---

Jak se poznává Bůh/Duše drobné a velké

---

Duše drobné a velké

Práce se dařila, nikdo už nás v té době nepronásledoval, nešpehoval: proběhla Perestrojka, KSSS a KGB byly zrušeny.

Z Indie přijela vyslankyně Bábadžího ášramu — Bábadží ji poslal do Ruska hledat Jeho Školu. Našla ji! Přivezla fotoalba a plátno, do kterého bylo zabaleno tělo Božského Učitele po smrti. Plátno svítilo Božským Světlem, neviditelným pro pro tělesné oči.

Ale Bábadží ji k nám poslal učit se tomu, čemu nás naučil On. Jenže ona to přijmout nechtěla, ale začala sama učit, pokoušela se naočkovat na ruské zemi, která už má i tak dost svého pohanství, — ještě i šivaistickou pohanskou obřadnost. Pod Bábadžího Učením, jak se ukázalo, chápala jen vykonávání obřadů, které Bábadží, třebaže je i používal, aby tím potěšil "dospělé děti", které Ho obklopovaly, ale Sám se jim vysmíval. Ona nedokázala uvidět, že ta její Cesta je práce s vědomím, a vůbec ne krmení mlékem figurek pohanských "bohů"…

Naše kontakty s Bábadžím trvaly do této chvíle už několik let. Poprvé mi On začal ukazovat nové meditace pro "krystalizaci" vědomí, a měnil přitom moje vnímání jednou z Jeho fotografií. Tak jsme získali nové cenné praktické zkušenosti.

On se pak i později spolupodílel na vedení naší práce, ale vždy nám všechno jen ukazoval a nikdy nic neříkal.

První slovo, které jsem od Něho uslyšel, bylo řečeno anglicky, když jsem návštěvnici z Indie vyprávěl o historii našeho učednictví u Bábadžího. On tehdy pronesl:

— Agreement!

Já jsem význam toho slova neznal, až když jsem ho nahlas zopakoval, přeložili mi ho: "souhlas, souhlasím!"

A potom On začal mluvit i rusky.

Přibližně ve stejné době jsme začali mít přímé kontakty se Satja Sáí — s ještě jedním Velikým Avatárem (Mesiášem), žijícím v těle v Indii i v současnosti.

Tyto kontakty začaly nalezením zajímavé kategorie míst síly, ze kterých začínají průchody skrz tělo Země ke vzdáleným bodům na jejím povrchu — někdy k velice vzdáleným — v Himaláji, Tibetu, arabských pouštích atd.

Tak jsme na břehu Dněpru na Ukrajině objevili "průchody" do ášramů Bábadžího a Satja Sáí.

A Satja Sáí, když měl volný čas, mi přímo ze svého pokoje v indickém ášramu ukazoval nové techniky meditační práce. Jednu z těch Jeho meditací se mi podařilo osvojit si až za několik let…

A později nás Oni oba společně nebo každý zvlášť vítali na určitých místech síly pod Petěrburgem a dávali nám instrukce a rady, zejména vztahující se k žákům.

Další velkou událostí pro nás bylo osobní seznámení s Chuangem-Di — jedním z prvních Avatárů Země, zakladatelem čínské duchovní kultury.

On s námi pracoval jen na Jím oblíbeném kousku lesa pod Petěrburgem. Tam nám také ukazoval meditace a vyprávěl o Svých vtěleních jako Avatára.

On konkrétně říkal, že kniha Tao-Te-Ting [20] byla nadiktována právě Jím — přes jednoho z Jeho čínských Žáků — Lao-C'.

To jmenovitě On také učil umění dematerializace těl dona Juana a Jeho společníky, popisované Carlosem Castanedou. A On si hrál s Naguály (lídry) té indiánské Školy, představuje se jim hned v mužském, hned v ženském těle "nájemce" — a souběžně je učil etice, moudrosti a meditaci.

… Ale mě Bůh učil takto:

— Já jsem s tebou všude, ať už jdeš kamkoliv.

Každý tvůj krok je odměřen Mnou.

Ty sám se do Mne budeš muset ponořit s hlavou. Ty tvoje kroky jsou také předurčeny Mnou. Spi klidně. A "zakořeňuj " ve Mně!

— Pane, a jak se mám, až zvítězím nad smrtí, naučit dematerializovat svoje tělo?

— To budu dělat Já. Nepospíchej: ty Mně tím jen překážíš. Staň se Mnou!

Existuje maličká Země v Oceánu vesmíru. Na ní je nerozlišitelný bod — tělo jménem Vladimír. Nedá mi žádnou práci nechat rozplynout jak jeho, tak i Zemi — jak se to někdy i stane. Já svobodně zhmotňuji i odhmotňuji jakoukoliv Svoji Část. Pro tebe je hlavní — abys měl "přístup" do Nejvyššího Příbytku, miloval Stvořitele, a vždy usiloval k Němu!

— Existuje ještě něco, Pane, co bych se měl o Tobě dozvědět?

— — Ne. Ty znáš všechno, co jsi měl poznat.

— A co bych ještě měl dělat?

— Najdi klid a útulek — ve Mně. Staň se Jedním se Mnou! Nejen guny, ale i samotná Země teď pro tebe musí zmizet! Jenom v Bohu je klid!

— Poraď, jak mám dál žít na Zemi: je tu neuspořádanost, chlad!

— Dematerializuj svoje tělo rychleji, jak jsem ti Já mnohokrát ukazoval, když jsem byl na Zemi! Aby ses k tomu přiblížil, musíš se naučit nevycházet z vyšších meditativních stavů. Nikdy!

Já ti vůbec nezakazuji být mezi lidmi, být jim potřebný. Ale Já ti zakazuji následovat cestu, kterou ti lidé jdou. Následuj Cestu Boha! Pak ve vší úplnosti získáš Mne — a Já definitivně sliji tebe se Sebou.

Tvoje činnost je jiná, nežli život Boha, ani Mně, ani nikomu jinému už není potřebná. Ať ti nelezou do hlavy myšlenky na pozemské! Kvůli životu ve Mně — zavrhni sebe! Tak postupují všichni, kdo vstupují do Království Boha!

— Pane! Já i sám ze všech sil chci být blíž k Tobě, splynout s Tebou!

— Já to chápu. Ale tvoje cesta ještě nebude tak rychle vybudována, jak by sis přál. Já si s tebou hraji! Já si hraji s těmi, kdo nejsou Jedno se Mnou! A s každým závitem spirály tvých vzestupů — si beru spolu s tebou stále nové a nové lidi. A staré — nechávám stranou, aby šli svými stezkami — také ke Mně. A ty buď spokojený s tím, že Já k tobě posílám Své nejlepší syny a dcery!

V centru Bráhmana je teplo a útulno! Tady Já vítám hosty, odsud jim navrhuji další Cestu. Pozvi sem všechny, kdo už jsou "velcí"!

Duše bývají drobné, velké a přechodné.

Abyste se stali velkou duší, musíte mít pozitivní zkušenost mnoha předchozích vtělení.

Ty jsi na počátku tohoto pozemského života vyrůstal mezi drobnými dušemi. Poněvadž ty sám jsi byl drobná duše. Ale ty jsi měl výbornou tendenci k růstu: rostl jsi jako kšatrij* — kšatrij dobra!

Jenom tak je možné stát se natolik dobrým, aby ses mohl přiblížit k Bohu (přibližuji tam Já). Přechodné duše — to už jsou kšatrijové dobra.

Ale bývají i nedobré, zlé duše — jak drobné, tak i velké. Drobné a zlé jsou duše běsovské. Velké a zlé jsou duše ďábelské.

Ty jsi si zasloužil klid! Země teď není tvoje! Ty jsi Můj! Zemři pro svět*! Žij ve Mně! Získej klid ve Mně! Uvědomuj si, uvědomuj, pociťuj sebe jako částici Mne! Staň se se Mnou Jedním! Konej ze Mě prostřednictvím svého těla! A potom sem vtáhnu i tvoje tělo*.

To, co jsem vám dal, jsem vám nedal pro tři, čtyři, nebo pět lidí, ale pro lidstvo na Zemi. A Já mám z tebe radost, že jsi na Zemi položil základ duchovního vědeckého oboru.

— Pane! Chci Tě pociťovat — jako Ty pociťuješ Sám Sebe!

— Amen! Zítra ti řeknu, jak to udělat!

— Pane! Co mám ještě dělat, aby to šlo rychleji!?

— Ty miluješ Boha, miluj Ho ještě silněji!

* * *

V čem je smysl života každého z nás? Je v kvantitativním a kvalitativním růstu vědomí.

V našich tělech procházejí — pod vedením Boha — aktuálními etapami svojí existence shluky sebe si uvědomující rozumné energie. Ony se v konečném výsledku buď vlijí do Vědomí Stvořitele a dosáhnou tím Dokonalosti, a nebo budou vyhozeny — z důvodu jejich nezpůsobilosti — "do tmy vnější, kde je pláč a skřípění zubů" (jazykem Nového Zákona) a zahynou v přímém smyslu toho slova.

A co tedy musíme stihnout udělat, abychom se neocitli "ve tmě vnější"?

Musíme se zjemnit, vypěstovat sama sebe — jako duši, vědomí — do rozměrů planety a větších. A na závěr se rozloučit se svojí odděleností od Stvořitele a naučit se splývat s Ním. Potom se po smrti těla vlijeme do Něho, staneme se Jeho Částí.

Aby mohl člověk projít tuto Cestu, potřebuje nejen zdravé tělo se správně zregulovanou energetikou, ale také rozvinutý intelekt, schopný pochopit všechno uvedené a zajistit pohyb po této složité a dlouhé Cestě. A v tom spočívá základní potíž vzestupu: všechno je možné rozvinout poměrně rychle, kromě intelektu! Avšak bez rozvinutého intelektu se nedokážeme vypořádat ani s etickými problémy.

Proto nám tedy Bůh neustále tak naléhavě radí, abychom věnovali pozornost intelektuálnímu zdokonalování!

Ale ani s rozvinutým intelektem se člověk nemůže přibližovat k Cíli sám. Neboť pouze Bůh rozhoduje, koho a nakolik k Sobě vpustí. Lidi s vadnou etikou Bůh například různým způsobem zadržuje na odpovídajících stupních Cesty — kvůli odstranění nedodělků.

Prvním předpokladem pro začátek uvědomělého pohybu po Cestě ke Stvořiteli je víra, která se časem mění v Lásku k Němu. Jenom vášnivá zamilovanost do Stvořitele je schopna zabezpečit tu intenzitu snažení, která je nezbytná pro překonání těžkostí boje proti vlastní nedokonalosti!

S ukončením Kalpy, kdy se prakriti — předtím zhuštěná do stavu hmotné materie — znovu roztéká, pak jenom ty duše, které stihly dosáhnout Splynutí se Stvořitelem nebo Svatým Duchem, zůstanou žít navěky. Ostatní jsou zničeny.

A náš rozvoj je možný pouze v době vtělení, protože růst vědomí je zajišťován na základě využití té energie, která se vytváří v našich tělech z jídla.

Zeptejte se sama sebe: chci tuto Cestu projít už teď v tomto těle? Nebo chci mít nové zrození na Zemi — pokaždé s novým dětstvím, s novou nevědomostí, s novými nevyhnutelnými chybami a utrpením za ně, s možností volby cesty degradace — kvůli vlastní nevědomosti?

Nebo bude lepší vynasnažit se v sobě rozvinout bezpodmínečný záměr dokončit to všechno tady a teď?