English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文 日本

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Apoštol Ondřej: «Staň se Bezbřehou Láskou!»
 

Rub světa hmoty/Apoštol Ondřej: «Staň se Bezbřehou Láskou!»


Apoštol Ondřej:
«Staň se Bezbřehou Láskou!»

Ticho, něžná vodní hladina, jasná obloha… Pociťuji Ondřeje, Jeho Hluboké Ticho…

Zvlášť ostře si najednou uvědomuji, a obracím se přitom v myšlenkách ke všem lidem na Zemi, že tohle, podívejte! jsou Oni — Veliké Božské Duše! Nikdo z Velikých — nezmizel! Oni všichni jsou Živí! — jsou tady, a teď!

Přeplňovalo mě štěstí a vděčnost Bohu za to, že teď o tom vím, že tu teď stojím na břehu řeky, a stýkám se s úplně skutečným Ježíšovým Apoštolem — Ondřejem!

… Začalo se mi trochu hůře dýchat a pocítila jsem neobvyklý stav v těle. Vidím… obraz muže, ponořeného do hlubokého klidu… Jeho tvář lemují světlé vousy, a oči mají nebesky modrou barvu! Jsou tak překrásné, tak bezbřehé, zářivé!… Pociťuji, že se už sama dívám Jeho Očima…

Přichází Aňa:

— Ondřej je teď sjednocen s tvým tělem. Chce, abys Ho pocítila.

S tichou radostí jsem jí oznámila, že se to právě děje…

Pokouším se zesílit Splynutí… Vidím sebe být Jím, jdoucím alejí mezi stromy.

Je pohroužen do hlubin, do Božského Světla. I Sám je ze Světla. Ne slovy, ale pocity rozumím, co mi říká: «Ponoř se do tohoto Světla pokaždé, když tě začne ovládat marnost myšlenek!»

Ondřej ukazuje, jak to můžu udělat:

Pociťuji jakoby velký zvon, uvnitř kterého se nacházím, a hlavou se zevnitř opírám o jeho vrcholek. Když tento zvon zaplním sebou, musím se poté propadnout dolů, do hlubiny… Hned v té chvíli se potok myšlenek zastavuje, a začíná mě halit hluboký klid od nohou až k hlavě…

Uvnitř jsou pokojné a bezbřehé — nebesky modré Oči Ondřeje… Splynutí s Jeho nekonečným Duchovním Srdcem…

Znovu začínám slyšet veršované řádky. Ale to ráno se mi povedlo zapomenout notes, a Aňa si v tu chvíli sama něco zapisovala do svého vlastního zápisníku. Rozhoduji se, že se verše pokusím naučit, ale za okamžik je mi jasné, že se mi to nepodaří. A čtyřverší je velice krásné. Aňa ke mně zvedá oči. Přichází a podává mi zápisník:

— Mám takový pocit, že ho velice potřebuješ.

Kývla jsem a oznámila jí, že si potřebuji zapsat verše. Obě jsme se zasmály. Aňa byla nadšená:

— Něco takového se mi ještě nestalo!

Jak se později ukázalo, Ondřej diktoval nám oběma současně. Tohle je to, co jsem uslyšela já:


Láska ke všem je bezbřehá!

Hlubiny — pokojné! A radostný je let!

Ondřeje Prvozvaného — Apoštola Vytouženého

Národ podvedený, utrápený — k sobě zve.


Odnesou ho Ruce něžné —

Do Lásky Krále Nebeského

Od iluzorních snů…


Ale další jsem už, bohužel, neuslyšela. Chtěla jsem pak vrátit Aně zápisník, ale Aňa řekla, že Ondřej prosí, abych si ho zatím nechala u sebe. A já jsem tedy pochopila, že si musím zapsat meditaci a prožité pocity.

Později mi Aňa přečetla slova, která uslyšela od Ondřeje, a která byla směřována ke mně:


Slova jsou těsná: do nich se nevejde Moje Láska!

Láska — ta je bezbřehá a něžná!

A Já ti Ji dávám! Já jsem tady, s tebou!

Budu s tebou věčně!


Neboj se, že kolem — jen zloba panuje

a posměšky!

Já tak jdu — už věky

Tmou — mezi dušemi lidskými zvrhlými

Mužskými i ženskými…


Ale ti, kdo Mě dokážou uslyšet a porozumět —

Budou se Mnou!

Ty dokážeš učit lidi Lásce!

Pojďme! Já — budu vedle tebe!

<<< >>>





Pripoj se k nam:

 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt