Contemporary knowledge about God, Evolution, and the meaning of human life.
Methodology of spiritual development.

«Svatební Palác» Boha Otce*

Místo síly Huang-Di, které jsme na Jeho návrh dnes měli navštívit, bylo na břehu moře. Tady nám On ukazoval Příbytek Tvůrce a učil nás se do něho potápět.

Vystoupili jsme z vláčku a vydali se potřebným směrem. A hned v té chvíli jsem pocítila něžnost a radost zvláštního druhu, které nečekaně naplnily mojí anáhatu. Bylo to tak skvělé, že já… jako bych rázem «obživla», jasně jsem chápala, že mi tento stav daroval můj nový Učitel Huang-Di! Šla jsem s Ním, jako v objetí s milovaným! Nikdy jsem si nemyslela, že je On takový! Vždyť je přece… Čínský Císař, Moudrý Vychovatel!… Smála jsem se, divila se, a byla jsem u vytržení!

— Nikdy jsem nepozoroval tak mnoho Huang-Di! — říká najednou Vladimír. — On přišel na setkání s tebou!

… Přišli jsme k místu síly: písčitá mělčina, a před ní, kam jen oko dohlédlo, se rozprostíralo moře, které něžně a tiše šumělo příbojem.

— To je místo, kde ti Huang-Di chce ukázat novou meditaci, — říkal Vladimír, když si sundával batoh. Následovala jsem jeho příkladu, a pak jsme si sedli na klády, ležící na písku. Vedle bylo ohniště. Na něm Vladimír rychle rozdělal malý oheň.

Po tom, co jsme si odpočinuli a najedli se, začal vysvětlovat.

— Pojď, začneme rozcvičkou: přijdeš k vodě — a vzpomínáš si, jak je možné držet moře na svých rukách — na rukách Mahádublu.

Potom — to samé, když zajdeš bosá do vody, z moře — směrem ke břehu.

… Vladimír počkal, dokud se nepotrénuju těmito meditacemi, a potom pokračoval:

— Dále budeme pokračovat v práci s «bublinami vnímání». Už jsme otevírali zespodu spodní «bubliny» — a přes jejich bezednost bylo možné vcházet do jemnějších eonů.

Uděláme to zpočátku «zprava», potom — «zleva», a potom to první, i druhé — zároveň.

… Teď — druhá přípravná meditace: vejdeme do stavu dvou «Sluncí Boha» najednou — «pravého» a «levého»…

… A teprve teď — to nejdůležitější. Ale to se nepovede jinak, nežli za účasti Huang-Di. To znamená, k tomu, aby se meditace podařila, je bezprostředně nutná Jeho Vůle.

A musíme se konkrétně pokusit pozvat Ho — Obličejem — do svojí anáhaty. A pokud On souhlasí — pak můžeme snadno klesnout do Jeho Vesmírné Anáhaty — nekonečného Duchovního Srdce Huang-Di, jsoucího v Příbytku Tvůrce.

Tak se ocitáme ve společném Příbytku všech Božských Učitelů. Právě odsud Oni vycházejí na pomoc vtěleným, a zjevují se před námi ve Světelných Projeveních — konkrétně, ve formě Mahádublů a «Sluncí Boha».

… Když vejdeme do Příbytku Jejich Jediného My — roztahujeme ruce a poznáváme tento stav Boha — stav Jejich Klidu…

… A vedle našich těl jsou teď — Huang-Di, Lao'C, Han… Huang tu kdožvíproč není… Patrně má na práci něco jiného… Co Oni dělají, když teď mluvím?… Dívají se na nás, pozorují nás. Můžeme Je — «za to» všechny poobjímat. A pokud budeme mít nějaká přání nebo připomínky ve vztahu k meditacím nebo cokoliv jiného, pak je třeba, abychom přijali Jejich rady a ponaučení…

Právě teď — Huang-Di přistoupil blíž, než Všichni Ostatní, k našim tělům. On otevírá Sebou vchod do Jejich společného Příbytku… Je to Jeho oblíbená práce: ukazovat Božím učedníkům tuto část jejich duchovní práce.

… Teď zkoušej všechno tohle dělat sama, bez mojí účasti, a spoléhej se přitom jenom na pomoc Huang-Di…

Připomínám, že Apoštol Filip nazýval Příbytek Boha Otce — «Svatebním Palácem», to znamená, místem, kde Jediný Prvotní přijímá do Svých Objetí nově vcházející Duše — a splývá s Nimi v Božské Extázi Dokonalé Lásky.

… Pocítila jsem Obličej Huang-Di v anáhatě — a okamžitě se mi všechno podařilo. Tolik Blaženosti! Strašně se mi chtělo protáhnout se tam úplně — do poslední svojí kapičky! Abych se mohla, jak předtím říkal Vladimír, už odtamtud, z Jejich Příbytku, — dívat na svět hmoty, navlékat svoje tělo na ruku vědomí, jako rukavici. Ale to se mi zatím nepodařilo.

— Právě mi Huang-Di říká, že si tě bere «do parády», — pronesl Vladimír. — Přijímá tě do Svých Objetí… A ukazuje ti «Svatební Palác» Boha Otce zevnitř…

* * *

Když jsme potom odpočívali, Vladimír pokračoval v besedě:

— Je třeba, za použití schématu výzkumu stavby Absolutna, publikovaného v našich knihách, naučit se rozlišovat eony. Pokud nebudeme mít dostatek zkušenosti v jejich rozlišování, můžeme si je splést. Zvlášť nebezpečné je to vzhledem k těm z nich, které postrádají ostrou svítivost.

V «Paláci» není ostré světlo: vždyť je tam Klid.

A je tam jakási světelná strukturovanost, charakteristická právě pro tento eon.

Stejný jako «Palác» je do určité míry eon protoprakriti. Ale není v něm ta strukturovanost. Vidíme v něm hvězdy, a jestliže půjdeme ještě dále, pak i souhvězdí.

Ještě existuje černé peklo, obsahující lepkavou černotu, která se skládá z agresivity a zloby. A to — pokud se s tím budeme slaďovat — vyvolává stav hrůzy… A následky mohou být velice nepříjemné…

Ale — raději se neslaďovat! Raději přeorientujeme vnímání na Boha!

Opakuji, že Bůh — v Aspektech jak Tvůrce, tak i Absolutna je Jediný. Je to Pravda. Ale On se skládá — z Množství.

Je to těžko rozluštitelná situace pro slabé intelekty. Ale když je intelekt už rozvinutý v řadě inkarnací a v daném vtělení, pak začíná být možné tu Pravdu vnímat.

Přičemž bychom to neměli nabiflovat rozumem, ale poznat prostřednictvím vlastního výzkumu a studia.

… Teď můžeme shrnout výsledek naší práce. Ukázal jsem ti v praxi veškerý pro tebe nezbytný program, — dodal po nějaké době Vladimír. — Vidíš tedy, jak je možné zajímavě žít! A ty jsi… předtím běhala po tancovačkách na vysokých podpatcích!

… Když jsme se vraceli domů, «duše zpívala»: byla jsem naplněna radostí a štěstím! Byla jsem opravdu šťastná!

* * *

Dnešní výjezd byl poslední za této mé návštěvy. Přišel čas loučení. Výsledky byly zbilancovány, cíle jasné. Všichni mně přáli mnoho zdaru!

Cestou k vláčku mi Vladimír předal ještě jedno Zjevení od Adlera, které zapsal:

«Dokonce, i když se ti na sociální úrovni nic nepodaří, dokonce i pokud to budou jen jeden nebo dva lidé, které dokážeš přivést ke Mně, — věz, že jsi Moje!

Tohle tvoje vtělení je poslední v řetězci všech předcházejících: dlouhé cesty do tvého pravého Domova, do Mého příbytku.

Nemám žádné pochybnosti o příznivém výsledku tohoto tvého vtělení.

Povolávám tě do naší Skupiny Božských Vůdců!»

Join us: