---

Jak se poznává Bůh/VLADIMIR ANTONOV

---

VLADIMIR ANTONOV

Pokračování biografie

"Blahoslavení ti, kdo

hladovějí a žízní po spravedlnosti,

neboť oni budou nasyceni.

Blahoslavení milosrdní,

neboť oni dojdou milosrdenství.

Blahoslavení čistého srdce,

neboť oni uvidí Boha.

Blahoslavení ti, kdo působí pokoj,

neboť oni budou nazváni Božími Syny.

Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni

pro spravedlnost, neboť jejich je Království Nebes.

Když vás budou tupit a pronásledovat

a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli Mně,

jste blahoslavení.

Radujte se a jásejte, neboť hojná

je vaše odplata v Nebesích!…"

(Mt 5:6-11)

V současnosti je mi už přes 60 let. Ačkoliv můj obličej i celé tělo vyhlížejí na 40 nebo dokonce ještě méně. Nepociťuji se starý ani vyššího věku, ale mladý a zralý. Tělo, prosycené energiemi Vědomí Stvořitele, pracuje spolehlivě. Kéž by to všichni měli také tak!

Ale co všem brání žít také tak? Přečtěte si v našich knihách o tom, jak se přiměřeně stravovat, jak se učit žít v etické čistotě a harmonii s okolním mnohorozměrným světem, včetně všech různorodých forem života ve Stvoření, a také Samotného Stvořitele, a následujte tuto Cestu! Pomáhat vám budou všechny naše knihy a filmy. A pak bude váš život plný zdraví a štěstí, ráj bude i uvnitř těla, dokud je naživu, a po oddělení od těla budete také žít v ráji, blízko Stvořitele.

A pro někoho se možná stane věčným Domovem i Příbytek Stvořitele.

… Já jsem Ho poznal. A svobodně vcházím do Splynutí s Ním. I když si výborně uvědomuji, že jsem ještě zdaleka nevyčerpal všechny možnosti svého duchovního růstu.

On říká, že mě čeká ještě kolem 20 let života na Zemi v tomto těle. A já ho budu věnovat jak dalšímu sebezdokonalování, tak i — jakož i celý svůj dospělý život v tomto vtělení — duchovní pomoci vám.

Svůj životopis jsem už popisoval v knize [5]. Ale od té doby uplynuly roky, stalo se mnoho nového, objevily se nové perspektivy. Proto tu jen krátce převyprávím to, o čem jsem už dříve psal.

… Narodil jsem se v "komunistickém" Rusku, a byl jsem vychován jako ateista. Získal jsem univerzitní vzdělání biologa-ekologa, obhájil jsem dizertační práci o experimentálním studiu zákonitostí utváření dospělého chování pod vlivem faktorů, působících v raném věku. Vyučoval jsem fyziologii na lékařské fakultě, potom řadu let působil i v lékařství: neurofyziologie, perinatatogie, sexuologie, porodnictví…

Potom jsem se setkal s lidmi, kteří se vydali na cestu hledání duchovních pravd, stal jsem se na mnoho let upřímným adeptem pravoslavné církve, Nadchl jsem se jako vědec pro experimentování v duchovním směru… Tyto experimenty dávaly kladné výsledky… Začal jsem se dělit o nové znalosti s okolními lidmi… — a byl jsem za to vyhozen z výzkumného ústavu a zbaven možnosti pracovat v oficiální vědě. Potom jsem se dlouho protloukal na laborantských a dělnických pracovních pozicích. Za tu dobu jsem se stal skutečným učedníkem Boha a vytvořil jsem metodický systém výuky techniky psychické autoregulace. Poté, když jsem dostal osobně požehnání Ježíše Krista, jsem jej začal vyučovat v kulturních domech a klubech pro mládež.

Výuka dávala skvělé výsledky, lidé se uzdravovali z nejtěžších onemocnění, před kterými byla medicína bezmocná,* byli vzkříšeni k životu v radosti, harmonii a lásce. A, což bylo nejdůležitější, získali během lekcí poznání sama sebe jako duší, uvědomili si, že nejsou totožní s materiálními těly, a také získávali jasné pociťování dotyků Svatého Ducha. A to jim, konkrétně v praxi, v osobní zkušenosti, dokazovalo existenci Boha…

Potom se moje misijní činnost rozšířila i za hranice Petěrburgu: četl jsem přednášky, vedl masové léčitelské seance, organizoval kurzy v různých městech Ruska, na Ukrajině, v Litvě, v Čechách, Polsku… Na základě iniciativy známého popularizátora počátečních úrovní psychické autoregulace, lékaře A. C. Romena jsem začal vydávat své první knihy.

Při neustálém naslouchání řídících pokynů Boha jsem se naučil dost snadno slyšet, a poté i vidět Ježíše Krista a další Božské Učitele — představitele Stvořitele, společně označované jako Duch Svatý. Moje, Jimi řízené, studium duchovní literatury různých směrů, a moje osobní seznámení s náboženským životem adeptů mnoha konfesí — mi umožnilo snadno překročit rámec té, v Rusku převládající sektářské omezenosti, kde je kultivována nenávist k jinověrcům, nahrazující lásku, a Bůh byl v chápání světa významných mas věřících vytlačen obrazy ďábla, běsů, čarodějů, upírů a dalších pekelných zlých duchů…

Prakticky celé ty roky od okamžiku, kdy jsem byl vyhozen z práce za propagandu náboženství, jsem byl pod intenzivním dohledem ze strany KGB. Dokonce se pokoušeli zahájit trestní stíhání, dlouhé měsíce hledali usvědčující důkazy, ale marně. A státní zástupce — slušný člověk — v sobě našel odvahu případ uzavřít, avšak dal mi rady, abych co nejrychleji skončil: jinak to bude horší…

Je zajímavé, že v letech "sovětské vlády" byla KGB zaměřena na pronásledování těch, kdo napomáhali popularizaci pravoslaví. Ale po perestrojce, vedené M. S. Gorbačovem, se ta samá KGB náhle přeorientovala… na obranu pravoslaví a začala štvát proti nepravoslavným… A jestliže mě v předchozích letech pronásledovali za agitaci ve prospěch pravoslavné církve, pak po perestrojce — se stejnou vervou — zase za to, že jsem už pravoslaví "přerostl", přestal jsem "zapadat" do jeho rámce, a za to že jsem začal učit Bohem ukládané etické čistotě a poznání Boha, Který se v pravoslaví považuje… za nepoznatelného…

Horlivost v mém špehování dosáhla takové úrovně, že když se mi konečně podařilo dostat ze strašné ubytovny do samostatného bytu, objevovali se v mém novém obydlí — v mé nepřítomnosti — jacísi lidé za účelem pátrání… Nic z bytu se při tom neztratilo, ale nezvratné důkazy o přítomnosti cizích lidí zůstaly. To se opakovalo asi desetkrát.

Z vlastní zkušenosti jsem studoval i to, čemu se říká "externí pozorování", které trvalo měsíce.

Občas to bylo docela "drsné"… Ale o některých takových epizodách jsem vyprávěl v prvním vydání této knihy (1995), a nechce se mi znovu připomínat činy ďáblů — v knize o Bohu…

* * *

Když jsem se upevnil v postavení učedníka Boha, vedeného Bohem jak v osobním rozvoji, tak i v sloužení, prostudoval a přijal pro sebe principy mnišského života, — velice přesně jsem věděl, že opravdové sloužení Jemu není slučitelné se žádnými egocentrickými motivy, ať už je to snaha o hmotné obohacení nebo povyšováním se "na piedestal slávy".

Zejména jsem se nesnažil "vydělat" na výuce. Když byla výuka vedena na bázi státních organizací, členové skupin vkládali na jejich účet přes banku určené peněžní částky — a já jsem od těch organizací dostával nepatrnou mzdu. Ale pokud se kolem mě neoficiálním způsobem seskupovali lidé — pak o žádných penězích od nich v můj prospěch nikdy nemohla být ani řeč: vždyť to byli moji nejlepší přátelé, já jsem je miloval! A prodávat svoji lásku za peníze… — něco takového mi nikdy ani nepřišlo na mysl!

Naopak, když jsem měl peníze, občas jsem je sám rozděloval těm, kdo byli v tíživé finanční situaci, říkal jsem tomu "stipendia": pro mě nebylo nic důležitějšího, nežli úspěchy na duchovní Cestě! Poněvadž jsem sloužil Evoluci Univerzálního Vědomí, nedělal jsem rozdíl mezi úspěchy mých přátel — a úspěchy vlastními: my všichni, zapojení do Jednotného Evolučního Proudu, jsme byli mnou vnímáni jak jedno.

Stejné je to i s "podstavcem slávy": já jsem se pociťoval jen částí Evolučního Proudu, směřujícího ke Stvořiteli, do Stvořitele. Nikdy jsem neměl touhu vytvářet ze sebe nějaké centrum přitažlivosti pro druhé lidi. Ne: já jsem spíš stál stranou, jen jsem pomáhal druhým jít k Němu, ukazoval jim cestu. "Já nejsem, je jen Bůh a jdoucí k Němu!" — tento životní princip mi vysvětlil On — a já jsem ho velice lehce přijal jako svůj způsob komunikace se svými společníky.

Ale…, občas, když jsem pozoroval to, v co přeměňovali učení — někteří z těch mých následovníků, kteří začali sami vést kurzy podle mnou vypracovaných metodik, … udělalo se mi "nevolno"… I používání dokonalých technik při ignorování etické složky… — vedlo ke katastrofickému poškození lidí, kteří svěřili své osudy učitelům, kteří jednali mým jménem. Některé z těchto případů jsem popsal v [5], ale ve skutečnosti jich bylo mnohem více. Okamžitě jsem s takovými lidmi přerušoval vztahy a snímal z nich požehnání k výuce.

* * *

Pravé mechanizmy duchovní evoluce mohou být pochopeny pouze na základě disponování celistvým obrazem struktury Vesmíru a evolučních procesů, v něm probíhajících, a ne na základě náboženských představ určitých skupin lidí.

S uvedeným celistvým obrazem vědecko-náboženských filozofických vás seznámíme v našich knihách a filmech.

Aby každý člověk získal harmonickou, šťastnou existenci na Zemi bez zármutku a nemocí, aby získal pohodlný život po odloučení od těla, aby se zabránilo takovým jevům, jako je zločinnost, války, narkomanie, sebevraždy, šílenství — je nutné rozšiřovat tyto znalosti mezi obyvatelstvo všech zemí planety Země!

A to není jen naše osobní přání. Ale taková je Vůle Stvořitele.

My chápeme, že to není tak jednoduché: vnášet seriózní filozofické znalosti do vědomí mas lidí — těch, kteří se už odvrátili od náboženských doktrín, uvědomili si jejich neopodstatněnost a dokonce i absurditu, a také těch, kdo se naučili spoléhat na magii rituálů, — místo toho, aby studovali a plnili Učení Boha.

Takové proměny není možné provést rychle, okamžitě — také kvůli tomu, že se nemůžeme vyhnout odporu těch, pro koho je náboženství… dobrým "korýtkem".

Také je vždy v takových situacích na překážku netečnost myšlení mas psychogeneticky mladých duší…

Ale dělat se to musí: pro blaho každého z lidí, pro blaho Boha!

Jak to dělat? Nejlépe zaváděním těchto znalostí do systému školního a vysokoškolského vzdělávání, prostřednictvím speciálních pořadů v televizi a rozhlase, prostřednictvím práce novinářů, tvořících noviny a časopisy.