---

Jak se poznává Bůh/Začátek duchovní cesty. Léčitelství

---

Začátek duchovní cesty.
Léčitelství

V této kapitole začnu vyprávět o tom, jak mě Bůh postupně obracel tváří k Sobě.

Potkávám jednou na ulici svého starého známého, a on mě zve, abych šel cvičit hathajógu.

— Ne, — odpovídám, — už jsem se tím zabýval, stačilo to.

Za několik dní ho ale znovu potkávám. (A přece jsme se tolik let předtím vůbec neviděli!)

— Bude přednáška z léčitelství. — říká. — Varvara Michajlovna Ivanova z Moskvy přijede. Přijď!

— Ne, — odpovídám, — mě to nezajímá.

Dal mi adresu, kde bude přednáška, a odešel.

Ale hned v té chvíli jsem potkal svoji dávnou známou z univerzity, vyprávím jí o přednášce, ona projevila zájem a přemluvila mě, abych šel s ní.

Varvara Michajlovna Ivanova byla jedním z hrdinů té epochy. Na parapsychologii, jejíž adeptkou byla, byl v těch letech uvalen zákaz. Ivanovu neustále sledovali spolupracovníci KGB. A mnohokrát ji v době její veřejné přednášky odváděli přímo z pódia. Ale ona v té bitvě pokračovala — a zvítězila: parapsychologie byla v zemi nakonec "uznána", — zásluhou i jejího úsilí, — a zákaz na ni byl odvolán.

Na té přednášce, kam jsme přišli (tentokrát se kvůli konspiraci pořádala v soukromém domě za městem), Ivanova vyprávěla o významných léčitelích, ukazovala techniky léčení skrz ruce, a provedla seanci…

Jak moje společnice, tak i já jsme měli nějaká drobná onemocnění.

Ona se vyléčila. Já — ne.

Ona odmítala tomu uvěřit. Já jsem to neodmítal.

Přesněji, já jsem neuvěřil: já, jako vědec-experimentátor, jsem nebyl zvyklý věřit na slovo. Ale musel jsem si to sám prověřit, provést experiment.

Prověřil jsem to — a… podařilo se! Všechny ty "fígle" vědce, aby byly experimenty čisté, — všechny shodně svědčily o tom, že efekt existuje.

Takže, pokud jsme zaměřili proud energie z dlaní a prstů rukou na nemocného na podkladě emoce soucitu, — pak to ve většině případů vedlo k vyléčení: odstraňovalo to bolesti hlavy, záněty od spálenin, ochrnutí atd.

Jen některým nemocným se nedařilo přes všechnu snahu pomoci. (Po letech jsem pochopil příčinu: Bůh od nich čekal vlastní velká úsilí na přeměně sama sebe).

V této etapě se ke mně připojila Galina Vaver, se kterou jsme pak společně dlouhé roky hledali Pravdu.

…Pamatuji se na jeden případ z léčitelské praxe. Ve vesnici mě poprosili, abych prohlédl krávu. Problém byl v tom, že hospodáři už vyměnili čtyři krávy, tahle byla pátá, — a všechny ty krávy za několik dní po tom, co je dali do chléva, prudce snižovaly dojivost, a když se vracely z pastvy kategoricky odmítaly vejít do chléva! Museli je tam zahánět; a jak se vyjádřili hospodáři, zaháněla je tam "celá vesnice". Byla to pro ně hanba: co si pomyslí sousedé o lidech, ke kterým nechce jít do domu ani kráva?!

Já jsem tehdy zašel do chléva — a jasnoviděním jsem zjistil v koutě chléva a mezi rohy krávy intenzívní černé skvrny: uhranutí!

Podařilo se mi skvrny smýt energotokem, procházejícím na ně skrz moje tělo.

Ale příští den… kráva ulehla, a začalo jí téct z očí a čenichu…

Hospodyně pláče: ať už byla jaká chtěla, ale přece jen to byla kráva, a teď umírá…

Ale my jsme se museli vrátit domů: končila nám dovolená. Odjížděli jsme bezradní a zarmoucení.

Ale za několik dní jsme dostali radostný dopis: kráva se uzdravila! Teď, když ji neuhlídáme, tak nejenže do chléva, ale i do domu zachází, a potom ji nemůžeme vyhnat!

… Takže, fenomén bioenergoléčitelství se pro nás stal faktem. Znovu se ve mně rozhořela lékařská potřeba pomáhat trpícím. Vyvstala otázka posílení svých léčitelských možností. Využili jsme pozvání toho starého známého-jogína, a šli jsme k němu cvičit.

Díky pokračování léčitelské praxe naše léčitelské schopnosti rostly; objevovali jsme nové způsoby uzdravování. Například se ukázalo, že je možné do práce, kromě rukou, zapojovat ještě i čakry. Začalo hledání metod rozvoje čaker.

Paralelně probíhalo i rozšiřování našeho obzoru vlivem četby "samizdatové" literatury o bioenergetice a józe.

Instruktora hathajógy jsme museli opustit: jeho zájem se přesunul už jen směrem k rozhovorům o "sněžném muži", začal pít lihoviny, třebaže on sám nedávno doporučoval způsob života bez alkoholu, začal jíst jídla z masa, třebaže ještě před chvílí hlásal opak… Jeho energetika od toho zhrubla do té míry, že bylo těžké se s ním stýkat… Tato energetická hrubost, podřizující si druhé lidi, mu umožňovala kochat se svou "mocí", zvláště nad ženami…

Tak se lidé obracejí k peklu…

… Jednou jsem ho potkal s rybářským prutem. — Copak to je?…

— No a co? Já jim pomáhám se převtělovat!…

Jogín-zabiják?

Nebo vůbec ne jogín?

My jsme od něho odešli, ale on nás ještě stihl seznámit se ženou-médiem, jejímž prostřednictvím jsme získali impulsy k dalšímu pokroku.