---

Bůh promlouvá/Apoštol Matouš

---

Apoštol Matouš

Les neobyčejně vysokých a urostlých smrků, bříz a osik. Ze všech stran znějí radostné, nadšené písně jeřábků. Oni s námi zjevně chtějí komunikovat, vnímají nás jako svoje hosty!

Lesní sattva!

V létě se tady, na rozdíl od okolního lesa, dá nasbírat mnoho hub — lišek. Ale teď je zima, prosinec. Nicméně, my jsme nasbírali spoustu hub, aniž bychom na to vynaložili nějaké speciální úsilí. Jenom tu teď nerostou lišky, ale hlívy. Hlívy bývají obvykle na olši. Ale tady olše nejsou. Proto vyrostly na břízách…

… Ale my jsme teď nepřišli za jeřábky ani na houby. Čekají nás tady Božští Učitelé — Apoštolové Jan, Marek, také je tu poprvé přítomen Apoštol Matouš — a my jsme to dříve o Něm ani nevěděli, že On také žije v Příbytku Stvořitele! Oni všichni jsou tu spolu s Božským Finem, Ušáčkem a Dobryňou prakticky těsně soustředěni kolem jednoho z oblíbených míst Ježíše Krista — Jeho místa Samádhi.

Ježíš je tady, tak jako i na dalších nám známých místech síly, vždy přítomný a dostupný pro snadnou komunikaci s Ním. Ale tohle Jeho místo je unikátní tím, že On právě na něm pomáhá aktivovat nejen duchovní srdce, ale také přední meridián, který také hraje důležitou roli v plnocenném fungování emocionální sféry, protože umožňuje ve vší úplnosti pojmout Božskou Blaženost. A těm žákům, kteří jsou toho hodni, tu Ježíš také pomáhá nahradit Svojí Blažeností všechny energie, nacházející se v jejich tělech…

Ježíš mluví o Blaženosti, poznávané na tomto místě:

— Takový jsem Já. Takový je Každý z Nás, Kteří jsme úplně vešli do Stvořitele a tvoříme Jeho Neoddělitelnou Součást!

Určitě přiveď sem, do Mne, každého, koho ti svěřím!

… Potom Ježíš převádí naši pozornost na Svého Učedníka — Apoštola Matouše.

— … Jak jsi dosáhl Stvořitele, Matouši?

— To nebylo v tom vtělení, o kterém víte.

Po něm jsem se vtělil v Anglii, plul jsem na lodi po mořích. Miloval jsem Oceán Stvořitele, objímal jsem Ho Sebou, nořil se do Něho vědomím s hlavou — a stal jsem se Jím!

Ježíš Mně pomáhal. Vedl Mě do Sebe. Od těch dávných dob, kdy Mě On vzal do učení, jsem se od Něho neodloučil.

— Čím se zabýváš teď?

— Daruji ticho, utírám slzy těm, Kdo Mě chtějí poznat, ale zatím ještě nemůžou… Ponořuji ty, kdo už dozráli, do Sebe, laskám je v Sobě… A snažím se nenechat zapomenout na Mne ty, kdo jsou na Cestě do Mne…

… Předtím jsem dlouho hledal perspektivní duše po mořích kolem britských ostrovů, ale všechno bylo nadarmo. Nosil jsem na Svých Rukách mládež, přemýšlel o nich jako o plavčících Ježíše Krista. Nazýval jsem je tak v myšlenkách — a dával jsem jim na srozuměnou, že je jim to jméno propůjčeno. A někteří z nich to chápali…

Ale když dorůstali, materiální úroveň je naplno vtahovala do sebe. A tamto — zůstávalo v jejich paměti jenom jako dětská hra!…

Proto jsem teď s vámi.

— Co nám poradíš, Matouši?

— Duchovní situace na Zemi je velice žalostná! Lidé nevědí, co je to Bůh a kde Ho hledat… Je třeba jim pomáhat!…

— Je Tvoje Evangelium překrouceno?

— Ne, není překrouceno. Snad jen jednotlivá slova by bylo možné lépe přeložit, poopravit překlad.

— Nepovíš nám podrobněji o Tvém vtělení v době Ježíšova pobytu na Zemi?

— Radši Mne vnímejte jako plavícího se na lodích po mořích, milujícího pozemské oceány i nepozemský Oceán! Tento obraz se mi více líbí!

— Kdy ses vtěloval v Anglii?

— Ve dvanáctém a sedmnáctém století…

— Dvakrát ses vtěloval?

— Ne, jednou.

— ?

— Žert! Měl jsem ženu. A, jako kapitán lodi, jsem měl možnost brát ji na plavbu s Sebou.

Ona Mne potom také dostihla v Příbytku Stvořitele!

A stal se z ní statný muž, když se ještě jednou vtělovala v sedmnáctém století. A On se také plavil na lodích. A udělal všechno tak, jak jsem jí Já přikazoval: úplně Mě zopakovala, Moji Cestu!

Když byla Mojí ženou, jmenovali Ji — v ruské výslovnosti — Klára. Ale příště…

… Přistoupil k nám, aby nám ukázal tu Svoji podobu: ramenatý muž, s krásným svalnatým tělem, světlým zářivě radostným obličejem a výjimečně přívětivým osobním kouzlem…

— Vy jste se s Ním už seznámili, ačkoliv jste tehdy spolu nehovořili. Bylo to severozápadně od těchto míst před několika lety…

On začínal zase jako plavčík. Byl to jediný plavčík Ježíše Krista, který Se Mně úplně zasvětil — a postihl Mě!

… K tomu, co už bylo řečeno, bych chtěl dodat — o jednom z nejdůležitějších kritérií rozlišování mezi pravými a falešnými náboženskými přesvědčeními mezi lidmi. Mám na mysli to, že vnucování tendencí žebravých modliteb je velice škodlivý jev. Protože lidi programuje na růst jejich egocentrizmu.

Zatímco opravdová zbožnost se musí projevovat v neustálé práci na sobě — práci na změnění sama sebe v souladu s tím, co od vtělených lidí čeká Bůh. A také — ne v «sloužení sobě», ale v sloužení Bohu. A to se musí projevovat především v šíření pravdivých vědomostí o Něm a o Cestě k Němu.