Jak se poznává Bůh/O práci s rostlinami

O práci s rostlinami

My celý čas mluvíme o lásce. Není možné přijít k Bohu, pokud se nenaučíme milovat Jeho Stvoření a potom Jeho Samotného.

Láska je altruismus, je to dávání sama sebe!

Pravá láska nemůže být egocentrická!

"Láska k sobě" — to je zvrácení samotné základní myšlenky lásky!

A na duchovní cestě není místo pro takovéto formulace: "Já tě miluji, a proto si přej patřit jenom mně a milovat mě!"

Pravé altruistické lásce se můžeme učit ve sféře sexuálních vztahů, i ve výchově dětí, i prostřednictvím svého sloužení lidem na svém pracovním místě (pokud se ke své práci chováme jako ke sloužení, a ne jen jako k prostředku vydělávání peněz a získávání dalších blah), a dokonce i ve frontě na něco, když toho "něčeho" už zůstalo málo, a já vidím, že pro druhého je to potřebnější, než pro mě…

Láska — jako soucit, něžnost, shovívavost, připravenost k sebeobětování atd. — to je základ etiky. A ta etická součást je jádro, podstata všeho duchovně rostoucího v člověku.

Naučit se lásce nám mohou pomoci nejen duchovní vůdcové, nejen druzí lidé, ale i… prosté rostliny — jen kdybychom se tomu chtěli učit!

Vždyť rostliny jsou také živé, cítící bytosti, schopné dokonce i emočně reagovat! Rostliny jsou také, jako my, jednotky života, vtělené do fyzických těl: evolvující duše, rozvíjející se zatím jen na své rostlinné úrovni rozvoje.

Právě takhle má smysl chápat rostliny, pokud se chceme naučit lásce!

Rostliny jsou živé bytosti! A my se můžeme učit milovat každou takovou živou bytost, a rozvíjet tak v sobě schopnost emocionální lásky! Vždyť čím více budeme mít objektů, které jsme se naučili milovat, — tím širší a dokonalejší bude naše láska!

Ale existují i jiné možnosti ezoterické práce s rostlinami.

Například, každá rostlina, tak jako i jiná vtělená bytost, má kolem těla bioenergetický obal — kokon. Můžeme se trénovat v ohmatávání hranic kokonů rukou, můžeme rozvíjet jasnovidění, snažit se je uvidět. A vidět kokony je nejsnadnější ze svého kokonu, jestliže v něm rozmístíme vědomí.

Ale jsou i mnohem zajímavější možnosti. Tak se můžeme, když se budeme trénovat jako vědomí,… stát stromy. Můžeme se pro to, například, postavit ke kmenu stromu zády, sladit se s ním v emocionální lásce — a přes záda se vlít vědomím z anáhaty do těla stromu. Tak se můžeme snadno pocítit, řekněme, borovicí, můžeme se podívat na okolní svět z jejího těla, jakoby jejím pohledem. Při tom moje „já“ zmizí.

To je mezně důležité — naučit se zmizet! Existuje i protichůdná cesta, charakteristická pro některé okultní a černomagické školy, — cesta pěstování svého „já“. „Já tu jsem pánem! Já — budu rozkazovat! Všichni mě musí uctívat!…“ A jako protiváha se ve zdravých náboženských směrech kultivuje pokorná moudrost — pokorné pociťování sama sebe. A to není dogmatický samoúčel! V tom je doopravdy zásadní význam. Vždyť jenom tehdy může každý z nás konkrétně splynout s Bohem, a vítězně zakončit svoji osobní evoluci, — když se naučí být ničím, naučí se zmizet — zmizet v Bohu: zmizet v Něm — aby se stal Jím!

K Bohu se nelze „vlámat“. V Bohu je možné zmizet. Proto v buddhijóze stupně Nirvány v Íšvarovi předchází stupeň Nirodhi, kde se člověk učí převádět svoje „já“ ve stav „nejá“.

Musíme pamatovat na to, že už od samotného začátku Cesty musíme všemi prostředky zamezit růstu nadřazenosti, pýchy a egocentrizmu v sobě. Jinak potom bude těžké se s tím vypořádat.

… Ještě se s pomocí rostlin můžeme zjemňovat cestou slaďování se s nimi. Podle ukazatelů „jemnosti — hrubosti“ existují různé druhy rostlin. A tak, dub je energeticky nejhrubší druh stromů severní evropské části Ruska. Ale borovice, smrky, břízy (konkrétně druh bříza pýřitá), některé topoly — od těch se máme čemu naučit!

Vždyť se přece nemůže nazývat duchovním člověkem ten, kdo lehce vchází do hrubých energetických stavů, a neumí je v sobě odstranit! A právě jmenované stromy zachovávají klid a jemnost vždy!

Bioenergetická aktivita je závislá na sezóně. Tak, břízy nám dávají svoji jemnost intenzívně na jaře, v období aktivního proudění mízy. S borovicí je nejlepší ze všeho pracovat v létě, v horku. A se smrkem — v chladném ročním období.

Existují také bioenergetické rozdíly mezi rostlinami v mezích jednoho druhu.

Tak, rostliny, rostoucí v nepříznivých podmínkách: například při neadekvátním pro ně množství vláhy v půdě atd. — jsou bioenergeticky slabé. A zdravé stromy, rostoucí v dostatečném prostoru, jsou obvykle plné energie.

* * *

A v závěru této kapitoly ještě podrobně pojednáme o etice vzájemných vztahů s rostlinami.

Někteří bioenergetici v naší zemi se v posledních letech rozfantazírovali o tom, že jedny stromy energii dávají, a druhé že ji odebírají, od prvních se máme „přikrmovat“, druhých se máme bát, jako „upírů“ atd. Tyto fantazie se rodí zejména kvůli nedostatečnosti té informace, kterou je možno vytěžit prostřednictvím virgule a kyvadla, — na rozdíl od možností vcházet s rostlinami do harmonických vztahů emoční lásky, splývaje s nimi vědomím.

Ve skutečnosti takové rostliny, které by „vysávaly“ lidem energii, vůbec nejsou! A my také nemáme etické právo chovat se spotřebitelsky k životní síle druhých bytostí!

Věnujme tomu pozornost! Je to zásadní otázka duchovní etiky! Zde nemůže být místo pro konzumismus! Ale je to místo lásky-dávání, lásky-harmonie!

S rostlinami si duchovně se zdokonalující člověk vytváří vztahy lásky. Přistoupíme s láskou ke stromu, sladíme se s ním v harmonii jemných emocí, obdarujeme ho svou láskou-něžností — a on pak odpoví svojí láskou!

Jenom tehdy, když se setkají dva, z nichž každý zaměřuje vektor svojí lásky ne k sobě, ale k partnerovi, — jenom tehdy nastává opravdová harmonie mezi člověkem a rostlinou, člověkem a člověkem, člověkem a Bohem!