---

Jak se poznává Bůh/Žena-médium

---

Žena-médium

Byla členkou stranického aparátu KSSS, už "v letech". Najednou začala mít silné bolesti hlavy, které vůbec nepřestávaly. Medicína byla v tomto případě bezmocná.

A náhle začala slyšet hlas, který jí říkal, že je duch, v minulosti velice známý a ruským národem milovaný básník. A že mu bylo dovoleno přivtělit se do jejího těla na několik let — těch několik let, které, podle svých slov, nedožil podle svého osudu ve vlastním těle. A ta její bolest byla spojena právě s jeho vtělením.

Stranická pracovnice dala okamžitou výpověď na okresním výboru — a naplno se oddala studiu mystického světa, který se před ní otevřel.

Na začátku ji duch poslal cvičit hathajógu, a potom začal prostřednictvím jejího těla provozovat léčitelské seance. Lidem to pomáhalo.

Jednou se rozhodl uspořádat seanci na uzdravení nemocných rakovinou, na které se mělo shromáždit co možná nejvíce léčitelů. Tam jsme se seznámili.

V té době se kolem ní vytvořila skupina lidí různého věku — bývalých ateistů, kterým duch vyprávěl o životě na "onom světě", dával jim rady a předpovědi, léčil.

Právě od něho se všichni poprvé dozvěděli, že zvířata nežijí proto, abychom je zabíjeli, a že pojídání jejich mrtvol vede k zanášení našich těl škodlivými solemi a energiemi. My všichni jsme ihned změnili charakter svého stravování.

On nás také seznámil s dalším duchem, který byl v posledním vtělení himalájským hathajogínem. Ten začal vést naše cvičení hathajógy, zadával nám speciální diety a ukládal třídenní hladovky pro očištění od následků nesprávného stravování.

Ačkoliv se svět "záhrobního života" už pro nás stal nezpochybnitelným faktem, nicméně otázku o existenci Boha jsme si zatím nepokládali. Boha v našem tehdejším systému světového názoru nahrazovali duchové, kteří se nám zdáli být všudypřítomní, vševědoucí a dokonalí.

Teď už chápu, že právě taková je cesta poznání všech, kdo začínají "od nuly", — jak celých národů, tak i jednotlivých lidí, pokud se hned nedostanou do zralého duchovního prostředí.

V době našich cvičení hathajógy pod vedením nového učitele se mezi námi začaly objevovat případy nezpochybnitelných a opakujících se oddělování od fyzického těla. Například, v době šávásany — relaxace vleže na zádech, jsme se najednou pociťovali stojící nebo zavěšení nad podlahou. Tak se pro nás nemateriální existence stala skutečností, námi samotnými procítěnou, stala se naší vlastní zkušeností.

Ale když už můžeme existovat bez fyzických těl, — znamená to, že… jsme fakticky nesmrtelní? To jest, že se také po smrti těl ocitneme živí ve světě duchů.

A tak jsme začali o nedávno "odhaleném" světě duchů uvažovat jako o vyhlídce naší budoucí přítomnosti v něm.

Ale jaké jsou vzájemné vztahy ve světě duchů? Jsou přece zjevně různé. Nemají nějakou hierarchii? A co když je Bůh — "Ten Nejhlavnější Šéf" nad všemi duchy?

Tak jsme se ve svém rozvoji pozvedli na už vyšší stupeň, kde jsou sice v centru vnímání duchové, ale s Bohem se už počítá, ačkoliv je ještě chápán v principu nesprávně.

… V té době začala moje osobní zkušenost jako média.

Zpočátku jsem se pokoušel navázat kontakt s naším himalájským hathajogínem. Přizpůsobil jsem formulace otázek tak, aby bylo možné dostat odpovědi typu "ano" nebo "ne". Odpověď jsem pociťoval jako lehký vnitřní pocit pohodlí — nebo nepohodlí. Byla k tomu zapotřebí předchozí úplná relaxace mysli a emoční sféry. Získanou odpověď bylo možné upřesnit otázkami: "Nebo to nemá význam? Pochopil jsem to správně?"

Pokoušeli jsme se také mluvit s duchy pomocí podšálku. Nakreslili jsme na něm šipku, na dřevěný stůl bez hřebíků jsme položili list papíru s písmeny a čísly, napsanými do kruhu. Navrchu ležel podšálek. Zapálili jsme svíčky…

Tak jsme strávili hodně nočních hodin, držíce na podšálku ruce zdřevěnělé únavou…

To se opakovalo několik nocí — a všechno zbytečně…

Nakonec jeden z kamarádů v zoufalství vykřikl:

— Voloďo! Tak se zeptej: v čem je problém?!

Zeptal jsem se — a poprvé jsem uslyšel zřetelnou odpověď od Boha:

— Já jsem speciálně nepovolil duchům zúčastnit se vaší hry. Vy se nesmíte pokoušet používat "přístroje" pro takový kontakt. Mnohem perspektivnější je učit se bezprostředně vnímat myšlenku.

A já jsem tomu začal učit všechny členy skupiny. Mnohým se to zdařilo.

Ale hned v té chvíli se objevilo pro mě ohromující zjištění: někteří moji kamarádi… se neměli na co ptát! Například, jedna mladá žena velice milující sladké pečivo, a proto velice tlustá, pokládala Bohu otázky jenom o pekařských výrobcích: jakou houstičku si má koupit, jaká by byla nejchutnější?

Tak jsem poprvé pochopil, že duchovní potřeby mají různí lidé… — různé.

… Pro zajímavost dodávám, že duchy je možné rozlišovat a poznávat podle individuálních vibrací, které vytvářejí jen samotnou svojí přítomností. Tyto vibrace jsou slyšitelné jako zvuky v prostoru bezprostředně obklopujícím hlavu. Obvykle (ale ne vždy) to jsou rovnoměrné tóny. Odlišují se výškou zvuku. Čím vyšší tón — tím vyšší stupeň duchovního vzestupu daného ducha…

… V té době jsem měl první kontakt s Jelenou Petrovnou Blavatskou. Přišla ke mně obklopena "svitou" dalších duchů a obrátila se ke mně tak, jak se ke mně ještě nikdo neobracel:

— Milý Antonove! Já bych chtěla, abys v budoucnu napsal pokračování k mojí "Tajné doktríně".

Myslím, že se mi podařilo prosbu Jeleny Petrovny vyplnit.

… Vzpomínám si na zábavnou příhodu, vyprávěnou jednou známou.

Ve zkouškovém období se sešli studenti. Přijela také něčí přítelkyně, která se uměla kontaktovat s duchy prostřednictvím podšálku. Vyprávěla o tom — a všichni to chtěli vidět!

Vyvolali známého ruského básníka, zabitého bolševiky. Začali se ho vyptávat: kdo dostane jaké známky v příští zkoušce. On jim odpovídal. Potom se všechny jeho předpovědi přesně splnily.

V té partě byl přítomný jediný chlapec. Položil otázku: kým se stane v budoucnosti? Duch odpověděl:

— Posiluj, chlape, impotentem budeš!…

Potom se někdo zeptal:

— A existuje Bůh?

Podšálek se jim vytrhl z rukou, spadl na podlahu a rozbil se… Seance byla skončena.

… A ještě vám povím jeden příběh z vlastní praxe.

V epoše řízení Ruského impéria marazmatickým diktátorem Brežněvem snila spousta slušných lidí potají o jeho brzkém odchodu z tohoto světa. Toužili jsme po tom i my.

A jednou prostřednictvím ženy-média začaly přicházet předpovědi o tom, že tolikátého a tolikátého v tolik a tolik hodin zemře Brežněv. Předpovědi se objevily už měsíc,dva před naznačeným datem.

A to datum se blížilo. Za několik dní Brežněv přestal vystupovat v rádiu, a zprávy o něm zmizely z našeho tisku. Zato západní radiostanice nejprve plaše, a poté stále houževnatěji začaly mluvit o jeho těžké nemoci a o možném nástupci.

Čekali jsme s narůstající netrpělivostí.

Konečně — ten den přišel! Kamarádi se ode mě nevzdalovali: "No, co je slyšet? Ještě — ne?"

Přiblížil se určený čas. To bylo 14 hodin.

Přesně ve 14.00 jsem uslyšel mocný mužský hlas z nemateriálního světa — jakoby hlasatele v rádiu, který vždy vystupoval s obzvlášť důležitými sděleními. Deklamoval parafrázovaný komunistický slogan:

— Brežněv je živ! On bude věčně žít v našich srdcích a paměti! Brežněv je živ! On bude věčně žít…

Tyto fráze se opakovaly jako zapsané na nekonečný magnetofonový pásek.

Pochopil jsem, že to všechno byl… pouhý žert…

A Brežněv se za několik dní uzdravil a ještě dlouho se opíjel a tyranizoval.

Až když se mi podařilo si udělat jasno v tom, co je to Bůh, jsem pochopil smysl toho žertu: nepřej smrt druhému, to není lidská záležitost, tato věc je ve výhradní kompetenci Všudypřítomného a Všemohoucího Vládce — Boha! Ještě později jsem zjistil, že o tom samém mluvil Bůh prostřednictvím proroka Muhammada; je to zapsáno v hadísech Sunny [20].

… Skupina, s kterou jsme tehdy pracovali, dlouho nevydržela. První z ní odešla její vedoucí, která nezvládla uloženou etickou zkoušku. A právě jejím prostřednictvím začalo přicházet stále více a více předpovědí o nadcházejících katastrofách typu zemětřesení a epidemií, během kterých zahynou všichni "nespravedliví". Mezi "nespravedlivé" byli, to se rozumí, zahrnuti skoro všichni, kromě nás.

Všechny její předpovědi se stoprocentně nesplňovaly, a tak lhůty kataklyzmat byly "přesunovány", aby "předurčovaly" nová neštěstí…

Někteří z členů skupiny si otevřeně vychutnávali muka a smrt "nespravedlivých", druzí k těmto předpovědím zůstávali lhostejní.

Duch jí také začal dávat "úkoly" tohoto druhu: aby šla do prádelny nebo do knihovny, zastavila se ve dveřích a hubovala všechny, kdo bouchali dveřmi…

Jednou si sama pro sebe naplánovala datum našeho příštího setkání, ale nám o tom zapomněla povědět. My jsme přirozeně nepřišli. Ona potom všem rozeslala poštou pohlednice s prokletími a takovými slovy: "Kdo není se mnou — ten je proti Bohu!"

A tak jsme se s ní rozešli: někdo tak, že si odplivl a zavrhl všechno, co přišlo jejím prostřednictvím, jiný s vděčností a soucitem…

Brzy jí lékaři zjistili zanedbanou cukrovku. Začali jí píchat inzulín. Ale duch jí nařídil, aby injekce přestala brát. Ona je odmítla — a brzy zemřela…

Ale ještě napsala mnoho veršů, které přes ni předávali známí básníci. Byly to verše náboženského a politického obsahu.

Vzpomínám si například na tyto sloky o "plánované" ekonomice SSSR:

V zemi, kde plán kvůli plánu

Plní navzdory rozumu, —

Nic už není bez vady,

Ani čisté říční vody…

A ještě jí Alexandr Sergejevič Puškin předal toto své poselství:

Žij, můj dobrý člověče,

Tvoř ve svém svatém díle!

Miluj svůj přelom století!

Důvěřuj Pravdě směle!

Buď spokojený s osudem,

Neboj se nepohod, bouří:

Dobře jsi zasel — bude žeň!

S tebou je pomoc Boží!

Dál už jsme po duchovní Cestě šli, jak se zdálo, jen dva: Galina Vaver a já.