Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

---

Rub světa hmoty/Guny a duchovní růst

---

Guny a duchovní růst

Po tom, co jsme přišli domů a poobědvali, se u nás pořádala ještě jedna zajímavá beseda.

Pojď, posoudíme, — začal Vladimír, — co si musí osvojit člověk dostatečně rozvinutý v intelektuálním i etickém směru, aby získal úplnou Dokonalost?

Musí se stát opravdu velikou — rozměrově — duší a musí umět splývat s Tvůrcem. A navíc se musí naučit v takovém Splynutí také žít. A ještě víc než to — musí si potom osvojit schopnost vycházet z Příbytku Prvotního — do Stvoření, aby mohl plnohodnotně pomáhat vtěleným bytostem. Právě to poslední korunuje úplnou Seberealizaci.

Nejživější příklad ovládání takové schopnosti nám v současné době demonstruje Satja Sáí: ačkoliv je vtělený, On s lehkostí pomáhá duchovním praktikantům, kteří se nacházejí tisíce kilometrů od Jeho těla! Před Ním tu samou schopnost projevoval relativně nedávno Bábadží z Haidakhanu.

Aby se duchovní praktikant přiblížil k získání této nejvyšší úrovně rozvoje, musí umět trvale žít ve zjemnělosti Tvůrce a Svatých Duchů, vycházejících z Jeho Příbytku.

Připravovat se předběžně k tomu, abychom se naučili vcházet do Příbytku Prvotního, můžeme tak, že se učíme Splynutí s konkrétními Božskými Učiteli — Svatými Duchy. Rozvíjení v daném směru musíme přivést až k umění přeměňovat se ve «Slunce Boha» a poté — ve dvě nebo dokonce čtyři «Slunce Boha» současně. To umožní dokončit konkrétně proces zbožstvění hmoty vlastního těla. Ale, což je neporovnatelně důležitější, — umožní nám vcházet do Pokojů Tvůrce. Neboť vcházení do nich si můžeme nejjistěji osvojit právě mezi dvěma «Slunci Boha».

Současně zdůrazňuji, že si nikdo nemůže osvojit to, co bylo řečeno, jenom ze své vůle a samostatně. Ale dosahují toho jen toho hodní — a ne jinak, nežli s pomocí konkrétních Svatých Duchů.

Nu, a všechno, co musí předcházet uvedeným stupňům zdokonalování, už je pro tebe dostatečně přehledné. Je to — jak neschopnost přebývat v hrubých stavech vědomí, tak i postupný přímý kvantitativní růst vědomí.

Tvoje úspěchy mě neobyčejně těší! Ale musíme také pochopit, že můj úkol spočíval a bude spočívat jen, zaprvé, v tom, ukazovat ti meditační techniky, umožňující všechno tohle postupně realizovat, a zadruhé, varovat tě před možnými chybami a upozorňovat tě na ně, pokud se jich dopustíš. Všechno ostatní musíš uskutečnit jen ty sama. Jsou to — jak meditační tréninky, tak i sebekontrola v tom, co se týká emocionálních stavů. Vždyť naše emoce jsou stavy nás (jako vědomí). Emoce jsou právě konkrétní stavy vědomí, a ne výraz obličeje nebo elektrické procesy v mozku; to jsou jenom vnější vyjádření nebo projevy emocí!

Také si každý musí osvojovat způsobilost ke správnému (to znamená, bezchybnému) stýkání s druhými lidmi, založenému na chápání nejen ontogenetické, ale i psychogenetické úrovně rozvoje každého člověka. A ještě k tomu — na základě analýzy těch duševních vlastností, které ti lidé v sobě rozvinuli: vlastností správných — a nemorálních.

Ještě je třeba se naučit žít v neustálém pamatování na účast Boha (představovaného Svatými Duchy) v každé situaci, ve které se nalézáš. Vždyť jsou to přece učební situace pro tebe, tak jako i pro každého z vtělených lidí.

… Někdy se setkáváme s dospělými lidmi s už rozvinutými — v mezích těla — duchovními srdci. Obvykle jsou to ženy, které poznaly šťastné, harmonické manželství, včetně mateřství.

… Ano, to je značná výhoda žen ve srovnání s muži: v ženském těle s jeho erogenitou a příslušnými hormony je mnohem jednodušší ovládat emoce lásky, anahátnost.

A jenom zřídka potkáváme anáhatní muže. Většina z nich rozvinula tuto vlastnost ještě v minulých vtěleních — možná, že v ženských tělech. Nebo se speciálně učili v příslušných duchovních školách nebo skupinách, vedených psychology.

… Vybavuji si zajímavý fakt. Kdysi jsem daroval — přes společného známého — jednu ze svých prvních knížek prezidentu Jelcinovi. V ní byly — v naší zemi poprvé — popsány čakry s jejich funkcemi a metody práce s nimi. Jelcin, soudě podle následků tohoto mého skutku, předal můj dárek kremelským psychologům. A potom jsem měl možnost pozorovat výsledky používání těch metodik — na příkladu samotného Jelcina a dvou následujících prezidentů. Jelcinovi «vytvořili» schopnost používat komplex tří spodních čaker (hárá) — a to mu dalo tu osobní sílu, kterou jsme pozorovali v jeho vystoupeních, dokud… se neopil. Ostatní dva prezidenty ti psychologové naučili dívat se a mluvit z čakry anáhaty. Právě to jim umožnilo vypadat natolik srdeční.

… Ale je pochopitelné, že jakkoliv je v evoluci duše důležité rozvíjení duchovního srdce, jenom tohle pro získání evoluční Dokonalosti nestačí. Neboť jsou také nezbytné intelektuální a etické složky rozvoje. Co je nejdůležitější v první z nich? — schopnost rozlišovat pravdu a lež. A ve druhé? — schopnost upřímně darovat, a ne chtít pro sebe, umění s lehkostí odpouštět zlo, vykonané druhými vzhledem ke mně, zasvěcení svého života blahu druhých, a ne blahu vlastnímu…

… Upozorňuji ještě, — pokračoval po odmlce Vladimír, — na jednu důležitou historickou epizodu, která se ukázala být tak nepochopitelnou téměř pro všechny lidi. Mám na mysli slova Ježíše Krista, která řekl Svým učedníkům, když se s nimi loučil a připravoval se na Golgotu. Tehdy jim vysvětloval, že je opouští tělesně, ale Vědomím — zůstává s nimi. A — bude s nimi navždy, bude jim pomáhat. A ať oni, při meditaci, Ho pociťují — konkrétně při každém stolování, jako by Ho (jako Božské Vědomí) pojímali do sebe — spolu s jídlem a pitím.

Tato Ježíšova slova následně nedokázali pochopit ti lidé, kteří žijí jen uvnitř svých materiálních těl, jsou s nimi napevno spojeni a s těmito svými těly se ztotožňují. Vždyť pro takové lidi je i Bůh jenom létající človíček…

Ale Bůh je Nekonečný Univerzální Oceán Vědomí! A Ten, Kdo získal Božskost (v daném vtělení nebo ještě dříve) je také ohromný rozměrově! A On se volně přemísťuje v mnohorozměrném prostoru kamkoliv — nezávisle na tom, na kterém místě se nachází Jeho tělo!

A On může «krmit» Sebou mnoho lidí směřujících k Němu dušemi současně!

To je jedna z variant pomoci Ježíše a druhých Božských Učitelů pro nás. Ačkoliv je třeba chápat, že skutečný užitek od takové pomoci můžeme získat jenom v tom případě, pokud vykonáváme vstřícná úsilí o sebezdokonalování — na podkladě takové pomoci ze strany Boha.

V čem musejí tato úsilí spočívat? Ve slaďování sebe (jako vědomí) — s Vědomím Představitelů Tvůrce, v postupném přivykání si na takový stav. Tobě to je dobře známé z tvého vlastního stýkání s Ježíšem a Ostatními — na Jejich pracovních prostranstvích.

Někteří z těch osobních Ježíšových učedníků, které známe z Nového Zákona, skutečně získali Božskost — díky Ježíšově pomoci a Jejich vlastním usilím. My jsme tě s Nimi seznámili na Jejich místech síly. A přečíst si o Jejich vzájemných vztazích s Ježíšem v době Jeho tělesného života a po něm je možné v naší 'Klasice'.

Ostatně, vždyť i teď se může každý člověk přesně tak spolehnout na pomoc Božských Učitelů. Ale při tom musí i sám nebo sama vynakládat nezbytná úsilí na změnění sama sebe — v souhlase s přáními Boha. A ta přání je třeba znát…

Jeden z paradoxů je však ten, že se většina lidí ve svých životech nespoléhá na Boží Učení, ale na «přání» (přesněji — potřeby) «pastýřů» těch či oněch náboženských sekt…

… Nu, a to, jak interpretovali Ježíšova slova někteří lidé, neschopní Ho pochopit, je ti už také dobře známé: oni začali věřit, že je možné skutečně přeměnit materiální chléb a víno — v tělo a krev Ježíše — s pomocí zvláštních modliteb a zaklínadel.

Vzpomínám si, jak se mi velice dávno jeden mladý pravoslavný kněz zapřísahal, že prý, druzí lidé považují takovou přeměnu jenom za symbol, ale že on skutečně věří, že je to teď maso z Ježíšova těla a Jeho krev!…

A mají pozitivní význam obřady (svátosti) přijímání, praktikované v katolických a pravoslavných církvích? Pomáhají adeptům těchto náboženských tradic skutečně?

Mně osobně — tohle pomohlo. Popisoval jsem to ve svojí autobiografické knize «Как познаётся Бог» («Jak se poznává Bůh»). Tehdy jsem se teprve odpoutával od ateistického primitivizmu — a Ježíš tak povzbuzoval mé, zatím ještě drobné krůčky správným směrem — blaženými stavy, vznikajícími v důsledku přijímání.

Ale pro druhé lidi se přijímání mohou stát i «pastí», pokud se uspokojují přesvědčením, že žádná úsilí o sebezdokonalování nejsou potřeba, stačí jen dodržovat «spasitelné» obřady — a Bůh je za to «spasí»…

… Nadlouho jsme se odmlčeli. Vzpomínala jsem na svoje pocity z Ježíšových Objetí, ze Splynutí s Ním… potom jsem se soustředila na pociťování svých skutečných rozměrů — rozměrů duše, vědomí. Ano, všechno, co říkal Vladimír, skutečně potvrzovala moje osobní zkušenost. Zpočátku jsem v tomto vtělení žila — jako materiální tělo, rozežírané ze všech stran několika nemocemi najednou… Moje vnímání bylo soustředěno… na kočkách… V lásce k nim jsem hledala příležitost k uspokojování svojí potřeby opravdové lásky… Vladimír byl následně absolutně v právu, když mě jednou šokoval tvrzením toho, že splývám v lásce ne s Bohem, ale s kočkami…

Potom se v mém životě objevily Vladimírovy knihy — světlo v království tmy. Potom — i sám Vladimír… On mi pomáhal vzpomenout si, že jsem ne tělo, ale vědomí. On mi pomáhal překonat nápor těch strašných nemocí… Teď se mi ani nechce vzpomínat na jejich názvy… Jenom zrak se mi ještě úplně neobnovil…

Všechno současné učení jsem zvládala velice lehce a radostně! A Vladimír mi dal přesvědčivé a názorné vysvětlení i k tomu: zkušenost předchozího vtělení… Proč jsem použila slovo názorné? — přece právě proto, že mi Vladimír poskytl možnost to všechno uvidět.

… Zeptala jsem se:

— Čím je možné vysvětlit, že se mnozí lidé chovají tak nepřátelsky ke slovům pravdy? Co je motivuje? Proč tak jednají?

— V každé zemi jsou mezi vtělenými lidmi velice mladé duše. Ony jsou zatím maličké. Jejich obzor je dosud malý, je jako u dětí. A oni nedokážou obsáhnout poznatky o Velikém, Největším — ani vědomím, ani rozumem. Proto někteří z takových lidí mají sklon vyhlašovat pravdivé poznatky o Bohu a Cestě k Němu za lež. Oni dosud nejsou schopni myslet ve vesmírných rozměrech. Jim — maličkým, a proto se pociťujícím bezbrannými před strach nahánějícím okolním prostředím, je mnohem pohodlnější hledat si ochranu u silných vtělených lidí-lídrů, kteří jsou pro ně zcela viditelní. Ale ti poslední často bývají nositeli ďábelských vlastností. Tak se vytvářejí zločinné bandy, mizantropické politické strany, náboženské sekty, které dostaly název destruktivní, to znamená, ničící duše, poškozující zdraví adeptů. A tam, kde je banda nebo sekta, tam začínají u jejích adeptů působit psychické zákonitosti, označované termínem «davový efekt»: «nás je mnoho, proto jsme v právu!», «my jsme síla!», pociťování vlastní odpovědnosti «se stírá», přeměňuje se na «kolektivní odpovědnost», což už nenahání strach, ale naopak, vytváří pocit vlastního hrdinství…

Jedno ze schémat psychotypizace lidí — to znamená, rozlišování podle duševních vlastností — je schéma gun.

Existuje guna tamas, sjednocující tupé a (často) zlostné primitivy.

A existuje guna sattva — guna lidí ráje, kteří se přeměnili v něžnou lásku, a zbavili se ziskuchtivosti a sobectví. Z tohoto stavu je velice snadné se pozvednout na stupně získávání Božských vlastností — ale jenom s pomocí metod buddhijógy.

Mezi gunami tamas a sattva existuje ještě přechodný stupeň, nazývaný gunou rádžas.

Můžeme vyznačit ještě dva stupně vyšší nežli sattva: stupeň těch, kdo získávají Božskost a těch, Kdo už Ji dosáhli. Dohromady je jich pět.

Přičemž má člověk právo a možnost přemísťovat se po škále gun — jak na jednu, tak i na druhou stranu.

Ale ty ses ptala na něco trochu jiného: konkrétně proč mají lidé tak různé duševní vlastnosti: kladné — a záporné?

Příčinu musíme vidět ve filozoficko-náboženské nevědomosti, panující na Zemi. Boží Učení je zapomínáno nebo komoleno! Ohromné masy lidí nechápou: co je dobře a co je špatně? To, co Bůh považuje za zločinné, programující do pekla, na «smetiště evoluce», — mladé duše, vedené lžipastýři, považují za «svaté, «bohulibé»!… A jenom neporovnatelně málokteří nacházejí správný směr…

Závěr? — je třeba všemožně vštěpovat do mentality lidí, počínaje už od školního věku, pochopení toho, proč žijeme na Zemi, co je to Bůh, jaké musejí být naše vzájemné vztahy s Ním, co je to evoluce individuálních vědomí, jakými se musíme stát, abychom žili v harmonii s Evolucí Vesmírného Vědomí! A také — konkrétněji: jaké duševní vlastnosti má význam v sobě rozvíjet, a jaké odmítat? Mimochodem, pokud odmítat — proč? Přece právě proto, abychom očistili svůj osud!

Nu a výčet tamastických a sattvických kvalit je ti dobře znám: toto téma jsme posuzovali mnohokrát i z různých úhlů pohledu v mnoha našich knihách.

Vzpomínám si, mimochodem: Kdo ze známých Božských Učitelů promlouval na toto téma neúplněji, přičemž se Jeho promluvy staly duchovním dědictvím našich současníků? Je to, nepochybně, Satjá Sáí. Právě tak nám mnoho cenných poučení zanechal Ježíš Kristus. Přidám Krišnu, Lao'C, Gautamu Buddhu, Bábadžího z Haidakhanu… Přečíst si o tom všechno je možné také v naší 'Klasice'…

… Jestliže, — pokračoval Vladimír v myšlence, — budeme hledat ilustrace k tématu gun, můžeme je velice názorně studovat ve sféře sexuálních vztahů. Podívejme se na to v závislosti na obou pohlavích.

Začneme mužským. Vidíme, že u jakéhokoliv samce lidského druhu se od určitého věku sexuální zájem ve vzájemných vztazích se ženami projevuje ve snaze dosáhnout orgasmu, spojeného s ejakulací.

Muži, patřící do guny tamas, jsou připraveni domáhat se tohoto svého cíle za jakoukoliv cenu, včetně úmyslně lživých slibů nebo znásilnění — až k vraždě: aby vykonali pohlavní akt alespoň s mrtvolou. Je pochopitelné, že takovým samcům «ani na mysl nepřijde » postarat se o to, aby udělali dobře ženě, aby jí nezpůsobili zbytečnou bolest při defloraci, aby žena také zažila orgasmus, aby ji nepostihlo nechtěné těhotenství. Vždyť takoví samci se starají jenom o sebe!

Pro představitele guny tamas není sex vůbec vyjádřením a projevem lásky! Takoví netvoři mohou vykonávat pohlavní akt na podkladě emocí nenávisti a s úmyslným působením utrpení jejich obětem — až k sadistickým vraždám po uspokojení vlastního chtíče!

Mimochodem, jazyk matu (vulgarismus), charakteristický pro tuto gunu, ukazuje na vůbec ne sattvický vztah k sexuálnímu aspektu lásky, a k lidem celkově — také.

Ale muž, který začal vyrůstat duchovně, bere v úvahu zájmy druhých lidí, včetně sexuálních vztahů. Snaží se o to, aby nezpůsobil ženě žádnou újmu, ale naopak, — aby jeho milovaná obdržela maximum potěšení. Takový muž se snaží studovat ženskou sexuální psychologii a individuální zvláštnosti erogenity jeho milované. Teď už ví, že je pro ženu příznivé dostatečně dlouho přijímat jeho laskání — jak před začátkem pohlavního aktu, tak i po něm. Je trvale vnímavý k pocitům milované — a je připraven neprodleně korigovat svoje chování v souladu s jejími vyřčenými nebo dokonce nahlas nevyřčenými přáními.

Člověk sattvy také nikdy nebude na pohlavní akt naléhat. Ale počká, až ochota a přání budou oboustranné.

Někteří z mužů poznávají takové moudrosti sexuálního aspektu lásky dříve, jiní později.

A měli bychom se snažit uvidět, kolik by ubylo lidských neštěstí, pokud by se toto téma — právě v takovém úhlu pohledu — začalo probírat s chlapci už ve školních letech!

A o základech náboženské filozofie je třeba mluvit se školáky! Ale ne na úrovni pohádek o Adamovi a Evě atd. Ale z pozic Evoluce Univerzálního Vědomí! Neboť pouze pokud vycházíme z těchto základních poznatků, můžeme logicky, a proto srozumitelně, vysvětlit to, jakými se musíme snažit stát v souhlase se Záměrem našeho Stvořitele!

… Podle gun můžeme hodnotit i etické kvality představitelek ženského pohlaví.

Ženy guny tamas jsou egoistické. Jakmile je něco trochu v nepořádku ze strany partnera — už se stává objektem opovržení, jízlivých urážek a nenávisti, projevované v různých formách.

Ano, vždyť skutečně existují ženy, které dobrovolně vcházejí do sexuálních kontaktů, a přitom nenávidí svoje muže!

Ale eticky adekvátní žena bude chyby odpouštět a — takticky, s láskou — pomáhat zbavit se jich do budoucna. Ona také naučí svého milovaného tomu, jak mohou oba dosáhnout oboustranné harmonie: vždyť muž nemá vrozené představy o zvláštnostech ženské sexuality, tyto znalosti získává jenom z vlastní sexuální zkušenosti nebo od druhých lidí.

Tohle je živý příklad. Bradavky téměř u všech mužů nejsou erotogenní, na rozdíl od těch samých částí těla u žen. Jestliže žena začne hladit bradavky svému milovanému — vyvolá to jen rozpaky a protest (vyjádřený v té či oné formě) ze strany jejího přítele. Přitom si každý muž zpočátku myslí, že by ho čekalo právě takové odmítnutí při analogických dotycích ženských bradavek.

Ačkoliv ve skutečnosti je pravda opačná: lehká pohlazení pokožky v těch místech ženských těl vyvolávají intenzívní pocity a prožitky něžnosti. (Pochopitelně, pokud se to provádí v odpovídající intimní situaci).

Ještě dodám, že žárlivost je jedním z projevů tamastičnosti u představitelů obou pohlaví. Proč? Jsem si jist, že vysvětlovat to podrobně nemá význam, pokud nebudeme dané téma chápat odděleně od ucelených poznatků o zákonitostech a principech duchovního růstu.

… Zajímavější je položit ještě takovouhle otázku: jaká z gun převládá v naší zemi? Odpověď je, myslím, jednoduchá: tamas — s jeho opilstvím a dalšími narkomaniemi, násilím na druhých, vládnoucími emocemi chronického rozčilování, nenávisti, závisti, chamtivosti a dalších projevů totálního egocentrizmu u většiny lidí.

Děti, rodící se a vychovávané v takovém prostředí, si osvojují ty samé životní návyky — od svých rodičů. A takové děti, jestliže se ve svých životech nesetkají s alternativou a neosvojí si způsob života očištěný od neřestí, všechny také směřují hned za svými vychovateli zaplňovat peklo.

Bajky o tom, že prý, pokud «v Boha správně věříme, znamená to, že se «spasíme», — nejsou nic jiného, než «opium» pro lid, jak to kdysi zcela pravdivě vyjádřil Vladimír Uljanov-Lenin!

Vždyť Bůh od nás potřebuje něco úplně jiného: ne abychom prostě «věřili», ale abychom se zdokonalovali ve shodě s Jeho Učením! Každý den, každou hodinu našich životů na Zemi — životů, darovaných nám Bohem právě pro naše zdokonalování, — jsme povinni věnovat právě tomu!

I když je třeba pochopit, že začínat bychom neměli mnišstvím, ale uvedením sama sebe alespoň do relativního pořádku — v normální pracovní činnosti, v rodinném a dalších aspektech sociálního života.