Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Jak se poznává Bůh/"Vrůstejte do Mne"

"Vrůstejte do Mne"

Když si člověk uvědomí, jak bohatým a živým se stal jeho život, když do něho vstoupil Bůh, vznikne v něm velice silná touha naplnit stejnou radostí život okolních lidí. A tak jsem zrovna tak, jako jsem se kdysi pokoušela všechny svoje známé seznámit s knihami Carlose Castanedy, začala později všechny obdarovávat Vladimírovými knihami.

Tak jsem darovala knihu i jedné ze svých dávných přítelkyň a očekávala, že za několik dní uslyším po telefonním zazvonění hlas plný nadšení. Ale místo toho… jsem uslyšela líně se táhnoucí:

— No,… víš… Tohle… je už jaksi příliš…

Ale co konkrétně se jí zdálo "příliš"? "Příliš" nesnesitelnou se ukázala ta pravda, že Cesta k Dokonalosti od nás vyžaduje úplné přetavení sebe sama, revizi všech svých priorit, kolosální práci na autokorekci.

Oč jednodušší je upéct mazanec na Velikonoce, vystát si frontu, aby ho "báťuška" posvětil, a občas si zalaškovat se spiritizmem nebo astrologií… Tohle nevyžaduje žádná zvláštní úsilí, ale vytváří to příjemnou iluzi svého zapojení do duchovního světa…

Ale žádné rituály ani hry na ezoteriku nemohou nikoho skutečně přiblížit k Bohu! Přibližuje jen všepohlcující láska k Němu!

— Vrůstejte do Mne! — řekl nám jednou, už velice dávno, Bůh.

A pro to, abychom mohli uskutečnit tyto své snahy, musíme nejprve pochopit, jaké nás Bůh chce mít.

A on nás chce vidět podobné Sobě!

Vladimír nejednou opakoval, že třemi hlavními vlastnostmi Boha jsou Láska, Moudrost a Síla. A to znamená, že my, pokud se snažíme o Splynutí s Ním, musíme v sobě tyto kvality rozvinout do Božské úrovně. Vždyť jen podobné může splynout s podobným!

Dá se říci, že podstata duchovní Cesty spočívá v tom, že individuální "já", očištěné od neřestí, dovedené k dokonalé čistotě a zjemnělosti, které v sobě vyvinulo moudrost, "vykrystalizovalo" do rozměrů mnoho milionkrát převyšujících rozměry lidských těl, se na konci Cesty vlévá do "Já" Stvořitele, a stává se Jeho neoddělitelnou Částí.

Jinými slovy, nižší "já" člověka musí být nahrazeno Vyšším "Já" — v průběhu dlouhé a úporné práce na sobě.

Přičemž k tomu nikdy nedojde spontánně, samo od sebe. Vždyť Království Nebeského se dosahuje úsilím, jak Učil Ježíš.* Naše práce vždy byla komplexní. Ale přednost v ní mělo zejména pěstování lásky v sobě. Láska je klíč ke všemu: právě ona otevírá Bránu! A později, když získá moudrost a sílu, ještě zesiluje — a dokáže uskutečnit i to, co je nepředstavitelné…

Zpočátku se lásce učíme, když pečujeme o milované lidi, pak se učíme milovat všechno živé a obecně i všechno stvořené Stvořitelem. A úměrně k tomu, jak se měníme v lásku, nás Stvořitel pouští blíže k Sobě: vždyť jen láska může splynout s Láskou.

Bůh mně jednou řekl:

— Nauč se všechny indrije vědomí ponořovat do Mých Hlubin: právě tak vrůstáš do Mě!

Já-Láska — do Sebe přijímám pouze lásku!

A lidi se nauč milovat tak, jako je miluji Já, když je držím na Dlaních Lásky.

Pak zmizí nesprávné reakce na vnější události, zmizí falešné připoutanosti, ale zrodí se opravdová láska ke všemu!

… A skutečně, jakmile duchovní praktikant vrůstá do Stvořitele, stává se nepřipoutaným k objektům materiálního světa a ke konkrétním lidem, vnější události ho přestávají přitahovat. A to vůbec neznamená, že se jeho život stává pustým a prázdným. Naopak: jeho láska ke všemu a ke všem se tím jen prohlubuje, naplňuje jeho život štěstím duchovního nazírání a Blažeností kontaktu a Splynutí s Milovaným!

… Zároveň s rozvíjením lásky by mělo probíhat i rozvíjení intelektu.

Už ve fázi výuky koncepcí Školy prostřednictvím čtení knih jsme všichni museli provést "revizi" všech aspektů své existence.

V mém předchozím životě, tak, jako v životech většiny lidí, existovaly určité pevně vymezené principy a pravidla, kterými jsem se řídila, a nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, jestli jsou správné, nebo ne. Vykonávala jsem je prostě proto, že to bylo tak zvykem.

Ale když jsem provedla seriózní přezkoumání všech svých činů, uviděla jsem, jak malé procento z nich má objektivní význam a je eticky správné. A kolik potom svobody a energie přiteklo do mého života, když jsem z něj vychodila hromadu starého a nepotřebného "odpadu"! Ale nebylo to nějaké volní rázné rozhodnutí: ale prostě, "pokud dospíváme", snadno a s radostí se osvobozujeme od těch "dětských hraček" které nás dřív tak přitahovaly.

A potom, když se noříme pořád dál do Hlubin Absolutna, učíme se dívat na události materiální úrovně a hodnotit je konkrétně z Něho — dívaje se Jeho Očima…

Získávání moudrosti je velmi postupný proces. Vždyť není možné jen tak odhodit vlastní ještě nedostatečně rozvinutý intelekt a nahradit ho Intelektem Boha! "Já vám pomáhám na každém kroku, ale Já nebudu ty kroky dělat za vás", — řekl nám jednou Bůh.

… A nakonec se láska musí stát nejen moudrou, ale i silnou. Vždyť, aby bylo možné projít celou Cestu až do konce, je zapotřebí dostatečná síla vědomí a vášnivé zaměření k Cíli.

Vladimír nám dal spoustu metod, napomáhajících "krystalizaci" a mnoho míst síly, které poskytují vynikající možnosti pro kvantitativní růst vědomí.

Ale přitom vždy zdůrazňoval, že pěstovat musíme konkrétně "sílu v jemnosti": vždyť "načerpání" hrubé osobní síly nevede ke Stvořiteli, ale na opačnou stranu.