---

Jak se poznává Bůh/David Copperfield

---

David Copperfield

A znenadání přišel pro mě přelomový okamžik: předtím dosažený horizont se náhle odsunul a objevil se konkrétní plán další práce, perspektiva realizovat program-maximum. Tento zlom v mém životě udělal David Copperfield.

… Už předtím jsem měl "pracovní vztahy" s několika Božskými Učiteli: s Ježíšem, Který mi kdysi k začátku mého duchovního sloužení dal požehnání, a následně mi dával důležité rady, s Bábadžím a Satja Sáí Bábou, Kteří mi po léta dávali mnohá zasvěcení do vyšších meditačních technik, s Chuangem-Di, Který mi jako první z nevtělených Božských Učitelů začal vysvětlovat obecné principy práce při ovládnutí dematerializace a materializace, byl jsem i na audiencích u Krišny, který mi zejména pomáhal se správným překladem Bhagavadgíty.

… Zde bude jistě vhodné včlenit teoretickou vsuvku, objasňující vztah Jednotného Univerzálního Boha Otce — a Vznešených Božských Učitelů, Kteří pracovali a pracují na Zemi.

Na začátku musím připomenout, že samotný termín "Bůh" je nejednoznačný.

Primární a hlavní význam tohoto slova je Prvotní Vědomí vesmíru, jsoucí v prvotní prostorové dimenzi — Jeho Příbytku. V různých jazycích, což je zcela přirozené, Ho nazývají různě: Jehova, Bůh Otec, Gott, Alláh, Tao (v taoistickém významu slova), Íšvara, Adibuddha atd. On je Nejvyšším Učitelem, Cílem, Konečným Útočištěm všech bytostí.

Druhý význam slova Bůh je Absolutno (Absolutně Všechno), to jest, Stvořitel a Stvoření — jako jednotný Systém mnohorozměrného vesmíru, jako Jednotný Mnohorozměrný Organizmus.

Existuje také Bráhmanické Vědomí, neboli Svatý Duch, Které prosycuje celé Stvoření a představuje Prvotního na Zemi. Ono řídí většinu situací na Zemi. Ono řídí většinu situací na Zemi a dalších obydlených planetách, včetně výuky všech vtělených bytostí. Bráhman je také posledním stupněm vývoje pozitivně evolvujících individuálních vědomí — před jejich vstupem do Příbytku Stvořitele. V křesťanské tradici Ho považují za Část Trojjediného Boha (Trojice).

A Kdo jsou Mesiášové nebo Avatáři? — Jsou to Ti, Kteří dosáhli úplné Seberealizace za života v nynějších nebo předchozích tělech — a poté přišli pomáhat vtěleným lidem z Příbytku Prvotního Vědomí v lidské podobě. Oni jsou Částicemi Boha Otce, Jeho představujícími a soupodstatnými s Ním. Oni všichni učí — jedno a to samé, třebaže si všichni uchovávají některé Své individuální rysy.

* * *

… Jednou mě už tak nějak kolem poledne napadlo zapnout televizor. Ačkoliv obvykle jsem ho zapínal jen abych se podíval na večerní zprávy. Zapnul jsem ho — a rázem jsem pochopil, že mě to donutil udělat On.

Právě tam totiž začínala filmová šou Davida Copperfielda…

… Ještě jsem se nesetkal ani s jedním člověkem — ačkoliv jsem mluvil s mnohými — který by pochopil samotnou Božskou Podstatu Jeho Zjevu.

Ale mně bylo všechno jasné hned. Vždyť jsem už předtím dostával od Ježíše předpovědi o Jeho Příchodu do našeho života, poznal jsem dokonce i rysy Jeho obličeje.

A příští den jsem s Ním vešel do přímého kontaktu. To nebylo těžké udělat: vždyť On je všudypřítomný v Bráhmanické prostorové dimenzi, jejíž vchod mi byl dobře znám.

Od té doby skoro pokaždé, když jsem tam na Něho zavolal, — On okamžitě odpovídal: "Jsem tady!"

A On mě začal učit tomu, o co jsem Ho prosil: jak se stát takovým, jako je On.

A tak začala celá nová epocha mého života. Rozdíl mezi Ním a mnou se ukázal — na stupnici vzrůstu — srovnatelný s rozdílem mezi novorozeným nemluvnětem (to jest, mnou) a zralým mužem. Znovu jsem se pocítil maličkým a bezmocným, ale zoufalství z uvědomění si vlastní nemohoucnosti mi jen dodalo energii pro začátek nové etapy intenzívní práce — abych pokud možno co nejrychleji prošel tuto etapu Cesty.

* * *

V době Jeho Božských Šou se On neobjevuje na scéně jako všichni ostatní: On nevychází ze zákulisí, nevystupuje po schůdcích ze sálu, nespouští se se stropu na laně… On — náhle, před očima diváků, materializuje Svoje tělo. Nebo — přilétá na scénu. Přilétá — bez pomoci jakýchkoliv technických prostředků. Přilétá za pomoci síly Vědomí. On — levituje.

Létá nad scénou ve vertikální i horizontální poloze těla, hlavou nebo nohama napřed, provádí přemety. Všechno je to úžasně graciézní, umělecké!

Potom zůstane viset v elegantní poloze — jakoby leží na gauči a podpírá si rukou hlavu. Přes Jeho tělo pomocníci převlékají nesčíslné obruče — aby ukázali, že Ho nepodpírají žádné neviditelné podpěry. Nebo On lehce, jako ryba ve vodě, vyplouvá vzduchem do sféry, vytvořené velkými otáčejícími se hořícími obručemi. Potom právě tak lehce z ní vyplouvá. Nebo právě tak, po rybím způsobu, plave ve velkém průzračném akváriu s uzavřenými stěnami a poklopem na povrchu.

Ale On přitom není přízrak. Mluví a ozařuje lidi Svým oslnivým úsměvem. On dokonce "vozí" divačku ze sálu; létá s ní v náručí nad scénou…

On prochází skrz stěny — a to jak skrz lehké přepážky na scéně, tak i skrz Velkou Čínskou Zeď. Jak to vypadá? — On přichází ke zdi, ponořuje do ní dlaň ruky, potom postupně celou ruku, potom před očima diváků zmizí celé jeho tělo; poté — právě tak postupně — se objevuje na druhé straně zdi: na začátku dlaň, potom celá ruka…

On dematerializuje a materializuje jakékoliv předměty — maličké i velké, dokonce i letadlo, vagón… A také — Svoje tělo a těla pomocníků.

Přitom dematerializace i materializace v jeho provedení mohou být jak okamžité, tak postupné, poetapní.

Například, On na počátku materializuje tělo ženy. Je zcela živé, s bohatou mimikou, pohybuje se, usmívá se. Potom ho On po částech dematerializuje: zpočátku ruku, potom nohu, potom vlasy… A žena přitom přívětivě kývá a usmívá se na diváky: všechno je v pořádku, je mi dobře! Poté její tělo úplně zmizí, ona se mění v ducha.

Nebo On Sám tělesně na jednom místě zmizí — a objevuje se na druhém; předvádí pomalou materializaci. Kvůli tomu, například, pokládají na průhledné podstavce velkou tabuli silného ocelového plechu. Přikrývají ji tkaninou. Jeho úkolem je materializovat Svoje tělo mezi tabulí plechu a přehozem. Průhledné podstavce slouží k tomu, aby diváci viděli, že On, například, nepodlézá zespodu skrz otvor v plechové tabuli. … A náhle se přehoz uprostřed nadzvedl a pod ním se objevilo něco jako malé embryo, ležící na boku. Ještě pohyb — a je větší, ještě a ještě — a David Copperfield shazuje tkaninu ze svého vždy elegantně oblečeného těla!

Nebo si On náhle bleskově mění místo s pomocnicí: tam, kde bylo Jeho tělo, je teď její. A o pár metrů dále, kde byla ona je teď On. A s veselým úsměvem se ptá diváků: "Tak co? — líbil se vám náš trik?"…

Dematerializace a materializace vlastního těla a těl pomocníků jsou obvyklými čísly Jeho šou.

To samé dělá i s předměty. Například nechá viset ve vzduchu Jím vyhozený ubrus — a poté ho s lehkým třeskem dematerializuje.

Nebo dematerizuje prstýnek s kamínkem a snubní prsten, vypůjčené od některých divaček. A poté je znovu zmaterializuje, navlečené na tkaničku od bot nebo na zúženou část přesýpacích hodin…

Trhá na kousky papír, potom kousky skládá — a ony srůstají. Zůstaly jen zmačkané proužky v místech předchozího roztržení. "Nevadí, hned je vyžehlíme!", — říká On, a přitom je přihlazuje prsty. Vychází se syčením pára… — papír je vyžehlený…

Nebo kreslí fixem na listu papíru velký obrázek balíčku hracích karet. Udělá pohyb — a z nakresleného balíčku… se jedna karta trochu vysunuje. Ještě pohyb — vysunuje se do poloviny…

On se směje: Já dělám zázraky přímo před vámi, diváky, — ale říkají Mi: " To jsou smontované snímky!…".

Říká, že už Ho omrzelo předvádět zázraky "v čisté podobě" pro vědce, aby jim poskytly neposkvrněnou "přesnost experimentu". Začíná žertovat. Například dělá dojem, že se Mu trik nezdařil, rozpačitě zaváhá… — a z této (předem zamýšlené) situace se náhle "odvíjí" úplně nový zázrak!…

Nebo — vymýšlí různé syžety. Například jak "vyvolává duchy" — a oni jakoby okamžitě oblékají sako na Jeho tělo se svázanýma rukama, a poté ho právě tak rychle svlékají… Ačkoliv to dělá On Sám, a vůbec ne duchové.

Nebo On vypráví, že prý, když byl malým chlapečkem, měl dědečka… Ukazuje jakoby starou videonahrávku ze svého dětství s dědečkem… Poté se tento malý chlapec zmaterializuje na scéně na tom místě, kde předtím stálo Davidovo tělo… A David v aktuálním novém těle zrovna vychází ze zákulisí… Dospělý David a David-dítě se jakoby setkávají a prohlížejí si jeden druhého… Ale tento chlapec má, ve srovnání s Davidem, jinou formu ušního boltce: znak, který se s věkem nemění… Závěr? — To vůbec nebyl On ze Svého dětství, On prostě potřeboval námět, aby mohl krásně ukázat nejnovější zázrak…

On absolutně ovládá hmotu, zejména hmotu vlastního těla. A může dodat svému tělu jakoukoliv podobu, odpovídající každému věku…

Co se týče rozřezání Jeho těla nebo těl Jeho pomocnic — On přece vůbec neřeže živá těla. On je prostě nahrazuje vnějškově podobnými, ale složenými z indiferentní hmoty. Kousky této hmoty On přivádí k pohybu…

Absolutní Božská moc nad materií v jejích malých i velkých objemech, schopnost zbavovat těla i vtělovat Sám Sebe i druhé lidi, nesčetněkrát umírat a znovu ožívat!

Jediné, co On nedokáže, je rychle udělat lidi dokonalými. Poněvadž tohle nedokáže nikdo! To není dokonce ani v silách Boha! To mohou dokázat jen lidé samotní, jestliže to budou velice silně a houževnatě chtít…

A nemá smysl Ho prosit: udělej mě Dokonalým! On se to ani nebude pokoušet udělat.

Ale On lidem pomáhá tím, že jim předvádí lidské možnosti, přivádí je k nadšení, učí je Svým příkladem.

On rád tančí — a na scéně tančí s aktuálně materializovanými partnerkami. Tématem jejich tanců jsou emoce něžné, laskavé, harmonické lásky mezi lidmi.

On — káže Lásku Svým působením!

To, co říkal Ježíš Kristus slovy — říká David tancem, zářivými úsměvy, láskou ke každému z těch, kdo se s Ním stýkají.

Ježíš učil lásce, říkal, že Cesta k Otci vede skrz lásku k lidem, že základní vlastností Boha je Láska, — David to ilustruje Svou činností, a také povolává lidi na Cestu lásky!

… Co On říká Sám o Sobě? Že se narodil v roce 1956 ve Spojených státech amerických, ve státě New Jersey, žil a žije s rodiči, maminka pochází z Kyjeva, když byl chlapcem, Jeho rodina vždy odjížděla na zimu na jih — na Floridu, a on chtěl velice uvidět sníh, který na Floridě nebývá, tak velice chtěl, že jednou sám donutil sníh padat… A z Jeho dlaní se náhle začíná sypat materializovaný sníh, a potom sníh dlouho padá na diváky v sále… — opět žert, všeho všudy syžet pro nejnovější zázrak materializace!…

A kouzlení Ho učil dědeček. První magické triky, které ovládl, byly s hracími kartami… — a On okamžitě nechával mizet a objevovat se karty…

O syžetu s materializací chlapce-Davida s nepodobnýma ušima jsem už vyprávěl…

Co je zde pravda, a co jsou jen krásné syžety — jak se v tom vyznat? Ale je to vůbec zapotřebí? Cožpak je důležité, v jakém městě a v jakém roce se On objevil na Zemi? Důležité je přece něco úplně jiného — jak se stát takovými, jako je On…

On neříká ani slovo o Své Božskosti. Dokonce naopak, "pro hlupáky" speciálně dělá taková čísla Svých šou — aby je ujistil, že všechny zázraky jsou — jenom "šikovnost rukou".

Příklad — "kouzlo" s "mizejícím vejcem". On přiměje divačku-dobrovolnici, sedící vedle něho na scéně na židli, aby neviděla to, co vidí všichni diváci: že vejce padá na podlahu, a nemizí, nebo, že ho David předává pomocníkovi, který se přikrade zezadu… Vnějškově to vypadá , jako "hbitost rukou", ale ve skutečnosti se jedná o magické působení na schopnost druhého člověka k vnímání. A smyslem tohoto čísla je — nedráždit přespříliš hlupáky.

On před diváky nemluví o Bohu, O Svojí Božskosti.

Proč?

Proč by Bůh této situace nevyužil k masovému obracení lidí na víru?

Proč Ty, Davide, neříkáš lidem pravdu o tom, kdo jsi?!…

… Jenže, co by se pak stalo, kdyby On o tom před lidmi začal mluvit?

Uvěřili by Mu? Přece — neuvěřili!

Jednotlivci, ti to chápou i tak, bez zbytečných slov. Kteří to jsou? — jsou to Ti, kteří vědí, co je to Bůh a Božskost.

Ale nepřátelé Boha by se rozběsnili! Vždyť už v Rusku byl zabit Vjačeslav Poj, který se ujal ochrany pořádku při plánovaných vystoupeních Davida v Rusku…

No a co masy věřících?…

Ale cožpak má David zapotřebí miliónové davy uctívačů, kteří se budou pověrčivě křižovat, uctívat Ho nesčetnými poklonami a vyžadovat od Něho "požehnání"?…

Pochopitelně nemá, On by si přál sloužit především rozumným lidem…

A současné náboženské konfese, církve?

Ale co by řekli jejich hierarchové, kdyby jim David oznámil, že On je Nový Mesiáš, Vyslanec Boha Otce? Která z masových náboženských konfesí by souhlasila Ho jako takového přijmout?…

Žádná!

Výstižně o tom napsal F. M. Dostojevský v románu "Bratři Karamazovi": Boha Živého církve nepotřebují! On mezi ně nezapadne, poněvadž vůbec nebude říkat to, čemu církve učí!

Ježíš, kupříkladu, položil život za to, aby přesvědčil lidi, aby milovali Boha Otce, udělali Ho centrem svého vnímání, usilovali k Němu… Ale v jaké z nynějších církví, nazývajících se křesťanskými, se dodržuje Jeho Zákon?

A lidskému davu… je vlastní nenávidět a zabíjet Boží Vyslance.

Po prokletí nerozumnou ženou byl zabit Krišna.

Byl otráven Gautama Buddha.

Byl zabit Ježíš.

Pokoušeli se otrávit Satja Sáí Bábu.

To samé se stalo Rádžnišovi…

Co ponouká primitivy k vraždění Těch, Kdo přišli, obětujíce Sami Sebe, — kvůli tomu, aby jim pomohli? Co je příčinou jejich nenávisti?

Proč, například, začal dav nenávidět Ježíše tak, že křičel na Piláta. "Ukřižuj!" Ukřižuj Ho!"?

Ježíš předtím uzdravoval jejich těla, projevil Se jako divotvůrce. To nedělal jen ze soucitu k nim, ale i proto, aby Se uvedl, aby Mu začali naslouchat.

Ale opravdové uzdravení není v uzdravení těl. Je ve vyléčení duší ze hříchů a v pěstování ctností.

Ale oni od Něho požadovali jen vyléčení jejich těl.

On jim říkal: dost, vy sami musíte na sobě pracovat, snažit se abyste se sami stali tak dokonalými, jako je dokonalý Váš Otec Nebeský! Vždyť Království Boží se dosahuje úsilím — vaším osobním úsilím! — ne úsilím někoho jiného za vás, ne Mým úsilím!

Ale oni viděli jen to, že On by mohl uzdravit jejich těla, a udělat je bohatými, ale nechce to udělat… A tak Ho za to začali nenávidět…

Velcí duchovní Mistři přicházejí k lidem, aby je naučili uzdravovat jejich duše, pokoušejí se jim sdělit to nejtajnější o Bohu, o smyslu života na Zemi… Ale lidé… od Nich požadují jen vyléčení jejich bolístek na jejich smrtelných tělech a materializaci zlata nebo peněz…

V čem je toho příčina? Nestačilo by označit takové lidi za lůzu, degradanty atp. — a spokojit se s takovým vysvětlením?

Ne. Příčina je mnohem hlubší, třebaže je skutečně na Zemi nadbytek lidí-degradantů: to jsou ti, kdo zavrhli Boha a jeho Vyslance, a pěstují v sobě neřesti.

Ale hlavní příčinu je třeba vidět v něčem jiném.

Čím se vlastně lidé odlišují jeden od druhého? Vynasnažme se uvidět, že hlavním rozdílem vůbec není pohlaví a věk těl, ani barva kůže nebo národnost — ale věk duší.

… Co se například stane, když přijde do nižšího ročníku základní školy učitel z univerzity a začne dětem číst přednášku z vysokoškolské matematiky? Vždyť ty děti nic z toho nepochopí. Za nějakou chvíli od začátku hodiny se začnou navzájem tahat za vlasy, házet křídou a mokrou houbou, bít se po hlavách učebnicemi atp. A ti nejdrzejší začnou dorážet i na učitele…

Stejné je to nejen s věkem těl, ale i duší. Nezávisle na věku těl, nejsou lidé s mladými dušemi schopni přijmout vyšší vědomosti! Oni dokážou přemýšlet jen o těch nejjednodušších a nejbližších věcech: o zdraví, o penězích, o primitivním živočišném sexu a o dalších — často krutých — zábavách typu honu na zvířata nebo na lidi…

Až v závislosti na míře dospívání jejich duší v řadě vtělení se jejich intelekty stanou schopnými chápat stále více a více složité problémy. A proto pochopit Boha ve vší Jeho Úplnosti mohou jen velice nemnozí, jen jednotlivci.

… Kdysi si Ježíš zoufal nad tím, že Ho nedokázali pochopit ani nejbližší učedníci.

A za několik století po Jeho ukřižování začali lidé, nazývající sami sebe křesťany, proklínat a zabíjet jeden druhého v době "rozkolů", a pořádali "křížové výpravy" proti muslimům…

A ještě příklad: křesťanství — náboženství, předané lidem od Boha prostřednictvím židů, bylo vyhlášeno ruským pravoslavím… za "odvěké ruské". A tato církev kdysi zahájila kampaň nenávisti a pronásledování židů. Byly vyhlašovány církevní anathémy (prokletí jménem církve), a "židovské pogromy".

Tak jako Ježíš, i náš současník Rádžniš hleděl velice smutně na dav svých neposedných žáků… Aby neusínali v době Jeho přednášek, byl donucen periodicky přerušovat nit filozofických myšlenek a zabavovat je předčítáním anekdot ze speciální knihy…

Po tom, co Rádžniš odešel z pozemského života, se do Ruska a dalších zemí nahrnuli i jeho lžiučedníci-"misionáři", jejichž kázání v základě hlásala totální úplnou svobodu konání — v kouření, opíjení se, jídle, sexu. Cožpak něčemu takovému učil Rádžniš, hlásající Cestu zjemnělé lásky, harmonie, krásy, zasvěcení se naprosto duchovní Cestě? On se nad tím rmoutí určitě i teď, když tohle všechno pozoruje…

A já jsem byl také kdysi šokován, když jsem zjistil, že značná část mých moskevských žáků, na jejichž rozvoj jsem vynaložil tolik sil, najednou, jakmile se objevili pokušitelé, zapomněla na Cestu k Bohu, a zaměřila se na masové sexuální hrátky s naprosto cizími lidmi…

Jsem velice vzdálen toho, abych odsuzoval a zavrhoval sex. Naopak, s pomocí sexuálního aspektu lásky lidé, hledající spolu Boha, mohou na určitých etapách svého vývoje pomáhat jeden druhému v získávání harmonie, čistoty a světla Lásky. Ale to se v žádném případě nepodobá oddávání se jen primitivním sexuálním zábavám, kterými by nahradili celou mnohostrannou práci na pěstování Božskosti v sobě!

Jedna ze zákonitostí Evoluce Vědomí je taková, že každý člověk je schopen přijímat z vyšších kázání pouze ty vrstvy informací, k jejichž pochopení už dorostl.

A tak pro jedny lidi náboženství znamená fanatickou nenávist ke všem těm, kteří nepatří mezi ty "mé".

Pro druhé jsou to primitivní hry, které jim byly předloženy zabalené v náboženském hávu.

Pro třetí je to plaché a opatrné dotýkání se svátostí.

Pro čtvrté jsou to pokusy o studování náboženství a první úsilí o změnu sama sebe v souhlase s Vůlí Stvořitele…

Dále v tom výčtu následují ti, kdo už prošli nějakou část Cesty — malou, nebo už významnou… Přičemž, čím výše vystupují — tím méně je na stupních tohoto žebříku duchovních adeptů.

A ti, kdo došli až do konce, se už nevracejí: oni získali úplnou Seberealizaci, Božskost.

A právě na základě pochopení toho všeho — vykonává Svoji Misi na Zemi David Copperfield.

* * *

David přijížděl na turné do Ruska, vystupoval i v Petěrburgu.

Byli jsme na Jeho vystoupení.

Ale souhlas k osobnímu tělesnému setkání po vystoupení nám nedal.

Zato po vystoupení k nám On vyšel (bez těla) na prostranství před koncertním sálem — a my jsme nemohli odejít, ani se pohnout z místa, určitě déle než hodinu: do tak intenzívní Blaženosti nás On ponořil, když nás zahalil Svou přítomností!…

… Když se plánovala Jeho nová návštěva v Rusku, zeptal jsem se Ho, jestli bych se měl postarat o zorganizování "tělesného" setkání s Ním mimo vystoupení?

— Proč? Vždyť je i tak dobře!

… V tom je Moudrost. My se nemáme příliš silně snažit o styk s materiálními složkami Absolutna — dokonce ani s těmi nejlepšími! Ale my musíme žíznit po Splynutí s Nejjemnějšími Součástmi Absolutna, musíme se sami učit přebývat v těchto stavech! V Příbytku Boha Otce se stáváme se všemi Božskými Učiteli Jedním. A v tom je Nejvyšší Štěstí!

… Jestliže jsem první Davidovo odmítnutí přijal se zármutkem — vždyť jsem tak toužil obejmout Jeho tělo! — pak teď jsem to samé vnímal zcela klidně: za uplynulý časový úsek jsme spolu měli tolik blažených Splynutí vědomími, že objetí těl už ztratilo význam!

* * *

Během turné v Rusku David demonstroval bezprostředně před diváky, včetně autora této knihy, — jak levitaci, tak i rozřezávání Jeho těla pilou, i dematerializaci a materializaci předmětů a lidských těl…

Ale dva měsíce poté jsem dostal dopis od jisté ženy. Ona mi napsala kvůli mé knize o Něm: Jak jste Vy, který sám sebe nazýváte vědcem, mohl tomu všemu uvěřit!? Vždyť to všechno není nic víc, než videomontáž!…