Bhagavadgíta/Bhagavadgíta BhagavadgítaBeseda 1. Ardžunovo zoufalstvíDhrítaráštra řekl: 1:1. Na poli Dharmy, na svatém poli Kuru se shromáždili ti, kdo hoří touhou utkat se v boji; avšak co dělají moji synové* a synové Pándúa, ó Sandžájo*? Sandžája řekl: 1:2. Když rádža Durjódhána uviděl shromážděnou Pándúovskou armádu, přistoupil ke svému guru Drónovi a řekl: 1:3. Podívej, ó učiteli, jaké mohutné vojsko Pándúových synů shromáždil Drupádův syn, tvůj moudrý žák! 1:4 Jsou to bohatýři, mocní střelci, kteří jsou Bhímovi i Ardžunovi rovni v boji: Jujúdhána, Vírata i Drupáda, který řídí velký vůz, 1:5. Dhríštakétu, Čékitana, chrabrý rádža Kéši Purudžit i Kuntibhódža a Šaivíja, býci mezi lidmi, 1:6. silný Judhámanju, nebojácný Uttamodža, syn Saubhadry, synové Drupády — všichni na velkých vozech. 1:7. Poznej také i naše vojevůdce, ó nejvyšší z dvakrát zrozených*, veliteli mého vojska, — poznej jejich jména: 1:8. jsi to ty sám, pane, a Bhíšma, vítězní Karna a Kripa, a také Ášvatháman, Vikarna, a Saumadattův syn, 1:9. a mnoho dalších hrdinů, obětujících životy kvůli mně, rozmanitě ozbrojených, — ti všichni jsou zkušenými válečníky. 1:10. Přesto se mi zdá naše vojenská síla nedostatečná, třebaže jí velí Bhíšma; ačkoliv ta jejich se mi zdá dostatečná, přestože je pod velením Bhímy. 1:11. A proto ať vy všichni, kdo tu stojíte na svém místě v jednotkách, i vy, velitelé, — ať všichni ochraňujete Bhíšmu. 1:12. Nejstarší z Kuruovců, slavný Bhíšma, proto, aby mu dodal odvahu, zatroubil na svoji lasturu, znějící podobně jako řev lva. 1:13. Okamžitě jako odpověď na to zahřměly lastury a činely, bubny a rohy, a jejich hřmot byl strašný. 1:14. Tehdy, stojíce na svém velkém voze, taženém bělouši, zatroubili Madháva* a Pandáva* na své božské lastury. 1:15. Hrišikéša* zatroubil na Pančadžániju a Džanandžája — na Dévadattu*, a strach vzbuzující Vrikódara zadul na svůj roh. 1:16. Král Judhištíra, syn Kunti, zatroubil na Ánantavidžáju, Nákula na Suchošu, a Sahadéva na Manipúšpaku. 1:17. A Kéšija, veliký střelec, a Šikhandi, mocný bojovník na voze, a neporazitelní Dhrítadijumna, Viráta, Satijaki, 1:18. a Drupáda a jeho synové, a syn Saubhadry, mocně ozbrojený, — všichni ze všech stran troubí na své lastury, ó pane Země! 1:19. Tento strašný řev otřásá srdci synů Dhrítaraštry, hřměním naplňuje nebe i zemi. 1:20. Když pak Pandáva, na jehož helmě byla vyobrazena opice, uviděl Dhrítaraštrovy syny, připravující se k boji, pozvedl svůj luk. 1:21. A pronesl tato slova na adresu Hrišikéši, Vládce Země: 1:22. Mezi dvěma vojsky je můj vůz, ó Neochvějný; vidím zde shromážděné válečníky, připravené k boji, se kterými se musím střetnout v této těžké bitvě; 1:23. vidím zde ty, kdo hoří touhou uspokojit proradného Dhrítaraštrova syna. Sandžája řekl: 1:24. Když Hrišikéša uslyšel tato Ardžunova slova o Bháratovi, zastavil svůj nejlepší vůz uprostřed dvou vojsk, 1:25. ukázal na Bhíšmu, Dróna a všechny vládce země, a řekl: ó Pártho, podívej se na tyto shromážděné Kuruovce! 1:26. A Pártha uviděl stojící proti sobě otce a dědy, guru, strýce, bratrance, syny a vnuky, přátele, 1:27. tchány a dávné druhy, rozdělené v nepřátelských armádách. Když Kauntéja uviděl všechny tyto příbuzné seřazené do řady, zachvátil ho hluboký soucit a zarmouceně řekl: 1:28. ó Krišno, při pohledu na moje přátele, připravené do boje a spalované touhou po bitvě, 1:29. se moje nohy podlamují a vysychá mi v krku, třese se mi tělo a vstávají mi vlasy na hlavě, 1:30. Gandíva* mi vypadává z rukou, a celá moje kůže je v plamenech, nemám ani sílu stát, a točí se mi hlava! 1:31. A vidím zlověstná znamení, ó Kéšavo! Z této bratrovražedné války nevzejde nic dobrého! 1:32. Nechci vítězství, ó Krišno, ani království, ani potěšení! Království nám není k ničemu! Ó Góvindo! K čemu je potěšení nebo sám život? 1:33. Ti, kterým přejeme království, štěstí a rozkoš, — zde teď stojí připraveni k boji, vzdávajíce se života a bohatství, — 1:34. učitelé, otcové, synové, a také dědové, strýcové, tchánové, vnuci, švagři a další příbuzní. 1:35. Nechci je zabíjet, ačkoliv i já sám možná budu zabit, ó Madhusúdáno! Nechci, ani kdyby mi to přineslo vládu nad třemi světy*! Jak bych se k tomu mohl rozhodnout jen kvůli pozemské moci? 1:36. Jaké bychom mohli mít uspokojení ze zabití těchto Dhrítaraštrových synů, ó Džanardáno? Zabitím těchto povstalců se dopustíme velkého hříchu. 1:37. Nemůžeme zabíjet Dhrítaraštrovy syny, naše příbuzné! Jak bychom mohli být šťastni, pokud zabijeme své příbuzné, ó Madhávo? 1:38. Jestliže jejich mysli v poblouznění vášní nevidí zlo v rozbití rodinného principu a nevidí zločiny v nepřátelství k přátelům, 1:39. proč bychom to my, kteří zlo v takovém zničení vidí, nepochopili a od takového hříchu se neodvrátili, ó Džanardáno? 1:40. S rozvrácením rodu zanikají věčné kmenové obyčeje; se zničením pořádku zavládne v celém rodu bezpráví; 1:41. nastolením bezpráví se zkazí manželky rodu; ze zkaženosti manželek, ó Varšnéjo, vznikne smíšení varn! 1:42. A to smíšení připraví peklo vrahům rodu i rodu samotnému, protože jeho předkové budou slábnout z nedostatku přinášených obětí rýže a vody. 1:43. Hříchem těchto vrahů, kteří spáchali smíchání varn, budou zničeny starodávné rodové a kastovní pořádky! 1:44. A ti, kdo zničili rodové pořádky — přebývají věčně v pekle, ó Džanardáno! Tak jsme slýchali. 1:45. Běda! Z touhy zmocnit se království jsme připraveni spáchat velký hřích: chystáme se zabít své vzpurné příbuzné. 1:46. Pokud by mě, neozbrojeného a neodporujícího, zabili ozbrojení Dhrítaraštrovi synové v boji, bylo by to pro mě lehčí! Sandžája řekl: 1:47. Poté, co Ardžuna na bitevním poli tohle řekl, klesl na sedadlo vozu, přemožen žalem. Odhodil luk a šípy. Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, hlásá první beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná: Ardžunovo zoufalství.
|
| ||||||||
|