Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

---

Rub světa hmoty/Krišna: spojení Lásky a Klidu — se Sílou

---

Krišna: spojení Lásky a Klidu — se Sílou

Přišli jsme k moři, «na návštěvu» ke Krišnovi — ještě na jedno Jeho pracovní prostranství.

Ranní chládek, něžné šplouchání mořských vln, hlasy racků…

Nadechovala jsem se v těch prostorech plnou hrudí, jako bych do té doby měla málo vzduchu!

Zdálo se, že mi všechno kolem šeptá o svobodě, o létání, o nekonečné lásce!

Sundali jsme si batohy a sedli si na kládu, ležící nedaleko od vody.

— Pročpak si On vybral místo pro vytvoření pracovního prostranství právě tady? — promluvil tiše Vladimír, aby nenarušil klid a harmonii rána. — Na této pláži se lidé rádi opalují, přijíždějí sem auty, dokonce i autobusy. Tohle místo je předurčeno k tomu, aby bylo možné působit na emocionální sféru lidí a také jim vnukat potřebné myšlenky. To je vhodné dělat, konkrétně, když se nacházejí na hranici mezi spánkem a bděním. Vždyť když se opalují, ocitají se mnozí právě v tom hraničním stavu.

Teď se podíváme na naše těla a kokony. Uvidíme, že jsou ze všech stran obklopeny Krišnou.

Kdo je to Krišna? Je to jeden z nejproslulejších Představitelů Tvůrce v historii planety! Jeho Božská Láska se zářivě projevuje ve spojení s Jeho Božskou Sílou! On je Božský Učitel, u Kterého bychom se právě měli učit, a ne vykonávat obřady Jeho uctívání!

Ano, skutečně existuje možnost bezprostředně se u Něho učit, pokud jsme předběžně prostudovali Bhagavadgítu, a pochopili metodologii Cesty… A snažíme se vykonávat Jeho Učení!

Zdůrazňuji, že ani naučit se Bhagavadgítu nazpaměť nestačí, dokonce ani v sanskrtu! Ale je třeba se snažit — konkrétně vykonávat Učení! Jenom to bude mít smysl!

A až budou osvojeny počáteční stupně Cesty, objevuje se možnost vycházet vědomím naproti Vědomí Božského Učitele Krišny — a přímo se Mu připodobňovat.

Tady, na tomto místě síly můžeme lehce pociťovat Krišnu vědomími, která se na čas osvobodila od materiálních těl, — a vlévat se bezprostředně do Něho. My máme Oceán Vědomí Krišny — přímo tady! A pokud jsme se stali svobodnými vědomími, pak nám nic nebrání, abychom se do Něho jednoduše ponořili — a stáváme se sjednoceni podstatou s Ním!

Vůbec se nejedná o to, že bychom se stali Jemu «rovní». Ne! Naopak: vléváme se do Jeho Oceánského Vědomí — a zůstává jenom On, a já — nejsem.

To je jedna s tréninkových variant Splynutí s Bohem, připravující k závěrečnému Splynutí!

Řekněme Krišnovi: «Miluji tě!» — usmál se Vladimír. Pokud to řekneme upřímně, pak Jeho odpovědí bude vstřícná upřímná Božská Láska! Láska s láskou splývají — a tehdy se stávají srozumitelnými všechny Jeho myšlenky vzhledem ke každému z nás.

Pokud přebýváme v takovém Splynutí s Ním, pak není třeba pokoušet se mluvit s Ním — jako se Spolubesedníkem: vždyť v situaci Splynutí nejsou dva, ale Jeden — jediný On!

Už víc nejsme já a On, kteří spolu diskutují! Ale je jenom On — a ke mně přichází pochopení všeho, co mi On ukládá, co ode mě chce. Už není dialog, ale je prostě pochopení Jeho Vůle přímo: vždyť já a On jsme totožní…

… Pociťovala jsem ticho… Myšlenky neexistovaly… Ve mně — vědomí, rozlévajícím se po celém místě síly, — šplouchaly a něžně narážely na břeh nekonečné drobné vlnky… Něžnost mě přeplňovala!… Poprvé jsem najednou pocítila Krišnu tak živě! A poprvé jsem Ho uviděla: nad vlnami, nad pláží! V celé velikosti! Ohromná Podoba byla — poloprůzračná: vlnité vlasy na ramena, dlouhé bílé roucho, zlehka se pohupující jakoby v lehkém větru… A pod Jeho tělesnou Podobou — Oceán Jeho Vědomí, který se zdál být nekonečný…

— Můžeme se v Oceánu Krišny potápět, — pokračoval Vladimír. — Nebo můžeme — z anáhaty — vejít do Jeho Mahádublu.

Nebo existuje ještě jedna meditace — «Stěna». Ve stavu «Stěny» můžeme lehce aktivovat oba spodní dantiany.

Jestliže přebýváme ve stavu vlastního Mahádublu, slaďujeme se s Krišnou a zapojujeme svůj silový spodní dantian — pak můžeme takovou «Stěnou»… jít do boje! A na rukách sebe jako Mahádublu můžeme držet všechny ty, kdo chtějí bojovat proti mně, a s úsměvem je milovat!

Já jsem Síla Lásky, přebývající v Klidu! To není hrubá síla. Ale je to Božská Síla!

Připomeňme si kupříkladu: vždyť Krišna v době bitvy na poli Kuru nikoho nezabíjel. Vzal na Sebe jenom roli vozataje válečného vozu.

… Slovo Vojín pro mě bylo právě tak čarovné, jako slovo Svoboda.

Vzpomněla jsem si, že jsem v dětství měla výhrady k tomu, že jsem holčička.

Vždyť to znamenalo, že se nemůžu pouštět na daleké mořské výpravy, nemůžu při hledání dobrodružství přecházet pouště, nebo bojovat jako neporazitelný šaolinský mistr wu-shu!…

Sama nevím, proč jsem tak rozhodla, že nemůžu…

Ale hned jsem tehdy rychle sama sebe uklidnila tím, že — zato! — se můžu stát baletkou…

Když si na to teď vzpomínám, zdá se mi to směšné!…

Ale takové zvláštní dětské úvahy mi zůstaly v paměti dosud. A teprve teď jsem začala chápat, že to byly ozvěny vzpomínek z mých minulých vtělení…

Baletkou jsem se nakonec nestala. Ale šíleně ráda jsem tancovala. A učila jsem se tancovat všude, kde to jenom bylo možné! Ale kroužky jsem nenavštěvovala: neměli jsme na to peníze. Prostě jsem se dívala na druhé — a učila se.

Také jsem vynalezla a osvojila si způsob zbavování se stresů — právě tanci.

Díky takové zkušenosti jsem se teď dokázala učit nové meditace — při hudbě — doma večer po práci. A při tom jsem při hudbě nevnímala únavu.

… Ale žena-vojín, přece jen, v našem světě… — jak je to jen těžké!…

… A teď jsem pociťovala a výborně viděla svoje ohromné ohnivé ruce vědomí. Držela jsem na nich celou dohlednou část břehu a moře, a také i naše těla.

… Když jsem začala být unavená, přistihla jsem se při myšlenkách na to, že závidím Guru Nanakovi-2, že vládl takovým stabilním klidem! V tomto životě jsem se jako protiklad ke své minulosti: rozčilovala z každého důvodu i bez důvodu…

To znamená, že teď musím ovládnout klid, jaký má Krišna, za života v ženském těle!…

— Musíme pochopit, že všechno tohle není možné ovládnout, pokud se pociťujeme prostě tělem, — říkal v té době Vladimír. — Všechno to můžeme ovládnout jenom prostřednictvím buddhijógy, to znamená, že se — jejími metodami — přeměníme v ohromné vědomí. Přičemž pěstovat sama sebe jako vědomí máme právo jenom jako duchovní srdce!

Představme si: že hlavou (to znamená, vrchním dantianem) vyrůstat — dost dobře ani nejde.

A jestliže budeme růst s pomocí spodního dantianu, pak přece také, jako v případě s hlavou, nemůžeme vejít do Splynutí s Bohem. Bůh je Láska — a On přijímá do Sebe jenom lidi, kteří se také stali Láskou! A emoce lásky jsou funkcemi středního dantianu.

Vrchní a spodní dantian — ony… nikdy nemohou být Láskou. Vyciťme: že přece nejsou pro Splynutí určeny! Jsou to všeho všudy pomocné složky vědomí!

… Pokračovala jsem v práci. Krišna mi dával možnost pocítit Jeho stabilní Lásku, Klid a Sílu. Čím více jsem se k Němu přitahovala svojí láskou, tím déle se mi dařilo nepřetržitě pociťovat ty Jeho Stavy slité vjedno.

Zacházela jsem do Krišny stále hlouběji, a zanechávala svoje maličké tělo na povrchu Země… — a potom jsem se znovu vracela do světa hmoty, kde na mě čekala nesnadná cesta.

… Když jsme přestali meditovat, poprosila jsem Vladimíra, aby ještě promluvil na téma osudu. Dosud mi byla nepochopitelná koncepce jeho «předurčenosti». Vždy jsem věděla, přesněji — intuitivně pociťovala, že člověk může a musí svůj osud měnit! Ale jak?!…

— Bůh dohlíží na to, jaká rozhodnutí přijímá v každé situaci každý člověk, — vysvětloval Vladimír. — V závislosti na těch přijímaných rozhodnutích se osud může radikálně a rychle měnit.

Konkrétně se právě proto stává, že časem jsou plány, navržené Bohem, Jím samým změněny o 180 stupňů. Vždyť úspěch nebo nezdar je často závislý na realizaci mnohými lidmi z jejich svobodné vůle.

V pseudoduchovní literatuře existuje názor, že je všechno předurčeno… Že prý osud, jakmile je vytvořen, se bude také tak plnit až do konce vtělení. Není to pravda! Osud se po celý čas mění v závislosti na přijímání rozhodnutí samotnými majiteli toho osudu…