English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Dživa a buddhi
 

Anatomie Boha/Dživa a buddhi


Dživa a buddhi

Dživa — to je sanksrtský ekvivalent slova duše.

Během vtělení duše přebývá ve stavu spojeném s materiálním tělem. Žije v něm, pociťuje svět za pomoci smyslových orgánů těla, s jeho pomocí jedná, myslí za pomoci tělesného mozku hlavy. Právě proto je pro obyčejného člověka tak těžké neztotožňovat se — dokonce třeba jen mentálně — se svým tělem a se svým rozumem (v sanskrtu manasem).

Když materiální tělo umírá, dživa pokračuje v životě v nemateriálních prostorových dimenzích (eonech, lokách): někdo — v eonech pekla, někdo — v rajských příbytcích. Závisí to na tom, na jaké emocionální stavy si člověk přivykl během vtělení. Ti, kteří si zvykli na hrubé (tzn. pekelné) stavy vědomí, ti v nich pokračují v životě i po opuštění těla, přičemž mezi sobě podobnými; a to také je peklo. Ale ti, kteří si přivykli na život v jemných a něžných stavech lásky a laskavé péče, vykořenili v sobě hněv a všechnu ostatní emocionální hrubost, — údělem takových je ráj.

Při tom je vhodné připomenout, že život v nevtělených stavech trvá nejčastěji mnohem déle, nežli život v materiálních tělech.

Ale k čemu jsou nutná vtělení? Skutečně jsou jen pro to, aby nás hrozný Bůh-Soudce roztřídil — po smrti našich těl — mezi peklo a ráj? Nelogické! Hloupé! Ale vždyť právě tak smýšlejí přívrženci mnohých náboženských názorů!

Ale ne! Doopravdy nás Tvůrce vtěluje do Svého Stvoření kvůli tomu, abychom se rozvíjeli — intelektuálně, eticky, esteticky i v aspektu síly, abychom si ve vší úplnosti osvojili ten komplex emocí, který se sjednocuje ve slově LÁSKA. Přičemž poslední — je nejdůležitější!

V závislosti na tom, jestli se dobře nebo špatně učíme všemu tomu, nám Tvůrce (prostřednictvím Svatých Duchů) formuje budoucí osud (karmu), který lidé obvykle vnímají jako dobrý nebo zlý. Dobrý osud — to jsou Jím pro nás vytvořené ještě příjemnější podmínky pro pokračování našeho zdokonalování. Zlý — slouží k tomu, abychom, pokud se ocitneme v nepříznivých, drsných podmínkách, začali hledat východisko z nich (především ve filozofickém, světonázorovém hledisku), abychom prostřednictvím toho pochopili smysl svých životů na Zemi a začali ho urychleně uskutečňovat.

Tak co, i dobrý, i zlý osud — musíme chápat jako blaho. To se stává zvlášť dobře pochopitelným každému z nás, když se naučíme pociťovat sami sebe — vždy, ve všech životních situacích, — jako žáky Boha, Který nás právě poslal na Zemi učit se. Přičemž On neopouští ty z nás, kteří Mu ukazují svoji perspektivnost, dokud se nestaneme hodnými toho, abychom se do Něho vlili a obohatili Ho sebou!

Vždyť právě s tímto cílem náš Tvůrce také vytváří materiální světy a zabydluje v nich duše, — aby se ty duše rozvíjely, evolučně zdokonalovaly. Právě touto cestou se ubírá proces Evoluce Vesmírného Vědomí!

Ale abychom se vlili do Tvůrce, musíme předtím dostatečně plně poznat Boha ve všech Jeho Aspektech: jako Svaté Duchy, Tvůrce, Absolutno.

Ale stejně, dokud jsme jenom dživou (vtělenou nebo nevtělenou), udělat to v potřebné úplnosti je člověku dosud nemožné. Jsme-li dživou, můžeme se zatím jenom připravovat k vyšším stupňům rozvití sebe a k přímému poznání Boha. Jak se připravovat? — rozvíjet v sobě výše uvedené pozitivní vlastnosti a odstraňovat negativní.

Přičemž ohromnou pomoc v tom prokazuje používání metod psychické autoregulace, zařazených do skupiny poznatků, nazývaných rádžajóga. Vždyť také potřebujeme dosáhnout energetické čistoty organismu a jeho plnohodnotného zdraví: z těla znečištěného hrubými energiemi není možné se rozvíjet v jemných a nejjemnějších prostorových dimenzích! Ale Tvůrce, Kterého musíme nutně poznat, je právě Nejjemnější — ve srovnání se všemi ostatními částmi Absolutna!

Když se připravujeme k nejvyššímu stupni svého rozvoje — buddhijóze — musíme nutně učinit konkrétně anáhaty svými dominujícími čakrami. Vždyť právě tyto čakry jsou odpovědné za produkci emocí lásky! A nic jiného, kromě těchto emocí, nám nedovolí se zjemnit!

Vždyť emoce — to také jsou naše stavy (jako vědomí)! A my si musíme osvojit jemné a nejjemnější stavy, musíme si přivyknout žít jenom v nich!

Více než to, právě emoce lásky dovolují dosáhnout schopnosti duší ke SPLYNUTÍ! Tomu se učíme tak, že zpočátku milujeme druhé lidi a ostatní projevy života ve Stvoření. Potom tu — už rozvinutou — schopnost lásky můžeme zaměřit i na Boha.

… Ale co je to — buddhi?

Na rozdíl od dživy, buddhi — to je ta část vědomí, která se formuje a rozvíjí dále — metodami buddhijógy — v jemných a nejjemnějších prostorových dimenzích zejména za hranicemi našich materiálních těl.

Rozvíjení buddhi se zajišťuje přímým růstem duchovního srdce, formujícího se zpočátku na podkladě čakry anáhaty. (Nebo je možné o tom samém mluvit v termínech růstu, rozšíření samotné čakry anáhaty za hranice materiálního těla).

Ať tedy duchovní srdce roste do metrových rozměrů, do kilometrových a ještě více!…

Potom k anáhatě rozvinuté speciálními technikami musíme připojit i ostatní — také v dostatečné míře rozvinuté — čakry. Tak se vytvoří struktura, nazývaná dharmakája — «tělo Cesty». Termín dharmakája tedy označuje jedno z vysokých stádií rozvinutí buddhi (za kterým následuje ještě řada dalších důležitých etap sebezdokonalování).

Rozvíjíme-li sebe jako dharmakáju, získáváme stále větší nezávislost na svém materiálním těle — ještě za jeho života. Přitom se stáváme stále více nezranitelnými pro nemoci a další pro nás škodlivé faktory. Vzrůstá také síla vědomí, přímo závisející na jeho rozměrech a na jeho získané pohyblivosti za hranicemi těla. Praktikující se učí myslet bez spoluúčasti těla. Také — uzdravovat svoje tělo, působením na něj zvnějšku. Ale to hlavní — je stále se zjednodušující kontakt s Božskými Učiteli — Svatými Duchy. A to je nejdůležitější předpoklad k rozvinutí aspektu moudrosti a k dalšímu zdokonalování.

Ten, kdo dosáhne úplné Dokonalosti jako buddhi — splývá s Prvotním Vědomím (Tvůrcem) a může se také nazývat Buddhou*.

Ale existuje dokonce ještě lákavější stupeň rozvoje: to je — když Dokonalá Buddhi, slitá s Prvotním vědomím, úplně nahradí dživu vtělenou v materiální tělo…

* * *

Spousta lidí žije a vůbec se nezamýšlí nad tím, proč žije, žije — jenom primitivními egocentrickými sklony a reflexy: hledá požitky, uspokojuje svoji chamtivost a agresi…

Vždyť ani věřícím náboženských hnutí v současné době převládajících na naší planetě vůbec nepomáhají v evolučním postupu takové jim vštěpované náhražkové cíle, jako uniknout peklu a dostat se do ráje — prostřednictvím účasti na obřadech, vymodlování si u Boha odpuštění za spáchané nebo nespáchané hříchy, nebo dokonce prostřednictvím zabíjení jinověrců!*

Ale tohle od nás Bůh vůbec nepotřebuje! Bůh potřebuje, abychom se aktivně snažili stát se lepšími, stát se Dokonalými — v souhlase s Jeho Evolučním Úmyslem!

Co poradím dělat každému? Naučit se a přijmout Boží Úmysl, poté najít svoje místo v Jednotném Evolučním Procesu Vesmírného Vědomí — jak z hlediska osvojení konkrétních metodik rozvíjení sebe, tak i v aspektu účasti v tomto Velikém Procesu — svojí službou.

Život naplněný takovou každodenní prací, projeveným vyjádřením naší lásky k Bohu, — je opravdu šťastný a blažený!

Je to ŽIVOT PRO BOHA — to znamená, ne pro sebe, ale pro Něho!

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt