Bhagavadgíta/PŘÍLOHA NA TÉMA MAHÁBHÁRATY

PŘÍLOHA NA TÉMA MAHÁBHÁRATY

Nejdůležitější citáty z "Knihy manželek"
(11. knihy Mahabháraty)*

… I když budete truchlit až do smrti, — (stejně tím) nic nezměníte. Lékem na smutek je na něj nemyslet. Vyrůstá z kontaktu s nežádoucím, z odloučení od příjemného.

Smutek souží jen lehkomyslné lidi.

Smutek se ničí poznáním.

Člověk, který zkrotil indrije, nevzrušovaný sexuální vášní, chamtivostí, hněvem, spokojený (s tím, co má z "pozemských věcí"), pravdomluvný — dospívá k (neochvějnému) míru. Ten, kdo se ovládá (včetně ovládání své mysli), — roztíná veliký kruh utrpení.

Nejdůležitější citáty z "Udyogaparvy
(5. knihy Mahábháraty)*

Nepůsobení zla násilím je to nejdůležitější, co vede ke štěstí.

Člověk, který chce dosáhnout blahobytu, by se měl vyvarovat šesti neřestí: ospalosti, letargie, strachu, hněvu, lenosti a odkládání věcí na příště.

Člověka, který se nikdy netváří arogantně, který nemluví pohrdavě o druhých ani v zápalu vzteku, který neříká hrubá slova ani když se zapomene, — takového člověka mají všichni rádi.

Stejně, jako jsou hvězdy ovlivňovány planetami, tak je vnitřní svět (člověka) ovlivňován (jeho) indrijemi, pokud se bez zábran zaměřují na hmotné objekty.

Hlupáci urážejí moudré nespravedlivými výtkami a pomluvami. Ale ten, kdo mluví zle a pomlouvá, bere na sebe hřích. Moudrý se však tím, že odpouští křivdy, zároveň zbavuje svých hříchů.

Hlupáci… jsou ti, kteří se snaží učit toho, kdo se nedá nic naučit, a (také)… - kteří mluví k tomu, kdo nevěřícně naslouchá…

Působení zla násilím je síla lidí nečestných; odpuštění je síla ctnostných.

Co je člověku samotnému odporné, neměl by používat ve vztahu k druhému. To je zkrátka spravedlnost.

Hněv by měl být překonán odpuštěním, hříšník by měl být podmaněn laskavostí, lakomý by měl být vychováván velkorysostí a nad nepravdou bychom měli vítězit pravdou.

Nikdy nekonejte ctnostné skutky, když jste pod vlivem vášně, strachu nebo chamtivosti…

Honba za rozkoší člověka nejprve zláká, ale pak v něm vyvolává vášeň a hněv.

Já za bráhmana považuji toho, kdo je schopen poznávat a vysvětlovat (Pravdu) druhým, kdo po vyřešení svých vlastních problémů objasňuje problémy druhých.

… Ten, kdo setrvává v Pravdě a poznal Bráhman, je považován za bráhmana.

Bráhman nelze pochopit ve spěchu. Já nazývám poznání Neprojeveného — odvěkým a věčným, a dosahují ho vědomí těch, kdo dodržují slib učednictví… Tělo je stvořeno dvěma: otcem a matkou… Ale (pravé) zrození*… osvobozuje od stáří a dává nesmrtelnost. Učedník… by se měl v učení pilně snažit. Kéž se nikdy nestane pyšným a nepropadne hněvu.

Lidé svými skutky (v hmotném světě) dosahují pouze těch světů, které jsou konečné. Kdo však zná Bráhman, dosáhne tím všeho. A jiná cesta ke konečné spáse neexistuje.

Avšak hlavní Nebeské Útočiště také není na povrchu Země, ve vzdušném prostoru ani v oceánu. Nepřebývá ani ve hvězdách, ani v blescích. A v oblacích není vidět Jeho podoba. A také ani ve větru, ani mezi bohy, ani v měsíci, ani ve slunci Ho není vidět. Ani v hymnech, ani v obětních výrocích, ani v zaklínadlech, ani v čistých zpěvech se nezjevuje. Také není ani v melodiích… a dokonce ani ve velkých slibech Ho není vidět…

Ono leží za hranicemi temnoty…

Je tenčí než nejtenčí, ale také mnohem větší — ohromnější než hory.

Je to Nezvratný Základ, Nesmrtelnost…, Prvotní Podstata (vesmíru).

Je to Zářící světlo, Nejvyšší Sláva…

Toto Božské a Věčné mohou nazírat asketičtí jogíni.

Z Něho vzniká Bráhman, a díky Němu Bráhman roste.

A nikdo Ho nemůže vidět (tělesnýma) očima. Ale ten, kdo Ho poznává prostřednictvím soustředěného úsilí, myslí a srdcem, — ten se stává nesmrtelným.

Já jsem Otec, Matka a také Syn!

Já jsem Podstatou všeho, co bylo, je a bude!…

Já — Nejjemnější z nejjemnějších, Dobrotivý — bdím ve všech bytostech.