---

Jak se poznává Bůh/Příčiny našich neštěstí

---

Příčiny našich neštěstí

Bůh nás nestvořil kvůli nám. Ale kvůli Sobě!

My jsme ty evolvující částice vědomí, které — podle Jeho Záměru — musejí dosáhnout Dokonalosti a vlít se do Něho, aby Ho obohatily sebou.

Adepti těch náboženských směrů, které tomu neučí, kde je toto poznání ztracené, zapomenuté, — nemají šanci na rychlý duchovní růst.

Zejména v masových křesťanských sektách tyto vědomosti také scházejí; informace o tom dokonce ani nebyla zařazena do Nového Zákona jeho sestaviteli [17]. Ačkoliv tomu učil Ježíš Kristus [17,20].

Nevím, zdali je lepší: být ateisty — a nebo považovat Boha za svého sluhu, který je povinen nám "dávat" to či ono; ale vždyť právě tomu se učí v takových sektách.

K tomu, abychom skutečně šli Cestou, předurčenou pro nás naším Stvořitelem, musíme zejména vykonávat následující:

1. Učit se lásce, abychom byli schopni se do Něho zamilovat .

2. Nahrazovat svůj egocentrizmus — Bohocentrizmem.

3. Směřovat k Jeho poznání a Splynutí s Ním v Lásce k Němu — zjemňovat se jako vědomí (poněvadž Stvořitel je Nejjemnější) a rozvíjet se v kvantitativním aspektu odpovídajícími meditačními praktikami.

Jenom pokud budeme tak postupovat, Ho můžeme poznat a splynout s Ním.

"Pravda — Prostota — Láska — Karmajóga (to jest, sloužení Bohu prostřednictvím sloužení lidem ve všem dobrém, ve všem, co napomáhá evolučnímu pokroku) — Zničení svého nižšího "já" (to jest, primitivního egocentrizmu) kvůli splynutí s Vyšším "Já" Stvořitele — taková je formule rozvoje, doporučená Avatárem Bábadžím [20].

"Sexuální chtíč, hněv a chamtivost — taková je trojitá brána pekla" — učil Krišna prostřednictvím Bhagavadgíty [20]. A není těžké uvidět, že tyto tři neřesti jsou právě hlavními projevy lidského egocentrizmu.

Jmenovitě tomu se věnuje Učení Ježíše Krista [20].

A jmenovitě tyto vědomosti se snaží vštípit do myslí lidí současný Mesiáš Satja Sáí [17,20-22].

Na základě toho, jdou-li lidé Cestou k Dokonalosti, a nebo na protikladnou stranu, se také utvářejí jejich osudy. Někdo žije ve vzrůstajícím štěstí z poznávání Boha a získává potěšení z komunikace s Ním, a z radosti při pozorování štěstí těch, komu pomáhá. Ale jiní žijí ve vzrůstajících utrpeních, a připravují se k peklu — "smetišti" Evoluce…

Vezměme si třeba jen problém stravování. Bůh prostřednictvím Gautamy Buddhy, Ježíše Krista, Bábadžího, Satja Sáí a všech dalších Mesiášů — ukládal a ukládá lidem zřeknout se obžerství zabíjené potravy, škodící zdraví a vzdalující od Stvořitele.

Také i Mojžíš obdržel od Boha přikázání "Nezabíjej!" Ale lidé, dokonce i ti, považující se za nábožné, — ho většinou stejně nezačali dodržovat — ani ve vztahu ke zvířatům, a dokonce ani k lidem.

Představme si: jestliže by byl dětem od dětství vštěpován uctivý vztah k cizím životům, byl jim objasněn zákon jejich nedotknutelnosti (s výjimkou pouze některých případů sebeobrany nebo obrany druhých) — oč mravnější by potom byla celá společnost!

Zajímavý jev: mezi lidmi se udržuje tradice dělení zvířat na "jedlá" a "nejedlá" (třebaže ve skutečnosti je život každého tvora posvátný!) Tetřívky, kachny, jeřábky, tetřevy hlušce jíst můžeme, je to "jídlo". Ale vrány, straky, sojky, havrany, datly, jestřáby — ne. Husy můžeme střílet, ale jejich nejbližší příbuzné labutě — ne. Proč? Vždyť to nemá žádný objektivní podklad; je to jen nehezká tradice.

Ale ta tradice má neobyčejně škodlivý mravní význam. Dospělejším dětem potom jednoho dne oznamují ten samý princip ve vztahu k lidem: tady tihle jsou "naši", "vlastní", ale tamhle ti (podle národnostních nebo náboženských znaků) — ty je nejen možné, ale i nutné zabíjet!

Vrány byly například vyhlášeny za "nepřátele lesní fauny". Myslivci a lesníci začali dostávat "plán" jejich odstřelu; museli ho vykazovat uřezanýma nohama těchto ptáků. A nenávist k vránám došla až k tomu, že raněným ptákům uřezávali nohy a odhazovali je zmrzačené, ani je nedobili: "Trap se, potvoro prašivá, tak je ti třeba!"

Ale za co je máme nenávidět? Vždyť ta zvířata žijí a evolučně se rozvíjejí v souhlasu se svými druhovými biologickými zvláštnostmi. Taková je stvořil náš společný Stvořitel! A ta zvířata se živí právě tím, co jim stanovil Bůh, — na rozdíl od velice mnoha lidí! Ale je to nařízeno, stává se to tradicí — a lidé je začínají nenávidět a týrat!

A zde je analogie se vztahem už k lidským životům: agrese proti národům Afghánistánu, potom genocida v Čečně… Stovkám tisíc ruských mladých mužů se ty za roky válek sugerovalo, že ti "černí" jsou nepřátelé, že by je měli nenávidět a střílet. V rádiu vysílali citáty z "klasiky": kdo nezabije Čečence — ten není kozák!"

A tak potom už fašisti píšou na zdi: "Zabíjej černé!", "Zabij horala!" A mlátí je a zabíjejí na ulicích Petěrburgu, Moskvy a dalších měst — pouze jen za to, že mají snědší kůži!

Určitému procentu lidí, kteří byli podrobeni takovému zpracování, zůstávají navždy "povolené brzdy" na vraždění lidí. Oni si zvykli razit cestu svým rozmarům — ničím nezadržovaným násilím.

… V novinách jsem četl: mladík na ulici oznamuje dívce, jaký s ní má sexuální záměr, ona odmítá. On ji bodá nožem do břicha, umírající zatahuje k sobě do bytu, znásilňuje, a blaženě usíná vedle její chladnoucí mrtvoly…

A kolik vražd a zmlácení teď prování tato lůza s cílem loupeže, ale i "jenom tak" — z opilosti, ze zakořeněného zvyku…

Předchozí vládci Ruska, kteří se snažili zotročit druhé národy, zahubili duchovně — v očích Boha — národy vlastní země…

… Ale nejen válkou se může v lidech vychovávat strašlivý egocentrizmus. Můj známý se stal adeptem jedné z náboženských sekt. Tam učili, že žena je pro muže to samé, jako otrokyně. A on se k ní tedy tak choval. Ona se pokusila rozvést a odjet — on ji nepouští. Utíká před ním do metra — on ji dohoní a chytí. Chce skočit z balkonu — on ji udrží. Topí se ve vaně — on ji vytáhne.

Já mu říkám:

— Co to děláš?! Vždyť je to tvůj strašný egocentrizmus! Pusť ji! Rozveďte se!

— Ale já ji… — miluji!

A on spaluje všechny moje knihy, které měl doma… na znamení "rozvodu" se mnou…

… Mojí druhé známé její manžel vyhrožoval zabitím, jestli od něho odejde… S obtížemi mu utekla, dlouho se schovávala…

… A kolik bývá na Rusi vražd za sexuální nevěru!… Vztah k druhému člověku: on (nebo ona) je mým vlastnictvím!…

… Mimochodem, k nevěrám manželů: pokud tě zrazují, odcházejí od tebe, nebylo by lepší začít hledat příčinu v sobě?…

… Já už jsem vyprávěl o pokusu mojí vraždy: všeho všudy… pouhá změna nálady přiměla jednu z mých vražedkyň náhle změnit nesmírnou vděčnost ke mně za pomoc — na zradu a vydání mě k potrestání…

… Nebo ještě příklad z novinového článku. Dívka potřebovala nové boty. Přemluvila kamarádku, berou spolu kanystr benzínu, zápalky, a jdou pro boty. Boty stahují z třetí dívky na večerní pláži. A aby je dotyčná "neudala", pokoušejí se ji zabít, — ze začátku tak, že ji svázanou tlučou do hlavy kamenem. Zabít ji tímto způsobem se jim ale nedaří. A tak, třebaže je jim benzínu líto, ji nakonec benzínem polévají a zapalují…

… Mladíci se vydali na procházku do lesa. Připojil se k nim maličký vesnický psíček. Oni rozdělali oheň, opékají si klobásy, jedí. Psík také chce, loudí.

— Tak za tohle my opečeme tebe samotného!

Zajímá je uvidět, jak bude psík umírat, jestliže ho budou zaživa opékat. Přivazují ho za nohy nad oheň. Psík naříká tak, že je to pro ně nesnesitelné. Oni tedy prostě odcházejí…

… Druzí lidé ukřižovali Ježíše Krista. Také se chtěli pokochat tím, jak On bude trpět, až bude umírat…

… Potom lidé ukřižovali Apoštoly Petra a Ondřeje…

… Potom "mniši" z "křesťanských" sekt, které se zformovaly v Evropě a na Rusi, vystavovali strašnému mučení a zaživa upalovali stovky tisíc jinověrců… [17]

… Ale přece, pokud by těm lidem od dětství vysvětlovali evoluční význam života každého kovaříka, pavoučka, mravence, dokonce i travinky, kvítku, vysvětlovali jim to, že je svatý jakýkoliv cizí život…

* * *

Ale k růstu egocentrizmu v lidech vedou nejen jimi překroucená Učení Boha, ale i lživé psychologické koncepce.

Začátek tohoto jevu založil patrně svou ateistickou psychoanalýzou Sigmund Freud. On ale lidem nedoporučil hledat příčiny jejich problémů a neštěstí — v jejich nesprávném chápání smyslu života, v nesprávném (egocentrickém, egoistickém) vztahu k okolnímu světu a živým bytostem, především, k druhým lidem, ale navrhl, aby je hledali v jakoby skutečných "hlubinných" erotických prožitcích z dětství, které vytvořily patologické komplexy v "podvědomí".

A tak lékaři a psychologové, kteří jsou adepty tohoto směru, někdy celé měsíce systematicky rozmlouvají s každým pacientem, a přitom z něho vytahují všechny peníze, — jen kvůli tomu, aby mu na závěr sdělili, že jeho neštěstí zavinili… jeho matka nebo otec. Tak se příčina skutečného problému přenáší na druhého člověka, "viník je nalezen", a z toho by se pacientovi mělo jakoby udělat lépe…

Ve výsledku se oběti freudovské a podobných psychoanalytických koncepcí zahrabávají ještě hlouběji do svého egocentrizmu, přičemž degradují v etickém směru — před Bohem — ještě více.

I když by správným řešením bylo formování altruistické srdečné lásky a k tomu ještě kajícná analýza svých minulých chyb — s tím cílem, aby se naučili je už nikdy víc neopakovat.

… Ještě je jedna obludná absurdita, mrzačící pacienty současné psychologie — směrnice o nutnosti "zamilovat si sebe".

Kochání se obrazem vlastního těla v zrcadle — místo toho, abychom zapomínali na svoje vlastní zájmy, obětovali se, a pomáhali druhým!

Vždyť pouze posledně jmenované má pozitivní význam v evoluci duše!

Právě takové lásce nás neustále učí Bůh!

Je to dilema: láska k sobě — nebo láska k druhým, postupně se přeměňující v lásku ke Stvořiteli, vytvářející základ pro sblížení s Ním, Jeho poznání a Splynutí s Ním!

Ale vzrůstající láska k sobě, která pěstuje ještě větší egocentrizmus — to je cesta od Boha, cesta do ještě větších utrpení, cesta do pekla.

Uvedené módní absurditě teď v Rusku vyučují studenty-mediky a psychology. A oni to budou šířit dále…

… V současném Rusku se zahnízdila ještě jedna škola absurdity, která svou lží uchvátila spoustu mládeže. Tentokrát k nám nepřišla ze západu — ale z východu, z Indie. Podle ní, jak se ukazuje, nemáme Boha hledat v rozvinutém duchovním srdci, zaplňujícím mnohorozměrný vesmír, ale všeho všudy… v bodu nad hlavou…

A hlavní metodou duchovní práce v této sektě je "kontrola mysli". Ale ta se nedosahuje přemístěním vědomí do rozšířeného duchovního srdce, čemuž učí Bůh, — ale… vyhledáváním "kořenů vlastních myšlenek"…

Specialistovi je jasné, že tato zvrhlost, vydávaná za náboženství, je pouze základem pro pro zesílení egocentrizmu, zničení intelektu a rozvíjení defektů myšlení…

A na této absurdní koncepci — hledání Boha nad hlavou, kam je jakoby třeba vystoupit vědomím přes čakru sahasráru, jsou stavěny metodiky řady sekt indického a tibetského původu, pracujících v současné době v Rusku. Jejich vůdcové se mohou vyhlašovat za duchovní Mistry nebo dokonce za Avatáry… Ačkoliv je jejich úroveň chápání omezená… pouze na nesprávné vidění úkolů rádžajógy — stupně, na kterém probíhá práce všeho všudy v rámcích energetiky těla a kokonu*.

Ale pravda spočívá v tom, že se Bůh v aspektu Stvořitele nepoznává nad hlavou, ale v duchovním srdci, rozvinutém do rozměrů, převyšujících tělo milionkrát…

… A ještě psychologové "vynalezli" rozdělování lidí na extroverty a introverty, a "uznali" jak to první, tak to druhé — za normu. Mají tím na mysli, že vnímání prvních je zaměřeno vně sebe, a druhých — dovnitř.

Ale ta klasifikace je tak neúplná, že v takové formě jenom dezinformuje.

Vždyť, například, k extrovertům počítá ty lidi, kteří " prostě nemohou žít" bez nepřetržitě zapnutého rádia nebo bez ustavičného žvanění o všem možném. Avšak do té samé skupiny… spadají i ti Velcí Duchové, Kteří Se zcela zasvětili blahu druhých lidí, Kteří žijí v lásce a péči o ně!

Ti první ze zmiňovaných existují jen svými vrchními čakrami, ti druzí — rozvinutými duchovními srdci. Z duchovně evolučních pozic se ti první a ti druzí nacházejí na principiálně různých stupních.

Stejné je to i s "introverty". Zásadně se odlišují ti, kdo žijí v totálním egocentrizmu, a ještě se vrtají ve své vlastní intelektuální špíně, a úplně se do ní zahrabávají uvnitř svých hlav, — a na druhé straně jsou ti, kdo se ponořili do rozvinutých duchovních srdcí, a snaží se v nich rozšiřovat na celý mnohorozměrný vesmír, studují ho a poznávají v něm Stvořitele.

… Psychologové nemohou pomoci lidem bez svého vlastního pochopení evolučního smyslu života člověka, bez znalostí o mnohorozměrné struktuře jak vesmíru, tak i lidského organizmu. V opačném případě jejich "psychologie" zůstává neplodnou, nebo se dokonce stává patogenní, napomáhající rozvoji psychopatologie.

Avšak čemu by měla psychologie učit? Jak by měla pomáhat lidem?

Hlavní schéma pomoci musí být takové: a) naprosto úplné vysvětlení smyslu života člověka, společné hledání s pacientem nesprávností jeho světového názoru, etických chyb, a nacházení způsobů jejich odstranění, b) rozvíjení duchovního srdce a výuka jeho fungování prostřednictvím lásky-péče o druhé evolvující bytosti; tím u člověka dojde k odstranění jeho nižšího egocentrického "já".

Sebepociťování člověka, který se vydal na duchovní cestu, se musí "rozplynout" v objektech jeho péče, představovaných prvky Stvoření, a poté i ve Stvořiteli.

Zdůrazňuji, že to, co bylo uvedeno, není "žonglování abstrakcemi", ale zcela konkrétní, výborně námi prozkoumaná Cesta, skládající se ze zcela přesně určených prostudovaných a námi popsaných stupňů [22].

* * *

A na závěr této kapitoly — žert.

Vy určitě víte, že psi obou pohlaví obvykle čurají často a po troškách, ne najednou vším, co mají nashromážděno. Je to jeden z jejich jazyků vnitřně druhového kontaktu. Samci si takovým způsobem značkují "svoje" teritorium, to jest to, co podle jejich názoru patří jim, a nebo celé jejich smečce. No a samičky — ty také zanechávají značky s individuální vůní svojí moči, které potom pečlivě zkoumají samci: no tak, nemohla by mít náhodou příznaky začátku hárání, kdy začne být sexuálně vnímavá?

To znamená, že samci, když čurají, říkají: "To je moje!". A samice: "To jsem já!".

… No, ale u nás, lidí, usilujících o duchovní Dokonalost, se takové životní směrnice dodržovat nemusejí. My už musíme dojít k Bohocentrizmu!

To znamená, že je jen Jeho "Já", to jest, On. A všechno je Jeho!

Ale nicméně, tady, tak jako i všude a ve všem, je třeba se vyhnout hloupému přehánění a přehmatům.