Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Jak se poznává Bůh/Don Juan

Don Juan

Nerozuměla jsem ani polovině toho, co Castaneda napsal, ale uviděla jsem tu Velikou a Nádhernou Sílu, Která stála za každým řádkem těch knih. Zamilovala jsem se do Ní!

A don Juan určitě uslyšel můj zoufalý výkřik: "Vezměte mě s Sebou! Přijměte mě do Vašeho světa!" Až teď jsem pochopila, že to právě On se staral o moji výchovu, začal mě vést a připravovat na setkání s opravdovou duchovní prací — protože taková, jaká jsem tehdy byla, jsem se k tomu vůbec nehodila. Byla jsem nadšený…, ale líný snílek… Avšak na té nelehké Cestě může obstát jenom bojovník.

A don Juan mě tedy všelijakými mazanými způsoby začal nutit k tomu, abych se postupně začala měnit.

Tak například, sestavovala jsem seznam pravidel, které jsem musela každý den přísně dodržovat. Tato pravidla jsem nikdy neporušila! Bylo to něco jako oběť, pokládaná před tvář Síly.

Nicméně moje vztahy se Sílou byly zpočátku podobné obchodním dohodám: "ty mně — já tobě". Vždyť k tomu, aby mě přiměl "podepsat se krví" pod další pravidlo, mě musel don Juan vždy něčím vystrašit nebo mi něco slíbit…

Obecně mě vychovával metodou "cukru a biče" — protože jinak by vůbec nebylo možné takové lenivé interiérové stvoření, jakým jsem tehdy byla, rozhýbat.

Až teď chápu, jak velká je ochota Boha podat "pomocnou ruku" každému, kdo zatouží vydat se na "cestu srdce", každému, komu to konečně dojde a on pochopí, že je zapotřebí měnit sama sebe! A Bůh, aby nám v tom pomohl, využívá jakékoliv příležitosti a jakékoliv způsoby.

Ze dvou třetin se moje "pravidla" skládala z různých hloupostí, ale nicméně mě naučila disciplíně a plnění mých rozhodnutí za každou cenu.

Jedním z mých nedostatků byla strašná lenost. Byla jsem dokonce i hrdá na to, že jsem "noční sova": "No a co! Jsem módní návrhářka, pohybuji se v prostředí estétů a intelektuálů! A mám plné právo vést takový líně bohémský způsob života!"

Jedna z "medicín", kterou mi don Juan předepsal na tuto nemoc, spočívala v tom, že jsem se zavázala vyskočit z postele při prvním zazvonění budíku, běžet do koupelny a vylít na sebe kbelík studené vody. Ze začátku jsem se pak pokaždé probouzela s křikem: "Co jsem si to jen spískala! Dělat si takovou bolest?!"

Ale, naštěstí, jsem už neměla na výběr.

Druhým Jeho pravidlem pro mě bylo, abych úplně vyloučila z jídelníčku alkohol (dokonce i v čokoládových bonbónech!). Takové přísné omezení mi tehdy připadalo divné: vždyť 2-3 sklenky vína občas na večírku se nedaly nazvat závislostí na alkoholu.

Když jsem si dopisovala toto pravidlo do svého seznamu, s hrůzou jsem si uvědomila, že je za týden Nový Rok!

— Bože!… — sténala jsem, — Co jsem Ti udělala?!… Jak můžu přivítat Nový Rok bez šampaňského?!

Ale nic se nestalo… přivítala jsem ho s kelímkem jogurtu. A přísahám, že to bylo vynikající!

Jako další důležitý bod bylo vymýcení podrážděnosti. V mém okolí bylo několik lidí, kteří mě snadno dokázali nažhavit do "bílého žáru". Pravidlo spočívalo v tom, že zůstanu v úplném klidu a nebudu reagovat na nesmysly a otravné poznámky… Musela jsem se učit sebeovládání!

Tato praktika přinesla podivuhodně rychle své plody. Byla jsem ohromena výsledky! Jakmile jsem se naučila kontrolovat, přestali se pokoušet mě "dostat". Prostě jsem je přestala zajímat!

A stejným způsobem se mi podařilo vymazat svůj "pocit vlastní důležitosti".

Začala jsem na všechny události ve svém života pohlížet jako na lekce, které mi předkládá Síla, — byly to lekce etiky, lásky a soucitu.

… Tak uběhlo několik let. Pochopitelně jsem se za ten čas nestala duchovním bojovníkem: byla jsem dál obyčejným člověkem, zajatcem konvencí a stereotypů chování.

Ale, nicméně mě tehdy don Juan "rozhýbal" a "odstrčil od břehu", naučil mě "překonávat sama sebe", a když pak přišel čas shodit ze sebe část "lidské formy" jsem to díky tomu dokázala udělat.