---

Rub světa hmoty/Vladimírova návštěva u mě doma

---

Vladimírova návštěva
u mě doma

Moje chyby a hořkost loučení

S Vladimírem jsme se domluvili, že přijede ke mně, aby mi pomohl najít nová místa síly v mém kraji.

A tak tedy přijel.

Bydlela jsem v jednopokojovém bytě, skládajícím se z dost velké místnosti, spojené s kuchyní.

Měla jsem jenom jedno místo na spaní — rozkládací gauč. Proto jsem k příjezdu Vladimíra připravila druhé místo — pro sebe, molitanovou podložku na podlaze.

Ale Vladimír, když se rozhlédl, si pro sebe vybral zrovna to místo — na podlaze:

— Kvůli čemu bych narušoval tvůj obvyklý způsob života?

… Potom začal prohlížet všechno ostatní v mém bytě. Upozornil mě na spoustu pokojových rostlin v květináčích. A těch jsem měla dvacet kusů. Zabíraly celý okenní parapet, a celý roh místnosti u okna — na speciálních svařovaných kovových regálech.

— Proč jich máš tolik? Zdá se, že zaujaly ve tvém životě — významem — to samé místo, které předtím náleželo kočkám!

Vždyť ve výsledku k očištění tvého vnímání od zbytečného, ne nezbytného — v souladu s mnišským principem aparigrahy — nedošlo. Došlo jenom k záměně jednoho zbytečného — za druhé zbytečné!

Ukázalo se, že ty… prostě nemůžeš žít bez těch — pro tvoje indrije tak přitažlivých — objektů pozornosti! A vždyť jsme přece o tom tolik mluvili, a tolik sis o tom mohla přečíst v našich knihách!

Vždyť jedno z hlavních pravidel mnišského života spočívá v tom, aby z něho bylo odstraněno všechno to, co odtahuje pozornost od Boha, směřování k Němu a sloužení Mu!

… Chabě jsem se pokoušela namítnout:

— Ale vždyť jsou to moji přátelé, já se o ně starám…

— A tak tedy pojď, podíváme se na ty tvoje přátele konkrétněji.

Právě tahle velká rostlina — ano, to je tvůj přítel. Ona má překrásnou energetiku, odpovídající čisté a silné lidské anáhatě!

Ještě tahle maličká, toho samého druhu, — to je také přítel, ale je příliš malá na to, aby z ní byl užitek.

A tyhle všechny jsou bioenergeticky neutrální: ani přátelé, ani nepřátelé. Jenom zabírají místo. A také tvoji pozornost a čas. Proč bys je nemohla někomu darovat? Nebo je třeba postav na parapet na schodišti v přízemí a přidej cedulku: «Kdo chce — ať si vezme».

Teď se podívej na tuhle — s tuhými listy, nalaď se na její energetiku. Má ji intenzívně šedou, její pole je vzhledem k tobě naladěno nepřátelsky. Ona ti zjevně škodí!

A celkově, nebylo by lepší zasadit si v takových květináčích na okenní římse něco jedlého? Celer, libeček, petržel a tak dále…

… Tak… Přejdeme na stěny.

Tak tyhle fotografie s našimi krajinami jsou překrásné! Nalaďují na zjemnělou krásu přírody! Podobizny Ježíše, Satja Sáí, Bábadžího — ty jsou jako okna do Jejich Božských Duší!

Ale co je tohle — co je to za mazanici? Vladimír ukázal na skutečnou mazanici, pověšenou v dřevěném rámečku. Široké neuspořádané tahy štětcem — zelenou barvou. Zřejmě to byly první pokusy o malování něčího dítěte ve věku jednoho-dvou let. Neznala jsem jejich původ, získala jsem je spolu s tímto bytem.

— Podívej se na tuto situaci adekvátně: ony nejsou energeticky prospěšné, ale nejsou ani škodlivé. Ale ony — čas od času — na sobě zadržují tvoji pozornost, odvádějí tě od objektů, které jsou pro tebe skutečně prospěšné: od tvých Božských Učitelů a těch lidí, kterým pomáháš!

Dovol, abych se ještě jednou dotkl hlubin metodologie duchovního zdokonalování. Vzpomínáš si? — jak jsme mluvili o vektorech škály mnohorozměrnosti? Zmiňovali jsme se tenkrát jen o jednom z nich. Ale ve skutečnosti jich můžeme vytvořit více. Takové vektory umožní vykreslit, udělat pro sebe názornými — posloupnosti přechodů mezi dvěma protikladnými krajnostmi. Jsou to jakési vybudované trajektorie pro práci na sobě.

První a nejdůležitější vektor je mezi peklem — a mezní zjemnělostí Prvotního Vědomí.

Druhý — mezi hmotou — a jejím Tvůrcem.

Také — mezi tmou nevědomosti — a poznáním toho nejdůležitějšího v životě,

— mezi «prázdným» egocentrizmem — a sebeobětující láskou,

— mezi gunami tamas — a sattva, a poté ještě výše: ke stavům Svatého Ducha a Tvůrce,

— mezi emocionálním slaďováním se svými konkrétními nepřáteli-lidmi — nebo s Nekonečností Lásky Boha,

— mezi zotročením nemocemi — a totální čistotou duše a těla a dokonce získáním Nesmrtelnosti.

A ještě — mezi konkrétními lokalizovanými objekty světa hmoty — a Nekonečností a Věčností Prvotního!

Snažíme-li se poznat Tvůrce, má pro nás význam přivykat si ke slaďování ne s drobnými předměty, ale s objekty stále rozsáhlejšími. Vzpomeň si, jak jsi ty sama rostla: začínali jsme zaplňováním sebou kokonů stromů, potom — prostranství nad mořem, ještě dále — ohromných Vědomí Svatých Duchů a eonů «Zazrcadlí»… Mechanizmus «totální reciprocity» nám konkrétně umožnil skutečně se rozplývat duchovním srdcem v těchto Projeveních Absolutna… To postupně vedlo k možnosti Splynutí a následného Srůstání s Jediným My Prvotního Vědomí…

A ty… ve svém bytě… jak se zdá, tomu aktivně vzdoruješ, znovu a znovu se vracíš ke «splynutí» a »srůstání» vědomím s materiálním povrchnostmi…

… A tahle fotografie spícího kocoura!… Ano, on má sympatickou neobvyklou polohu! Ale vždyť přece teď, to znamená v tom okamžiku, kdy byl fotografován, vidí nějaký velice špatný sen! Má uvnitř černou hlavu! A nemáš ty vždycky energetickou nečistotu v čakrách hlavy proto, že se s ním kocháš a slaďuješ se s ním? Vždyť ti při každém našem setkání musím čistit hlavu! A když jsme se dlouho neviděli — chronicky tě bolela!

… Styděla jsem se…Proč jsem jen na to nepřišla sama?! Ještě jednou jsem se ujistila, že Vladimír je vždycky v právu při řešení mých problémů se zdravím…

— Proč máš, — pokračoval Vladimír v drcení mých «životních pilířů», — na klávesnici počítače na černém podkladu — tmavě červená písmena?! Opravdu je pro tebe prospěšné takové přepínání zraku, když něco píšeš?! A proč ti světlo zářivky bije přímo do očí ze vzdálenosti pouze půl metru?! Právě se ukazuje, proč se nám také nepodařilo obnovit tvůj zrak: vždyť ty sama si ho mrzačíš!

… Nicméně, je třeba podotknout, že Vladimír to všechno říkal svým obvyklým měkkým a klidným tónem… Ačkoliv někdo jiný by mohl i podrážděně křičet…

… A potom jsem natropila něco takového, za co se budu stydět navždy…

Problém byl v tom, že jsem měla životní stereotyp, zafixovaný ještě od dětství, — ráno vstávat tak, abych se «v letu» opláchla pod sprchou, vypila šálek kávy — a hnala se do práce.

Ale Vladimír postupoval diametrálně protichůdným způsobem: vstával časně, a když posnídal, aby se zásobil energií, — pokud nebyla žádná jiná naléhavá práce, meditoval.

Časový rozdíl mezi našimi probuzeními představoval několik hodin.

Hned jsem pochopila, co měl na mysli, když říkal, že by pro každého mnicha bylo dobré mít vlastní celu…

Když pochopil, že se mu nepodaří mě rychle předělat, co se týče prospěšnosti ranního vstávání, on zpočátku — hodiny — po ránu prostě ležel, a snažil se ničím nenarušit můj spánek. Následující dny začal potichoučku vstávat — a meditovat, vsedě na židli ve tmě… I když je pochopitelné, že efektivita takovéto jeho práce byla zoufale nízká.

Chápala jsem, že tím trpí. Vždyť on mi předtím nejednou říkal, že každá hodina života na Zemi, darovaná nám Bohem, musí být maximálně naplněna užitečnou prací!

Ale já jsem neuznala za nutné změnit se přímo teď: vždyť je tak příjemné ráno si ještě alespoň trošku přispat!

A jednou jsem to nevydržela a emocionálně «vybuchla», když mě Vladimír nechtěně vzbudil. Moje rozčílení bylo velice bouřlivé a dlouhotrvající. Ačkoliv nahlas jsem na to téma nepronesla ani slova…

Vladimír také ne, ačkoliv také výborně pociťoval můj stav, jak se potom vyjasnilo, ale toho dne mi k tomu nic neřekl. Čekal na okamžik, kdy ho dokážu vyslechnout ve vyrovnaném stavu.

Až následující den o tom začal mluvit:

— Musíme velice vážně posoudit tvoje úspěchy a nedodělky v naší práci. A — nastínit plány na další období.

… Na začátku vyjmenoval — v bodech — úspěchy.

Ale potom, za opatrného vybírání slov, aby mě příliš netraumatizoval, — začal mluvit o mém včerejším stavu:

— Ale… podívej se: včera jsi, dá se říci, skoro znehodnotila všechny svoje úspěchy…

Vždyť co je to psychická autoregulace? Ano, je to technika měnit lehce libovolně svůj emocionální stav. To jsi zvládla.

Ale k čemu je to všechno potřeba? K tomu, abychom v sobě zničili dokonce i samotnou způsobilost k jakékoliv hrubosti, upevnili se v maximální jemnosti — a stali se Dokonalou Duší, hodnou toho, aby se vlila do Prvotního Vědomí.

Můžeš namítnout, že jsi do takového stavu nevešla nadlouho, všeho všudy na dvě hodiny…

Ano, takové ospravedlnění by bylo přípustné, pokud bychom mluvili o energeticky všedním člověku. Ale ty — máš sílu Nanaka! A ještě k tomu to, co už jsi napracovala v tomto vtělení!

Vždyť čím větší silou vědomí člověk vládne, tím víc je povinen být obezřetný při zacházení s tou sílou.

Maličká dušička může uškodit takovým podobným stavem — jenom nemnohým bytostem, které se vyskytly vedle ní.

Ale od negativních vlastností velkých duší — může být škoda kolosální!

Vždyť velké zjemnělé Duše, nejen v pohádkách a legendách — zušlechťují prostor kolem svých těl — na kilometry, stovky kilometrů a do ještě větších objemů prostoru. A ti ze vtělených lidí, kteří si přejí přiblížit se k Božskosti, to mohou konkrétně dělat prostřednictvím slaďování s takovými Dušemi.

A ty… — pozoroval jsem tě z větší vzdálenosti v těch hodinách tvého pekelného stavu — ses přeměnila do podoby… černého nádoru uvnitř Světla Svatých Duchů!

A tímto svým stavem jsi mi dala takový kopanec, že se ještě… dosud pociťuji… v letu!… A jenom moje tělo mě zadrželo u tebe doma!… Ale teď už si ho musím vzít.

Proto jsem donucen tě dnes opustit i tělem.

V situacích, podobných této, Bůh používá takovouto formulaci jako ponaučení odcházejícímu: «Teď tě čeká začít všechno od začátku…».

Tobě se znovu naskýtá úplná svoboda výběru tvojí cesty životem. Můžeš si svobodně udělat jakýkoliv výběr — jako, ostatně, i vždy. Ale — měj na paměti «zákon karmy».

Pokud budeš chtít jít jenom tou cestou, kterou jsi šla s námi, — začni úplným uvědoměním si a aplikací na sobě prvních dvou stupňů Pataňdžaliho schématu, které jsou konkrétně popsány v naší 'Ekopsychologii'.

Zdůrazňuji: ani počáteční z těch stupňů sis ještě neosvojila…

— Ano, souhlasím… Všechno bylo tak rychlé…

— Ano. Všeho všudy těch několik let, které jsi měla na to, abys všechno to, co sis přečetla v našich knihách, — aplikovala na sebe a změnila se v souladu s těmi mnohými doporučeními Boha! — s měkkým sarkasmem a smutkem odpověděl Vladimír.

… Odmlčel se, a pak pokračoval v optimističtějším emočním ladění:

— Ale za poslední měsíce naší společné práce jsi získala takovou ohromnou životní zkušenost, tak mnoho jsi poznala o Bohu, i o lidech, i o sobě!

Ačkoliv, jak sama vidíš, některé problémy zůstaly stále nevyřešené.

Teď se ti naskýtá velice příznivá situace: s využitím všech získaných znalostí znovu prohlédnout a předělat sebe a svůj život ještě jednou od začátku.

A neprožívej to, co se ti včera přihodilo, zbytečně silně: něco takového se stalo mnohým z těch, kdo potom úspěšně pokračovali ve svém duchovním růstu.

Ukazuje se, že to není tak jednoduché: nejen souhlasit se správnými principy života, které nám předkládá Bůh, ale konkrétně je aplikovat na sebe.

Mimochodem, jedním z takových pravidel je — «Každé vystoupení ze stavu lásky vede k nahromadění negativní karmy». O tom jsem vyprávěl v knize 'Jak se poznává Bůh'.

Já věřím, že se vypořádáš se všemi těžkostmi! Vždyť jsi nabyla takových bohatých zkušeností, včetně zkušenosti těchto posledních dní!

Přeji ti mnoho zdaru a úplné štěstí jak v «pozemském», tak i v duchovním!

… Potom se mnou Vladimír mluvil ještě několik hodin, připomínal mi, jakými principy mi on a jeho nejbližší společníci pomáhali.

— Obrať pozornost: vždyť masa nevzdělanců se vyhlašuje za «osvícené guru» — a obchoduje se svými hloupostmi nebo dokonce s úmyslnou lží! Ale my tobě jsme darovali.

Cožpak může existovat peněžní kalkulace ve vzájemných vztazích, založených na opravdové duchovní lásce?!

Podívej: láska — to je právě darování: darování svého, darování sebe! Když se spojují duše, právě tak milující jedna druhou, — pak mezi nimi vzniká harmonie a poté splynutí.

Lidé, kteří se tomu naučili v lásce jednoho k druhému, potom lehce splývají v lásce s Bohem!

V budoucnosti můžeš, pokud uznáš takový princip také za svůj, postupovat také tak.

… V současnosti ses svými stavy… rozprostřela mezi inertností guny tamas — a tím, co značně převyšuje gunu sattva. Ale žít tak dlouho — není možné!

Potřebuješ se teď zastavit, odpočinout si, rozhlédnout se — a udělat výběr: co já dál chci?, jak chci dál žít?, kým se chci stát? Na takový výběr máš plné právo.

Jestliže budeš chtít růst dále — mohou ti pomoci všechny naše publikace, včetně sborníku veršů-meditací, darovaných našimi Učiteli. Zvláště bych zdůraznil důležitost práce s radami-přikázáními našich Učitelů, které jsou shromážděny v našich knihách. Já osobně jsem je v minulých letech přečetl mnohokrát, a «vtiskával» si je do duše. Je to neobyčejně důležitá technika práce na přeměně sama sebe — přeměně, především, etické!

Ještě mohu poradit knihu Bairda Spaldinga 'Život a Učení Mistrů Dálného Východu'*. Byla vydána v první polovině minulého století v USA. Vypráví se v ní o expedici po zemích této části naší planety. Během tohoto putování, trvajícího několik let, se jeho účastníci setkávali a dlouho besedovali s mnohými duchovními Mistry Božské úrovně rozvoje. Mezi Nimi byl i Ježíš, který si pro taková setkání znovuvytvářel Svoje tělo. Všechny besedy s Ježíšem a dalšími Božskými Učiteli byly od počátku stenografovány, a potom autorem zveřejněny v několika svazcích.

Účastníci expedice také byli svědky a bezprostředními účastníky množství zázraků typu dematerializace a materializace těl, stvoření libovolných množství zcela materiálního jídla a mnohého dalšího.

Já sám jsem se s touto knihou seznámil celkem nedávno: napsali mně o ní naši čtenáři z USA.

Čím je tato kniha právě pro nás hodnotná? Tím, že jsou v ní obsaženy instrukce, co dělat po tom, když je osvojeno vcházení do Příbytku Prvotního Vědomí.

Můžeš se zeptat: nebyla by tedy právě tato kniha plnocennou učebnicí duchovního zdokonalování?

Bohužel — ne. Problém je tu v tom, že v knize jsou popsány další stupně Cesty jenom těch duchovních praktikantů, kteří se už přeměnili v rozvinutá duchovní srdce a dostatečně důkladně se seznámili konkrétně vlastní praktickou zkušeností s reáliemi mnohorozměrného uspořádání Absolutna — přibližně na naší úrovni.

Ano, v kázáních Mistrů, uvedených v knize, zní stále výzva rozvíjet duchovní srdce a snažit se žít ve stavu lásky.

Ale kolik teď kolem nás žije lidí, kteří vůbec chápou, co je to duchovní srdce? Vždyť pro většinu — duchovní srdce — jsou všeho všudy prázdná, i když krásná slova, symbol života «po proudu svých emocí»!

V knize se ale podařilo to, že její metodologická součást je podobná schodům, které mají jenom samé vrchní stupně. Ale o tom, jak se na ně dostat, tam není nic řečeno.

Uvedené téma je v současné době podrobně zpracováno a vysvětleno pracemi právě naší Školy. A tebe jsme na takový vyšší stupeň schodiště dovedli.

… Dovolím si ještě zavčas rozptýlit tvoje zcela přiměřené pochybnosti, co se týče adekvátnosti meditačního tvrzení «já jsem», doporučovaného v uvedené knize. Ono je mimochodem charakteristické i pro okultní literaturu, vydávanou koncem předminulého a počátkem minulého století.

Co označuje toto «já jsem»? Správně pochopeno to je výzva k pociťování sama sebe právě ve Splynutí s Bohem, to znamená, ve stavu Advaity — Nedvojnosti ve vztahu k Tvůrci a všemu Absolutnu! Tehdy — je jenom Jedno! Právě v této etapě zdokonalování a pouze v ní je vhodná uvedená meditace!

Ale vždyť kolik schizofreniků, paranoiků, různých agresívních primitivů a dalších slabomyslných si také přeje použít tento princip pro sebe! A oni si budou — s jeho pomocí — v sobě utvrzovat svojí patologii!

… Ještě rozvedu tvrzení, nejednou v knize opakované, že «všechno je vibrace». Je třeba chápat, že je to jen příklad použití neadekvátního termínu v tom případě, kdy ve slovníku posluchačů neexistují příhodnější slova pro jejich pochopení toho intelektuálního materiálu, který je ještě «přesahuje», a který je zatím třeba jenom zachytit, zapsat, — aby byl později posouzen. Ve skutečnosti by se tu nemělo mluvit o vibracích, ale o druzích energie, vlastních různým eonům, a o možnosti transmutace těchto stavů — na varianty, vlastní druhým eonům.

… Nu a celkově, všem psychicky plnohodnotným lidem velice doporučuji se s touto knihou seznámit! Je to jedna z nejcennějších knih v historii lidstva! Každý intelektuálně rozvinutý člověk v ní dokáže pro sebe najít hodnoty! A to — ať ho podnítí k duchovnímu zdokonalování!

… Když jsem poslouchala Vladimíra, ještě jednou jsem prohlédala… Všechno, o čem mluvil, jsem viděla i předtím, ale… neuvědomovala si to. Prostě jsem plula po proudu řeky jejich lásky…

Slzy mi tekly z očí, stékaly jak potoky po tvářích…

… Při loučení jsem s obtížemi zadržovala vzlykání, řekla jsem:

— Děkuji ti i vám všem! Odpusť mi!…

— I ty mi odpusť, že jsem ti nedokázal pomoci lépe… — odpověděl.