Jak se poznává Bůh/Oceán OceánMísta síly nad mořským prostranstvím mi vždy pomáhala nastavit to rozpětí rukou vědomí, tu čistotu, něžnost a zaměření, bez kterých není možné vejít do Oceánu Prvotního. Moře… — ohromné, laskavé a něžné… Vlny, neustále narážející na břeh, šelestící v písku nebo v drobných oblázcích, vytvářející trvalý rytmus, svoji zvláštní melodii, ve které jakoby se samy od sebe rodily sloky veršů Božského Manuela, podobné valícím se vlnám:
Vědomí se rozprostírá nad mořskými prostory svobodně a lehce! Často se meditační stavy silněji vtiskávají do paměti, když se realizují ve verších. Tohle mi ještě nadiktoval Manuel na Jeho "mořském" místě síly:
Podivuhodné!… Dříve jsem pobývala u Černého moře, ale to, co vznikalo v mé duši tady, na těchto místech síly, — to rodné, známé — vyvolávalo vzpomínky z minulých životů… Vědomí si začínalo vzpomínat na svoji kdysi vypracovanou schopnost slaďovat se se sattvou přírody, rozplývat se v bezmezných prostranstvích moře a oblohy, zářících zlatavě růžovým světlem. Nejjasnější — jakoby došlo k trhlině v hlubinné paměti — to začalo být po tom, co jsem si přečetla kapitolu o Danish Lady Good (Dánské Božské Paní) z knihy [6]. Já Ji přece znám! Vzpomínám si na Její tělo — vysoké a urostlé, mnohem vyšší než moje: zřejmě jsem tehdy byla ještě dítě… Vlasy má dlouhé, hladce sčesané dozadu do jednoduchého účesu. Znám i její povahu — přísnou, ale spravedlivou. Je milující — moudře a opravdově! Ano, já jsem byla v minulém vtělení Jejím žákem!… A teď si začínám vzpomínat na Její lekce… … Já, aniž bych si to uvědomovala, jsem vždy využívala k regeneraci po nepříznivých energetických působeních čistou a zářivou energii vody… … A když jsem se začala zabývat duchovními praktikami — bylo pro mne snadné slaďovat se s harmonií přírody, zaplňovat tělo zlatavým průzračným světlem, mýt ho "žínkami" ze světla zvenku i zevnitř, uklidňovat emoce a mysl… … Hloubka vnímání Oceánu Prvotního Vědomí se mění — úměrně s růstem vědomí. Já teď mohu v meditacích pociťovat Oceán Stvořitele, obklopující mě ze všech stran. Anebo, když s Ním splynu, svobodně protékám skrz svůj energetický kokon a své tělo, v něm uzavřené… Jestliže duše roste v zaměření ke Stvořiteli — probíhá její přeměna v Soupodstatnost s Ním… A pak se musíme snažit o to, aby nikdy nedošlo k oddělení od Něho…
|
| ||||||||||
|