English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
 


Lao-C'

Traktát o ctnosti


Zapsala Anna Zubkova

Redigoval Vladimir Antonov

Z ruského originálu přeložila Jiřina Broučková




1. Pro většinu lidí je charakteristická duchovní krátkozrakost. Ta vzniká z toho, že malé duše se dívají jen na to malé, které je blízko, a nevšimnou si Velikého!

Ale dokonce i malé duše se mohou učit vidět to Hlavní a odlišovat významné od nepodstatného. Vždyť Tao, přestože je nekonečně veliké, není přece jenom v dálce, Ono je vždy i v bezprostřední blízkosti každého!


2. Pro většinu lidí je charakteristické, že vidí u druhých nedostatky a nepozorují přednosti.

Ale vždyť přednosti druhých nezpůsobují nepříjemnosti, ale naopak, jsou prospěšné pro ty, kdo žijí vedle nich!

Až když lidé ztratí své blízké při smrti jejich těl nebo při dlouhém nuceném odloučení, — začínají chápat to, jak je mohli milovat a vážit si jich!

Nemá cenu odkládat lásku, uznání, úctu a vděčnost — na ten čas, až vedle nás nebude ten, komu bychom to mohli dát!

Pokud milujeme a vážíme si jeden druhého, pomáháme pěstovat naše nejlepší osobní vlastnosti. A pak bude plevelu neřestí zbývat v duši stále méně místa.

Harmonie vztahů mezi lidmi napomáhá harmonii v celém Vesmíru.


3. Ten, kdo vidí v druhých jen nedostatky a celý čas o tom přemýšlí a mluví, — nebude nikdy oblíbený!

Mysl člověka, naladěná vidět jen to špatné, není schopná klidu a plodí nepokoj kolem sebe.

Negativně zabarvené myšlení překáží v životě jak samotnému člověku, tak i všem, kdo ho obklopují.


4. Jestliže můžeš pomoci příteli uvidět jeho problém nebo nedostatek, pak bys to měl udělat pro blaho jeho samotného i všech dalších lidí, kteří trpí tou jeho neřestí. Ale udělat je to třeba tehdy, až bude tvůj přítel připraven uslyšet tvoje slova, aby při tom neutrpěla láska a harmonie mezi vámi.

Jak je to moudré: vytvářet harmonii a lásku a pěstovat v lidech přednosti!

Člověk, který získal mnohé ctnosti a je rozumný, se bude sám chtít zbavit svých nedostatků! A pak je mu snadné pomoci!

Ale ten, kdo nemá v mysli dobré záměry a nepociťuje lásku ve svém duchovním srdci, — ten pomoc nepřijme, ale odstrčí dobro, které k němu přichází.

Nauč se žít tak, — že budeš kolem sebe šířit vůni lásky a něžnosti, klidu a péče! Pak Tao a Te určitě vejdou do tvého života!


5. Respektuj záměry svých přátel!

Ten, kdo třeba jen v mysli svým nesouhlasem vzdoruje plánům přítele, — ten s ním vede neviditelnou bitvu. Tím narušuje harmonii a zbytečně utrácí jak svoje síly, tak i síly svého druha a společníka.

Tak jako vítr nemůže vát na různé strany současně, tak i záměry, nasměrované do opačných stran, — potlačují sílu jeden druhého při vzájemném působení.

Činnost nemůže být úplně správná a plodná — při rozporech mezi těmi, kdo chtějí konat společně.

A kdo si neosvojí umění žít a pracovat mezi lidmi, — nevejde ani do světa Te, Kteří nemají rozpory ve Svých záměrech a činech.

Mezi Dokonalými je jen Sjednocení a chápání Vůle Tao pro všechno jsoucí celkově i pro každou bytost jednotlivě!


6. Nesnaž se podřídit druhého své vůli! A nestávej se otrokem cizí vůle!

Udržování této rovnováhy umožňuje pociťovat svobodu!

Vede také k realizaci zákona nepůsobení škody druhým bytostem a pomáhá naučit se vnímat Vůli Tao.

Lidé mohou svazovat jeden druhého silnými připoutanostmi. A tak sexuální vášeň nebo jiné podobné silné emoce — jako okovy — přikovávají jejich vlastníky do otroctví falešné jednosměrné orientace. A to zbavuje harmonie jak je samotné, tak i lidi, které, jak se oni sami domnívají, milují.

Opravdová láska nedělá milující a milované otroky jeden druhého!

Opravdová láska je něžná a starostlivá! Ona dává křídla a činí překrásnými ty, kdo milují, i ty, kdo jsou milováni!

Opravdová láska neukládá omezení těm, koho milujeme. A nedělá z milujícího otroka vlastní připoutanosti.

Doopravdy, právě takhle — miluje Tao všechny bytosti! A proto mají svobodu pro růst a rozvoj!

Mnozí lidé žijí tak, že ve svých vášních utrácejí život naprázdno.

Avšak ti, kdo získali klid, — sklízejí poklady života v lásce, což vede duše k Nesmrtelnosti!


7. Zármutek, sklíčenost, ukřivděnost, strach — člověka vyčerpávají. V těchto stavech člověk nesmyslně vyplýtvá energii organizmu, což poškozuje zdraví a vede k nemocem.

Ale láska — ta léčí všechny rány duše a staví mosty nad propastmi zoufalství, rozčarování a stesku.

Šťastni jsou ti, kdo jdou životem, a pociťují stabilní základ, skládající se z Lásky a Klidu Tao! Žádné problémy a neštěstí materiálního světa je nezviklají na jejich Cestě do Tao! Všechny problémy jsou pro ně jen ukazateli vlastních chyb, jejichž náprava jim ulehčuje postup po Cestě.

Jako když unavený poutník, vystupující na horu, odhazuje nepotřebný náklad a jde dále lehce a svobodně, tak i my, pokud navždy opustíme naše křivdy, strachy, zármutky a zlobu, pocítíme velké ulehčení a svobodu! Lehkost, kterou pak duše získává je možné srovnat s beztížným stavem a průzračností nevtělených Nesmrtelných, Kteří v tomto světě nejsou ničím obtíženi a svobodně působí Silou Te z Velikého Tao.

Ale řeč o získání Síly bude určena jen těm, kdo dosáhli absolutní čistoty duše!


8. Hněv nebo zuřivost považuje mnoho lidí za projevy síly.

Ale, pokud jsou duše silné v zuřivosti, hněvu, nenávisti a násilí, — pak ta síla působí směrem, vedoucím pryč od Čistoty a Klidu Tao. Ta síla je vleče do bezedné propasti majitelů zlých neřestí, ze které potom nebude vůbec jednoduché se dostat.

Někdy duše utrácejí mnoho pozemských životů na to, aby to pochopily. Poněvadž hrubá síla dělá člověka doslova slepým. A on vidí jen sám sebe a svoji «pravdu», považuje jen sám sebe za «zákon» pro ostatní. Tím se izoluje od života ve shodě se zákonem klidu a harmonie, vloženým Tao do základů opravdového bytí všeho jsoucího!

Odplata za porušení uvedeného zákona bývá těžká. Takový člověk se vzdaluje od hlavního Cíle svého bytí natolik rychle, že ani nezpozoruje svůj pád do tmy nižších světů, ve kterých bude setrvávat jak za života v tomto těle, tak i po jeho smrti, i při novém zrození ve světě hmoty, — dokud ho bolest z takové existence nedonutí, aby zamířil ke Světlu!

Nicméně, ze všech chyb má duše prospěch, pokud je člověk zpozoruje a snaží se je napravit!


9. Nemá cenu se rmoutit, když utrpíme porážku. A neměli bychom jásat, když zvítězíme. Vlny života jsou podobné vlnám oceánu: zvedají se nahoru a zase se spouštějí dolů. Všechny mají své poslání: dát životní zkušenost a naučit tomu, jak získat a zachovávat lásku, čistotu, zjemnělost a klid. Ve výsledku bude umožněno poznávat Veliký Klid Oceánu Tao, který panuje v Hlubinách Univerza.


10. Co to znamená — pečovat o druhé? Toho, kdo to ví, je opravdu možné nazývat mudrcem!

Jestliže se naučíme s druhými jednat tak, jak by oni sami chtěli, abychom s nimi jednali, pak je to jen malý začátek poznání péče. Avšak správné je jednat s druhými tak, aby to bylo v jejich prospěch — v chápání Tao a Te.

Člověku není vždy příjemné to, co přináší duši uzdravení. Léky proti nemocem bývají hořké.

Avšak jak musí vychovávat žáky ten, kdo hlásá vědění o Tao a Te?

Jestliže bude jenom chválit jejich pokrok — pak se kolem takového kazatele nashromáždí davy. Ale plody jeho práce budou škodlivé. Vždyť vyrostou duše, mající neřestné vlastnosti, — a vznikne jakýsi obrovský sad, jehož plody jsou jedovaté.

Ale jestliže je bude naopak kritizovat a nadměrně jim vytýkat chyby, pak takový hlasatel učení zůstane osamělý. A pak se ani nezúrodní neživá poušť kolem něho.

Jenom podporováním ctností a vykořeňováním neřestí v žácích je můžeme vést po Cestě poznání Tao!

Ale tam, kde není ani jeden, kdo by byl hoden učení, — tam se vědomosti o Cestě nezachovají, ať už se snažíš jakkoliv.


11. Ten, kdo se pustil do učení druhých a říká ta správná slova, ale ve svém životě neplní sám to, co říká, — ten učení znehodnocuje.

Jestliže žije, vedený svými chtíči a vášněmi, ale mluví o užitku nepřipoutanosti, o lásce a o klidu, — kdo mu bude věřit?

Bylo by lepší, kdyby člověk, mající neřesti, mlčel a odstraňoval ty problémy v sobě samotném! Není možné mluvit o lásce — a přitom nemilovat, o kráse — a neznat pravou krásu, o nezbytnosti dobra — a neprojevovat dobrotu a soucit, o něžnosti — a zůstávat hrubým a povýšeným, o klidu mysli a vnitřním tichu — a dále zůstávat otrokem neodbytných myšlenek a neznajícím klidu mysli.


12. Pokud nebudeme říkat slova o Pravdě v potřebný čas — nebudou vyslechnuta. Slova pak opadají jako suché podzimní listí se stromu, — místo toho, aby podobně jako semena, vhozená do vlhké úrodné půdy, zakořenila a vzešla.

Jenom pokud udržujeme klid vědomí se můžeme naučit vidět ten čas, kdy je rozumné mluvit nebo konat.

Klid Tao, získaný duchovním praktikantem, mu umožňuje dosáhnout bezchybnosti v tom, co říká. Tehdy slova nebo mlčení, činnost nebo její nepřítomnost — zjevují pouze Vůli Tao.

Vůle Majestátního Jednotného My se tehdy shoduje s myšlením, viděním a pochopením takového Askety a projevuje se v jakémkoliv Jeho skutku — jako Dokonalost Moudrého, Který poznal Jednotu s Tao.


13. Jestliže s tebou někdo jednal hrubě, nespravedlivě — není to vůbec důvodem k tomu, abys na nespravedlnost reagoval urážením nebo na hrubost odpovídal hrubostí. Dobrý vztah ke všem je zárukou velikého klidu, který vytváříš pro sebe i pro všechny!

Ten, kdo umí hasit plamen nepřátelství, zapálený druhými, a také ten, kdo přináší do světa klid a lásku, — ten je hoden úcty. Jeho role ve světě je dobrá, dokonce i pokud potlačuje vzpouru jen mezi několika lidmi, a nezastavuje válečné události mezi státy.

Ten, kdo přináší klid do světa, — získává velikou odměnu: Láska a Klid Tao budou vzrůstat v jeho duchovním srdci!

Veliká je radost toho, kdo zná Klid Tao uvnitř sebe a dává ho všem bytostem!


14. Podíváme-li se na neřest pomstychtivosti obšírněji, můžeme uvidět, že člověk vykonává pomstu, dokonce i když jen odpovídá rozzlobením, urážením, hněvem, křikem, opovržením nebo odsuzováním — tomu, kdo ho rozčílil.

Dokonce i když budeme mečem sekat jen do vzduchu — vytváří to určité pobouření. Ale ten, kdo získal klid, nevytváří žádný nepokoj v prostranství Univerza!

Jak je překrásný ten, kdo se nikdy nemstí nactiutrhači! Brzy se stává nezranitelným — a nikdo ho nemůže urazit! Neboť jak by bylo možné urazit toho, kdo se stal neschopným se urazit?

Dokonce i slovo, které může poranit duši, — vítej s klidem a láskou! A pak uvidíš, jak se staneš nezranitelným pro nenávist!


15. Člověku se nemůže přihodit nic tak vážného, co by si nezasloužil a co není určeno k jeho prospěchu.

Nespravedlnost je jen iluze.

Působení zákonů Tao zabezpečuje každému ten nejlepší průběh událostí, do kterých je vtažen.

Účelnost zármutků a prospěšnost ztrát se může naučit vidět ten, kdo nechce nikdy ztrácet Sjednocení s Tao.


16. Straňme se těch, kdo si uchovávají v paměti zlo, které se jim přihodilo! Oni zůstanou ve své minulosti, a neexistuje pro ně budoucnost! Černé mraky jejich vlastní zloby a nevraživosti vracejí do jejich životů situace zrazování, křivd, nenávisti, násilí a nepřátelství! Stále dokola se v jejich životech opakují situace, ve kterých ti lidé postupovali nesprávně!

Jak je jednoduché, díváme-li se z pozice Tao, uvidět výhody toho, kdo je stejně laskavý ke všem!


17. Mnozí by se chtěli stát nedosažitelnými pro zlo, ale nevědí — jak?

Odpověď je taková: pro to je třeba zvítězit nad zlem v sobě! Pak už se tě zlo zvnějšku nedotkne!

Může se zdát, že takové štěstí v tomto světě neexistuje. Ale ten, kdo si v životě vybral cestu lásky, — ten nepovažuje za zlo žádnou událost, přicházející do jeho života. Poněvadž je to jen lekce, kterou je třeba se naučit.

Ten, kdo si pevně zvolil Te za svého Vůdce a Tao — za svůj Cíl, ten už nebude uchvácen a zotročen problémy věcí a událostí v materiálním světě.

To, co postihující Pravdu není schopen sám přeměňovat v dobro, — ať přijímá také s klidem a trpělivostí.

Člověk, který takto jedná, začíná chápat zákony života a evoluce a vzrůstá v moudrosti.

A začít bychom měli tím, že alespoň změníme svůj vztah k událostem a přeměníme sama sebe — jako duši — v lásku! A pak Láska Te a Tao postupně zaplní celý svět uvnitř i kolem — Klidem a Blažeností!


18. Ten, kdo je schopen naplno odpouštět druhým, bez stínu nevraživosti, — ten lehce opouští neřestný kruh urážek a dalšího zla!

Lepší je naučit se nehněvat, neurážet, nemít nedobré myšlenky a nikomu nikdy nepřát nic špatného!

Vždyť zákon příčin a následků je tak prostý: všechno, co děláme druhým, se časem vrací k nám: dobro se vrací jako dobro, zlo — jako problémy a utrpení.

Proto je vždy šťastný mudrc, který koná jen dobré a všem přeje dobro!


19. Není radno libovat si ve vyhledávání nedostatků u druhých, zvláště pokud ještě tvá vlastní nedokonalost zakaluje tvůj zrak.

Tao před každým člověkem otevírá jeho vlastní «knihu života» — v událostech, které vnímá a kterých se účastní, a také v lidech, které potkává na své cestě.

Člověk, vedený Te, může pochopit svoji minulost i přítomnost, a také poznat to, jak vytvářet budoucnost. Doslova celý vesmír mu k tomu dává návody! Je třeba se jen naučit rozumět «jazyku života», ve kterém Te dává člověku rady k tomu, jak postupovat a co dělat.

Ten, kdo je moudrý, a postupuje tak, naučí se brzy vidět Tváře Te a slyšet Te, Kteří vysvětlují a usměrňují.

Všechno, co člověk vidí a vnímá, je přizváno učit ho moudrosti. Ve všem je možné vidět lekce Tao!


20. Pouze když rozpustí hranice individuálního já, postihuje člověk všeobjímající Světlo Te, Které září pro všechny bytosti, a také Sílu Tao, Která plodí vše ve Stvoření.

Je to veliký krok — když člověk pozná, že existuje Veliké Jedno, a on sám začíná být spjat s tímto Jednotným Celkem, tak jako je částice vody v oceánu spojena s oceánem.

Každá myšlenka, emoce a událost jsou viditelné v průzračném Oceánu Te. Ony působí na okolí — a vracejí se zpátky k člověku jako ozvěna.

Jenom slupka ega nedovoluje vidět to jasně. Všechny bytosti žijí v takových slupkách do té doby, dokud evolučně nepovyrostou a nenaberou moudrost a sílu v lidských tělech — aby tu slupku odstranily a vstoupily do světa Jednotného My!


21. Ten, kdo tohle úspěšně realizuje, — ten žije tak, že přetváří sám sebe i svět kolem sebe — každým skutkem a myšlenkou, každým posíláním dobra a klidu!

Tak člověk tím, že přetváří sám sebe, plní svoje předurčení. Vlévá se pak do Oceánu Tao, podobný Veliké Řece, a rozplývá se v Bezmeznosti Tao! Teď se stává jedním z Te, Kteří tvoří ve Stvoření, vycházejí z Tao a neztrácejí s Tao Soupodstatnost!


>>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt