---

Původní Učení Ježíše Krista/Nebe — a Nebesa

---

Nebe — a Nebesa

Kde žije Bůh, kde Ho hledat? Převážná většina lidí, zapojených do religióznosti v jejích nižších formách, jako odpověď ukáže nahoru. A když tito lidé čtou modlitby, také zvedají nahoru oči a ruce.

Ale odkud se vzalo přesvědčení, že je Bůh nahoře? Je možné, že vzniklo z toho, že na povrchu Země jsou utrpení a pokušení, ale tam — ve výšce — pokojná oblaka v modři nekonečné dálky, něžnost Slunce, tajemnost Měsíce a dalekých hvězd?

Ale Ježíš se takovým úsudkům smál: «Jestliže ti, kteří vás vedou, vám říkají: Podívejte, Království (Boží) je v nebi! — pak vás ptáci nebeští předešli.

… Ale Království je uvnitř vás a vně vás.

(A) ať ten, kdo hledá, nepřestane hledat do té doby, dokud nenajde, a když najde, — bude otřesen…, udiven… — a on začne, (až se usídlí v Království), panovat nad vším!» (Tomášovo Evangelium 2:1)

Takže, za prvé, co to znamená «uvnitř vás a vně vás»? A za druhé, proč ten, kdo najde Příbytek Tvůrce, bude «otřesen a udiven»?

Už jsme posuzovali mnohorozměrnou podstatu Stvoření. Všechny dimenze existují přímo tady pod jakýmkoliv materiálním předmětem, ať už je to čajová konvice, žehlička, celá naše planeta, nebo třeba tělo některého z nás. Ale to samé je i tam, kde nejsou pevné předměty, ale jenom vzduch. A to také znamená «uvnitř a vně nás».

A abychom našli Příbytek Otce, musíme svoje hledání zaměřit ne nahoru, ale do hloubky, zpočátku — uvnitř svých těl, přetvářet svoji emocionální sféru: zříkat se hrubých emocionálních stavů (především — rozličných forem hněvu, závisti, žárlivosti a dalších) a kultivovat jemné stavy (především — všechny možné varianty emocionální lásky: něžnost, laskavost, nadšení krásou a slaďování s ní atd.). Plnohodnotného výsledku je v tom obvykle možné dosáhnout jen za pomoci očišťování a rozvíjení čaker.

Další zjemňování vědomí se už děje v duchovním srdci. Prvotní schránka duchovního srdce v těle — čakra anáhata — představuje jakousi prostornou dutinu v hrudním koši, existující v jemných úrovních. Duchovní srdce je bioenergetický orgán, odpovědný za produkování emocí lásky. Umění přecházet koncentrací vědomí do svého duchovního srdce dává konkrétní možnost zabydlet se ve světě světla a lásky.

Ježíš o tom mluvil tak: «Blahoslavení čistí srdcem, neboť oni Boha uvidí» (Mt 5:8). «Vejděte do svého chrámu — do svého srdce, ozařte ho dobrými myšlenkami, trpělivostí a doufáním neotřesitelným, které musíte mít k Otci vašemu» (Životopis Svatého Issy 9:12).

Po očištění čakry anáhaty s pomocí speciálních technik se už snadno očišťuje a prosvětluje celý organizmus: musí se stát natolik čistým, aby vypadal průhledný pro duchovní vidění. A «když se on (člověk; v daném kontextu se mluví o těle) stane (jakoby) prázdným — on se naplní Světlem…» (Tomášovo Evangelium, 65).

Duchovní praktikant, který se takovým způsobem očistil, se stává schopným vidění Božského Vědomí, ale ne tělesnýma očima, ale bezprostředně zrakem vědomí. Přičemž se to uskutečňuje uvnitř postupně se rozšiřujícího srdce.

… A teď se vrátíme bezprostředně k tématu, zformulovanému v záhlaví kapitoly: nebe — a Nebesa.

Vždyť ne náhodou existuje v ruštině slovo «Něbesa», na rozdíl od «něba» (také jsou tyto pojmy odděleny v angličtině — sky a Heaven (Heavens) — a určitě i v dalších jazycích). Ale ztotožňování těchto pojmů je nedorozumění, vyvolané náboženskou nevědomostí.

Nebesa — to jsou nejjemnější eony.

A i když jsou ty eony všude, konkrétně i nad našimi hlavami, nemá žádný smysl při jejich hledání upřeně zírat nahoru nebo dokonce tam létat. Bůh — v Aspektech Tvůrce a Svatého Ducha — přebývá jmenovitě v jemných prostorových dimenzích, které jsou nepřístupné pro fyzické oči našich těl. Jeho můžeme uvidět, jenom pokud zjemníme sama sebe (jako vědomí) na Jeho úroveň, můžeme Ho uvidět — ne očima těla, ale vědomí.

* * *

«Ne každý, kdo Mně říká: "Pane! Pane!", vejde do Království Nebeského, ale ten, kdo koná vůli Otce Mého Nebeského!» (Mt 7:21)

«Vcházejte těsnou bránou, protože široká je brána a prostorná cesta, vedoucí do záhuby, a mnozí jimi jdou, neboť těsná je brána a úzká cesta, vedoucí do Života (Pravého), a nemnozí je nacházejí!» (Mt 7:13-14)

«… Ten, kdo hledá, — najde, a kdo klepe — tomu otevřou!» (Tomášovo Evangelium, 98)