Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

Jak se poznává Bůh/První kroky

První kroky

"Svoji Božskost" si nemůžete koupit na trhu, nemůžete ji koupit levně, nemůžete o ni smlouvat. Musíte zaplatit celým svým životem: až když dáte do sázky celý svůj život, — až tehdy se vám to podaří".

Rádžniš (Osho) [30]

Před zahájením praktického osvojování vědomostí se od každého nováčka vyžadovalo předběžné prostudování koncepcí Školy a jejich přijetí. To znamenalo zejména dodržování etických principů vyložených v knihách: bylo nutné vzdát se kouření, alkoholu, přejít úplně na nezabíjenou stravu, dodržovat základní hygienická pravidla atd. A až po tom, když nováček absolvoval tento přípravný, takzvaný nultý stupeň, byla mu nabídnuty techniky pro celkové očištění těla a rozvíjení duchovního srdce. Pokus zabývat se duchovními praktikami při nedodržování etických pravidel — nejenže nepřinese kladné výsledky, ale naopak, může přivést k duchovní degradaci a poškodit zdraví.

… Po ukončení etapy otevírání duchovního srdce, byli všichni žáci požádáni, aby odpověděli na řadu testovacích otázek, které odhalovaly hloubku pochopení etických problémů a vážnost jejich záměru pokračovat i nadále touto Cestou.

Ve skupině, kde jsem studovala, bylo třináct lidí. Testem jich prošlo šest. Ostatní byli vedeni pouze zcela egocentrickými motivy, například jak si zlepšit vlastní zdraví. Ten soubor cvičení, který si osvojili na počátečních lekcích, plně uspokojoval tyto potřeby, a proto pokračování v lekcích v rámci skupiny těmto lidem nebylo nabídnuto.

* * *

Později mi Bábadží vyprávěl, že jsem v minulém vtělení byla stoupencem buddhizmu. Ale základní princip Buddhova učení — ahimsa — se tehdy nestal mojí životní normou: pokračovala jsem (přesněji, pokračoval jsem) v oddávání se rozmaru obžerství… A v současném životě se mi to — podle karmického zákona — vrátilo tím příšerným životem ve vlastní rodině, který vedl k vnitřním onemocněním, a moje vtělení mohlo skončit smrtí od rakoviny žaludku.

Ale teď, když už jsem přijala nezbytná správná rozhodnutí, jsem měnila svůj osud.

* * *

Ani jeden krok duchovní Cesty pro mě nebyl snadný. Neměla jsem zkušenost duchovních tréninků z minulých vtělení — a musela jsem tedy začínat všechno od úplného začátku, od nuly. A dokonce navíc — ještě se i dostávat z té propasti, do které jsem upadla v tomto vtělení, když jsem v sobě pěstovala emoce nenávisti.

— Mohla ses oddělit od těla ještě mladá a teď by tě obklopovala temnota a chlad — pokud by ses v současnosti pevně nepostavila na duchovní Cestu! Hlavně neztrácej usilování ke Mně! — říkal mi na úplném začátku mé účasti na duchovní práci Bábadží.

Od té doby, kdy jsem se poprvé dozvěděla o možnosti poznat Boha — a to nejen osobního seznámení s Ním, ale perspektivy stát se s Ním Jedním prostřednictvím Splynutí s Ním — jsem už nic důležitějšího ve svém životě neviděla.

Kvůli nemocem jsem neměla tolik energie a sil, které jsou tak potřebné k tomu, abych pokaždé uskutečnila nový další průlom na duchovní Cestě. Techniky a metody práce, které se většině mých spolužáků podařilo zvládnout naráz, jsem si musela osvojovat v desítkách a stovkách přístupů.

Vstávala jsem časně ráno tak, abych dokázala před vyučováním v institutu udělat celý komplex cvičení rádžajógy. V polední přestávce mezi vyučováním jsem se toulala po cestičkách univerzitního parku a opět opakovala načatá cvičení. A po vyučování v institutu, pokud jsem ještě měla čas a sílu, — jsem znovu čistila čakry a meridiány, dělala pránajámy atd.

Nejtěžší pro mě bylo překonat skepsi ve vztahu k sobě samotné. Zdálo se mi, že se mi nedaří vůbec nic: můj organizmus byl po mnoha letech života mezi alkoholiky a následném bloudění v příliš zuboženém stavu.

Vzpomínám si, jak jsem seděla v "pozici učedníka", napínala všechny myslitelné i nemyslitelné síly, a téměř zoufale se pokoušela najít alespoň ty nejmenší odstíny rozdílu mezi stavy míru, klidu a blaženosti. Třebaže jsem rozumem chápala, že jsou to různé stavy, skutečně prožít každý z nich bylo nesrovnatelně komplikovanější. Přesto však jednou tyto snahy byly úspěšné — a já jsem při provádění jedné z meditací pocítila vlastní duchovní srdce v podobě poháru, který mohl Svatý Duch, když jsem Ho poprosila, naplňovat zhuštěným Světlem Božské lásky. A ta Láska mohla vyjadřovat stejné odstíny emočního zabarvení…

A… okamžitě se mi jako skutečný hmatatelný výsledek zlepšilo zdraví: z malátné, sotva se vlekoucí existence, jsem se náhle stala… energickou a znovu se radující ze života!

… Ještě si vzpomínám, jak jsme se s Irinou zalykaly smíchem, když jsme sborově zpívaly mantry pro čakry. Je to podivuhodný pocit, když se zvuk hlasů slévá do jednotného energetického toku: zdá se, že tento proud zvuku existuje odděleně od nás — zpívajících. Jako byste stáli s otevřenými ústy a zvuk se linul z úplně jiného zdroje! Neobvyklost tohoto jevu doslova lámala naše těla v pase od smíchu a radosti z těchto úžasných objevů!

V této etapě jsem došla ještě k jednomu zajímavému objevu. Bylo to v době, kdy můj život v anáhatě ještě nebyl mým přirozeným základním stavem. Můj "Bod soustředění" vědomí, slovy Juana Matuse, ještě "plaval" mezi horním a středním dantianem. A já jsem jednou zjistila, že mohu pozorovat okolní předměty jakoby z různých úhlů, aniž bych přitom změnila polohu těla. Když jsem byla v emočním klidu a relaxaci mysli, přecházela jsem do anáhaty — a vnímala jsem předměty z nižší polohy těla. A když jsem začínala přemýšlet — "vyplouvala" jsem do vrchní "bubliny vnímání" a vnímala jsem stejné objekty z vrchního bodu.

… A později, už v lese, nás Vladimír učil dívat se na klidný, už dobře rozhořelý táborák, ze svých anáhat — a porovnávat to s pohledem na oheň z hlavy. Dívání se na oheň očima duchovního srdce nám umožňuje naladit se na klid a harmonii prostředí, které nás obklopuje. Dochází přitom k harmonizaci vnitřního stavu — a dokonce se můžeme zbavit řady zdravotních indispozic, pokud nějaké máme. Avšak, pokud se díváme na oheň výhradně z hlavy, nepřinese nám to nic: ani odpočinek, ani klid, ani harmonii.

* * *

Stupeň rádžajógy můžeme považovat za osvojený až tehdy, když žák na podkladě očištěných a rozvinutých základních energostruktur organizmu zvládl lehký a stabilní pobyt v čakře anáhatě. Teprve pak se život ve stavu srdečné lásky stává přirozeným základním stavem. A teď bychom se neměli zastavovat u toho, co jsme dosáhli, ale měli bychom pokračovat dále, a dále růst v lásce.