Bhagavadgíta/Předmluva

Předmluva

Bhagavadgíta — neboli, v překladu ze sanskrtu, Píseň Vznešeného, je nejdůležitější částí staroindického eposu, zvaného Mahábhárata. V tomto eposu jsou popisovány události, probíhající přibližně před pěti až sedmi tisíci léty.

Bhagavadgíta je veliké filozofické dílo, které mělo v historii Indie přibližně stejnou úlohu, jakou sehrál v zemích evropské kultury Nový Zákon. V obou těchto knihách je totiž obzvlášť mohutně hlásán princip Lásky-Bhakti jako základu duchovního zdokonalování člověka. Bhagavadgíta nám také poskytuje ucelenou představu o takových základních filozofických otázkách, jako co je to člověk, Bůh, o smyslu života člověka a principech jeho evoluce.

Hlavním hrdinou Bhagavadgíty je Krišna — indický rádža, který byl v té době Avatárem — vtělením Částice Stvořitele, Který takto, Krišnovým prostřednictvím, předal lidem velkolepá duchovní ponaučení.

Filozofické pravdy jsou v Bhagavadgítě objasňovány formou dialogu mezi Krišnou a jeho přítelem Ardžunou před začátkem válečné bitvy.

Ardžuna se na tuto spravedlivou bitvu dlouho připravoval. Když se však se svým vojskem ocitá před řadami vojáků, mezi kterými poznává tváře svých příbuzných a nejlepších přátel, začne, vybídnutý k tomu Krišnou, pochybovat o svém právu zúčastnit se bitvy a dělí se o své prožitky s Krišnou.

Krišna mu vytýká: podívej, kolik lidí se tu shromáždilo, aby za tebe zemřeli! A bitva je už nevyhnutelná*. Jak bys je mohl ty, který jsi je přivedl na smrt, teď sám na poslední chvíli opustit!? Když už ses ty — profesionální válečník — chopil zbraně, tak bojuj za spravedlivou věc! A pochop, že život každého z nás v těle, je jen krátký úsek opravdového života! Člověk není tělo, a on ani se smrtí těla neumírá. A — v tomto smyslu — nikdo nemůže zabít a nikdo ani nemůže být zabitý!

Ardžuna, zaujatý těmito slovy Krišny, Mu pokládá stále nové otázky. A z odpovědí vyplývá, že cesta k Dokonalosti pochopitelně nevede přes zabíjení, ale přes lásku: lásku zpočátku k "projeveným" aspektům Boha-Absolutna, a potom i k samotnému Stvořiteli.

Krišnovy odpovědi tvoří základ Bhagavadgíty — z hlediska hloubky moudrosti a šířky záběru základních problémů — jedné z nejvelkolepějších — knih, existujících na Zemi.

Existuje několik překladů Bhagavadgíty do ruštiny. A z nich má překlad A. Kamenské a I. Manziarliho [37] tu výhodu, že je v něm nejlepším způsobem předán meditativní aspekt Krišnových výroků. Spolu s tím, je ale třeba dodat, že mnoho myšlenek textu v něm zůstalo prostě nedostatečně přeložených,

Překlad V. S. Semencova [56] je zdařilým pokusem předat veršovanou stavbu sanskrtské Bhagavadgíty. Text skutečně plyne jako píseň. Ale při tom se v řadě případů snížila přesnost překladu.

Překlad, vytvořený společností "Vědomí Krišny", má tu přednost, že je doprovázen sanskrtským textem (konkrétně, v ruské transliteraci). Ale obsah je hrubě zkreslený.

Překlad, redigovaný B. L. Smirnovem [58] si podle záměru překladatelů nárokuje vysokou přesnost a má zároveň určitou "suchost" jazyka. Ale, tak jako jako ve všech už jmenovaných vydáních, mnohé důležité Krišnovy výroky zůstaly překladateli nepochopeny, a proto byly přeloženy nesprávně. Typickými chybami tohoto druhu jsou rozluštění slova 'Átman' jako "nejmenší z nejmenších", a ne 'nejjemnější z nejjemnějších', nebo překlad slova 'buddhi' jako "vyšší rozum", "čistá mysl" atp., a ne jako 'vědomí'. Chybám tohoto typu by se mohli vyhnout pouze ti překladatelé, kteří sami ovládli vyšší stupně jógy.

Níže je zveřejněno vydání překladu Bhagavadgíty, které vytvořil sestavitel této knihy.