je nezbytné uskutečňovat duchovní úsilí — abychom to stihli. Příkladem, který jsme už posuzovali, je rakovina, kterou dostáváme proto, aby nás upozornila na přibližování smrti, aby toto přibližování udělala více citelným, více zjevným. A pokud člověk tohle upozornění přijímá a probouzí se — rakovina odchází.

Nemoci mají i léčitelé, oni je «stahují na sebe» z pacientů: pokud pospíchají vyléčit tělo — místo toho, aby začali vyléčením duše, to znamená odstraňováním etických příčin, vyvolávajících nemoc. A veškeré tyto příčiny můžeme zařadit do tří skupin: a) nepřítomnost směřování k Bohu (nebo nesprávné směřování), b) nepřítomnost lásky a c) nevědomost.

Uvedu jen jeden ze spousty možných příkladů. Jednou mě pozvaly k sobě domů dvě dámy: matka s dospělou dcerou. Posadili jsme se v kuchyni k pití čaje. A na plotně vedle se přitom vařilo v hrnci něčí tělo. Dlouho vyprávěly o svých nemocech… Potom jsem se jich zeptal na lásku — konkrétně na lásku ke zvířatům. Obě dvě začaly «vrkat» o tom, jak je velice milují… Nadzvedl jsem pokličku hrnce a zeptal se: «milujete» — hlavně jako polévku? Nebo pečené — také?…

Zvláště strašný — jako příčina onemocnění je chronický hněv včetně emocí odsuzování někoho, nevraživosti, nenávisti. Všechno tohle nejen vede do pekla, ale ničí také zdraví. Těmito nemocemi nás Bůh upozorňuje, abychom se vzpamatovali, dokud není pozdě. Vždyť přece různé tabletky a valeriánské kapky před peklem nezachrání: Bůh po nás chce etická řešení a reálnou změnu sama sebe.

A tak, když nám Bůh dává některé nemoci, vyzývá nás tím k tomu, abychom prostudovali základní fyziologii svého těla, abychom poznali příčiny alespoň těch nejběžnějších zdravotních potíží.

Například, kombinace velkého množství bílkovinného nebo tučného jídla se sladkými pokrmy vede k «nadýmání» břicha: vydatné tvorbě plynů ve střevech.

Nebo: ohřívání nebo smažení jídla na tekutých rostlinných olejích, na rozdíl od másla (ze smetany), je škodlivé, může způsobit onemocnění jater. Protože «nenasycené» mastné kyseliny, ze kterých se skládají tekuté oleje, se při zahřívání snadno okysličují a přitom vytvářejí škodlivé látky.

Nebo: není dobré nosit oblečení ze syntetických tkanin, přiléhající k pokožce, — dokonce ani tehdy, když vypadá krásně a «nosí je všichni». Protože právě to narušuje bioenergetické procesy v tělesných tkáních.

Nebo: je nutné si nejen čistit zuby kartáčkem, ale pročišťovat si od zbytků jídla i mezery mezi zuby — například, tenkým plíškem. A také je nutné si někdy, a v případě potřeby systematicky, masírovat dásně, lehce stlačovat všechny mezery mezi kořeny zubů: směrem od čelisti ke žvýkací části zubu. Protože pokud se tam dostává při žvýkání jídlo — vzniká parodontóza, kterou obvykle hned nezjistíme: až když začne bolet, nebo nám někdo poukáže na nepříjemný zápach z úst. Vždyť přece přechovávání jakéhokoliv ohniska infekce v těle otravuje celý organizmus prostřednictvím proudění krve. A parodontóza se může stát příčinou onemocnění i na jiných místech (například zánět nosních dutin, krku, očí atd.).

Zdůrazňuji, že zubní kazy a záněty dásní (parodontitidy neboli parodontózy) se často stávají příčinou zánětů spojivek. A ty záněty spojivek, které nejsou vyvolány spadnutím do očí zrnek písku, prachu nebo jinými zjevnými příčinami, mohou sloužit jako signál k tomu, abychom se obrátili na stomatologa.

«Mezi lidmi» koluje spousta hloupých a škodlivých názorů ve vztahu ke zdraví.

Například: pokud naskočí «puchýřek» na rtu, je to — nachlazení a «nic hrozného». Ale ve skutečnosti je to vysoce nakažlivý virus oparu (herpesu), nebo jindy — zasažení rtu trichomoniázou. V obou případech není možné se líbat, je třeba se léčit.

Nebo: při ženských bolestech v oblasti vaječníků říkají: nastydla se, je třeba to zahřát. A přikládají ohřívač nebo obalují šálou. Ale tohle můžou být neškodné «ovulační» bolesti, spojené s normálním a přirozeným prasknutím vaječného míšku, — pak je všechno v pořádku a «nahřívat» není třeba. Anebo to také může být zánět vyvolaný mikroby, a pak je nutné se seriózně léčit antibiotiky (konkrétně současnými cefalosporiny).

Příčinou chronických zánětů vejcovodů a vaječníků mohou být také bioenergetická poškození sexuálními kontakty s energeticky hrubými partnery, a také nošení syntetického spodního prádla.

Nebo: hemoroidy se objasňují způsobem života s nedostatkem pohybu, i když jejich příčina je v tom, že se v konečníku hromadí drobné kousky obsahu střev a otírají se o stěny konečníku při chůzi; v důsledku toho vzniká zánět sliznice konečníku zahrnující cévní stěny. Profylaxe — dbát na čistotu konečníku, a při drobných příznacích zánětu ho mazat antibakteriálními mastmi.

Nebo: není možné otěhotnět v jiných dnech, kromě několika uprostřed cyklu. Ale ve skutečnosti pravděpodobnost početí ve všechny ostatní dny nemizí, jenom se zmenšuje.

Nebo: oslabení pohlavních funkcí mužů je třeba léčit kávou a masem. Ale ve skutečnosti je v takových případech nutné vyloučit jedno i druhé. A pomoci může především korekce svých emocí a ustanovení hlubokého vnitřního klidu. A to přichází při správném směřování po duchovní Cestě.

Nebo: «neofytské» heslo: «Nebudu používat žádné léky!». To není znak moudrosti. Spíše — naopak.

Ale my nemáme čas být nemocní! A také nemá smysl dávat svoje tělo «k sežrání» mikrobům. Tím by trpělo neporovnatelně více, nežli přiměřeným léčením léky.

A jednou jsem byl ohromen tvrzením třicetileté ženy, staršího trenéra, absolventky tělovýchovného institutu — že nejlepším prostředkem proti početí, který jí «vždy zaručeně pomáhá», je… vymočit se po pohlavním aktu…

Nevěděla, jaký je rozdíl mezi její vlastní dělohou a močovým měchýřem!

Nedokázal jsem tehdy ani protestovat, radši jsem mlčel. Jak by bylo možné posuzovat natolik «složitou» tématiku s takovou ženou…?!

Ale po letech se moje známá, zdravotní sestra, vůbec nerozesmála a dokonce ani nepodivila. «Ale vždyť v naší zemi tak smýšlí velice mnoho žen, s takovým názorem jsem se setkala velice často!» — řekla úplně vážně…

Mimochodem, proč nedocházelo k otěhotněním u zmiňované ženy, která velmi milovala nová sexuální dobrodružství? Nejvíce ze všeho byl příčinou chronický zánět vejcovodů, zasažených jednou z venerických infekcí…

… Bůh po nás chce moudrost. A ta se získává prostřednictví poznatků o všem, konkrétně také, o mechanizmu našich těl, o nebezpečích, které mu hrozí, způsobech, jak se takovým nebezpečím vyhnout a způsobech léčení nemocí.

Doporučuji každému, aby si opatřil «Příručku praktického lékaře» a alespoň jednou ji přečetl celou. Je pochopitelné, že tím nezískáme medicínské vzdělání a ani to nenahradí pomoc lékařů specialistů. Ale budeme mít alespoň představu o mnohotvárnosti možných onemocnění: od pohlavních a plísňových — až k psychickým. A pak se už dokážeme snadněji orientovat mezi nebezpečími, které na nás číhají, a můžeme se jim snadněji vyhnout.

Například, několikrát ke mně přišli na návštěvu hosté s plísňovým onemocněním nohou — a bez jakýchkoliv výčitek svědomí a studu si obouvali moje domácí pantofle…

Nebo: pohlavní nemoci neofytů v nich nevzbuzují žádné zvláštní obavy: domnívají se, že takové nemoci mohou mí jen «ti druzí» — «neduchovní», a mě to — «úplně jednoduše», «hned přejde»…

Přijměte, pokud chcete, takovouhle radu: lepší je nebýt nemocný, ale pokud jste už onemocněli, — pak se začněte léčit najednou komplexně všemi dostupnými prostředky: analýzou příčin nemoci a pokáním, meditativními a bioenergetickými technikami, podpůrnými prostředky zvyšujícími odolnost organizmu (vitamíny, horké koupele, ultrafialové ozařování «křemíkovou» lampou, otužování atd.) plus specifické lékařské preparáty a další prostředky, které může doporučit lékař specialista.

Mimochodem, jednou z úrovní profylaxe mnohých nemocí a zabezpečení dobrého psychického stavu je každodenní mytí celého těla mýdlem. A pro úspěšnou duchovní práci — je to prostě nezbytné.

Zapamatujme si: zdraví se dosahuje na duchovní Cestě! A po duchovní Cestě se lépe jde těm, kdo jsou zdraví!