Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

---

Jak se poznává Bůh/Nové lekce pekla

---

Nové lekce pekla

Totální nepřetržité opíjení mojí matky a otčíma vedlo k tomu, že propili svůj byt, ve kterém jsem ovšem byla přihlášena i já. Oni už asi deset let neplatili nájem, a tak je teď stěhovali na ubytovnu.

Ve mně stále ještě převládal "smysl pro dceřinnou povinnost" k matce, a proto jsem se rozhodla jí pomoci.

Sezvala jsem všechny ostatní příbuzné na zastupitelstvo a tam jsme se domluvili, že já zorganizuji výměnu toho bytu za menší, přičemž bude nový byt zapsán na moje jméno, abych ho zdědila. A že za zbylé peníze splatím dluhy svých rodičů alkoholiků a budu doživotně platit jejich bydlení v novém bytě.

Matce s otčímem právě v té době došly peníze na opíjení, nikdo už jim nechtěl půjčit, a jim se proto povedlo zůstat střízliví. A tak, když uviděli svoji bezvýchodnou situaci, tento plán také plně přijali.

… Když jsem o tom vyprávěla Vladimírovi, ten s mým jednáním nesouhlasil. Vysvětloval mi, že když mám tak příznivou perspektivu duchovní seberealizace, která se teď přede mnou otevírala, nesmím se sama ze své vůle zaplétat do vzájemných vztahů s gunou tamas: což nezbytně povede k mohutnému energetickému znečištění, kterému nedokážu zabránit.

A navíc ještě, řekl, že nelze takovým hluboce upadlým lidem v žádném případě v ničem důvěřovat: protože teď ti slibují všechno možné, ale už zítra svoje sliby poruší. Alkoholici a další narkomani "s praxí" projevují pouze absolutní egoizmus, zůstává v nich pouze jeden tropizmus*: k penězům a svému narkotiku, ale zájmy druhých lidí, princip slušnosti, elementární čestnost — to všechno se ocitá mimo sféru dosažitelnosti jejich degradovaných vědomí…

Vladimír mě ujišťoval, že v tomto podniku ztratím jen spoustu času a sil, ušpiním se — a ve výsledku nic nezískám! A navíc, dokonce i když se stanu zákonným vlastníkem toho bytu, neměla bych si být jistá tím, že moje matka s otčímem mě po tom, co jim teď pomůžu, nedají potom k soudu, aby mě těch práv zbavili…

Namítala jsem:

— Ne! — já svoji maminku znám! Už jsem s ní na všem jasně domluvená! Ona mi to slíbila! Vždyť ona sama si vyčítá, že nechala svoji dceru bez domova! Ona mě v žádném případě nepodvede!

— Nu, co… — odpověděl Vladimír. — Zkus to!… Když mi v tom nechceš věřit — získej si svoji vlastní zkušenost. Ale copak řekneš potom, až se všechno, co jsem předpověděl, stane?… Budeš říkat: "Ale kdo by si to byl pomyslel?!…"

… Vladimír vůbec nikdy netrval na provedení toho, co řekl. Nikdo také od něho nikdy neslyšel slova, komukoliv adresovaná — ve formě rozkazů a nařízení. Naopak, on jen vždy vyložil svůj náhled na řešení problému, a velice mírnou formou poradil. Ale pokud měl společník stále stejný úhel pohledu, — Vladimír nikdy netrval na svém, jenom řekl něco v tom samém stylu jako tehdy mě: "No, tak to vyzkoušej! Získej svoji vlastní zkušenost…"

… A tak jsem opustila duchovní práci, a úplně jsem se přeorientovala na hledání nového bydlení alkoholikům, na nekonečné vyřizování spousty dokladů, na opravu nového bytu. Trvalo to měsíce…

A konečně se uskutečnilo přestěhování.

A právě teď se stalo to nejdůležitější… Matka a otčím mě dali k soudu… a dožadovali se zrušení mého práva na tento byt… Ačkoliv oni sami nedávno podepsali právní dokumenty se souhlasem k tomu… Ale teď uvedli, že neměli brýle, a že žádné takové dokumenty neviděli a nepodepisovali…

Šla jsem k expertům na notářství. Ti vyzvedli všechny dokumenty z archivu — byly podepsané.

Vyprávím o tom všem Vladimírovi. Soucitně se usmívá:

— Vidíš teď, že jsem měl pravdu?…

— Ale kdo by si to pomyslel?!… — odpověděla jsem…

… Ale musela jsem se rozhodnout, co dělat dál. Pravda byla na mojí straně. Také u soudu jsem svoji situaci viděla jako jistou výhru.

Ale Vladimír měl jiný názor.

— Vyhraješ právo na byt, které budeš moci uskutečnit nejspíš až za mnoho let. Po celou tu dobu ti tihle tvoji nepřátelé, které jsi zachraňovala jako přátele, budou kazit život. Měla bys pochopit, že když oni prohráli u soudu, nezastaví se už před ničím…

Podívej se: ty teď bojuješ za "pozemské", a přitom ztrácíš Nebeské! I když vyhraješ v bitvě o byt — z velké části prohraješ, protože utrpíš úplnou porážku v bitvě o svoji Dokonalost!

Vidíš: vždyť jsi už i teď ztratila všechny svoje úspěchy v rozvíjení vědomí, a tvoje tělo je znovu naplněno příšernou energetickou špínou! Jsi znovu nemocná: opět ti zčernal žaludek a páteř! Teď budeš muset všechno začínat od úplného začátku!

Jsem připraven ti pomáhat. Ale ta moje pomoc bude zbytečná, pokud se nepřestaneš znečišťovat! Pochop: znovu jsi se — z vlastní vůle — ponořila do pekla!

Moje rada pro tebe zní — vzdát se bytu. Problém tvého bydlení vyřešíme takto: já ti odkážu svůj byt. A žij u mě. Administrativně uzavřeme mnišské manželství, aby nikdo neměl zbytečné otázky. Bůh nám k tomu požehná.

… Lidé pekla nenávidí všechno a všechny, všechno chtějí jen pro sebe a nezastaví se před žádnou podlostí; okrádají i vlastní děti… Lidé opačného pólu dávají, dělí se o všechno, co mají…

Právě v tuto chvíli byl s námi Bábadží. Poprosila jsem Ho o radu: jak bych měla postupovat s tím bytem, jestli plně potvrzuje všechno, co řekl Vladimír?

Bábadží odpověděl:

— Ano. Vzdej se bytu! Soud by se neměl konat! Jinak ztratíš na všechny svoje šance na duchovní úspěchy v tomto vtělení.

Vyber si: buď pozemský byt — nebo Příbytek Stvořitele!

A vzpomeň si na Ježíšova slova: Kde je váš poklad — tam je i vaše srdce!"*.

… Až teď jsem úplně pochopila celou situaci, uviděla jsem, jakou měl pravdu Vladimír už od samotného začátku celé této epopeje nočních můr.

Odpověděla jsem, že souhlasím, že přiznávám, že jsem neměla pravdu, ačkoliv… jsem získala i velký prospěch: ohromnou životní zkušenost, povyrostla jsem…

Bábadží souhlasně kývl a pousmál se…

… Bytu jsem se vzdala a doklady přepsala na matku…

A pak mě Vladimír začal znovu léčit a křísit pro duchovní život.

* * *

Zejména řekl:

— Teď budeš potřebovat úplnou psychickou autoregulaci. Kontroluj se! A — zaměř pohled duše dozadu vzhledem k tonálu*, do vyšších nehmotných světů!

Nestačí vládat psychickou autoregulaci tehdy — když je všechno klidné a v pořádku! Ale je zapotřebí umět se dobře ovládat právě v takových situacích, jako teď!

Ano, teď ses konečně přesvědčila o tom, že " "tělesní" příbuzní nejsou nutně dobří lidé a přátelé. Ale to musíš konstatovat jen intelektuálně, v žádném případě nesmíš vcházet do negativních emočních stavů! Nesmíš se poddávat jejich vlivu, a umožnit jim, aby tě zatáhli do pekla!

Když se slaďujeme s představiteli pekla — místo Boha — stáváme se nedobrovolně takovými, jako jsou oni. My sami v takových případech vpouštíme "tmu vnější" do svých těl — a pak onemocníme, zejména schizofrenií a rakovinou.

Uzdravit se v takových případech je možné, pouze pokud radikálně změníme orientaci svých indrií — na Stvořitele!

Musíme překonávat jakékoliv obtíže — prostřednictvím úsilí o sblížení duše s Bohem! A to se týká nejen extrémních situací, ale i celého způsobu života.

Nemáme například žádný prospěch z toho, že se díváme na televizi — kromě zpráv a vzdělávacích pořadů, zejména na téma etnografie a světa zvířat.

Sledujeme-li celovečerní filmy, konkrétně akční, nedobrovolně se slaďujeme s hrubými emočními stavy, pokud se vciťujeme do hrdinů těch filmů.

Také je užitečné pamatovat na to, že smrt těla může přijít v jakékoliv minutě. A co nastane, když nás zastihne ve špatném stavu vědomí? Zbytečně promarněná inkarnace? Ztracené možnosti?

Nežijeme přece na Zemi kvůli koupání se ve špíně! Ale kvůli získání úplné Dokonalosti a Splynutí se Stvořitelem!

Když žijeme a pociťujeme se tělesnými bytostmi, — stáváme se zranitelnými pro útoky zlých primitivů. Ale pokud přebýváme ve Splynutí s Bohem, pak žijeme v té nejhlubší vrstvě Oceánu Absolutna, — a stáváme se takovým vlivům nepřístupní.

Ano, těla zůstávají zranitelná. Ale svěříme je do Vůle Boha: Ať se stane podle Tvé Vůle, Pane! Odevzdávám své tělo do Tvé Vůle!"

Jednoho dne bude muset tělo stejně zemřít. A já naprosto upřímně důvěřuji Bohu, že to udělá tehdy až na to — podle Jeho názoru — přijde čas!

Ale při tom je neodpustitelné být ve světě hmoty neopatrný a nedbalý. Duchovní bojovník musí být neustále vyrovnaný a bdělý! My přece vidíme, kým žijeme obklopeni! A mohli bychom se přesvědčit i o tom, jak se "nejlepší přátelé" — najednou — stávají nejhoršími nepřáteli!…

Neměli bychom také upadat do závislosti na jiných lidech, zvláště nemorálních.

A navíc se musíme snažit o to, aby naše vzájemné vztahy s druhými lidmi nevycházely z našich nižších "já", ale z našeho univerzálního Vyššího "Já". Jinými slovy, musíme se učit dívat se na všechno, co se děje, — z pozice Boha, a ne ze svého nižšího "já", příslušejícího manasu.

Všechny konfliktní situace se odehrávají v materiálním světě — "povrchové vrstvě" Oceánu Absolutna. Ale To, co má skutečně hodnotu, — To se nachází v Hlubinách toho Oceánu!

Dokonce i tehdy, když je nám velmi těžko — především, hlavně tehdy — musí být naše indrije zaměřeny na Boha. Musíme vynakládat maximální úsilí, abychom vždy přebývali v meditaci, a snažit se prostřednictvím tohoto nadměrného úsilí udržet své spojení s Bohem! V opačném případě, pokud indrije zůstanou nasměrované na pekelné bytosti, všechna jejich špína "poteče" po našich indrijích do nás.

Pro tebe to bylo vynikající studium! A teď si pamatuj, že Bůh chce, aby ses Ho naučila milovat na celých sto procent!

Mnišství je jednosměrné zaměření indrijí: nasměrování téměř všech — na Stvořitele.

Pochopitelně se nutně musíme postarat o jídlo, oblečení atd. — a to je nezbytné odchýlení části indrijí. Ale indrije by za žádných okolností neměly být na jakoukoliv dobu zaměřeny na nepřátele!

Zapletení do této historky s alkoholiky bylo projevem rádžasu v tobě, dokonce ani ne sattvy. Ty jsi jednala jako kšatrij. Ale ty nejsi kšatrij. Ty jsi rostoucí Bráhman!

Vystupuj vzhůru! Bůh tě miluje a pomáhá ti!