Pověst o Radě a Alexejovi/Kapitola pátá: Živá Země
Kapitola pátá:
Živá Země
Jednou řekla Rada Alexejovi:
— Teď ti musím ukázat Zemi!
— Co to znamená «ukázat Zemi»? Vysvětluj!…
Rada se zasmála:
— Ale já přece nemyslím ty hrudky půdy, které obvykle cítíme pod nohama a říkáme jim země, — ale Zemi-Matku!… Chci ti ukázat krásu a velkolepost naší Země!
Začal mě tomu učit můj otec, když jsem byla ještě děvčátko. Je velice důležité to nejen pochopit rozumem, ale i uvidět duší!
Přichystej se! Musíme vystoupit o něco výš do hor — a nějaký čas tam žít.
… Bylo to zvláštní putování!
Šli nalehko. Rada snadno zajišťovala jejich potřebu jídla. A přitom — chutného, výživného, a bylo ho vždy dosyta! Dokázala hbitě, jako chlapec, vylézt na cedr a natrhat tam šišky, plné oříšků. Nebo sbírala rostliny s jedlými listy nebo kořeny. A ještě — houby, které, jakoby jí doslova «samy vybíhaly naproti»!…
— Jak to všechno nacházíš?! Jako bys to ani nehledala, ale věděla, kde co vyrostlo!
— Něco o tom pochopitelně vím: na jakém místě se čemu daří nejlépe. Ale navíc, vždyť Bůh přece ví: co nám dnes přijde vhod k jídlu. A tak sbírám Jeho malé dary!
… Rada se něžně usmála a pokračovala:
— Ale důležitější jsou Jeho Dary Vyšší, Duchovní: to co teď On před tebou odhaluje!
* * *
Během mnoha zastávek Rada Alexejovi postupně rozšiřovala obzor; vysvětlovala a ukazovala mu stále nové stupně poznání, nové vrstvy poznatků o Univerzu, ve kterém oni šli těly a žili dušemi.
Pozvolna vystupovali do hor a zastavovali se na těch místech, která Rada vybírala jako zvlášť vhodná pro to, aby mohl Alexej nejlépe vnímat to, o čem vyprávěla.
Znovu a znovu se kochali krásou majestátních prostranství, která se před nimi otevírala. A pokaždé Alexeje naplňoval pocit, že se jeho láska ke vší té kráse, k té velkoleposti přírody — stává stále rozsáhlejší!
… V to ráno vstali před svítáním a šli v lehké předjitřní mlze. Les kolem skončil — a oni vyšli na pozvolný výčnělek, který se jako ostrov zvedal nad bílým mořem mlhy.
Mlha ukrývala všechno dole — jako nadýchaná bílá přikrývka. Vystupovaly z ní jen některé vrcholky stromů — jako maličké ostrůvky…
A poté… začalo vycházet slunce, které všechno zabarvovalo do zlatavě růžových odstínů! Byla to úchvatná krása Božského Stvoření!
— Zkus pocítit a zaplnit sebou-duší celý prostor, který je vidět očima!
A potom — i dále: to, co je očima neviditelné!
Teď je důležité uvidět zrakem duše, jak moc je naše Země velká, třebaže se před naším tělesným pohledem odhaluje jen maličká část jejího povrchu!
Podívej se: nedozírnost těchto prostorů je teď zaplněna naší láskou, láskou nás-duší!
A milující duše při tom může lehce protínat hranice materiálního světa — a vplouvat do Prostranství Božského Světla!
Teď — milujícím duchovním srdcem — poznej, že je naše Matka Země živá! Každý člověk je jejím synem nebo dcerou. A nejen lidé, ale všechny bytosti, žijící na jejím povrchu, jsou dětmi Matky-Země a Otce-Boha! Oni nám dali možnost se narodit a rozvíjet se právě tady: v tomto podivuhodném a překrásném stvořeném světě!
A přitom jsme se Zemí spojeni téměř stejně, jako například stromy.
Ale stromy to pociťují stále, protože jejich kořeny jim nedovolí na to zapomenout.
Ale lidé mají také svoje «kořeny», avšak tyto «kořeny», spojující nás se Zemí, mohou být vidět jen duší, a ne tělesnýma očima.
A člověk se může naučit je pociťovat, a také i pociťovat Srdce Země, pochopitelně, že nemateriální, ale skládající se z nejjemnějšího Božského Ohně!
Takže, — my jsme spojeni se Zemí!
V současnosti jen velice málo lidí chápe, jak velmi napevno jsme spojeni my, zde žijící, — a samotná naše Matka Země: živá, vnímající, ohromná Duše!
To se nám jenom zdá, že každý člověk existuje sám pro sebe… Ne: lidé ovlivňují Zemi — a Země jim souhlasně odpovídá.
Dříve v minulosti — velmi mnohé národy uctívaly Matku Zemi. Možná, že to uctívání bylo naivní… Ale jeho podstata byla pravá: byla to láska-vděčnost k Zemi!
A teď je velice důležité, aby sis ty uvědomil to samé!
… Vycházející slunce zahřálo vzduch, mlha se postupně rozptylovala, rosa se vypařila.
Posnídali, a potom Rada navrhla:
— Tady si teď lehni! Je tu velice dobré místo! Tady lehce pocítíš, že my ležíme na povrchu Země jen těly, a přitom ta naše těla jsou jen nepatrné částečky celého Stvoření… A v hlubinách je mateřská láska Země!
… Alexej si lehl — a snadno se ponořil duší do toho Světla. Bylo to tak podivuhodné: ocitnout se v Moři Světla, Které bylo pod jejich těly, a jak se zdálo, nemělo hranic! A bylo snadné s tím Světlem splynout!
Rada pokračovala:
— A ještě navíc: Země má jakoby vlastní duchovní srdce. To srdce se skládá z Božského Ohně! Je v centru.
Ty se s tím Srdcem Země můžeš sjednotit! Po «kořenu», který vychází z duchovního srdce uvnitř těla — do hlubin, můžeš sestoupit a ponořit se do té Zářící Lásky Srdce Země!
Je to — zvláštní centrum, Ohnivé Jádro Země!
Právě přes toto Centrum je konkrétně možné pronikat do Moře Božského Ohně našeho Stvořitele — daleko za hranicemi Země.
A poté — i vystupovat do světa lidských těl — jsouce ve Sjednocení s tímto Božským Ohněm.
Právě tak to dělají naši Božští Učitelé. Oni Se mohou projevovat lidem, žijícím na Zemi, ve formě nevysokých zářících Podob, Které jsou viditelné jejich vyznavačům… Ale mohou být i mnohem větší — mohou povstat jako ohromné Hory Světla nad Zemí.
Pociť, že lidská duše, naplněná láskou k Bohu je maličký chrám. A Země — to je chrám velký. A na oltáři toho chrámu hoří Neuhasitelný Oheň v Srdci Matky Země!
Srdce Země patří každému, kdo ho poznal…
Pociť Srdce Země — jako svoje srdce!
Tak se Láska Boží ke všemu ve Stvoření začne postupně stávat i tvojí Láskou!
… Rada se nadlouho odmlčela, umožnila Alexejovi to všechno prožít.
Když všechno osobní, «oddělené» zmizelo v tom Rozplynutí, pokračovala:
— A teď se zkus pozvednout — z Těch Hlubin — Ohnivou Láskou Boží!
… Alexej pochopil, že je mu teď dovoleno — aby z Nekonečnosti Lásky Stvořitele, — podobný Paprsku Velikého Slunce, nesl Světlo a Lásku do světa Stvoření.
Ohromná zářící Podoba s Alexejovým Obličejem a Rukama, laskajícíma vše živé, vystoupila na oblohu. Při tom se udržovala Jeho nerozlučnost s Velikým Zdrojem Světla-Ohně, od Kterého se Jeho Paprsek nikdy neodtrhává.
Tento Zdroj je Stvořitel!
Kniha v PDF
