Bůh promlouvá/Úvod

Úvod

Během mnoha tisíciletí existence lidských civilizací na Zemi mnozí duchovní praktikanti, usilující o hledání našeho společného Tvůrce a následující Jeho Učení, dosáhli na této Cestě úplného úspěchu, a když se také stali Božskými, splynuli s Ním.

A teď Oni, jsoucí Částmi Jediného Vesmírného Boha Otce, pomáhají nám — vtěleným lidem, kteří ještě nedokončili svoji osobní evoluci. Občas se Oni dokonce kvůli tomu znovu vtělují do lidských těl, stávají se Avatáry, Kristy, Mesiáši — jak jsou v různých jazycích nazýváni.

Pozemské skutky některých z Nich zůstaly živé v historické paměti mas vtělených lidí. Jsou to Krišna, Ježíš Kristus a Jeho apoštolové, Bábadží a také Jeho Žáci, jako Láhirí Mahášaj, Juktéšvár, Jógánanda, také — Juan Matus a Jeho přítel Chenaro, a z těch, kdo nyní pracují na Zemi v materiálních tělech — Satja Sáí Bábá a David Copperfield.

Na některé další Božské Učitele zůstaly na Zemi jenom nejasné vzpomínky v legendách. Je to Surya («Bohyně slunce» starověkých Árjů), Assyris («Bůh slunce» starověkých Asyřanů, který byl činný také i na území Rusi), Lada (proslulá u starých Slovanů a považovaná za ochránkyni domácího ohně).

Existují i historické osobnosti, popisované v literatuře, které také dosáhly Božskosti, ale zná Je jen poměrně málo lidí. Je to například Ptahhotep (s Ním jsme se poprvé seznámili díky knize Elizabeth Haich [66]) a sama Elizabeth.

V této části knihy jsou uvedeny besedy s Nimi a mnohými dalšími Božskými Učiteli, které jsou cenné v rámcích metodologie duchovního zdokonalování.

Abyste se lépe orientovali v těchto materiálech, měli byste mít představu o následujícím:

1. Vesmírné prostranství je skutečně mnohorozměrné. Jeho dimenze (eony, loky) se mezi sebou odlišují stupněm zjemnělosti-zhrubnutí energií, které je naplňují. Nejjemnější dimenze je Příbytkem Tvůrce. Ráj je dimenze jí blízká. Nejhrubší dimenzí je peklo.

2. Vědomí (duše) různých vtělených i nevtělených bytostí přebývají v těch či oněch dimenzích, které si můžeme do určité míry zjednodušeně představit jako «poschodí» mnohorozměrného Vesmíru. Čím vyšší je úroveň evolučního vzestupu konkrétní duše — tím blíže k Tvůrci ona přebývá.

3. Smysl života každého z nás spočívá v uvědomělém rozvíjení sama sebe, jehož cílem je především přiblížení k Tvůrci kvalitou vědomí a následné vejití do Nejvyšší loky. Splynutí s Prvotním Vědomím Tvůrce, Jeho obohacení sebou — znamená pozitivní završení osobní evoluce konkrétního člověka.

«A zapamatujte si: odvěké právo duše je stát se jednotnou s Otcem!» — to nás učí Bůh (viz níže).

Lidé, kteří se k tomu stavu přiblížili, se stávají schopnými přímého poznání Tvůrce a svobodnému stýkání s Těmi, Kdo už završili Svoji evoluční Cestu, — Božskými Učiteli. Stává se možným Je — jako Vědomí — snadno pozorovat a rozmlouvat s Nimi.

… Čím začít, abychom mohli jít touto Cestou? Především získáním úplné etické čistoty.

David Copperfield,

19. září 2004