Contemporary knowledge about God, Evolution, and the meaning of human life.
Methodology of spiritual development.

Osvojení «Zazrcadlí»*

Znovu pracujeme ve městě. Dnešním hlavním úkolem je příprava na zvednutí kundalíní. Jdeme kvůli tomu na odpovídající místa síly.

Ale při cestě mě Vladimír seznamuje ještě se dvěma eony — protoprakriti a protopuruši, a také… s peklem.

— Tady je místo síly protoprakriti, — Vladimír se zastavil na vyasfaltované cestě v tiché městské postranní uličce. — Pokusíme se vycítit jeho hranici… Přecházíme… Je třeba vyjít zezadu spodní části anáhaty dozadu a trochu dolů… Tento eon postrádá intenzívní svítivost. Stav v něm je podobný tiché jižní noci… Blažený klid pod hvězdami… My skutečně vidíme nemateriální součást hvězd… Roztahujeme ruce — a plaveme mezi hvězdami…, a potom i galaxiemi…

Pokud nám stačí síly, můžeme to dělat s výstupem z různých segmentů.

Tento eon je vhodný pro «krystalizaci» vědomí, to znamená, pro jeho množstevní růst. Proč? — proto, že v něm máme objekty, které jsou pro nás orientačními body v prostoru, — na rozdíl od jednoduše stejného Světla, kde je zpočátku těžké složit účty sami před sebou: nezdá se mi to — že se skutečně rozšiřuji?

Ale jestliže vidíme, například, hvězdy a můžeme se k nim přibližovat, a oddalovat se od nich, — pak můžeme s jistotou říci sami sobě, že teď máme rozměry galaktické!

Přičemž se takové přemísťování v daném eonu neuskutečňuje jinak, nežli s pomocí rukou vědomí, vycházejících z rozvinutého duchovního srdce.

V zoologii existuje takový termín: brachiace, tak se nazývá způsob přemísťování pouze s pomocí rukou po větvích stromů některých druhů opic, které tráví téměř celý svůj život v korunách stromů.

My musíme v eonech, které zabydlujeme také používat tuto «opičí» techniku.

… Užívala jsem si blaženosti v novém eonu! Kdo se umí kochat hvězdami na obloze, ten pochopí nadšení duše, která se ocitne mezi nimi!

Bylo možné sledovat dokonce jakási koryta širokých mezihvězdných řek, a přemísťovat se podle nich… A samy hvězdy byly velké i malé, ony se skutečně zvětšovaly při přibližování k nim… V tom podivuhodném prostoru bylo možné odplouvat stále hlouběji a hlouběji… Hvězdy se mihotaly, zdálo se, že se dokonce i usmívají a pomrkávají na mě, a přitom mě naplňovaly klidem a tichem…

— To je tvoje první seznámení s tímto zajímavým eonem, — promluvil znovu Vladimír. — Ale spolu s tím je třeba chápat, že on není vhodný pro život v něm. O tom také mluvil i Juan Matus.

— Ale tady je tak pokojně… — ozvala jsem se, když jsem se jen částečně «vysunula» z eonu, abych udržela dialog.

— Ano… Don Juan říkal, že jsou světy, nemající projevenou svítivost, které jsou velice zajímavé, okouzlující, ale nejsou vhodné pro život v nich… jestliže v nich «uvízneme» — budeme trpět nesnesitelným osaměním… Proto bychom etapou osvojování práce v eonu protoprakriti měli projít, ale nezdržovat se v něm zbytečně dlouho.

… Okamžitě jsem «vyskočila»: osamělost mě vůbec nepřitahovala!

— Završení Cesty, — pokračoval Vladimír, — není v tomto eonu, a dokonce ne ani ve «Slunci Boha»: vždyť «Slunce Boha» je Bráhmanický Projev. Ale až poznáme všechno tohle, musíme si ještě osvojit i Příbytek Jednotného My. To je závěrečná etapa. Nicméně to opět ještě není konec vývoje.

Bude třeba se naučit nejen vcházet do eonu Tvůrce a žít v něm, ale i vycházet z něho — už v Božské kvalitě!…

V Příbytku Tvůrce jsou všichni jeho Obyvatelé identičtí v Jejich mezní zjemnělosti. Také tam neexistuje žádná hierarchie, vzájemná podřízenost. Naopak, Všichni tvoří Jeden Celek, přebývají ve stavu Vzájemného Splynutí, Vzájemného Rozplynutí. Děje se to tak proto, že Každý a Každá, kteří se tam ocitnou, jsou Dokonalou Láskou.

Právě tento stav Dokonalé Lásky znamená Sjednocení, Splynutí Dokonalých Duší!

Ale když Oni vycházejí z tohoto Společného Příbytku Dokonalých, přece jen se odlišují svými schopnostmi. A ty jsou závislé na velikosti, a přiměřeně i na síle každé z takových Duší. Jinak řečeno — na tom Vlastním Vkladu, který Oni přinesli, když vešli do Příbytku Prvotního Vědomí.

Přičemž možnost růstu individuálních vědomí je prakticky nekonečná!

… A teď začne místo, kde je možné pracovat s protopurušou, — vytrhl mě Vladimír ze zamyšlení, když jsme se přiblížili k parku. — Vzpomínáš si na schéma výzkumu stavby Absolutna a co je to «Zrcadlo»? — to je energetická přepážka mezi vchody do eonů, které nacházíme vepředu — nebo vzadu za našimi těly. «Zrcadlem» byla nazvána proto, že obyčejné skleněné zrcadlo má přední stranu (pokud je osvětlena) — světlou, a zadní je vždy tmavá. Eon protoprakriti právě nemá svítivost — v protikladu k osvícené prakriti.

Ale «Zrcadlo» má pokračování dolů. A pokud sklouzneme po jeho zadní straně dolů, pak se dostaneme do světlejšího eonu, pocitově podobnému něžnému ránu. Pozorujeme tu cosi jako lehký opar mlhy — a to je protopuruša.

Jestliže se podaří «propadnout» ještě hlouběji pod «Zrcadlo», pak tam je ten eon, ze kterého je možné vcházet do Příbytku Prvotního Vědomí.

«Zrcadlo», mimochodem, končí právě v něm, a přitom ponechává volný průchod do předního — vzhledem k «Zrcadlu» — eonu.

Když jsme si všechno tohle osvojili «zprava», můžeme si to také osvojit «zleva». A potom se můžeme ponořit i mezi nimi.

… Protopuruša byla také zajímavá. Tu si není možné splést s jiným eonem. Ale nedokázala jsem vymyslet, co tam dělat, čím se zabývat, a proto jsem dočasně tento eon ponechala mimo pole svojí pozornosti.

Join us:

Join us: