Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Jak se poznává Bůh/Hledání

Hledání

"Vyčerpaná duše se modlí a prosí

pít, pít, pít…

Kde mám vzít vodu, abych žízeň uhasila?

Pramen existuje — nazývá se Pravda.

Ale, abys Ho našla,

musíš se vydat na cestu…".

Apoštol Filip, z besedy s Ním.

Začala jsem chodit do kostela a myslela si, že tam najdu Boha. Navštěvovala jsem různé chrámy, trpělivě jsem si vystála bohoslužby, pokoušela jsem se pocítit Boha, zpovídala jsem se, zúčastňovala se přijímání. Ale nic se nedělo! Pro většinu kněží, jak jsem pochopila z pozorování, byla bohoslužba v kostele jen obyčejná práce za peníze — právě taková, jako každá jiná… Ale já jsem hledala Živého, Skutečného Boha!

Když jsem se zúčastňovala církevních obřadů, měla jsem pocit, že se účastním divadelních představení… Víc se mi líbilo přicházet do kostela dlouho před začátkem bohoslužby, když tam ještě nejsou skoro žádní lidé… Jen tehdy jsem pociťovala zvláštní klid — a bylo mi tam dobře…

Pokoušela jsem se modlit podle tlusté modlitební knížky. Ale dokázala jsem z ní přijmout pouze dvě modlitby: ke Svatému Duchu a Ježíšovu.

Potom jsem začala hledat a studovat knihy, ve kterých byly informace o Bohu, o smyslu života, o tom, jak je uspořádán svět a co bychom měli dělat, abychom pomohli sobě i ostatním lidem. Ale nemohla jsem ty vědomosti, které by uspokojily můj rostoucí zájem o tu, pro mne novou, — ezoterickou — stránku života, nalézt.

A pak jsem jednou na návštěvě u jedné známé mluvila s jejím synem. Zajímal se o různou duchovní literaturu a já jsem ho požádala, aby mi ukázal knihy, které má. Mezi nimi byla kniha Vladimíra Antonova "Jak se poznává Bůh". Když jsem ji vzala do rukou a přečetla si obsah, rázem jsem pochopila: to je ta kniha, kterou tak dlouho hledám, tady najdu odpovědi na všechny svoje otázky! Poprosila jsem ho, aby mi ji dal přečíst. On odmítl s odůvodněním, že se u této knihy — kvůli jejímu neustálému čtení — rozpadla obálka. Ale že může koupit ještě jednu pro mě v obchodě. A že tam mimochodem mají i další Antonovovy knihy. Já jsem se velice zaradovala a poprosila ho, aby mi koupil všechny knihy od tohoto autora.

Když jsem dostala dlouho očekávané knihy, četla jsem a vnímala, co bylo napsáno — jako bych pila ze živého pramene: jako když poutník na poušti hasí žízeň, když se konečně dostane k vytoužené vodě…

Když jsem všechno přečetla, rozhodla jsem se napsat dopis autorovi. Popsala jsem mu v krátkosti svůj život a poděkovala mu za knihy. A velice jsem se zaradovala, když přišla odpověď! Napsal mi, že s mužem opilcem není možné jít k Bohu a že je pro mě nezbytná etická práce na sobě. A popřál mi úspěch.

… Už za dva měsíce po tom odešel z pozemského života můj muž-opilec.

Teď jsem začala mít mnohem více času na studium Antonovových knih.

Intelektově jsem hned přijala všechno, co jsem se z jeho knih dozvěděla o Bohu, člověku a evoluci. Ale dál už bylo třeba začít jedna prakticky: přebudovat svůj život a předělávat sama sebe, abych všechno uvedla do souladu se záměrem Boha. Ale to jsem tehdy ještě tak úplně nechápala.

A napsala jsem mu druhý dopis, kde jsem popsala poslední události svého života, a požádala o setkání.