Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Volba

"Svobodná vůle člověka se ve své podstatě
projevuje v tom, že si on sám vybírá
v jaké části Absolutna
bude dále existovat."

Velikán [6]

… Jednou jsme pracovali, a potom odpočívali na nivě malé říčky. Bylo to podivuhodně krásné místo! Maličká říčka, která se na jaře rozlévá na obrovská prostranství, teď pokojně protékala zátočinami svého řečiště. Zaplavované louky nás obklopovaly měkkými vlnami trav skoro až k obzoru.

Bylo to energeticky zvlášť výjimečné místo: místo síly. Nad celým tímto záplavovým územím nivy se rovnoměrným a klidným proudem rozlévala "Řeka" Svatého Ducha, zvaná Pranáva.

Kolem nás procházeli dva pastýři s býčky. Šli v Proudu Živého Božského Světla, ale neviděli Ho, ani nepociťovali. Tak jako většina lidí tu necítili nic zvláštního…

Popřáli nám příjemný odpočinek, a protože nás pokládali za rybáře, řekli nám, že na řece Vuokse je lepší rybaření, než tady… Tím začal rozhovor…

Vladimír řekl:

— Děkujeme, ale my maso nejíme, ani ryby. Vždyť Bůh lidem přikázal: "Nezabíjej!"

První reakcí pastýřů byl údiv. Potom jeden z nich mávl rukou a šel si svojí cestou, ale druhý začal vyjadřovat nesouhlas:

— Jak by bylo možné nezabíjet? Vždyť jíst přece musím! Hodně pracuji a nemohu být bez masa!

Vladimír:

— Zvířata cítí bolest a umírají v utrpení. Jaké máme právo je zabíjet — všehovšudy kvůli uspokojení svých chuťových rozmarů? Lidé mohou naprosto plnohodnotně žít a pracovat, a přitom se stravovat bez zabíjení.

— Ale vždyť je zabíjím já sám, rychle a bez mučení! Nechci, aby trpěla: já dobře vím, co je to bolest! — namítal pastýř.

— Každý si volí sám: zabíjet nebo nezabíjet, jíst nebo nejíst, milovat nebo nenávidět… Ale to, jak žijeme na Zemi za života těla, přestože to je pouze krátký úsek života duše — ale právě ten určuje naše osudy jak v současnosti, za života těla, tak i po jeho smrti.

— A Vy tedy jako víte, co bude po smrti? — živě se zajímal pastýř.

— Ano, vím. Já jsem vědec a zabývám se právě těmito výzkumy. Já vím, že se duše, žijící ve zlobě a nenávisti, po smrti dostávají mezi sobě podobné do pekla, a naopak duše, žijící v lásce a dobru mají po opuštění těl zajištěnu rajskou existenci.

My na Zemi trávíme ve vtěleném stavu jen nesrovnatelně málo času. A tím, jak teď žijeme, si určujeme svoje osudy v budoucnosti.

— Ale odkud to víte? Cožpak jste tam už po smrti byl?

— Ano, byl.

— A proč jste přišel zpátky? Nelíbilo se Vám tam?

— Líbilo!

— Tak proč?

— Bůh mě poslal zpátky.

— A nač? Budete nás teď učit?

— Ne, učit vás nebudu, ale vysvětlovat těm, kdo se chtějí dozvědět.

… Potom začal pastýř svádět všechna svá neštěstí na stát: že prý mu to všechno zavinil…

Ale Vladimír namítl:

— Ano, zavinil toho hodně. Ale každý člověk je před Bohem zodpovědný sám za sebe.

V životě každého člověka jsou dva nejdůležitější "milníky": Bůh a smrt těla.

A to, jak prožíváme tento život je výlučně naše volba, naše — a nikoho jiného! Nikdo a nic nás nemůže ospravedlnit za to, jak jsme žili, co jsme si vybírali a co jsme dělali v tomto životě…

* * *

… Kdysi, také jakoby náhodou, se Vladimír setkal i se mnou. A pak se mi "převrátil" celý můj život…

On tehdy skoro nic neřekl, jenom se zmínil o svých knihách…

Ale já jsem si při jejich čtení uvědomila, že blízko mě žije člověk, který výborně zná Ježíše, a že poznal i Stvořitele!… Jeho knihy mi ukázaly Cestu přeměny sama sebe jako duše až do úplného konce: až k získání opravdové Dokonalosti!

… A právě díky jemu, teď Bůh i pro mě přestal být někým "vzdáleným","nepoznatelným" a "nedostupným". Stal se mým Skutečným Milujícím Učitelem!

Ale pokusím se o tom vyprávět podrobněji…

* * *

Každý člověk po celý čas dělá svoje vlastní volby — jak má vůbec žít a proč, a jak má jednat ve spoustě konkrétních situací… Někdy jsou to volby uvědomělé, jindy čistě reflexní: buď podle šablon, vštípených výchovou nebo na základě napodobování…

Může to být podobné tomu, jak si někdo při zapnutí televize vybírá vážný program: s filozofickým zaměřením, z medicíny, z přírodních věd — nebo program s akčním filmem, hororem, přeslazeným sentimentálním filmem… Ale pro druhého to není důležité: hlavně, aby to "rámusilo a ukazovalo obrázky"…

Tak si my všichni neustále vybíráme to, jak prožijeme každý následující úsek svého života.

Ale člověk, který se vydal na duchovní Cestu, dělá tyto své volby uvědoměle. A Bůh pak může aktivně usměrňovat jeho pohyb: člověk a Bůh začínají spolupracovat.