Jak se poznává Bůh/Setkání SetkáníOn mi zavolal a domluvili jsme si čas a místo setkání. Přijela jsem tam dlouho před domluveným časem: bála jsem se, že se opozdím kvůli dopravě. A pak konečně přišel. Přede mnou stál navenek obyčejný člověk, ale s podivuhodnou tváří: s velkým bílým plnovousem, vysokým čistým čelem a očima, které se na mě dívaly s klidem a něžností. — Vy jste Antonov? Odpověděl přikývnutím a navrhl mi, abychom se prošli v nedalekém parku. Skoro dvě hodiny jsme se procházeli po parku a rozmlouvali o Bohu a o životě. Když se rozhovor stočil na Učení dona Juana Matuse, ukázal Vladimír rukou: — A tamhle i Sám don Juan pozorně poslouchá náš rozhovor!… Snažila jsem se ze všech sil uvidět dona Juana…, ale můj pohled se upíral jen na stromy, které nás obklopovaly… V komunikaci vládla jednoduchost, přirozenost a klid… Vladimír byl upřímný: bez stínu přetvářky a nadřazenosti. Pochopila jsem, že tomu člověku mohu naprosto důvěřovat. Na konci rozhovoru mi popřál mnoho úspěchů. A já jsem mu slíbila napsat, pokud nějaké budou. S tím jsme se rozloučili.
|
| ||||||||
|