Knihy a èlánky o evoluci Vesmírného Vìdomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Rub světa hmoty/Je třeba se přeměňovat v Lásku!

Je třeba se přeměňovat v Lásku!

Když jsme seděli na peróně a čekali na vláček, Vladimír se najednou ke mně obrátil z druhého konce lavice a žertem povídá:

— Tebe ještě čeká tak mnoho nového poznat… Že ti až závidím!

Všichni se zasmáli.

Později v této myšlence pokračoval:

— Souhrn všech, usilujících o Dokonalost, můžeme znázornit ve formě obrazu pyramidy, rozdělené na patra.

Zabývat se duchovní prací může velice mnoho lidí. Ale dostat se v současné době až na vrchol — toho jsou schopni jenom jednotlivci z miliónů.

Někdo je schopný se jenom naučit žít v čakře anáhatě, dívat se na svět duchovním srdcem. Ale i tohle je už velice mnoho ve srovnání s původní úrovní. Přičemž zdaleka ne všem, kteří dosáhli tohoto stupně, se chce pokračovat dále: «pozemské» je odvádí.

Ale někomu se podaří naučit se také pociťovat a vidět bioenergetické kokony stromů, — potom — Formy Vědomí Svatých Duchů, stýkat se s Nimi…

Ještě je možné obdržet křest Svatým Duchem: při tom pociťujeme Boha ve svém těle, v čakře anáhatě. Samádhi! První Blaženost od tak živého pociťování Boha! A potom se tento stav stává běžným, obvyklým…

Ale jestliže pokračujeme dále — dochází postupně k rozvoji přímých vzájemných vztahů s Bohem! Stává se možným Ho vidět rozvinutým vědomím, svobodně s Ním diskutovat, objímat Ho, splývat s Ním, učit se přímo u Něho!

Ale pro to je také třeba se osvobodit od strachu, naháněného různými sektami. Především mám na mysli utvrzování v tom, že je pro člověka nemožné přímo se stýkat s Bohem, a dokonce Ho vůbec i milovat, a o «hříšnosti» takových «pokušení»…

Naopak! Musíme se právě stát naplno otevřenými pro vnímání Boha, pro výlevy své lásky k Němu — a pro přijetí Jeho Lásky jako odpovědi!

Ale pro to, pochopitelně, musíme chápat, co to Bůh je, že On není létající človíček a není ani strašidlo, trestající lidi. Ale On je Láska!

Abychom poznali Boha — musíme jít k Němu směle, a postupně se přeměňovat také v Lásku! A potom se nepolekat, když se setkáme s Jeho Láskou!

Existuje i sektářský názor, že láska k Bohu je «mámení», tj. «podlehnutí úkladům ďábla»… Prý nás ďábel provokuje k lásce k Bohu… Ale k čemu by mu to bylo?… Absurdita!

Měli bychom se vynasnažit zbavit lidi, zvláště děti, podobných sektářských špinavostí, této a jí podobných zhoubných lží.

V současné době úmysl Boha spočívá v tom, aby — naším prostřednictvím — dal lidem pravdivé znalosti o Bohu, o Cestě k Němu, o smyslu našich životů!

Zvlášť důležité je to ve vztahu k mládeži: k těm, kteří ještě nezničili svoje intelektuální schopnosti opilstvím a pojídáním mrtvol zvířat. Ale musíme to dělat velmi opatrně: vždyť žrecové takových sekt «jsou živi» ze svých oveček — a proto se stává, že si vedou velice agresívně.

… Vladimír se odmlčel, zřejmě si na něco vzpomínal.

— Teď, pokračoval, — jsem si vzpomněl na jednu epizodu… Kdysi, před spoustou let, mě na ulici zastavili televizní pracovníci, kteří dělali interview s kolemjdoucími. Jejich otázka byla taková: «Jak jste oslavil včerejší svátek?». (A byl to jakýsi důležitý den v pravoslaví). Odpověděl jsem, že nejsem sektář! A setkal jsem se s jejich naprostým nepochopením: jak to? Vždyť je to «vžité»!

Vždyť až příliš mnoho lidí v Rusku pod pojmem «oslavovat» chápe opíjení… Opíjení přijalo v naší zemi «náboženskou podobu»…

Ale cožpak si takovouhle «nábožnost» u nás Bůh přeje vidět?! Cožpak takováhle «oslavování» kalendářních dat — třeba jen v té nejmenší míře mohou svědčit o naší spravedlivosti před Ním?

Nebo je opíjení jedna z nejdůležitějších «náboženských» tradic, masově programující její přívržence do pekla?

Ale vždyť by bylo možné vykonávat Boží Učení…

* * *

Příští den jsem už musela odjet, ale ráno jsem měla volné.

Aňa mi navrhla setkání s Božským Apoštolem Ježíše Krista — Ondřejem, Který měl v tomto městě nejméně dvě pracovní prostranství.

S radostí jsem souhlasila.