English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文 日本

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Beseda 2. Sankhjajóga
 

Bhagavadgíta/Beseda 2. Sankhjajóga


Beseda 2. Sankhjajóga

Sandžája řekl:

2.1. Jemu, přemoženému žalem, s očima plnýma slz, zachvácenému zoufalstvím, Madhusúdána řekl:

2:2. Odkud se u tebe vzalo v minutě nebezpečí to hanebné zoufalství, nehodné árijce, zavírající ti bránu ráje, ó Ardžuno?

2:3. Nepodléhej slabosti, ó Pártho! Setřes opovrženíhodnou zbabělost, vzmuž se, Parantapo!

Ardžuna řekl:

2:4. Ó Madhusúdáno! Jak bych mohl zamířit šípy na Bhíšmu a na Dróna — na ty, kteří jsou hodni hluboké úcty, ó Přemožiteli nepřátel?

2:5. Skutečně je lepší živit se almužnami jako žebrák, nežli zabíjet tyto velké guru! Pokud zabiji tyto vysoce uctívané guru, budu jíst jídlo, zbarvené jejich krví!

2:6. A nevím, zda by bylo pro nás lepší být poraženi nebo zvítězit nad těmi, kdo stojí proti nám — Dhrítaraštrovými syny, s jejichž smrtí my sami ztratíme vůli žít!

2:7. Se srdcem prosyceným steskem, se zakaleným rozumem — už dál nevidím svou povinnost. Prosím Tě: řekni mi určitě — co je lepší? Já — Tvůj žák, Tě prosím, — pouč mě!

2:8 Nepředpokládám, že by sžíravý stesk, spalující moje smysly, uhasilo dosažení nejvyšší moci na Zemi nebo dokonce nadvlády nad bohy!

Sandžája řekl:

2:9. Obraceje se s těmito slovy k Hrišikéšovi, Gudakéša, ničitel nepřátel, řekl: "Já nebudu bojovat", — a zmlkl.

2:10. Hrišikéša, stojící mezi dvěma armádami, se s úsměvem obrátil k zoufalému a řekl:

2:11. Ty truchlíš nad tím, nad čím by se truchlit nemělo, ačkoliv říkáš moudrá slova. Ale moudří neoplakávají ani živé, ani mrtvé!

2:12. Neboť popravdě neexistovala doba, kdy jsem Já, nebo ty, nebo tito pozemští vládcové neexistovali; opravdu nepřestaneme existovat ani v budoucnu.

2:13. Tak jako ten, kdo žije v těle, prožívá dětství, dospělost a stáří, právě tak opouští jedno tělo a přechází do druhého. Silný nad tím netruchlí.

2:14. Kontakt s hmotou, ó Kauntéjo, uvrhá do chladu i do žáru, působí potěšení i utrpení: tyto pocity jsou přechodné, přicházejí a mizí. Snášej je zmužile, ó Bhárato!

2:15. Ten, koho netrápí, ó nejlepší z lidí, kdo je vyrovnaný a vytrvalý v radosti i smutku, — ten je schopen dosáhnout Nesmrtelnosti.

2:16. Věz, že dočasné, přechodné, nemá opravdové bytí; a u věčného, nepomíjivého, neexistuje nebytí! To vše rozeznávají ti, kdo pronikli do podstaty věcí a vidí pravdu.

2:17. A zapamatuj si, že nikdo nikdy nezničí Toho, Kdo prostupuje celým bytím! A nikdy Ho nepřivede k smrti! Toto Věčné a Nepomíjivé není nikomu podřízeno!

2:18. Přechodná jsou pouze těla kohokoliv vtěleného. Ale on sám je věčný, nezničitelný. A proto — bojuj, ó Bhárato!

2:19. Ten, kdo si myslí, že může být zabit, i ten, kdo si myslí, že zabit být nemůže, — oba se stejně mýlí! Člověk nemůže ani zabít, ani být zabitý!

2:20. On nevzniká ani nezaniká; jakmile jednou získá existenci, nepřestane existovat. Protože je nesmrtelnou duší, on vůbec neumírá, když zabíjejí jeho tělo!

2:21. Kdo ví, že člověk je nezničitelná, věčná, nesmrtelná duše, — jak by mohl někdo takový zabít, ó Pártho, nebo být zabitý?

2:22. Podobně tomu, jako když člověk svlékne staré oblečení a oblékne si nové, — právě tak shazuje obnošená těla a obléká se do nových.

2:23. Zbraň ho nerozseká, oheň nespálí, voda nesmáčí, vítr nevysušuje.

2:24. Poněvadž není možné rozsekat, ani spálit, ani rozmočit vlhkostí, ani ho vysušit, jeho –nerozsekatelného, nespalitelného, nerozmočitelného, nevysušitelného.

2:25. Jeho — nevtěleného — nazývají neprojeveným, beztvarým, nepoškoditelným. Pokud to víš, neměl bys truchlit!

2:26. Dokonce i pokud bys ho považoval za věčně rodícího se a umírajícího, — i pak, ó mocně ozbrojený, se nesmíš rmoutit!

2:27. Opravdu, smrt je předurčena pro narozeného, a narození je nevyhnutelné pro mrtvého. Pro nevyhnutelné — netruchli!

2:28.- Bytosti nejsou projeveny před materiálním projevením, nejsou projeveny — po něm, ale jsou projeveny jen uprostřed, ó Bhárato! Kvůli čemu se rmoutit?

2:29. Jedni lidé uctívají duši jako zázrak, druzí o ní jako o zázraku mluví, ale jsou i takoví, kteří, i když se o ní dozvědí, nemohou pochopit, co to znamená.

2:30. Vtělený nikdy nemůže být zabit, ó Bhárato! A proto netruchli pro žádného zabitého tvora!

2:31. A vzhledem ke své vlastní dharmě nesmíš váhat, ó Ardžuno: opravdu, pro kšátrije není nic žádoucnějšího, nežli spravedlivá válka!

2:32. Šťastní jsou, ó Bhárato, ti kšátrijové, kteří mají jako svůj úděl takovou bitvu; je to pro ně jako otevřená brána do Nebes!

2:33. Ale jestli teď ty nenastoupíš do tohoto spravedlivého boje, a odvrhneš svou dharmu a svou čest, vezmeš na sebe hřích.

2:34. A všichni žijící se dozvědí o tvé věčné hanbě. A pro slavného je hanba horší nežli smrt!

2:35 Velcí vojevůdci na bojových vozech si pomyslí, že tě strach donutil uprchnout z bitevního pole. A ty, kterého si tak vysoce vážili, se pro ně staneš opovrženíhodným.

2:36. Tvoji nepřátelé pronesou mnoho neuctivých slov až budou pomlouvat tvoji udatnost. Co by mohlo bolet víc?

2:37. Zabitý se dostaneš do ráje; jako vítěz si budeš užívat na Zemi. Povstaň, ó Kauntéjo, a buď připraven k boji!

2:38. Uznej, že jsou si rovné radost i zármutek, úspěch i nezdar, vítězství i porážka, — a zapoj se do bitvy! Tak se vyhneš hříchu!

2:39. Teď jsem ti vyložil učení sankhji o vědomí, a nyní si poslechni, jak je to možné poznat prostřednictvím buddhijógy*. Ó Pártho, buddhijóga je prostředek, s jehož pomocí můžeš rozbít pouta karmy!

2:40. Na cestě této jógy nebývají ztráty. I malý postup po této cestě zachraňuje před velkým nebezpečím.

2:41. Vůle rozhodného je zaměřena k tomuto cíli; ale pohnutky nerozhodného se neomezeně rozvětvují, ó radosti Kuruů!

2:42. Květnaté jsou řeči nemoudrých, kteří se drží písmen Véd*, ó Pártho; oni říkají: "Kromě tohoto není nic jiného!"*.

2:43. Jejich mysli jsou plné tužeb, jejich nejvyšším cílem je ráj, jejich starostí je dobré převtělení, všechny jejich činnosti a obřady jsou zaměřeny pouze na dosažení uspokojení a moci.

2:44. Pro ty, kdo jsou připoutáni k rozkoším a moci, kdo jsou tím spoutáni, je nedostupná rozhodná vůle, pevně usilující o Samádhi!

2:45. Védy učí o třech gunách; povznes se nad ně, ó Ardžuno! Osvoboď se od duality*, neustále buď v harmonii, lhostejný k vlastnictví pozemského, buď pevně usazený v Átmanu!

2:46. Pro člověka, který poznal Bráhmana, nejsou Védy prospěšnější, nežli je v oblasti zatopené vodou užitečný malý rybníček!

2:47. Dívej se pouze na práci, a ne na zisk z ní. Ať není tvou motivací zisk z činnosti! A neoddávej se nečinnosti!

2:48. Vzdáš-lise připoutanosti k odměně za svoji činnost, staneš se stejně vyrovnaným v úspěších i nezdarech, ó Džanandžájo! Jóga se vyznačuje vyrovnaností!

2:49. Nepřetržitě odstraňuj nepotřebnou činnost buddhijógou, ó Džanandžájo, nauč se ovládat sebe jako vědomí. Nešťastní jsou ti, kteří jednají jen kvůli odměně za svoji činnost!

2:50. Kdo je ponořen do práce s vědomím, nezískává už dál dobré nebo špatné následky své činnosti. Oddej se tedy józe! Jóga je umění činnosti!

2:51. Mudrci, kteří se zasvětili práci s vědomím, se osvobozují od nezbytnosti nových zrození a dosahují úplného osvobození od utrpení!

2:52. Až se ty — jako vědomí — osvobodíš ze sítí iluzí, dosáhneš lhostejnosti k tomu, co už jsi slyšel, i k tomu, co ještě uslyšíš*.

2:53. Až se osvobodíš z okouzlení Védami a upevníš se v klidu Samádhi, pak dosáhneš Jógy.

Ardžuna řekl:

2:54. Co slouží jako znamení toho člověka, jehož myšlenky jsou uklidněny, kdo se upevnil v Samádhi, ó Kéšavo? Jak mluví, jak chodí a jak sedí?

Požehnaný řekl:

2:55. Když se člověk zřekl všech smyslových tužeb, ó Pártho, a ponořený v Átmanu našel v Átmanu uspokojení, pak se nazývá stálým v moudrosti.

2:56. Ten, jehož mysl je klidná uprostřed smutku, kdo je bez vášně uprostřed strachu i hněvu, — ten, kdo je v tom pevný, se nazývá muni.

2:57. Ten, kdo není připoután k ničemu pozemskému, ten, kdo při setkání s příjemným i nepříjemným nejásá, ani nepociťuje nenávist, — ten se upevnil v opravdovém poznání.

2:58. Když, podobně jako želva, vtahující do sebe svoje nohy a hlavu, odtrhuje svoje indrije od pozemských objektů, pak dosáhl opravdového pochopení.

2:59. Od objektů smyslů, ale ne od chuti na ně se osvobozuje ten, kdo se vydal na cestu odpoutanosti; ale i chuť na ně mizí u toho, kdo poznal Nejvyšší!

2:60. Ó Kauntéjo! Vzrušené indrije uchvacují dokonce i mysl bystrého člověka, pokoušejícího se je ovládat!

2:61. Až zkrotí všechny indrije, ať vejde do harmonie, a postaví si jako Nejvyšší Cíl — Mne! Poněvadž pochopení je jen u toho opravdové, kdo ovládá svoje indrije!

2:62. Pokud se bude v mysli vracet k pozemským objektům — pak nedobrovolně znovu obnoví připoutanost k nim. Z připoutanosti se rodí přání úplně je ovládat, a z nemožnosti uspokojit taková přání — vzniká hněv.

2:63. Z hněvu pochází úplné zkreslení vnímání. Ze zkreslení vnímání je ztráta paměti*. Ze ztráty paměti je ztráta energie vědomí. Ze ztráty energie vědomí člověk degraduje.

2:64. Ale kdo zvítězil nad svými indrijemi, zřekl se tužeb i nevraživosti, oddal se Átmanu — ten získává vnitřní čistotu!

2:65. Po dosažení této čistoty nastává konec všem utrpením. U toho, kdo ji získal se velice brzy upevňuje vědomí*.

2:66. Rozvinuté vědomí nemůže mít nesoustředěný člověk, a neexistuje pro něho štěstí a klid. A byla by bez toho možná blaženost?

2:67. Člověku, který se poddává náporu vášní, odplouvá pryč rozum, jako když je loď odnášena bouří!

2:68. Proto, ó mocně ozbrojený, ten, jehož indrije jsou dokonale odtaženy od pozemských objektů, — ten má pravdivé pochopení!

2:69. To, co je pro všechny noc, je pro moudrého čas bdění. Ale když všichni ostatní bdí, pak přichází noc pro prozíravého muni*.

2:70. Jestliže se člověk nevzrušuje smyslnými přáními, podobně jako se oceán nevzrušuje řekami, které do něho vtékají, — takový člověk získává klid. A klidu nedosahuje ten, kdo se snaží vyplňovat svá přání.

2:71. Kdo se v takové míře zřekl přání a jde vpřed, osvobozený od vášní, ziskuchtivosti a sobectví, — jenom ten získává klid!

2:72. Takový je stav Bráhmana, ó Pártho! Kdo ho získal, ten se nezmýlil. A kdo ho dosahuje třeba až v hodině své smrti — ten získává Nirvánu Bráhmana.


Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, hlásá první beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:

Sankhjajóga.

<<< >>>





Pri­poj se k nam:

PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
PDF
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt