Rub světa hmoty/Jak jsem se poprvé koupala v jezeře úplně nahá…
Jak jsem se poprvé koupala
v jezeře úplně nahá…
Jednoho horkého jarního dne jsme ve čtyřech přišli k velkému lesnímu jezeru. Vladimír řekl:
— Vykoupeme se!
Všichni si radostně sundali batohy a začali si svlékat oblečení.
Jenom já… jsem tam zůstala strnule stát… Cože — koupat se? Vždyť jsem si s sebou nevzala plavky! Bez nich se přece koupat nemůžu! Co když mě někdo uvidí!
… To, že se Vladimír a jeho přátelé vždy koupají v lesních jezerech bez oblečení, pokud tam nejsou cizí lidé, — to jsem už věděla, přečetla jsem si o tom v jeho knihách. Ale to, že budu muset dělat něco takového i já, mě vůbec nenapadlo!…
Vladimír, Aňa a Káťa se rychle svlékli a už šli k vodě. Potom se všichni najednou obrátili ke mně, strnule stojící…
— A co ty? Vždyť tu nikdo cizí vtělený není! A Bůh a duchové vidí naše těla i skrz oblečení. My jsme před nimi nazí vždycky!
… Třebaže se moje myšlenky pohybovaly velice pomalu, přece jen jsem se přinutila souhlasit…
Moji přátelé na mě několik sekund udiveně zírali. Potom Vladimír udělal gesto rukou: prý, nechme ji! — a vešli do vody.
Ještě nějakou chvíli jsem se pomalu probírala ze strnulosti…
… Nejtěžší bylo sundat si kalhotky. Před tím jsem ještě jednou bedlivě prohlížela okolí ve všech možných směrech.
… A když jsem se konečně odhodlala, oni už vycházeli z vody — radostní, blažení!
… Když jsem potom také vyšla na břeh, mým prvním popudem bylo — co nejrychleji se obléknout. Ale oni… si lebedili ve slunečním teple, a jenom občas se porozhlédli po lese kolem: jestli někdo nejde.
… A mně se zdálo, že se na mě ze všech stran dívá spousta očí… Bezúspěšně jsem se pokoušela uvolnit se…
… Najednou se mi zdálo, že se něco hýbe v blízkém křoví… Popadla jsem svoje kalhotky! Stála jsem na jedné noze a rozrušením ztrácela rovnováhu; vůbec se mi nedařilo zasunout do kalhotek i druhou nohu…
Vladimír se na mě udiveně díval:
— Co to děláš?
— Zdálo se mi, že sem někdo jde!…
— Ale vždyť tam nikdo není! — řekl, když se podíval na tu stranu, kam jsem ukazovala pohledem (protože obě moje ruce byly zaměstnány držením kalhotek). Nejspíš odtamtud jenom vyletěla ven tahle sojka.
Ukázal rukou na ptáka, sedícího na vzdáleném stromě.
Potom se trochu zamyslel a přehnaně seriózně pronesl:
Ale pokud by doopravdy hrozilo nebezpečí, jistě by od tebe bylo eticky správnější nejdřív obléct kalhotky všem ostatním — a až v poslední řadě se postarat o sebe.
Po určité pauze dodal:
— Nicméně, jelikož ta situace byla jen tréninková, nebudeme tu tvoji chybu zanášet do tvojí karmy jako hřích.
… Všichni se přátelsky smáli…
* * *
Vladimír zcela oprávněně tvrdil, že nemáme důvod stydět se za to, co dal každému z nás Bůh, — pochopitelně pokud naše jednání odpovídá principům estetiky a etiky.
Co se týče posledně jmenovaného, měl na mysli maximální péči o nezpůsobování škody komukoliv, včetně těch, kdo mají jiná přesvědčení, nežli my.
K tomuto tématu také řekl následující:
— Neměli bychom zbytečně obnažovat svoje tělo, jestliže to může vyprovokovat sexuální nebo jinou agresi nebo «urazit cítění» jinak smýšlejících.
Ale komplikovat si život přílišnou stydlivostí před přáteli, se kterými společně postupuješ po duchovní Cestě,… — taková stydlivost znamená projev nezkroceného «nižšího já» v podobě «lidské formy».
A stydlivost za nahotu svého těla — před Bohem — to je, z mého pohledu, zjevná známka hluboké intelektové nedostatečnosti.
Mimochodem, vždyť po celé Evropě v době «středověku», tj. když neomezeně vládla primitivní agresívní forma pseudokřesťanství, bylo všem ženám předpisováno nejen koupat se ve vrchním oděvu, ale i nespat v noci v žádném případě nahá: vždyť pokud náhle v noci ve spánku zemřeš a ocitneš se před Pánem Bohem nahá, — jaká to bude ostuda!
Dozvuky tohoto intelektuálního primitivizmu můžeme leckde vysledovat i v současnosti.
Ale Bůh má ve vztahu k nám opačné přání: abychom duši zbavili všech symbolických obalů, oddělujících každého z nás od Něho! Oděv — pokud není nezbytný — je jedním z takových obalů. (Ale při tom je pochopitelně třeba brát v úvahu všechny ty «kontraindikace», o kterých jsme už mnohokrát mluvili).
Kniha v PDF
