---

Původní Učení Ježíše Krista/Láska

---

Láska

Dva nejdůležitější postuláty Ježíšova Učení jsou tyto:

Za prvé — Bohocentrizmus, tj. uvědomění si ne sebe nebo ještě někoho jiného, ale Jeho jako principiální Základ Vesmíru, Cíle a Smyslu existence všeho, zasvěcení svého života Jemu, připravování se na Splynutí s Ním, usilování k tomu, a také pomoc v tom druhým.

Za druhé — připravování se na uskutečnění prvního bodu prostřednictvím rozvíjení emocionální lásky v sobě — především ve vzájemných vztazích s druhými lidmi; až bude ta láska rozvinuta, může být potom přesměrována na Boha Otce, což také zajistí rychlé sblížení a Splynutí.

Je principiálně důležité, že Splynutí s Otcem je Splynutí s Ním konkrétně v lásce, neboť On Sám je Láska, stav Lásky. A aby k tomu došlo, musíme se přetvořit také v Lásku.

Stupeň přeměnění sebe (jako vědomí) v energii emocionální lásky (za přítomnosti také moudrosti a při kvantitativně rozvinutém vědomí) je ukazatelem duchovního vzestupu člověka (Ale «nepřístupná» přísnost a emocionální tvrdost mnohých «pastýřů» a dokonce i «arcipastýřů» svědčí právě o opaku).

Láska nejsou myšlenky na dobré skutky a dokonce ani dělání toho, co se nám jako dobré skutky zdá být.

Láska je emoce, emocionální stav energie vědomí.

Jestliže si někdo staví za cíl konat díla lásky, ale přitom není srdečné lásky schopen, pak často vznikne absurdita: vede to k dotěrnému vnucování se, k násilí na druhých a dokonce k rozhořčování nad jejich odvetnými reakcemi: oni «nechápou lásku», «nechtějí přijmout mou péči»…

Opravdová láska není slučitelná s násilím (s výjimkou těch případů, kdy je třeba někoho bránit před násilím, a také některých situací ve výchově dětí a korekce chování duševně nemocných); jinak to už nebude láska, ale znásilňování. A to si nikdo z normálních lidí nepřeje.

Opravdová láska — to také nejsou bouřlivé emoce sexuální vášně. To je vášeň, a ne láska.

A tím spíš není láska jen pouhý mechanizmus dosahování sexuálního uspokojení.

Opravdová láska jsou emoce, prvotně se rodící v duchovním srdci, a činy opravdové lásky jsou takové, které jsou pod kontrolou rozvinutého intelektu vykonávány na podkladě těchto emocí.

Emoce vůbec nejsou produktem činnosti mozku, čemuž učili «materialisté». Emoce jsou stavy vědomí. A vznikají konkrétně ve specializovaných energetických orgánech vědomí, a ne těla.

Mozek skutečně reaguje na emoční stavy změnou své bioelektrické aktivity, protože jeho prostřednictvím vědomí vzájemně spolupůsobí s tělem. Například se při některých emocích mění tlak krve v cévách, vystupuje pot, mění se výraz tváře. Ale to nejsou emoce, jak je možné se dočíst v některých učebnicích fyziologie, napsaných «materialisty». To jsou jenom zástupné reakce těla na emocionální stavy vědomí, předávané prostřednictvím mozku.

V mnohorozměrném organizmu jsou speciální energetická centra (nazývají se čakry nebo dantiany), zodpovědné za regulaci těch či oněch stavů organizmu.

Například, za myšlenkovou činnost odpovídají čakry hlavy. Emoce neklidu a hněvu se rodí v energostruktuře vrchní poloviny břicha. A emoce lásky — v duchovním srdci, uloženém v hrudním koši a zaplňujícím (pokud je rozvinuto) téměř celou jeho dutinu.

«Otevření» duchovního srdce je základní a zásadní bod na počáteční etapě duchovního zdokonalování. Neboť dává člověku možnost poprvé (pro převážnou většinu lidí) konkrétně pocítit, co je to láska, a ne o ní jenom mluvit. Jenom pokud tohle člověk pozná, pochopí, «jakým jazykem» může hovořit s Bohem a s těmi, kdo jsou Mu blízcí. Až od toho okamžiku se stává uschopněným k získávání harmonie s okolním světem živé přírody a s druhými lidmi. Až od této chvíle se může v člověku začít rodit to, co se nazývá «duchovností», ale bez toho žádná duchovní Cesta neexistuje a ani existovat nemůže.

V dávných dobách byla v křesťanském hnutí vypracována metoda «otevření» duchovního srdce, která se nazývala «Ježíšovou modlitbou». Někteří duchovní praktikanti dosahovali s její pomocí kýženého výsledku. [46]. Ale efektivita této metody nebyla přece jenom příliš vysoká kvůli neúplnému poznání podstaty vědomí a stavby lidského organizmu. Proto jen nemnozí z těch, kdo «Ježíšovu modlitbu» praktikovali, s její pomocí dosahovali úspěchu, a pokud dosahovali — pak až po letech práce s ní.

Ale ovládnutí odpovídajících znalostí a metod umožňuje dosahovat výsledku už po několika cvičeních [7,14].

O srdečné lásce Ježíš a apoštolové mluvili takto:

«Blažení čistí srdcem, neboť oni Boha uvidí!» (Mt 5:8)

«Vejděte do svého chrámu, do svého srdce, ozařte ho dobrými myšlenkami a nezdolnou trpělivostí, které musíte mít k vašemu Otci.

Vaše svaté nádoby jsou vaše ruce a oči. Přemýšlejte! A dělejte, co je Bohu příjemné: když děláte dobro svému bližnímu, vy (jakoby) vykonáváte obřad, zdobící chrám, který patří Tomu, Kdo vám dal den.

Jestliže se chystáte vykonávat díla dobročinnosti nebo lásky — dělejte je se štědrým srdcem! A ať ani jedna vaše činnost nepochází z naděje na zisk a obchodní prospěch!» (Životopis Svatého Issy, 9:12,13,16)

«Naše ústa jsou otevřena k vám,… naše srdce jsou rozšířena!» (2 K 6:11)

«Ať si každý nehledí jen svého, ale každý také toho, co je druhých!» (Fp 2:4-5)

«Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako jsem Já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého!» (J 13:34)

«Především však mějte jedni k druhým horlivou lásku, neboť láska přikryje množství hříchů!» (1 Pt 4:8)

«Řekne-li někdo: "Miluji Boha" a nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, jak může milovat Boha, Kterého neviděl?» (1 J 4:20)

«Milovaní, milujme jedni druhé; neboť láska je z Boha!… Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je Láska!» (1 J 4:7-8)

«Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, máme i my milovat jedni druhé… Jestliže milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá a Jeho Láska dokonalá je v nás!» (1 J 4:11-12)

«Bůh je Láska, a kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm!» (1 J 4:16)

«Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali!» (Ř 13:8)

«Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím kovem… A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych i hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic. A kdybych všechen svůj majetek vynaložil na krmení chudých a kdybych vydal své tělo ke spálení, ale neměl bych lásku, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nenadýmá; nechová se nepatřičně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nemyslí na nic zlého; neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou; všechno snáší, všemu věří, ve všem věří (Bohu), všechno vydrží. Láska nikdy neselhává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou…» (1 K 13:1-8)

«Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují!…» (Mt 5:44)

«… Když totiž milujete jen ty, kdo milují vás, jakou máte odplatu?» (Mt 5:46)

«… Máte-li… v srdcích hořkou závist a svárlivost (místo lásky), nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost přicházející shůry, ale («moudrost»)… ďábelská…» (Jk 3:13-15)

«Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, je až dosud v temnotě!» (1 J 2:9)

«Láska ať je bez pokrytectví! Ošklivte si zlé, lněte k dobrému! Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé s něžností!…» (Ř 12:9-10)

«Budeš milovat svého bližního jako sám sebe!…» (Mt 22:39)

«Miluj bratra svého!… Ochraňuj ho, jako zřítelnici oka svého!» (Tomášovo Evangelium, 30)

«… Ať Má radost zůstane ve vás a ať je vaše radost úplná! Toto je Mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem Já miloval vás!» (J 15:11-12)

«Toto vám přikazuji, abyste se navzájem milovali!» (J 15:17)