Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Jak se poznává Bůh/Závěr

Závěr

(Listopad 1997)*

Tuto "báseň zoufalství" jsem zapsala na samém začátku své účasti na práci s Vladimírem. A právě teď — o několik let později — mi ji Vladimír najednou připomněl:

— Mášenko, — řekl, — vzpomínáš si, jak ti Bůh kdysi říkal, že Svobodu můžeš hledat a najít … "blíž než na konci křídla"? Uvědom si, že teď se to ve tvém životě vyplnilo vyčerpávajícím způsobem! Příbytek Stvořitele úplně naplňuje tvoje tělo!

… Tělo každého z nás, lidí, je podobné nepatrnému ostrůvku v Nekonečném Oceánu Vesmírného Absolutna. Ale téměř všichni žijeme tak, že nepozorujeme Majestát této Nekonečnosti, Která nás obklopuje ze všech stran: nadmíru zajímavý a živý je pro nás materiální svět, který nás úplně vtahuje do sebe — a my se rozpouštíme v práci, v rodině, v zábavách a připoutanostech.

Tak žijeme do té doby, dokud nedosáhneme určité zralosti duše. A tehdy se před námi odhaluje Pravda: existuje člověk a existuje Bůh, a Splynutí s Ním je největším smyslem života každé duše.

Tímto okamžikem začíná vlastní duchovní Cesta každého z nás. A my postupně obracíme oči duše směrem ke Stvořiteli.

Poté — smýváme neřesti duše; očišťujeme "ostrůvek" od zbytečného a nepotřebného odpadu.

Potom pěstujeme a necháváme vyrůstat sami sebe — očištěné a umyté.

A když je tento proces v potřebné míře dokončen — dostáváme příležitost vyklouznout ze svého "ostrůvku" a začít se ponořovat stále hlouběji do Oceánu Božské Lásky a Nekonečné Svobody!

Zpočátku se člověku zdá, že je Cesta ke Svobodě nekonečná. Ale když se s Ní nakonec spojíš — pochopíš, že Ona… byla vždy vedle tebe… A že hranice, která tě celý život od Ní oddělovala, nebyla "tlustší, než list tenkého papíru"*, že byla "blíž než konec křídla"…