Původní Učení Ježíše Krista/Patriotizmus

Patriotizmus

Slovo patriotizmus vzniklo z latinsko-řeckého pater — otec. Tímto slovem je označována příslušnost k nějakému sociálnímu společenství — rodinnému, rodovému, kmenovému, národnímu, státnímu, náboženskému aj.

Čím primitivnější je konkrétní sociální prostředí — tím více se lidé rozdělují podle stále drobnějších znaků, a z toho pramení i větší konfliktnost v takovém prostředí.

«Vyzvedávání» patriotických idejí v dostatečně velkých národnostně státních nebo náboženských sdruženích může vést k růstu nacistických (fašistických) nálad. Ty postihují část společnosti se sklonem k agresi, představovanou z evolučního hlediska nejméně rozvinutými lidmi. Jestliže se v čele primitivních mas, vydrážděných fašistickými idejemi, ocitnou dostatečně silné ďábelské osobnosti, pak mohou vznikat rozsáhlé války s cílem zničení nebo zotročení «neplnocenných» (nebo obdařených jinými podobnými nálepkami) národů a uchvácení jejich majetku a území.

V jiných případech se mohou ideje patriotizmu využívat pro obranu před napadením nebo kvůli osvobození od okupace.

Ale nejvyšším patriotizmem je sjednocování lidí pociťováním Otce-Boha svým nejvyšším Hierarchou, a naší vlastí je pak Jeho Stvoření nebo dokonce vesmír. V takovém případě jsou všichni lidé, i ostatní vtělené i nevtělené bytosti, členy jedné jediné rodiny bratrů a sester různého věku — dětí Jediného, všechny milujícího, Boha Otce.

Vždyť ve skutečnosti to také tak je, právě taková je situace ve vesmíru. Jenomže lidičky, infikovaní egocentrizmem a zlobou a zaslepení touhou po vlastnění pozemského, nejsou schopni tohle pochopit. A takových velice často bývá «drtivá většina»…

… Myšlenku Bohocentrizmu, patriotizmu, ve kterém je jako Pater pociťován právě Bůh Otec, kázal Ježíš mezi všemi národy, mezi kterými přebýval. Evangelium 'Život Svatého Issy, nejlepšího ze synů lidských' dává představu o Jeho kázáních v Indii a Persii.

A tak On Indům říkal:

«Existuje… jenom On — Jediný — Který chce — a tvoří; On existuje od věčnosti, Jeho bytí nemá konce; neexistuje nic Jemu podobného ani na nebesích, ani na Zemi. Veliký Tvůrce se o Svou vládu nerozdělil s nikým,… (všem) vládne (jenom) sama Jeho všemohoucnost. On zachtěl — a svět vznikl; (jen) pouhou Božskou myšlenkou shromáždil vody a od nich oddělil pevninu zemské koule. On je příčinou tajemného života člověka… Odvěký Zákonodárce je jeden. Není jiných bohů, kromě Něho. Nedělí se o svět s někým jiným, nediskutuje s nikým o Svých záměrech.» (5:16-18; 6:10)

O tom samém On kázal i zoroastrijcům v Persii: «Nepřináším vám zvěstování o novém bohu, ale o našem Otci Nebeském; On existoval před počátkem všeho a bude existovat ještě po věčném konci (tohoto Stvoření).… On je výlučně jenom Bohem Dobra, Který, jako otec rodiny, dělá Svým dětem jenom blaho, a odpouští jim všechny přestupky, pokud se kají.

… K Němu se také musíte obracet, abyste obdrželi utěšení v zármutku, pomoc v práci, uzdravení z nemocí. Doufající Jím nebude odmítnut. Když se budete chtít k Němu obrátit — staňte se opět dětmi!…» (8:6,17-19, 11:12-15).

Tomu samému učil Ježíš i v Judeji, vyzýval zamilovat si Otce Nebeského a pocítit se Jeho dětmi.

V této myšlence pokračoval Apoštol Pavel: «… Kvůli tomu tedy klekám na kolena před Otcem…, z Něhož se nazývá všechno otčinou* na Nebi i na Zemi!… (Ef 3:14-15).

* * *

… Jestliže se podíváme z hlubin mnohorozměrnosti — z dálky — směrem k Zemi, pak připomíná slepičí vejce, zbavené skořápky, které je ponořeno do průzračného tekutého světla, zářícího něžností. «Bílkovinné obaly» kolem «žloutku» jsou vrstvy Svatého Ducha. A v hlubině pod nimi je substrát, na který nás On vysadil — abychom vyrostli a dozráli do toho stádia, kdy se staneme schopnými Ho uvidět, zamilovat si Ho, zamířit k Němu a vlít se do Něho, stát se Jím. Proč bychom tedy měli žít v nepřátelství jednoho s druhým, místo toho, abychom veškerou pozornost zaměřili na Něho — našeho Nebeského Otce, Cíl každého z nás?