Původní Učení Ježíše Krista/Osud

Osud

Už jsme mluvili o tom, že evoluce každé duše trvá po dobu mnoha tisíciletí, přičemž přestávky mezi vtěleními bývají obvykle mnohem delší, ve srovnání se vtělenými stavy. Z toho je patrné, že základní život každého z nás probíhá právě v netělesné formě; a odtud pozorujeme všechna bloudění v materiálních iluzích u množství druhých vtělených lidí.

Ale když se ocitneme v tělech, my všichni během roků bezmocného dětství dočista zapomeneme všechno to, co bylo před zrozením na Zemi: vždyť život teď začal být příliš nepodobný tomu předchozímu, protože vědomí, vtělené do těla, má možnosti vnímání prudce omezeny. Ono je teď schopné zachycovat jenom tu část vnější informace, kterou dostává přes materiální orgány smyslů svého těla: na bývalou svobodu přemísťování rychlostí myšlenky a bezprostředního vnímání všeho bez pomoci smyslových orgánů mu nezbudou ani vzpomínky.

A třebaže zapomínáme na to, co bylo před zrozením v těle, je to stejně jedno, vždyť život jenom pokračuje, a nezačíná znovu. A v souhlase s tím pokračuje i osud, zformovaný v minulém vtělení.

Když se narodíme na Zemi, každý z nás už má osud, který není nic jiného, nežli Bohem sestavený optimální plán dalšího rozvoje. Je to vrozená linie osudu; je sestavena s přihlédnutím k tomu, čemu se už každý z nás naučil, a k tomu, čemu se ještě musí naučit v následném pozemském životě.

Jakmile dítě dorůstá do toho věku, kdy začíná přijímat eticky významná rozhodnutí, začíná mít stále vzrůstající možnost ovlivňování vlastního osudu, jeho změnění jak na lepší, tak i na horší stranu.

Významně ovlivnit další život dítěte může jeho správná nebo nesprávná výchova. Ale při tom je třeba pochopit, že ti či oni určití rodiče (schopní poskytnout tu či onu výchovu), a sociální prostředí, ve kterém došlo ke zrození, — všechno to je také Bohem zakalkulováno v souhlase s osudem vtělovaného.

Možnosti každého zrozeného člověka nejsou neomezené. Jejich hlavním omezovačem je úroveň jeho intelektuální zralosti, určující schopnost pojmout informaci určitého stupně složitosti.

Například, možnosti oligofrenika (vrozeně slabomyslného) jsou krajně omezené. Ale kdo to je, ten oligofrenik? Je příčina jenom v tom, že jeho rodiče byli alkoholiky, nebo že měla jeho matka patologické těhotenství? Ne: tyto faktory byly přece známy Bohu ještě předtím, nežli poslal uvedenou duši do uvedeného těla. A ta duše už měla svůj vlastní osud, tak jako i rodiče dítěte ve spojitosti s jeho narozením. A vůbec se jim nenarodil nešťastný človíček, trpící kvůli nemoci, ale všeho všudy ten, kdo ještě ve svojí osobní evoluci nedokázal rozvinout intelekt.

Na druhé straně, lidé, kteří dosáhli úspěchu v intelektuálním zdokonalování ve svých minulých životech, mohou, pokud se přidají ke správnému proudu dosahování nejvyššího náboženského Cíle, a mají velkou vlastní snahu Jej dosáhnout, udělat obzvlášť mnoho, konkrétně, završit duchovní seberealizaci a pomoci se k ní přiblížit druhým lidem.