Původní Učení Ježíše Krista/Nudizmus

Nudizmus

Pohled na obnažené lidské tělo — dokonce i na velmi krásné — vyvolává bouřlivé emoce pohoršení u mnohých odchovanců současných křesťanských církví. Kdo jsou oni? Kdo jsou ti lidé, žijící v neustálém podrážděném hněvu odsuzování, v trvalém nepřátelství a nesnášenlivosti ke všemu pro ně nezvyklému, a konkrétně, skutečně překrásnému?

Oni jsou dokonce připraveni zabíjet ty, kdo obětují sami sebe, aby jim pomohli, pokud se jim najednou začne zdát, že jim ti dotyční nedávají nebo nepomáhají tak, jak oni sami považují za nutné. Jestliže se stane, že se ocitnou uprostřed živé přírody («přijeli si odpočinout»), netěší se její krásou a klidem, jsou schopni jenom zabíjet, mrzačit, opíjet se, řvát, znesvěcovat. Ve všedním životě, i v práci, jsou mezi sebou také nepřátelští, přinejmenším uvnitř vlastní emoční sféry, lžou, kradou, a dokonce ani neberou na vědomí svoje přestupky jako fakt, snaží se jenom, aby to nikdo nezjistil a nechytili je. Jestliže u nich vzniká pohlavní vášeň (smyslnost, chtíč) — může nabývat až nezkrotné podoby, zvláště u mužů, — až k ochotě zabíjet kvůli dosažení vlastního uspokojení. Poznali jste? Je to guna tamas v horší variantě jejího projevu.

Pro lidi druhého typu je pohled na krásné nahé tělo jenom symbolem sexu. Ačkoliv vztah k sexu už mají jiný, on už není ohavností, ale potěšením pro oba; krása a harmonie už pro ně nejsou neznámými pojmy. Je to rádžas.

Ale lidé sattvy v přirozené kráse nahého těla vidí příležitost esteticky se kochat, slaďovat se s jemností, něžností. Pro ně je to příležitost stát se lepšími, bližšími Bohu. Takové nazírání se pro ně může stát prvkem duchovní práce. Sexuální vášeň při tom vůbec nevzniká, neobjevují se dokonce ani myšlenky na pohlavní akt. To poslední ještě není vždy úplně pochopitelné těm, kdo dosud přebývají v guně rádžas, a představitelé guny tamas to už vůbec nechápou.

Pokud budeme mluvit o «erotické» produkci, bývá také velice různá a nese v sobě vlastnosti toho, kdo ji zhotovil. Jinak řečeno, podle každého takového díla můžeme vypátrat gunu jejího autora: tamas, rádžas, sattva. Viditelné jsou též i vlastnosti «modelu» — také podle gun.

A jak se chovají k té nejlepší — sattvické — obnažené kráse ti, kteří se ve svém vývoji pozvedli nad guny? Oni ji pro sebe ohodnotí, a konstatují: ano, je to překrásné, mám radost z těch lidí, kteří mají takové vlastnosti, chápou je, a vnímají je. Ale ten, kdo poznal Živého Boha, a kdo hoří vášní po stýkání jenom s Ním, — toho ta krása neláká ani pro nějaké delší potěšení prohlížením: vždyť on už poznal to, co ji o mnoho převyšuje.

«Ten, kdo vyšel z tohoto světa, nemůže být uchvácen (jím), jako ten, kdo (ještě) přebývá v tomto světě. On se projevuje (tím), že je nad vášní (a)… strachem.» (Filipovo Evangelium, 61)

Nudizmus existuje i ve formě umění: fotografování, malířství, sochařství, erotika baletu, kino divadlo.

Ale bývá také i v «živých» variantách, například, obnažené opalování na plážích. Tam, mimochodem, přicházejí i ti, kteří chtějí jenom navazovat nové známosti, — no a co je na tom špatného?, proč by ne?, jenom by neměli neodbytně obtěžovat ty, kdo si to nepřejí. (V tom obtěžování, mimochodem, vynikají představitelé guny tamas).

Ale většina těch, kteří se opalují a koupají na nudistických plážích, na sex vůbec nepomýšlí. Oni se prostě snaží o přirozenou harmonii, prostotu a čistotu vztahů — s lidmi a přírodou. (Ti, kdo přebývají v guně tamas, guně pekla, tohle nejsou schopni pochopit).

A navíc, nudizmus může sloužit jako speciální složka duchovní práce s těmi lidmi, kteří dosáhli guny sattva: upevňuje sattvičnost v lidech. Začínají být skutečně «jako děti», k čemuž vyzýval Ježíš (Mt 18:3; Mk 10:15; L 18:17), — ve svém otevřeném a čistém vztahu k přírodě, k Bohu, mezi sebou navzájem. Sexualita při tom mizí, je nahrazena něžnou a laskavou starostlivou ohleduplností jednoho ke druhému. Tato emocionální situace obzvlášť napomáhá na duchovní Cestě k tak cennému meditativnímu splynutí zjemnělých a milujících se vědomí jednoho s druhým a se Svatým Duchem.

… U někoho může vzniknout otázka: a jaký vztah má téma této kapitoly ke křesťanství? Ukazuje se, že bezprostřední. Protože o tom mluvil naprosto bezprostředně (i když jen velice krátce — v zápisech, které se nám dochovaly) Ježíš ke svým nejbližším učedníkům. A tak jenom zbývá, abych uvedl citát:

«Když se svlečete a nebudete se stydět, a vezmete vaše oblečení, položíte ho ke svým nohám, jako malé děti, «pošlapete» ho — pak uvidíte (opravdu) Syna Toho, Kdo je Živý (věčně)!» (Tomášovo Evangelium, 42).

A ještě: «Čistým je všechno čisté!…» (Tt 1:15).

A poslední nuance k tomuto tématu:

Za prvé: nudisté se nesmějí chovat «vyzývavě» ve vztahu k lidem, kterým se to nelíbí. A není důležité, k jaké guně ti druzí patří. Ale jestli jim to je nepříjemné, pak to, že jim to budeme dělat, bude činěním zla, porušováním etiky ze strany nudistů. Pak je lepší si pro to vybírat odlehlá přírodní místa nebo «uzákoněná» místa na plážích.

A v žádném případě nechápejte obsah této kapitoly jako výzvu, aby se všichni svlékli: vždyť pro to, aby se nudizmus skutečně stal prvkem duchovní práce, je zapotřebí vejít alespoň do guny sattva.