Jak se poznává Bůh/Člověk není tělo

Člověk není tělo

Člověk není tělo. Ztotožnění s tělem je neodvratná chyba, do které upadají všichni vtělení lidé na počátku pozemského života.

Ale později někteří z nich — pod vlivem náboženských tradic a počátečních duchovních praktik — začínají chápat, že nejsou s tělem shodní. To jim umožní začít s intenzívní duchovní prací na přeměně sama sebe — už ne jako těla, ale jako vědomí.

Na této Cestě člověk začíná tím, že se uvádí do souladu s etickými normami, Bohem předepsanými. Paralelně s tím hledá duchovní vědomosti — vědomosti o Bohu, o smyslu života, o evoluci.

Na počátku může mít vědomí člověka rozměry tenisového míčku a být pevně přilepené k té či oné čakře. Počáteční psychoenergetické praktiky se omezují na to, aby naučily přemísťovat se v podobě tohoto "shluku" energie v hranicích těla — z čakry do čakry, po základních meridiánech atd.

Metody, učící uvědomovat si zároveň celé tělo, postupně vedou ke zvětšování vědomí až do rozměrů těla.

Poté vědomí vystupuje za hranice těla do bioenergetického kokonu, který tělo obklopuje, a později i dále.

Zde začíná velice nebezpečná etapa práce, kterou vydrží jen nemnozí…

… Člověk, který se takovými praktikami nezabývá, "se ukrývá" před obklopujícím ho nemateriálním světem, zabydleným nemateriálními bytostmi, ve svém těle. Ale když tělo umírá, on zůstává naprosto "nahý" mezi duchy té či oné prostorové dimenze — té, kterou si zasloužil. A schovat se už není kam.

… Skoro do toho samého, ale zvrátitelného stavu se dostává mystik, který se naučil opouštět svoje tělo ještě před pozemskou smrtí.

Jestliže se přitom ocitá v pekelných vrstvách univerza — začínají ho jejich obyvatelé pronásledovat, strašit, podvádět, svádět ho k absurdním skutkům a ke skutkům, které neodpovídají etickým normám. Vzniklá spojení s duchy se zachovávají, i když se ten člověk znovu ukryje v těle. A navíc, po neomezených mnohonásobných výstupech z těla — spojení vědomí s tělem zeslábne a začínají samovolná "vypadnutí". Situace se stupňuje ve spánku, pod vlivem alkoholu a dalších psychedelik. Takový člověk upadá do závislosti na duších, začíná si plést informace, přicházející z různých prostorových dimenzí, jeho chování v materiálním světě se stává neadekvátním… To je typický rozvoj psychopatologie typu schizofrenie.

Proto techniky tréninků vedoucí k oddělování vědomí od těla, nesmějí používat ti lidé, kteří se ještě neupevnili v jemných stavech vědomí a ještě nemají dostatečnou intelektuální a etickou zralost.

… A tak se adept následkem působení posuzovaných praktik odtrhává od světa hutné materie. A co potom jmenovitě musí následovat?

Správné řešení bude spočívat v tom, aby všechny svoje síly zaměřil na splynutí a srůstání s Božským Vědomím. Ale k tomu už člověk musí mít zformované intenzívní puzení ke Stvořiteli a mohutnou emoci lásky k Němu, vykoupenou roky ostrého pociťování odloučení od Něho, založenou na hlubokém a mnohostranném Jeho poznání…

Ale jak mnoho lidí mezi ezoteriky to má?…

A pokud to nemá?…

Pokud to nemá, — pak se takový člověk stává osamělým a ztraceným mezi hmotou a Bohem, je už neschopný obyčejného života obyčejných "materiálních" lidí, ale ještě není způsobilý k věčným Objetím Lásky s Prvotním… Postupně ho ovládnou pocity osamocení, stesku, bezvýchodnosti a zoufalství –nastává psychické selhání…

Aby se něco takového nestávalo, musíme si pamatovat: vysoké stupně duchovního žebříku nejsou pro všechny zájemce, ale jen pro skutečně intelektuálně zralé a eticky vyspělé praktikanty. To si musí velice hluboce uvědomit každý učitel ezoterických praktik.

… Ale zato ti žáci, kteří jsou doopravdy hodni vysokých zasvěcení, mohou na duchovní Cestě udělat to, co si většina lidí, žijících na Zemi, nedokáže ani představit!

Jestliže se člověk trvale upevňuje ve vyšších prostorových dimenzích a má intenzívní a stabilní touhu po Splynutí se Stvořitelem, a také hluboké pochopení všeho toho, co teď probíráme, — pak se za pomoci speciálních technik nakonec vypěstuje jako vědomí do velikosti, souměřitelné se Zemí, — a poté ještě nesrovnatelně větší. On se přitom také stává na naší planetě i v dimenzích Svatého Ducha všudypřítomným. A poté splývá se Stvořitelem a s Absolutnem.