Rub světa hmoty/Napomínání Avicenny Napomínání Avicenny— Mnoho času uplynulo od té doby, kdy jsem se Já vtěloval na Zemi. V letopisech, které se o Mně zachovaly, je toho nicotně málo ve srovnání s tím, co bylo mezi námi: Mnou (v tu dobu vtěleným) a Bohem. V těch dnech jsem musel vynakládat nemálo úsilí, abych si uhájil Svoji nezávislost. V té době byla Mojí nejlepší vlastností vytrvalost. Vím teď přesně, že čas je to nejdražší, co může mít člověk, vedený Bohem. V tom je moudrost života! Smutek by byl na místě jenom tehdy, pokud bys vykonala chybu — a byla nenapravitelná. Ale tvoje situace je jiná. Současnost je teprve začátek tvojí Cesty s Námi. Drž se! Ještě tě čeká projít hodně cest, a všechny povedou ke Mně! Neztrácej klid! Tvým průvodcem jsou Moje Slova! Ať je ve tvém životě všechno tak, jak chci Já! Život se Mnou tě naučí něžnosti, Tvoji pozemskou cestu projdeme ruku v ruce! Naprosto Mně důvěřuj! Neodporuj Vladimírovu domlouvání! On z tebe úspěšně smetl vrstvu hrubosti! Výčitky na jeho adresu nejsou zapotřebí! A není zapotřebí ani strach! Musíš jenom přesně následovat Moje a Vladimírovo vedení! Bojuj za svoji lásku ke Mně! Potřebujeme teď, aby ses naučila lehko vcházet do stavu úplného klidu! Vždyť ses to přece naučila! A je to tvoje budoucnost! Vzlétni!
|
| ||||||||
|