Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Jak se poznává Bůh/Neustále pociťovat Boha!

Neustále pociťovat Boha!

Bůh rozmlouvá s každým z nás neustále. Abychom si to uvědomili — nemusíme ovládat jasnovidnost ani jasnoslyšnost. On nám dokáže lehce cokoliv vysvětlit s využitím obrazu materiálního světa, jen je zapotřebí, abychom to my sami byli schopni vnímat…

Vzpomínám si, jak nás jednou s dcerkou zastihl na ulici silný letní liják. Nad hlavou jsme měly ohromný bouřkový mrak, který zaplňoval celý viditelný prostor, hřměl hrom, blesky se křižovaly…

Pospíchaly jsme domů, schované pod jednou pláštěnkou. Dcerka, přitisknutá ke mně, cupitala až po kotníky ve vodě, ale najednou si radostně začala prozpěvovat: "Já miluji Bábu! Já miluji Bábu!". A v té chvíli se černofialový mrak rozestoupil, jako by ho rozdělily něčí ohromné ruce, — a my jsme uprostřed bouřlivé oblohy a neustálých proudů vody uviděly oslnivou kouli Slunce, jehož paprsky se prodraly skrz zeď deště a vytryskly až k Zemi.

… Když někdo ve svém zármutku naříká: "Pane Bože! Kde jsi? Proč jsi mě opustil?" — pak musíme pochopit, že to nebyl Bůh, Kdo nás opustil, ale že to my sami jsme opustili Jeho, že jsme se uzamkli ve své ulitě a izolovali se ve své nevědomosti.

On je přítomný vždy a ve všem, On nás nikdy nemůže opustit — právě tak, jako Slunce ve dne nemůže opustit nebeskou klenbu. Vždyť, když je Slunce zakryto clonou deště, neznamená to, že neexistuje. Nad oblaky nebo mraky září právě tak živě a oslnivě, jako vždy.

Bůh mi po této příhodě ukázal takový obraz: Slunce s nesčíslnými paprsky, každý paprsek je jako přímá cesta. Nám by stačilo, abychom se na takovou cestu vydali, obrátili se tváří ke Stvořiteli Světla — a zamířili do Jeho Objetí se vší sílou a vášnivostí, jaké jsme jen schopni!

Zdá se, že cesta je jednoduchá a lehká! Ale proč se tedy na ni vydávají jen jednotlivci?

A Bůh mi ukázal spoustu lidí, kteří stojí zády ke Světlu a nevidí nic před sebou, kromě vlastního dlouhého a černého stínu… A druzí se natolik schovali do ulity oddělenosti, že neprodyšně uzavřeli všechny dveře a okna vlastního srdce, aby tam nepronikl ani jeden paprsek Světla. A další se prostě jen tak vyhřívají a užívají si paprsků Slunce, a je jim tak dobře, že už nic víc nepotřebují…