---

Jak se poznává Bůh/Naši Učitelé

---

Naši Učitelé

Kontakt s Božskými Učiteli se pro mě od určité doby stal obyčejnou každodenní záležitostí. Stačilo například začít myslet na Satja Sáí — a hned slyším Jeho hlas: „Já jsem tady!“, a vidím Ho, jak ke mně naklání svou usměvavou Tvář. Zeptat se Ho na cokoliv a dostat odpověď — bylo možné v jakýkoliv okamžik! Ale já jsem Ho pochopitelně neotravoval hloupými otázkami. Ptal jsem se jen na to, jak lépe pomoci tomu či onomu člověku, na jakou dobu bude optimální si naplánovat tu či onu práci atp. Také jsem byl vždy mezně vnímavý ke každé zmínce o tom, jak bych měl dál pokračovat sám — spolu s těmi, kdo šli bezprostředně se mnou.

Kontakt se Satja Sáí mohl mít různé formy:

Buď mi On něco říkal, když jsem byl ve svém těle v obyčejném anáhatním stejnoměrně klidném stavu.

Nebo — když jsem Ho pozval, aby ke mně vstoupil do anáhaty. Tehdy byl Jeho obličej uvnitř mého hrudního koše, On velice živě mluvil — a já jsem Mu mohl pokládat otázky z vlastního vrchního dantianu. Jeden čas jsem tomuto způsobu kontaktu dával přednost, poslouchal jsem Ho právě tak — a „reprodukoval“ přátelům celé Jeho proslovy.

Třetí způsob se zakládal na mém výstupu z těla a komunikaci s Ním, přebývajícím ve stavu Mahádublu, — také ze stavu vlastního Mahádublu.

… Ale když se vstup do Příbytku Stvořitele stal pro mě a moje společníky všednodenní činností, všechny otázky, které by bylo možno pokládat Bohu, se řešily pochopitelně tam. A kontakt se Satja Sáí a Dalšími Božskými Učiteli tady — ve Stvoření — se zredukoval v podstatě jen na výměnu emocí lásky a radost z opětovných setkání.

Ačkoliv předchozí stereotypy Jejich dotazování na ponaučení a rady — ještě přetrvávaly.

Vzpomínám si na zábavnou příhodu. Stalo se to tenkrát, když jsem začínal pracovat na knize „Duchovní Srdce“ [17]. Z knihy jsem zatím měl jen její plán a některé kapitoly o úloze duchovního srdce a práci s ním.

Toho rána jsme meditovali na lesní mýtině. A najednou k nám přišel David Copperfield. Já jsem se zeptal: tak co nám poradíš, jaké máš pokyny…

Ale On… se tak zamyšleně, lišácky usmál, a říká:

— Tak jsem si přečetl tvoji knihu…, a ona se Mi nelíbila…

A navrhl mi, abych ji ještě značně rozšířil a obohatil historickým materiálem.

To jsem následně i udělal.

… Úplně první kontakty s Božskými Učiteli jsem začal mít už dávno.

… Zpočátku byl naším učitelem himalájský hatha-jogín, Božskosti ještě velice vzdálený, o kterém jsem se zmiňoval na začátku knihy. Po tom, co splnil svoji část práce, nás předal Božskému Ngomo — v posledním vtělení afričanovi z Konga, Který dosáhl splynutí se Stvořitelem. (Podrobněji o Něm a dalších Božských Učitelích v [20,25]).

Avšak kontakty s Ngomem se náhle přerušily z mojí viny — když se náhle stal pro mě živou skutečností Ježíš.

A Ngomo znovu připomněl Svoji přítomnost až po desetiletích: když jsme vypracovávali snadný vstup do Příbytku Boha Otce. On tehdy řekl:

— No vidíš, Já jsem splnil slib, Který jsem ti dal, když jsi byl v religii ještě úplný klouček…

… Co On mi to tehdy slíbil?… To jsem úplně zapomněl… Určitě, — provést mě tam, kam jsem teď vešel… Ale já jsem tehdy tomu nevěnoval pozornost a hned jsem to zapomněl. Jak jsem tehdy mohl toužit po něčem takovém? Vždyť hranicí našich tehdejších tužeb bylo všehovšudy rozvinout svoje čakry…

… Co všechno jen bylo v literatuře napsáno o čakrách! Manipúru v nich kreslí na schématech uprostřed břicha, anáhatu (srdeční čakru) — na místě žaludku… Je jasné, že ať budeš jak chceš trénovat čakry — ale vůbec ne na těch místech, kde jsou umístěny, — nebude z toho žádný užitek!…

Nebo jsem ještě slyšel o lekcích jednoho hloupého mystika z Petěrburgu, který učil pro rozvíjení anáhaty… dívat se do ní. Zatímco je zapotřebí se učit dávat lásku, vnímat okolní svět a rozšiřovat se vědomím jmenovitě Z ní, ne jinak!… A kolik lidí tím jen zmrzačil! Přicházeli o rozum, jeden z nich vyskočil z okna*…

… Ale já jsem si, podle Přikázání Ježíše Krista, vybral pro sebe za Učitele — Boha! A jmenovitě On mě učil. A já jsem předával ty vědomosti těm, koho On ke mně posílal, přičemž jsem nikdy nenazýval „Učitelem“ sebe: Učitel je Bůh!

To jsem velice určitě věděl z Učení Ježíše Krista. A jmenovitě Ježíš osobně ke mně na učební lekce přiváděl mnoho lidí. To se vždy dělo stereotypně: někomu se v noci zdál sen, ve kterém mu Ježíš vysvětluje, kde probíhá vyučování Jeho Školy, — a poté se najednou Obličej Ježíše přeměňuje v jiný… A když ti lidé přišli na vyučování, poznávali v tom obraze mě…

… Velice mnohému — už v rámcích buddhijógy — mě i nás všechny naučil Bábadží, o Kterém jsem se dozvěděl z „Autobiografie Jógánándy“ [63].

Jógánánda, Juktéšvár a Lahirí Mahašáj se také stali našimi Učiteli. Na jednom z lesních míst síly se ukázalo, že je tam velice snadné provádět klíčový prvek z jejich krijajógy, umožňující pouhými několika pohyby převést sebe celého na Bráhmanickou úroveň bytí, a potom dále…

…Zajímavá je historka o tom, jak mi bylo ukázáno to místo síly.

Bylo to velice dávno. Bylo horké suché léto. Všude byly požáry. Vstupovat do lesa bylo zakázáno.

A tak jsem seděl u sebe doma na gauči. Najednou slyším hlas Boha:

— Vstávej, oblékni se a vyjdi z domu!

— Kam?!

— Řeknu později.

Obléknu se, vyjdu.

— Napravo!

Přicházím k autobusové zastávce.

— Stůj tady. Nasedneš do druhého autobusu v pořadí.

— A kde mám vystoupit?

— Řeknu.

Nastoupil jsem, jedu.

— Vystoupíš tady! Sedneš si do prvního autobusu druhé trasy, který přijede.

A tak dále. V krátkosti, On mě tak dovedl k lesu tři kilometry od předměstské silnice a navedl do lesa. Vidím — hoří rašelina. Požár právě začal. Hynou stromy. Není voda a uhasit to sám nemám čím. Ale pokud se to teď nezalije vodou — vyhoří kilometry lesa a zbytečně zahynou stovky tisíc rostlin!

Doběhl jsem do budky železničního přejezdu. Poprosil jsem, aby zavolali požárníky. Ti přijeli a rychle všechno uhasili.

Jdu lesem. Náhle — přímo u cestičky je ohromný křemenáč — jediný v celém lese! Určitě dvoukilový! A bez jediného červíčka! Ale vždyť bylo takové sucho, že houby růst naprosto nemohly!

… Uřízl jsem ho, přinesl domů a usmažil v předtuše pozemské blaženosti…

Ale ukázalo se… že vůbec nemá houbovou chuť…

Pochopil jsem to: zmaterializovali mi ho za odměnu. Jen do něj zapomněli „vložit“ chuť…

Tak jsem se — žertem — tvářil, že jsem se za takový dárek urazil. Říkám Bohu:

— A teď udělej druhý zrovna takový! Jenom teď — s chutí!

— Nu, přijeď!

Jel jsem tam tedy znovu. A On mě opět vedl lesem. Ale nepřivedl mě k houbě, ale k tomu vynikajícímu místu síly. Ukázalo se, že je lepší než jakákoliv houba: umožnilo mi tehdy velice mnohé pochopit, a pomohlo i stovkám lidí, které jsem tam přiváděl po dobu následujících desítek let.

… V procesu mých pokusů pochopit podstatu Bhagavadgíty po celé řadě jejích nezdařilých překladů, provedených překladateli s nedostatečnou úrovní kompetentnosti, se pro mě stal skutečností Sám Živý Krišna.

A On nám ukázal Svoje oblíbené místo na Karelské šíji. Tam je možné se s Ním vždy setkat. Právě na tom zázračném místě nás seznámil s Božským Ohněm v zemském jádru a s výstupem — prostřednictvím Splynutí s Ním — za hranice Země a všeho pozemského.

Obličej skutečného Krišny, mimochodem, vůbec není podobný těm vyobrazením, která se dostala do Ruska prostřednictvím „Společnosti vědomí Krišny“*: to je Jeho dětský portrét, připisovaný dospělému tělu; právě z něho vzešla ta loutkovitá podobnost s panenkou na hraní ve vyobrazení Obličeje Velikého Božského Učitele…

Ale ve skutečnosti má Obličej v obecných rysech podobný Obličeji Ježíše; a rovné vlasy po ramena, s loknami vespodu.

Od určité doby nás Krišna začal vždy vítat už u vlaku — a doprovázet nás nazpátek na zastávku, když jsme Ho navštěvovali na tom místě.

Oblíbená místa síly mají i Ježíš, Satja Sáí, Bábadží, Huang-Di, Assiris, Čaitanja, David Copperfield, a Ptahhotep. Tam jsou setkání s Každým z Nich téměř vždy zaručena.

Ale jednou nám dokonce uspořádali společný lesní daršan.

Šli jsme lesem. Náhle mi jedna z členek skupiny říká, a ukazuje přitom na ohromný ležící kmen stromu:

–Podívej se: kdo to tam je?

Dívám se — sedí tam v řadě a usmívají se všichni naši Učitelé, pracující s námi v té době: Ježíš, Krišna, Čaitanja, Satja Sáí, Bábadží, Huang-Di, Filip, do Juan, Chenaro…

Představuji je skupině a sedám si na volné místo vedle Nich…

A jedna členka naší skupiny, aby mě napodobila, se bez rozhlédnutí také posadila… přímo na kolena Chenarovi. Ten ji něžně objal, a za všeobecného smíchu se v žertu propadl skrz kmen, jakoby pod tíhou jejího těla…

… Oni se všichni velice rádi smějí a žertují mezi Sebou, i s námi. Jejich obvyklým stavem je blažená radost! Oni nikdy nebývají přísní k těm, kdo se upřímně snaží stát se takovými, jako jsou Oni, a vyplňují Jejich odkaz. Každý z Nich i Oni všichni dohromady — pro nás — nejsou hrozní Soudci: Oni jsou Láska; Vzory jemné, něžné, moudré, laskavé, starostlivé a radostně blažené Lásky!

… Když jsem studoval Učení, které lidem zanechal Ježíš Kristus, seznámil jsem se osobně s Ježíšem. Když jsem pracoval na Bhagavadgítě — s Krišnou. U Filipova Evangelia mi pomoc a přátelství nabídl Božský Apoštol Filip. Studoval jsem taoistickou alchymii — a seznámil jsem se Huangem-Di, Který vnesl Svůj drahocenný vklad do rozvoje naší Školy. Četl jsem knihu Elisabeth Haich „Zasvěcení“ — a Ptahhotep mi názorně předvedl jeden z nejdůležitějších prvků meditační práce, nezbytný pro vytvoření úplné představy o struktuře Absolutna. A Sama Autorka této knihy Se projevila ve vztahu ke mně — jako Božská Matka. Ona konkrétně říkala, že byla mojí fyzickou matkou v jednom z našich velice dávných vtělení… Ukázalo se, že mě Ona už dávno navštěvovala i teď: Její Obličej mi byl už dobře známý už předtím, než jsem se dozvěděl, kdo Ona je.

Božskost je dosažitelná nejen z mužských vtělení, ale i z ženských. Kromě Elisabeth Haich mohu představit jako Reálné Božské Učitele — Suliju, Surju, Ladu. Také i Annie Besant k nám jednou přišla, když jsme měli potíže s ovládnutím jedné z meditací na ovládnutí splynutí s Božským Ohněm. Ukázala nám, — žertovnou a příjemnou formou — co bylo třeba, a začalo se nám to snadno dařit! Ještě nám pomáhala Božská Učitelka-Žena, Která se naposled vtělovala v Dánsku. Nazývala Sama Sebe — Danish Lady Gott. A z bývalých Rusek se jako mocný Božský Učitel projevuje Jelena Sabašnikova.

Praxe naší Školy jasně dokazuje to, co jde určitě na nervy mužsky nadřazeným primitivům-“pastýřům“ různých zvrácených náboženských směrů: ženám, právě tak jako mužům, je otevřen vchod do Příbytku Stvořitele! Vejděte!