Jak se poznává Bůh/Příchod do školy Příchod do školyUž dříve jsem prosila Boha, aby mi pomohl najít vtěleného Mistra. Když jsem se teď seznámila s Antonovem, zeptala jsem se ho, jestli on sám nevyučuje. Ale on odpověděl, že ne. Rozhodla jsem se tedy učit se samostatně podle jeho knihy "Duchovní praktiky". Každé ráno jsem vstávala v pět hodin a před odchodem do práce jsem dělala rozcvičku a psychofyzická cvičení, a pokoušela se pracovat i s čakrou anáhatou. Velice brzy jsem pocítila první výsledky: stav emoční radosti a čilosti mi vydržel celý den. Ale co dál?… A pak, jednoho dne časně zjara v mém bytě zazvonil telefon. Ve sluchátku zazněl známý Vladimírův hlas: — Mír s tebou! Jak to jde? — No učím se, dělám rozcvičku a další cvičení. Po cvičení se cítím dobře: mám radost a přibývá mi sil. — Velice dobře! To znamená, že tě Bůh vede! A jak to máš s jídlem? Pochopila's? — Ano, stravuji se nezabíjeně. A tak jsem dostala pozvání na vyučování. Po první lekci mi Vladimír řekl: — Nicméně, při takovém stavu energetiky v těle, jako máš ty, obvykle lidé křičí bolestí… Proto ti předepisujeme "mrožování". Můžeš si někde blízko domova najít prorub, ale můžeš jet i na Ozerky: tam je na jezeře klub "mrožů" a prorub. A vezmi s sebou děti! A podrobně mi vysvětlil, jak se mám "mrožovat". … Nikdy předtím jsem se studenou vodou ani nesprchovala. A teď… najednou do díry v ledu! Domů jsem jela ponořená do těžkých myšlenek… Měla jsem pocit, že v mé duši je to jako ve stojaté vodě, která se náhle dala do pohybu, a ode dna se zvedá kal… Následující den jsem se rozhodla: zkusím se pro začátek polévat! Skočila jsem do vany — a vylila jsem si na sebe tři kbelíky studené vody! Výsledek však,… mě vůbec nepotěšil… Přemýšlím: jestli už je mi ve vaně takhle špatně, bude to v prorubu jistě můj konec… Ještě celý večer jsem vnitřně bojovala… Ale pochopila jsem: buď teď do díry v ledu — nebo zůstanu navždy v předchozím životě… Neměla jsem ostatně co ztratit: protože žít tak, jako dříve, jsem už nemohla… Ráno příštího dne jsem se přichystala: vzala jsem s sebou děti, plavky a ručník — a jedeme do Ozerek. Po včerejším polévání ve vaně se cítím špatně: začíná mi rýma, jsem na pokraji nemoci. Ale jdu a myslím si: v té ledové díře musí jeden z nás zdechnout — buďto já, nebo mikrobi! … Na ulici svítí slunce a je slabý mráz. Sníh jiskří a křupe pod nohama, když jdeme po ledu k prorubu. Převlékám se v domku na břehu a bosá vycházím na sníh. Přicházím k vodě a tak, jak mě učili, rozpřahuji ruce vědomí, vpouštím do anáhaty sluneční světlo, a objímám rukama z anáhaty prostor nad jezerem! Volám Svatého Ducha aby vešel do mého těla! Sestupuji po dřevěných schůdcích a nořím se do ledové vody… A — zázrak! Ledovou vodu — vůbec necítím! Ponořuji se do ní i s hlavou, potom se vynořuji a obnovuji zadržený dech. Ale nevylézám z vody, ale ponořuji se i s hlavou znovu. Pod vodou slyším zvenku žalostný křik dcery: — Mami! Pojď ven! Dobře! Vystupuji po stupíncích na led a pociťuji se… — jako znovuzrozená! Po začínající nemoci nezůstalo ani stopy! Každá tělesná buňka jako by se naplnila jiskřivou radostí!* Šťastní jedeme domů. … Když jsem o tom při následujícím setkání vyprávěla Vladimírovi, velice upřímně z toho radoval. A dodal: — Čím rychleji úplně přebuduješ svůj život — tím víc toho můžeš dosáhnout na duchovní Cestě! … Okruh mých známých se velice rychle rozpadl. Přestali mě prostě k sobě zvát, setkání se mnou pro ně bylo nezajímavé: vždyť už jsem teď nepožívala alkohol, nekouřila jsem, nejedla maso a ryby, neprobírala s nimi nekonečné televizní seriály, protože jsem se na ně přestala dívat… Mě teď zajímal pouze Bůh a všechno, co bylo spojeno s Jeho poznáváním. V práci jsem řeka, že absolvuji speciální kurz léčení, a že mi doktor předepsal "mrožování" a přísnou dietu. Všichni se uklidnili — a nedotírali na mě s otázkami. Doma o tom, čím se zabývám, děti věděly a přijaly můj způsob života. Jenom otec, žijící odděleně, to nemohl vůbec pochopit: cožpak je možné nevypít si štamprli samohonky o svátek?! A pak se prostě se mnou přestal stýkat. Já jsem zatím všechen volný čas věnovala cvičení rádžajógy a studiu duchovní literatury. "Mrožování" a každodenní cvičení s pránájámami a dalšími počátečními cvičeními mi umožnily očistit energetiku těla. Když jsem teď pozorovala, jak se můj proud lásky, vycházející z duchovního srdce, dotýká lidí, známých i neznámých, a oni se v odpovědi usmívají, protože jim začalo být příjemně, — pak mě natolik přeplňovalo štěstí, že jsem chtěla svou láskou obejmout celý svět!
|
| ||||||||
|