Pověst o Radě a Alexejovi/Kapitola devátá: Výuka u Rady
Kapitola devátá:
Výuka u Rady
Výuka u Rady se teď stala tím nejdůležitějším v Alexejově životě.
Všechno se pro něho radikálně změnilo.
On už i předtím pociťoval na duši překrásné okamžiky Božských Doteků, ale byly jen krátké. Zoufalý boj o nové získání těchto okamžiků a hledání způsobů přiblížení se k Bohu — teď nahradilo přímé pociťování Jeho Bytí! Zázrak Přítomnosti Živého Boha se stal realitou!
… Alexej si svlékal svůj mnišský oděv, nechával ho v dutině velkého stromu, a oblékal si, také tam schovanou bílou košili, vyšitou Radou. Poté šel dlouho lesem, ale cesta se mu daleká nezdála. Jako by mu doslova za zády narostla křídla!
A Rada, plná štěstí a radosti, také přicházela k jejich smluvenému místu u jezera — toho, kde kdysi Blahoslav Radě vysvětloval, co to znamená žít s Bohem v souladu.
Zde teď bylo jejich útočiště — přístřešek, vyrobený z větví ohromného padlého smrku. V letním období bylo takové přístřeší zcela vyhovující k tomu, aby bylo kam se ukrýt před deštěm, odpočinout si a přenocovat.
Takové sblížení, jako mezi manželem a manželkou, mezi Alexejem a Radou nebylo, poněvadž Alexej i pomyšlení na něco takového od sebe odháněl; považoval to za veliký hřích a porušení mnišské přísahy.
Ale Láska Boží stále ozařovala a objímala Sebou dvě duše, mířící ke Stvořiteli, aby S ním splynuly v Jeho Nekonečné Lásce!
Alexej doslova zmizel ze světa hmoty a zrodil se v jiném — rajském světě. Otevíral se mu nekonečně nádherný prostor lásky, krásy a plného porozumění bez zprostředkování slovy! Veliká Božská Přítomnost pronikala vším! Tento dříve skrytý nebo jen na krátké okamžiky pociťovaný Božský svět se stával s každým dnem reálnějším, zjevnějším!
Přístřešek nestál na břehu u vody na písečné výspě a loučce, porostlé nízkou trávou, kde bylo otevřené prostranství, ale o něco dál, v lese; na místě, skrytém před náhodnými pohledy.
Každé ráno se zdálo být zvláštní, nové a překrásné!
A každý den ho přibližoval k úplnému vnímání Božského Bytí!
* * *
Právě i v tento den, zrána, když ještě sluníčko zatím jen trošku začínalo zabarvovat lehkým ruměncem obláčky, běželi spolu po cestičce k jezeru vítat svítání.
Rada běžela tak lehce, že se ani nezadýchala. Jako by neběžela, ale letěla; jen zlehka se dotýkala nohama země.
Avšak Alexej při běhu ztrácel dech.
Nezvyklé, ale vždy radostné pro něj bylo všechno, co Rada zamýšlela.
Teď se na něho něžně podívala:
— Honem: koupat se!
Šplouchali se jako děti v chladné vodě jezera, naplněné svěžestí.
Potom si Rada s blaženým úsměvem štěstí na překrásné tváři lehla na vodní hladinu, a roztáhla ruce.
Alexej se zamiloval.
Už neupadal do rozpaků a neodvracel pohled jako v prvních dnech. Teď už nepovažoval za hanebné vidět její obnaženou krásu.
* * *
Jejich první rozhovor o tom si Alexej zapamatoval velmi živě. Jako by se v něm tehdy převrátilo pochopení mravních základů, které mu byly vštěpovány od dětských let, staly se normou, — a dříve byly, jak se zdálo, neotřesitelné.
Tenkrát se Rada zeptala:
— Dovolíš mi dnes nenamáčet si košilku, až se budu koupat?
— Pochopitelně! Já se otočím, nebudu se dívat!
… Rada se na několik okamžiků zamyslela, jako by se vnitřně rozhodovala: nastal-li už čas na vysvětlení. Potom vzala Alexeje za ruku.
Pojď, sedneme si tady a promluvíme si…
Co si myslíš o tom, proč bychom se ty nebo já měli stydět vidět těla, která nám dal Bůh?
Proč tedy nepovažuješ za hanebné vidět květiny, které obnažily svoji krásu? A — stromy? A — ptáky a zvířata v jejich přirozené podobě?
Kvůli čemu vznikl v lidech stud před obnaženým tělem? Vždyť — Bůh ta těla stvořil, tak jako všechno kolem! Kdo vymyslel ty hlouposti? Dokonce i ve vaší Bibli se píše o tom, že Adam a Eva neznali stud obnažených těl!
— Ale nenastal potom pád do hříchu?
— Ano, lidi skutečně postihl pád do hříchu… Ale ne tak, jak je to napsáno v biblických legendách!
Každé duši se to může přihodit, v každém okamžiku života. Je to volba mezi láskou a radostí — a chamtivostí, násilím, lstivostí, hněvem, zlobou, strachem, zoufalstvím!
Žít ve studu, ve strachu, v nenávisti a v jiných neřestech — to je opravdu pád do hříchu!
Ale pozorovat překrásné a přirozené — to není hřích vůbec!
Proč my, děti Boha, musíme žít v neřestech a v hříších, když rajský svět, prvotně stvořený Bohem je tady, on je přímo teď v nás a je i kolem nás! Je třeba jen vejít do něho a naučit se v něm přebývat!
Proč musíme bezmyšlenkovitě následovat lidmi vymyšlená pravidla hříšného života: stydět se za to, co vůbec není hanebné, a, naopak, považovat za přirozené to, co je odporné a ohavné?!
Tak se zamysli sám: většina lidí považuje za svoje nezpochybnitelné právo bojovat za jakési jimi vymyšlené ideje! Nebo — zabíjet druhé lidi ze msty nebo «ve jménu víry»! Nebo — ještě kvůli něčemu podobnému… Lidé zabíjejí, podvádějí — kvůli moci nebo bohatství, mstí se těm, kdo je urazili! A to všechno nazývají normálním chováním, často dokonce považují takové svoje skutky za «hrdinské činy», a pyšní se jimi!
Můj dědeček sice říká, že i války učí některé duše být silnějšími, smělejšími, obětovat vlastní život kvůli druhým… Nevím, je možné, že má pravdu…
— Můj duchovní učitel, starec Nikolaj, také o něčem takovém mluvil: že, jak je zřejmé, musejí lidé sami protrpět utrpení, aby pochopili bolest druhých a zhoubnost nenávisti — pro její nositele. A — aby potom zachtěli celým srdcem, celou silou duše zamířit k Boží Lásce!
— Ano, správně. Ale vždyť volba toho, jak budou žít, závisí nejčastěji na těch samých lidech!
Je toho velice mnoho v životě, co má většina lidí ve zvyku považovat za správné… třebaže by jim jejich schopnosti myslet a milovat, pokud jsou tyto funkce duše už rozvinuty, měly ukazovat na protiklad…
Takový život je zavalený nízkými emocemi, — ale vždyť si ti lidé sami proměnili svůj život v peklo na Zemi!
Má se za to, že dokonce čistota a svatost jsou pro lidi… nemožné… A pokud by i byly možné, spočívaly by — v týrání těla a v zákazu radosti a blaženosti!
Nebo se ještě například předpokládá, že se všechny děti počínají a rodí v hříchu a v neřesti! A «neposkvrněné» je jen to početí, které se událo zázračným způsobem bez spojení těl!
A ještě nyní téměř všichni lidé krmí svoje těla zabitými těly zvířat — a nevidí v tom nic špatného! Nevidí strašné následky této stravy, ze které duše lidí stále více získávají ty nejhorší vlastnosti dravců!
Divoká zvířata-dravci loví, aby přežili — v souhlase s jejich podstatou. Ale lidé zabíjejí především z obžerství, protože to jinak pro ně není životně nezbytné.
Nebudu už o tom dál mluvit!…
Ty sám se ve volných chvílích zamysli na toto téma, a na spoustu jiných podobných: například, jaká tvá «přesvědčení» o tom, co je správné a nesprávné, jsou všeho všudy lidské «výmysly», předávané z pokolení na pokolení? A jaké mravní základy můžeš podle svého pochopení nazvat pravdou, vyhovující Bohu?
Já chápu, Alexeji, že teď, tak najednou, nebude pro tebe jednoduché shodit ze sebe náklad lživých myšlenek a zvyků, které ti byly vštípeny. Všechno je v myslích lidí tak obráceno naruby, že to vypadá jako by bylo správné žít v utrpení, a že žít v blaženosti je hřích!
Promysli také: vždyť je veliký rozdíl mezi životem podle chtíče a dalších vášní, které upevňují sobectví v člověku prostřednictvím jeho snažení mít to, co si přeje, — a, na druhé straně, čistým a světlým životem v radosti a dobrotě!
Je to tak například s jídlem: jestliže je nepřiměřené obžerství kvůli potěšení těla, pak je to doopravdy hřích, přinášející jak tělu, tak i duši škodu!
Ale můžeme se přiměřeně živit chutným a prospěšným jídlem, naplněným životní sílou rostlin, stvořených Bohem pro výživu člověka!
Tak je to i ve všem ostatním.
Můžeme se těšit čistotou a zdravím těl! Můžeme se kochat krásou přírody! Všechno to přináší blaženost, která přece přibližuje duše k rajskému stavu.
Přičemž, jestliže se takové stavy stávají pro duši obvyklými, pak i kolem toho člověka vzniká prostor, podobný tomu, který nazývají rájem.
Člověk, zažívající a nesoucí v sobě a kolem sebe takovou blaženost, vznáší k Bohu srdečnou vděčnost za všechno — a odvetná Boží Láska s každým takovým díkem rozmnožuje jeho štěstí!
Tak žili dříve lidé na Rusi: prostě, čistě, radostně! Ale vždyť je přece možné žít tak i teď! Jen není radno tím rozčilovat davy nerozumných.
Takové čistotě myšlenek, emocí a tělesných energií musím naučit i tebe!
Prostřednictvím toho se duše přibližuje k Bohu! A takový člověk se pak může snadno stýkat s Bohem: vidět a slyšet Boha!
Odpusť: určitě jsem ti teď toho pověděla příliš mnoho…
… Pak se Rada pokojně usmála:
— Jestli se ještě cítíš trapně a nezvykle — tak se otoč!
… S klidem si svlékla oděv a bez ohlédnutí vešla do vody jezera.
Tentokrát Alexej upadl ještě víc do rozpaků, když uviděl překrásné a urostlé Radino tělo.
Ale ona naopak, — naplňovala klidem a radostí všechno kolem!
Stálo ho velice mnoho úsilí, aby se také svlékl…
Zdálo se mu, jako by zároveň s oblečením svlékal z duše i lživé zákazy a strachy… A jeho duše se obnažovala před Bohem!
Tento stav ho neopouštěl, ani když už se oblékli a Rada se vrátila k Alexejově výuce.
— Podívej se: všechny energie v těle může člověk udělat křišťálově čistými, pohyblivými, zářivými: takovými, jako je tato voda, blýskající se ve slunečních paprscích!
… Rada znovu poodešla k vodě, nabrala jezerní vodu do dlaní, pozvedla do výšky — a dovolila slunečnímu světlu, aby přeměnilo potůčky, lijící se z dlaní, v živé, zářivé a radostné zlato!
— Ty už máš v těle čistotu a otevřený prostor pro Boha, ale zatím jen v oblasti, kde se nachází duchovní srdce. Všechny ostatní energie v těle máš jakoby pohaslé, zpomalené. A také ve tvém těle zůstalo ještě hodně ucpaných cest pro Boží Světlo! To se dá změnit velmi jednoduchými metodami, ale pochopitelně, ne hned, napoprvé.
Tak například, ať se tělo omyje v proudu Božského Světla, které se lije svrchu jako vodopád, a může promýt naše těla zvenku i zevnitř. Zkus to zároveň se mnou!
Rada zvedla ruce, jako by zachytávala neviditelné potůčky.
— A ty sám také popros Boží Světlo, aby se prolilo a naplnilo naše těla! Vždyť Bůh je vždy s námi!
Můžeš svou výzvu zaměřit ke Svatému Duchu s modlitbou, jestli jsi na to tak přivyklý.
Hlavně se musíš s láskou otevřít v ústrety tomu Božskému Světlu!
Takhle můžeš léčit i vlastní tělo. A později tě naučím, jak pomáhat druhým!
… Alexej to vyzkoušel.
Uviděl zářící Potok Živého Světla, ve Kterém stála jejich těla. Světlo se lilo a naplňovalo je Čistotou a Blažeností!
Omytý tímto Světlem pocítil Alexej nebývalou radost a sílu, toužící žít, milovat, poznávat Božský svět! Každá, i ta nejmenší, částečka jeho těla jako by se usmívala a zářila od doteků Božské Čistoty!
V tom Světle zazněl Radin hlas:
— A teď — daruj všem bytostem kolem tu Blaženost, kterou jsi sám pocítil! Ať se vylévá z tvého duchovního srdce jako řeka Světla stále šíře, stále dále! Světlo Svatého Ducha a ty, jako duše, jste teď ve Sjednocení! A tu společnou Lásku je možné darovat celému světu!
… Bylo to podivuhodné! Alexej stál v Proudu Světla a … a lil se spolu s Ním! Proud se stále rozšiřoval! Jakoby v korytě ohromné řeky Světla stálo drobounké tělo, avšak Alexej teď nebyl tělem, on byl jednotný s rozměrově kolosálním Proudem Božské Lásky a Blaženosti!
Proud Lásky a Síly z Velikého Zdroje byl nevyčerpatelný, nekonečný, něžný!
Alexej nedokázal být v tomto Sjednocení dlouho…
Ale už ten nezapomenutelný stav prožil, poznal a vtiskl si ho do paměti!
«Zřejmě právě takhle křtil lidi Jan Křtitel!» — pomyslel si Alexej, když pronášel slova díků Bohu!
Rada, jako by odpovídala na jeho myšlenky, tiše řekla:
— Právě teď jsi byl pokřtěn v zářivém Proudu Ducha Svatého… Ale to je jen úplný začátek… Napoprvé se poznané hned nestává přirozeným stavem duše! A tělesné energie potřebují ještě mnohem více času k tomu, aby u nich došlo k přeměně… Je třeba to mnohokrát opakovat, aby se duše i tělo staly podobnými tomu Světlu navždy!
* * *
Po ranním koupání a opakování předchozích cvičení nebo osvojování nových spolu Rada a Alexej často rozmlouvali.
Například:
— Přirozeným a harmonickým musí být jak celý život, tak i stravování. Dlouhý vyčerpávající půst není tělu k užitku.
— Ale já, když jsem se dlouho postil, jsem pociťoval, že Bůh začíná být jakoby blíž!
— Ano, někdy je velice dobré si očistit tělo hladověním. Ale týrání těla je hřích!
Pro život duše a její růst jsou zapotřebí energie, které duše získává z konzumovaného jídla.
Člověk může také získávat energii ze slunečního světla nebo z ohně táboráku. A je otázkou dovednosti a návyků: do jaké míry může člověk tuto energii uchovávat v sobě a používat.
Rostliny, které v sobě přeměnily energii, získanou od Slunce a Země, ji dělají vhodnou pro výživu člověka.
A člověk ty energie v sobě může přeměnit — na srdečnou lásku a další růst duše.
Ale k tomu musí být tělo čisté nejen zvenku, ale i zevnitř.
… Rada začala vysvětlovat dále o všech ostatních energetickým centrech v těle člověka, o tom, jaký mají význam a jak je můžeme očišťovat.
— V těle člověka existuje sedm center se zvláštními kanály, které je spojují. Duchovní srdce je také takové centrum, to nejdůležitější pro duše, hledající sjednocení s Bohem!
Ale člověk se může naučit očišťovat i další svá centra — a jejich prostřednictvím zaměřovat Božské Světlo a Božskou Sílu. Tak se může člověk zbavit nemocí a pomoci v tom druhým lidem.
— Bylo by dobré vysvětlit to všem lidem! Vždyť by to mnozí pochopili a začali by jinak žít!…
— Ale jak to vysvětlit?… Skoro nikdo nechce poslouchat!
Můj otec se pokoušel učit mnohé…
— Pověz mi o svém otci!…
… Rada toho Alexejovi postupně pověděla velice mnoho.
Učila ho i stále novým technikám, které umožňovaly očišťovat duši i tělo, vidět duší. To nebyla jen slova. Ale Božská Blaženost a Láska naplňovaly duši i tělo. Do každé buňky těla dosahoval Božský Potok! A v Něm se tělesné energie, obnovené Čistotou Potoka, také přeměňovaly. Byl to nový stav tělesné hmoty, která, jak se ukazovalo, může být přeměněna a naplněna Božským Světlem!
Rada vysvětlovala, jak mohou být duše i tělo spojeny se Životem Boha.
Učila ho i splynutí s krásou a rozplynutí v přírodním tichu. Učila ho i očišťování tělesných energií obrazy plamene ohně, když navečer rozdělali oheň a dlouho seděli v záři zvedajících se jazyků plamene…
* * *
Jednou, když se Alexej zabýval malou opravou jejich přístřešku, poškozeného v noci silnými poryvy větru, přišel k jejich útočišti ohromný medvěd.
Alexej zvíře zpozoroval, až když už bylo blízko.
Z vyprávění věděl, jak je to nebezpečné.
Popadl do ruky jeden z kůlů, podpírajících větve na přístřešku.
Křikl na Radu:
— Utíkej!
… Ale Rada, naopak, rychle, ale velice klidně přistoupila k Alexejovi, objala ho a zakryla svým tělem. Objala ho jednou rukou velice silně kolem krku, a druhou rukou mu sevřela zápěstí té ruky, ve které měl kůl. Přitiskla se tváří k jeho obličeji…
Všechno v něm doslova strnulo.
To nebylo objetí ženy, laskající muže… To bylo něco úplně jiného.
Rada ho doslova «vystrčila» za hranice obyčejného světa — do jiné reality, kde není strach, smrt, bolest, ale existuje jenom Božské Světlo a Láska.
Alexejovi se zdálo, že se čas zastavil nebo velice zpomalil. Ticho ho doslova ohlušilo… A on uviděl celý svět — jinak…
Ticho bylo všeobjímající. Všechny zvuky, které dříve nebyly slyšitelné, jakoby ležely na Totální Mlčenlivosti Podstaty Univerza… Všechno se dělo… uvnitř tohoto Ticha…
On takhle uviděl duší okolní svět poprvé. Všechno v tom světě žilo podle Dokonalých Zákonů…
Viděl, jak se po kmenech stromů zvedá nějaká síla-světlo, mohl obrátit pohled na kvítek a zpozorovat pohyb světla uvnitř okvětních lístků a tyčinek… Rázem pocítil ptáky, stromy, trávy… Všechno to se stalo… částí jeho samotného. Všechno zahalovala Blaženost… Třpytivé potůčky energie proudily ve všem: v jeho těle, v těle Rady, ve stromech i ve stéblech trávy… V těle medvěda se pomalu přelévala ta samá síla…
Ohromné zvíře se ještě jednou trochu nedůvěřivě podívalo jejich směrem, a potom medvěd, jako by si nevšiml lidí, kteří stáli v objetí jen několik kroků od něho, pokojně prošel těsně kolem a šel dál svojí cestou.
Rada ještě nějakou chvíli udržovala Alexeje v tomto podivuhodném stavu. On se už teď necítil odděleným… Byl součástí Božského Života.
— Co to bylo?
— Život…
Je to Život, jaký by měl být, jaký Stvořitel prvotně zamýšlel na Zemi…
— Ty jsi nás udělala neviditelnými? Nebo umíš vládnout zvířatům?
— Ne, není to tak úplně… Rada se pokoušela nalézt slova: — Medvěd v nás nepocítil nebezpečí nebo strach… Stali jsme se součástí Prvotní Harmonie Světového Souladu, stvořeného Stvořitelem.
S lidmi je to složitější. Oni se odnaučili pociťovat toto Sjednocení, Jednotu všeho vtěleného živého — i Stvořitele…
A lesní zvířata, která lidé drží v zajetí, to také nemusejí pochopit… Medvědi, které drží na řetězech, už jich nemohou být zbaveni…
Všechny světy Univerza — s různými stavy duší v nich — existují přímo tady, teď. A to je jak tady, kde se spolu nacházíme, i všude.
Temné světy zármutků, stesku, nenávisti, strachu, i světlé světy rajské radosti, i svět Ducha Svatého, i svět Prvopočátečního Božského Bytí — všechno to je přímo tady! Když se člověk nachází v tom či onom stavu sebe-duše — pak se před ním otevírají prostranství té či oné vrstvy Univerza. Ty jakoby vplouváš do toho světa, který momentálně souzní se stavem tebe-duše. Doslova podle váhy, duše může být těžká — nebo lehká. A ponořuje se do těžkých a hutných světů, jestliže je takový její stav. Anebo — vchází do Světla a Blaženosti zjemnělých světů.
Pojď, teď ti to ukážu ve skutečnosti!
… Rada vzala Alexeje za ruku.
A on náhle přestal pociťovat svět, viditelný tělesnýma očima, a… ze všech stran ho zahalil šedý dusný prostor.
— Takhle vypadají světy stesku a zármutku. Ale bývá i mnohem hůře…
… A potom rychle, jako by se omývali a očišťovali od toho dusivého «mraku», se ocitli v prostranství, doslova zalitém slunečním světlem.
Kolem byla taková radost a dobrota — že to nebylo možné vyjádřit!
— Naplň si i tělo tou radostí a čistotou! — poprosila Rada.
… A potom se ponořili do nejjemnějšího Blaženého Světla…
Rada pustila jeho ruku.
— Teď jsem ti pomohla pocítit různé světy.
Ale ty jsi v nich býval i předtím: pociťoval jsi hořký stesk i rajskou radost, a někdy jsi pociťoval i Božské Doteky, když ses snažil vší silou a láskou dostat k Bohu.
A teď už se umíš i ty sám spojovat duší s Proudem Ducha Svatého!
Všechno tohle je ti známo! A tvoje vědomá volba: v jakém stavu přebýváš — teď závisí jen na tobě.
Ale mezi těmito světy Univerza se přemísťuje duše, a ne tělo.
Avšak stavy energií, které existují v těle, závisí přímo na stavech duše, ve kterých člověk obvykle žije.
Existuje i opačná závislost. Jestliže je tělo nemocné, naplněné těžkými, neharmonickými energiemi, pak není jednoduché, ale skoro až nemožné se z něho vytrhnout do Božského Světla.
Ale když jsou tělesné energie očištěny, pak se duše snadno otevírá Božskému Světlu a Lásce. Ty to teď víš podle své vlastní zkušenosti.
Teď už je pro tebe velmi mnohé v Božském světě přístupné a zjevné.
Všechno jsoucí má svůj počátek ve světě Světla a Boží Síly. Zde je Zdroj všeho Stvoření! Zde — přebývá všechno Prvotně Čisté! Odsud — všechno dostává sílu žít, růst, rozvíjet se!
A můžeme se naučit pociťovat Jednotu ve Všem tak, jak ji pociťuje Bůh — ze Samotných Hlubin, když budeme pronikat a podporovat všechno, stvořené Jeho Silou. Tomu se budeme spolu učit!
Kniha v PDF
